25 h ultramarínová Hradčany

Nevydaná známka z emise Hradčan s hodnotou 25h v ultramarínové barvě není sběratelsky zrovna oblíbenou, a to díky svému složitému původu. Přesto má vcelku zajímavou katalogovou hodnotu. Dle Československé filatelie 1947 strana 245 bylo v roce 1919 vytištěno nějakých 100 listů. Takže žádný velký náklad. Následně je celý tisk zastaven a bylo rozhodnuto, že známka v této úpravě nebude dána do oběhu. Její vydání bylo již úředně ohlášené. Nakonec od vydání bylo upuštěno možná následkem změny sazeb, či v důsledku vyřazování I. kresby Hradčan z používání. Možná to bylo i pro nevhodnost barevného provedení samotné známky. V některých informacích se uvádí, že tato barva byla použita snad i omylem (Filatelie 2006/12 – Malá zastavení na cestě filatelie a čs. poštovní známky – Beneš F. st.)

25 h ultramarínová Hradčany

Téměř celý náklad této známky zakoupil pro své členy a následný rozprodej Klub českých filatelistů v Praze, který údajně za jeden arch platil 400 Kč. Menší počet archů byl také dodán na přání Klubu s řádkovou perforací 11 ½ (zdroj Československá filatelie výše). Známka byla následně rozšířena mezi sběrateli a dostala se i do katalogů, kde je dodnes vedena za stokorunové částky jako nevydaná.

Jak je to tedy se zoubkováním 11 ½?

Kdysi mne zaujal článek již nežijícího znalce, který tvrdil, že veškeré známky 25 ultramarínové se zoubkováním odmítá zkoušet z důvodů, že byl celý náklad dodán jako nezoubkovaný KČF a všechna zoubkování jsou tedy falešná – případně soukromá. Dle zdroje z Československé filatelie 1947 to není tak zcela přesné. Údajně bylo KČF dodáno několik archů s řádkovou perforací 11 ½. Ostatní druhy zoubkování jsou pochopitelně již spornější, když celé nezoubkované vydání bylo pouze v rukou samotných sběratelů – filatelistů.

Autor Infofily Jaroslav Michalík před skoro deseti lety varoval (a stále jsou jeho slova vysoce aktuální) ohledně soukromých a ministerských zoubkování: „Sběratelé by měli být opatrní zejména u nákupu řádkového zoubkování v rozměru 10 1/2, 11 1/2 a 13 3/4. Je známo, že řada institucí si pro své účely nechala perforovat pro snadnější manipulaci množství archů u soukromých firem – tiskáren a knihařů. Většina z nich používala perforačky právě těchto rozměrů a mezi sběrateli se nachází velké množství těchto neupotřebených známek se soukromě pořízenou perforací.“.

Autor: Zdeněk Jindra | 15. 3. 2018

Komentáře

Nejsou žádné komentáře

Přidat komentář


© 2002 - 2019 Zdeněk Jindra
ISSN 1214-4223