Zpravodaj 4/2006: Zamyšlení nad českými známkami: emisní rok 2006 s (velkými) otazníky

Když jsme před rokem pod podobně začínajícím titulem (avšak bez otazníků) hodnotili známkovou tvorbu ČR za rok 2005, vedle velmi pochvalných slov jsme s uspokojením konstatovali jen minimální množství vysloveně slabých emisí a vyslovili jsme přesvědčení, že i malé množství nepříliš zdařilých emisí toho roku nebude v příštích ročnících průvodním jevem a že podobné emise budou systematicky omezovány, ba zcela eliminovány. Uplynulý rok 2006 však bohužel ukázal, jak hluboce jsme se ve svém předpokladu a přání mýlili.

Emisní rok 2006 se ve svém celku ani zdaleka nejeví v tak příznivém světle, jak možná většina z příznivců českých známek a sběratelů očekávala. Bylo vydáno celkem 42 různých známek, z nich 6 v aršíkové úpravě a jedna ze známek byla zopakována s přítiskem (ZOH – Neumannová). Tento počet nelze přejít bez kritického konstatování o postupném nežádoucím nárůstu ročního množství nových známek (pro srovnání: v roce 2005 bylo vydáno 37 známek, v roce 2004 jen 34 známek) – oproti roku 2004 je to již o 8 známek více. Jak ukazuje naše statistika v závěru této studie, zvýšilo se také celkové roční nominále, které sběratelé museli uhradit za sadu jednotlivých známek, a to až na 588,50 Kč, což je o plných 98 Kč více než v roce 2005! To by však asi všichni oželeli, kdyby emisní ročník byl svou kvalitou na jednoznačně vynikající úrovni. Bohužel slabě průměrných a vysloveně slabých známek ve srovnání s rokem 2005 až nepříjemně přibylo. Mezi sotva průměrné se zařadilo až 9 známek, z toho pět z nich má na svědomí tiskárna naprosto nevhodnou volbou nevýrazných barev. Velmi slabých až nepřijatelných je dokonce 7 známek.

Ukazuje se zároveň, že dosavadní osvědčení mistři známkové tvorby (Housa, Kulhánek, Fajt, Ondráček, manželé Knotkovi, Kavan, Absolon, Srb, Zeman, Tvrdoň) na svém umění nic neslevili, ba někteří z nich svými novými díly znovu překvapili. Naproti tomu někteří další (dokonce i zkušení) umělci a umělkyně výrazně neuspěli. Není to potěšitelné zejména u těch, jimž byla znovu dána příležitost, ač se nedávno příliš neosvědčili. Nedokázali překročit svůj stín, nedokázali lépe porozumět zákonitostem známkové tvorby.

Na 41 známkách se v roce 2006 podílelo 19 umělců, na ryteckých přepisech 7 rytců. Jmen nových tvůrců však bylo „jako šafránu“ – za pozornost stojí Jan Ungrád se svou vánoční známkou. Z tiskových technik převládal opět rotační ocelotisk v kombinaci s hlubotiskem (celých 50% produkce) s výsledky vesměs dobrými, u ocelotisku z plochy by opět převládla absolutní spokojenost, nebýt barevně nezdařeného aršíku přemyslovských králů. Narostl počet ofsetových realizací na 9 (loni pouze 3), u sedmi skvělých návrhů manželů Knotkových (kaktusy, kytice, víno, vánoce) se tento tisk dokonce ukázal jako velmi přijatelný.

V následujících odstavcích se budeme věnovat jednotlivým skupinám vydaných emisí roku 2006 tentokrát méně tradičně: domníváme se totiž, že vynikajícím dílům, která zmíníme hned na začátku, není třeba věnovat příliš detailní pozornost, neboť mluví sama za sebe lépe než nejpečlivěji volená pochvalná slova této recenze. Naproti tomu nevyrovnané kvalitě některých emisních položek je asi třeba věnovat obsáhlejší rozbor, o což se pokusíme.

