Světová výstava poštovních známek EFIRO 2024, zlaté tažení slovenské filatelie pokračuje

Národní knihovna v Bukurešti – místo konání výstavy

Když loni na světové filatelistické výstavě IBRA 2023 získali slovenští vystavovatelé

5 zlatých medailí a dosáhli tím svého historického úspěchu, mohlo by se říct, že šlo

o ojedinělou výjimku. Že o žádnou výjimku nešlo, ale o fakt, že slovenská filatelie

je v posledních letech na nejvyšší úrovni v celé svojí historii a propracovala se na světovou špičku, potvrdila světová výstava EFIRO 2024 v rumunském hlavním městě Bukurešti.

Slovensko získalo na této světové výstavě následující medaile:

1 velkou zlatou medaili:

- Pavol Lazar za exponát „Austrian and Hungarian Postal administration in Slovakia 1. 6. 1850- 30. 6. 1875“ ve třídě poštovní historie - 95 bodů

4 zlaté medaile:

- Péter Csicsay za exponát „The Postal history of Kingdom of Hungary 1900-1918“ ve třídě poštovní historie – 92 bodů

- Jaromír Petřík za exponát „Afghánistán 1871- 1900“ ve třídě tradiční filatelie – 92 bodů

- Pavol Lazar za exponát „Czechoslovakia 1918- 1939“ ve třídě tradiční filatelie – 90 bodů

- Slovenské poštovní muzeum za exponát ve třídě literatury „Postal history in Slovakia“ - 90 bodů

4 velké pozlacené medaile:

- Jaromír Petřík za exponát ve třídě literatury „Mauritius Post Paid letters of the 1848 issue“ - 88 bodů

- Ján Nyeki za exponát „Tell me please, why was Sudan the last one?“ ve třídě tématické filatelie (příroda) - 88 bodů. Poznámka: Ján Nyeki vystavoval 2 rámy, kde se medaile neudělují a hodnocení odpovídá velké pozlacené medaili

- Jaromír Petřík za exponát „Mauritius 1847- 1900 Queen Victoria and Britannia issues“ ve třídě klasické filatelie - 87 bodů

- Peter Vaňuga za exponát „Duloz issues of the Ottoman empire“ ve třídě klasické filatelie – 86 bodů

1 pozlacená medaile:

- Peter Vaňuga za jednorámový exponát „Unique of first issue of Persia (The Lion and Sun) – 81 bodů. Poznámka: U jednorámových exponátů se na světové výstavě medaile neudělují, 81 bodů odpovídá pozlacené medaili)

Zleva: Péter Csicsay (slovenský národní komisař a vystavovatel), Jaromír Petřík (vystavovatel), Pavol Lazar (předseda ZSF, vystavovatel, člen PPCP a Klubu Monte Carlo), Peter Vaňuga (vystavovatel a člen PPCP)

V porovnání se Slovenskem si česká výprava vedla skromně se ziskem 1 zlaté medaile, 1 velké pozlacené, 4 pozlacené, 1 velká stříbrná medaile.

Čeští a slovenští vystavovatelé při prohlídce exponátů

(zleva: Michal Musil – český národní komisař, Péter Csicsay,

Jiří Černý – vystavovatel, Pavol Lazar)

Celkově toho bylo hodně co k vidění: 2.546 výstavních rámů, což představuje 40.736 listů A4 ! Výstava byla instalovaná ve 2 patrech Národní knihovny v Bukurešti v těchto výstavních třídách:

1. Tradiční filatelie
2. Poštovní historie
3. Poštovní celiny
4. Aerofilatelie
5. Astrofilatelie
6. Tématická filatelie
7. Maximafilatelie
8. Fiskální filatelie
9. Otevřená třída
10. Pohlednice
11. Literatura

Jak vidíme, na této světové výstavě byla zastoupena většina výstavních tříd s výjimkou mistrovské třídy (třída šampionů) a třídy mládeže, což se ne vždy na světových výstavách podaří.

Samozřejmě nemohu zapomenout i na nesoutěžní třídy, kde například v Síni slávy vystavovatel český vystavovatel Vít Vaníček.

Na velkou cenu GRAND PRIX INTERNATIONAL byly nominovány 3 exponáty od vystavovatelů Joseph Hackmey „Classic Baden“, Adriano Bergamini „The Austrian Post in Hungary 1850 – 1867“ a Van Welie Gerard Lois „The Maritime Mail connections with the Netherlands East Indies 1788 – 1877“. Po napínavém hlasování nakonec hlavní cenu GRAND PRIX INTERNATIONAL získal Joseph Hackmey za exponát Classic Baden.

