Vystěhovalectví v 19. a 20. století

V mých celistvostech se vztahem k námořní dopravě jsem objevil přiloženou obálku z amerického Chicaga adresovanou do Tatra Banky na Slovensku (konkrétně do pobočky Turčiansky Sv.Martin, dnes Martin). Odesílatelem je agentůra zajišťující lodní lístky pro vystěhovalce.

Je to doklad časů, kdy rodný kraj v Evropě nedokázal své obyvatele uživit a tisíce vystěhovalců putovalo za prací za moře. S klíčovým slovem „vystěhovalectví“ jsem na Wikipedii narazil na Muzeum vystěhovalectví v německém přístavním městě Hamburku jménem BALLINSTADT (www.ballinstadt.de). Toto muzeum, které vzniko v roce 2007, dokumentuje éru vystěhovalecké vlny přibližně od roku 1850 až do druhé světové války, která proudila přes hamburský přístav, kde se nalodilo nejvíc evropských vystěhovalců k plavbě do nového světa. Město Hamburk muselo řešit přechodný pobyt tisíců vystěhovalců. Zejména v začátcích to byly zoufalé podmínky, ve kterých se vystěhovalci (včetně našich v Čech, Moravy a Slovenska) ocitli. Vznikly bídné baráky pro přechodné ubytování, které začaly časem praskat ve švech. Město Hamburk dalo v roce 1898 tyto baráky strhnout a místo nich vybudoval hamburský rejdař Albert Ballin tzv. Haly pro vystěhovalce, celkem 30 budov – tedy malé městečko, které jim zajišťovalo to nejzákladnější od příjezdu do Hamburku až do momentu nalodění, včetně lékařského ošetření, ale i kostelík a synagogu. Pobyt v tzv. Ballinstadtu byl již zahrnut v ceně lodního lístku. Muzeum vzniklo na místě Ballinstadtu, proto ten název muzea.