Národní cenu GRAND PRIX NATIONAL získal Ion Chirescu – prezident Rumunské filatelistické federace a Prezident organizačního výboru. Záštitu nad touto světovou filatelistickou výstavou měl Prezident rumunského Senátu Nicolae Ciuca, z představitelů FIP byl přítomný její prezident Prakob Chirakiti z Thajska, Yigal Nathaniel z Izraele, mezi čestnými hosty byli generální ředitel rumunských pošt Florin Valentin Stefan a generální ředitelka Rumunské filatelie Cristina Popescu. Organizační výbor tvořilo 30 členů v čele s Ionem Chirescu a vystavovatele zastupovali národní komisaři z 67 zemí celého světa. Jury a expertní tým zastupovalo celkem 44 členů v čele s prezidentem Prakobem Chirakitim. Česká ani Slovenská republika tentokrát neměla v tomto týmu zastoupení.

Jinak, toho bylo k vidění opravdu hodně. Exponáty, nabité světovými raritami a unikáty, velmi vysoká byla i úroveň jejich zpracování. Výstava byla zahájena ve středu 16. dubna 2024 ve vstupní hale Národní knihovny. Úvodní slovo měli generální ředitel rumunských pošt pan Stefan a prezident FIP Prakob Chirakiti. Jen, taková perlička, že tento den byla v Rumunsku venkovní teplota 28 st. Celsia (v den instalace exponátů 15. dubna dokonce 32 st...), takže v klimatizované hale bylo příjemně. V hlavní hale měli svoje stánky filatelističtí obchodníci , byly zde vystavené i ceny pro úspěšné vystavovatele. Exponáty byly rozmístěny po skupinách podle výstavních tříd. Co se mi moc líbilo a co pochválili i moji kolegové, že jednotlivé exponáty nebyly nijak rozdělené, tedy, pokud byl vystavený pětirámový exponát, řadu tvořilo 5 rámů, nebo 2 exponáty v jedné řadě, pokud byl exponát 8 rámový, bylo všech 8 rámů v jedné řadě, což bylo velmi přehledné. Každý rám byl očíslovaný velkou číslicí, takže se exponáty daly i dobře vyhledat. Též jsme se shodli, že i výstavní rámy byly snad nejlepší ze všech světových výstav, které jsme doposud navštívili. Lehké hliníkové konstrukce a plexisklo, jednoduché otevírání i zašroubování čelních dveří. Navíc byly rámy nové, neopotřebené a působily esteticky.   

Vstup na výstavu EFIRO

Pohled do vstupní haly na stánky obchodníků

Pohled na exponáty z galerie

Ukázky ze zlatého exponátu Pavola Lazara Czechoslovakia 1918 – 1939

Vystavovatel Jaromír Petřík před svým zlatým exponátem Afghánistán 1871 - 1900

Slavnostní vyhlášení výsledků, tedy Palmáre bylo v pátek 19. dubna v nádherném zámku poblíž Národní knihovny, účastníkům byly servírované celkem 4 chody, k tomu bílé a červené víno dle vlastního výběru. Každý účastník měl přidělený stůl se svojí vizitkou, kdy česká a slovenská výprava byla u jednoho stolu. Jen podotknu, že to pro vystavovatele nebyla úplně levná záležitost, protože „vstupné“ bylo 150 Euro.

Pohled do sálu

Česko-Slovenská výprava – zleva:

Jaromír Petřík, Peter Vaňuga, Pavol Lazar, Michal Musil, Jiří Kraus, paní Stunová, Jaroslav Stuna, Vít Vaníček, Péter Csicsay

Ocenění exponátů slovenských vystavovatelů 

P. Lazar – velká zlatá medaile, J. Petřík- zlatá medaile, P. Csicsay – zlatá medaile

A52: Slovenská pošta- zlatá medaile A51: Petřík - Mauritius- velká pozlacená medaile

Hodnocení slovenských vystavovatelů

O úspěších slovenských vystavovatelů a slovenské filatelie vůbec, jsem se zmínil již v úvodu. Nyní se pokusím zhodnotit úroveň exponátů ze svého pohledu dlouholetého vystavovatele.

Začnu exponátem Pavola Lazara „Austrian and Hungarian Postal administration in Slovakia 1.6.1850- 30.6.1875“ ve třídě poštovní historie - 95 bodů. Zde snad není ani co dodat, tento fantastický exponát je nabitými raritními doklady, z nichž řada je unikátních a osobně se ztotožňuji s hodnocením jurymanů.

Zlatý exponát Pétera Csicsay „The Postal history of Kingdom of Hungary 1900-1918“ ve třídě poštovní historie, který získal 92 bodů též pokládám za odpovídající a velký úspěch, zvláště, když jsem měl možnost vyslechnout si neuvěřitelné znalosti Pétera Csicsay o poštovní historii Slovenska a Maďarska. Mohu zodpovědně prohlásit, že Péter Csicsay je ve svojí oblasti „Pan znalec.“

Můj exponát „Afghánistán 1871- 1900“ ve třídě tradiční filatelie získal 92 bodů a sám se ztotožňuji s ohodnocením mého exponátu. Oproti poslední výstavě loni v Bratislavě se mi podařilo získat jeden unikátní arch známek „tygřích hlav“ a další dva velmi raritní materiály, takže jsem si o bod polepšil oproti světové výstavě IBRA 2023.

Další zlatý exponát Pavola Lazara „Czechoslovakia 1918- 1939“ ve třídě tradiční filatelie získal 90 bodů, ale zde se silně rozcházím s hodnocením jury, protože exponát, který s výjimkou PČ 1919 4 korunovky na žilkovaném papíru má všechny největší Československé rarity, navíc s perfektně zpracovaným příběhem a úpravou, by si zasloužil též velkou zlatou medaili a ne zlatou a navíc ohodnocený pouhými 90 body.

Exponát ve třídě literatury „Postal history in Slovakia“, který získal 90 bodů a zlatou medaili mne zase překvapil tím, že jsem tak vysoké bodové hodnocení neočekával. Takže, příjemné překvapení pro autory a slovenskou filatelii.

Další exponát ve třídě literatury byla moje kniha „Mauritius Post Paid letters of the 1848 issue“ - 88 bodů a velká pozlacená medaile. Zde se přiznám, že jsem mírně zklamaný, protože loni na světové výstavě IBRA jsem získal 93 bodů a pád o 5 bodů je vlastně pád o celý bodový rozsah jedné katelogie

Exponát Jána Nyekiho „Tell me please, why was Sudan the last one?“ ve třídě tématické filatelie (příroda), který získal 88 bodů, byl velmi příjemným překvapením v celé svojí třídě. S naprosto ojedinělou myšlenkou zpracovat tímto způsobem příběh nosorožce Sudána, navíc s raritními materiály (v exponátu je dopis z ostrova Mauritius z roku 1797, který je dle mého názoru velmi vzácným unikátem) pokládám za velký přínos tématické filatelii. Pokud Ján Nyeki svůj exponát rozšíří na více než 2 rámy, tak si myslím, že může na dalších výstavách očekávat zlatou medaili.

Za můj exponát „Mauritius 1847- 1900 Queen Victoria and Britannia issues“ ve třídě klasické filatelie jsem obdržel 87 bodů. S tímto hodnocením jsem celkem spokojený, i když vzhledem k tomu, že jsem na dané téma napsal a vydal knihu, mi měl být automaticky přiznaný bod navíc. Toto jurymané nějak přehlédli, třebaže jsem v seznamu literatury měl svoji knihu uvedenou na prvním místě a navíc červeným písmem a to samé jsem měl uvedeno i na přiloženém synopsisu.

Exponát Petra Vaňugu „Duloz issues of the Ottoman empire“ ve třídě klasické filatelie získal 86 bodů. Pěkný, zajímavý exponát a i když nejsem specialistou na Osmanskou říši, tak dle názoru Petra Vaňugu i specialisty Jiřího Černého to bylo odpovídající hodnocení. Na základě získaných 86 bodů může P. Vaňuga na příští výstavě rozšířit exponát na 8 rámů a myslím si, že ke zlaté medaili má dobře nakročeno.

Jednorámový exponát Petra Vaňugu „Unique of first issue of Persia (The Lion and Sun) za který získal 81 bodů, je prezentovaný raritními a unikátními poštovními známkami prvních známek Persie. Osobně si myslím, že tento exponát měl být hodnocený o třídu výše, tedy 86- 87 body vzhledem k unikátním materiálům. Možná celkový dojem rušil fakt, že na několika listech byla pouze 1 známka a i když šlo o unikáty, tak exponát působil dojmem, že je v něm málo materiálů.

Co se týče hodnocení českých vystavovatelů, zde jedinou zlatou medaili a 90 bodů ve Třídě otevřené filatelie získal Jiří Kraus za exponát „The first Swedish Antarctic expedetion 1901-1904“. Jiří Kraus je známý svými exponáty na toto téma, má ojediněnlé materiály a perfektní zpracování. Myslím, že nějaký ten bodík by si jeho exponát ještě zasloužil.

Jedinou velkou pozlacenou medaili a 88 bodů získal Jiří Černý za excelentní exponát „Travancore – Official stamps 1911 -1949“. Vzhledem k tomu, že tento exponát velmi dobře znám, tak musím napsat, že po studijní stránce je to snad nejvalitnější exponát, který byl na této výstavě k vidění. Jiří Černý zpracoval všechny možné varianty typů přetisků, zoubkování, odchylek a tiskových desek. O všem zpracoval přehledné a podrobné tabulky. K tomu chci dodat, že velké množství těchto údajů doposud nebylo nikde zveřejněno a objevy Jiřího Černého jsou naprosto unikátní. Podle mne tento exponát mohl klidně aspirovat na velkou zlatou medaili a 88 bodů bohužel dokládá neznalost hodnotících jurymanů.

K podobnému excesu došlo i u exponátu Jaroslava Stuny „Great Britain of Victorian era – rarities, block reconstructions.“ Exponát obsahující jedinečné materiály, např. kompletně sestavená rekonstrukce tiskové desky 240 prvních známek světa „Penny black“ a materiály jako obálky s vícenásobnými frankaturami Penny black vypovídají o filatelistických znalostech a kvalitním zpracování exponátu od Jaroslava Stuny. Jediné, co by se mu dalo vytknout, tak úvodní list na 3 strany, ale bodové hodnocení 83 bodů snad ani nemá smysl komentovat. Další problém je, že na základě takto nízkého bodového hodnocení nemůže pan Stuna na další výstavě zhotovit 8 rámový exponát a doplnit toto období.

Stejný počet bodů, tedy 83 dostal i vystavovatel Radek Černý za výborný exponát „North Yemen 1950 – 1962. Též exponát, který by si zasloužil o několik bodů více s možností rozšíření na 8 rámů.

Václav Šraut s Bedřichem Helmem získali za svoje exponáty shodně 80 bodů a pozlacenou medaili. Nevím, snad bych jim též nějaké body přidal.

K naprosto největšímu excesu však došlo u Michala Musila a jeho exponátu „Austria 1850 – 1918“. I když zde Michal Musil nemá žádné světové rarity, exponát za 20 let svého vystavování má výborně zpracovaný s odpovídajícím příběhem a neustále doplňovaný a vylepšovaný. Vzhledem k tomu, že tento exponát už v minulosti získal 92 bodů a velkou zlatou medaili na Národní výstavě, tak 78 bodů a velká stříbrná medaile prokazuje velké nepochopení tohoto exponátu ze strany jurymanů.

Jak je vidět, je třeba, aby se jurymané neustále vzdělávali a doplňovali svoje znalosti.

Ukázka úvodního rámu J. Stuny 

Úvodní rám exponátu Mauritius 1847 – 1900 od J. Petříka

Pokud bych měl vylíčit svoje zážitky z výstavy i z Bukurešti, tak převládají vysoce pozitivní poznatky v podobně nádherných výstavních prostor v Národní knihovně Bukurešti, nádherně zpracovaných diplomech (jejichž ukázku níže připojuji), velmi kvalitních katalozích (jen škoda, že jsme je dostali až po výstavě, což se nám loni přihodilo i na světové výstavě IBRA 2023). Musím ocenit, že pořadatelé zajistili dopravu z letiště na výstaviště a zpět pro všechny účastníky výstavy (národní komisaře, jurymany a vystavovatele). Například v Londýně 2022 nebyla doprava zajištěna pro vystavovatele a loni na IBRA nebyla zajištěna doprava pro nikoho a národní komisař ještě musel platit kauci 100 Eur za parkování v prostoru výstaviště.

Též musím ocenit aerolinky, protože nazpět jsme museli přestupovat ve Varšavě, ale lety byly bez problémů a zpoždění. Jaký to rozdíl v Rumunsku od Velké Británie a Německa, kde naše zpáteční lety byly bez vysvětlení zrušeny a museli jsme si zajišťovat náhradní dopravu.

Též jsem byl překvapený, jak je Bukurešť krásné město, pohybovali jsme se v samém centru, všude bylo čisto, žádní obtěžující migranti a bezdomovci.

Za těch několik dní jsme stačili poznat centrum Bukurešti se zpívajícími fontánami, hlavní třídu vedoucí k budově Parlamentu (tzv. Ceausescův palác), sídlu vlády, ale poznali jsme i velmi zajímavé staré město.

Několik snímku z výstavy a z Bukurešti

Diplomy, které jsem obdržel za svoje exponáty

Výstavní katalog Medaile Výsledky Palmáre

Autor článku před budovou rumunského Parlamentu