Emise mimořádné a vynikající

Jsou hlavními nositeli dlouhodobě vysoké úrovně české známkové tvorby jako celku, kterou nemohou ohrozit menšinové dílčí neúspěchy. K těmto mimořádnostem musíme opět přiřadit – jako již po mnoho let – známky emise „Umění“, k níž lze nepochybně připojit i „Madonu zbraslavskou“ (Umění doby Karla IV) v interpretaci B. Housy. Tato kombinace jednobarevného ocelotisku z plochy s barevným ofsetem však tentokrát poněkud potlačuje velké Housovo rytecké umění. Vydavatel by měl napříště zvážit použití mnohem vhodnější pětibarevné rytiny tak, jak je tomu u listopadové tříznámkové emise. Zde opět zazářil Miloš Ondráček transkripcí díla J. D. de Heema (400. výročí narození), ale především Václav Fajt dokonce dvěma díly: „Černohorskou madonou“ J. Čermáka a obrazem „Pod Suchým Skalím“ F. Kavána (140. výročí narození). Obě mimořádné rytiny nám znovu ukazují, k jaké dokona-losti lze dojít v této umělecké transformaci dnes již téměř klasických malířských děl 2. poloviny 19. století. Přidáme-li ke všem zmíněným známkám ještě skvělé rytiny na FDC, máme před sebou další důkaz nepřekonatelných kvalit současné české umělecké známkové rytiny.

V. Fajt si ještě vyzkoušel interpretaci díla zcela jiné provenience, a to mozaiky z drahých kamenů „Pohled na Hradčany“ Giovanni Castrucciho ze sbírek UPM v Praze. Opět uspěl – jak také jinak! V kombinaci s barevným ofsetem vznikl atraktivní, na české poměry zcela netradiční aršík, na němž ústřední motiv zarámované mozaiky je v ploše aršíku vyčleněn perforací.Toto vyčlenění však není optimální, neboť známka zleva a zprava obsahuje části rámu. Mohlo být ještě hůře, neboť původně mělo být řešení perforace sice jednodušší, ale z hlediska výtvarné čistoty nepřijatelné. Zharmonizování úlohy technicky ne zcela optimálně nastavitelného perforačního rámce s vytištěným uměleckým dílem zde zřejmě bylo nad síly tiskárny. Je to poučení do budoucna, chceme-li i nadále vydávat podobné zvlášť atraktivní emise.

Emise velmi zdařilé, nadprůměrné

Další zhruba třetinu roční produkce lze zařadit mezi známky velmi zdařilé. Po právu je lze pochválit tím spíše, že jsou nosnou součástí lepší poloviny emisního ročníku. Především je zde nutno jmenovat Housovo faksimilní přerytí Lukavského známky „Pražský Hrad“ (emise „Tradice“) a všechny známky z tvůrčí dílny manželů Knotkových. Těmto svěžím dílům právem náleží označení krásné. Ve dlouhodobém vývoji známkové tvorby Knotkových opět došlo k posunu – nikdy se nespokojují se svými dřívějšími způsoby grafického řešení navržených známek, hledají a nalézají řešení nová, adekvátní k zadanému tématu. Nejmarkantnější je to u emise „Kaktusy“ – moderní řešení těchto známek dokonale respektuje krásu zobrazených přírodnin. Všechny známky pro spojení s „personálními“ kupony jsou řešeny s elegantním vkusem (gratulační kytice, víno), známka vánoční je z nejlepších, jaké kdy u nás byly vydány, a převyšuje i další zdařilou vánoční známku s lidovým betlémem.

Tradičně úspěšné jsou Absolonovy krajinné motivy (kokořínské „pokličky“ a zejména České Švýcarsko). U druhé z těchto známek můžeme jen litovat, že rovněž nebyla vytištěna vícebarevným ocelotiskem z plochy s uplatněním Srbova ryteckého umění. Další známka navíc, tištěná touto technikou, by snad tiskárnu neúnosně nezatížila.

Opět překvapil Jan Kavan prvotřídními návrhy dřevěných kostelíků. Moderní řešení s uplatněním prvků této lidové architektury na pozadí námětů je příkladné. Podobně lze pochválit nekonvenční řešení Karla Zemana při ztvárnění výtvarných a architektonických skvostů Vrtbovské zahrady v Praze. Nelze pominout Housovy šperky, jejichž „nedostatkem“ je snad jen to, že tyto známky jsou jen dvě, nikoliv tři až čtyři, jak by si naše šperkařství právem zasloužilo. Z hlediska technického je u této emise zajímavé, že se u ní po dlouhé době konečně znovu úspěšně uplatnila kvalitní stříbrná a zlatá hlubotisková barva. Obecná spokojenost provází i roztomilou známku „Dětem“ (Rumcajsova rodinka) autorů Pilaře, Hracha a Fajta.

Emise průměrné

Nelze je sice tvrdě kritizovat, ale také ne příliš chválit. Bohužel do této kategorie se „propadlo“ mimořádné dílo „Přemyslovští králové“, velkoryse koncipované a pečlivě dlouhodobě připravované, avšak nakonec znehodnocené výběrem mdlých, nevýrazných barev a ne zcela optimálního druhu papíru. Je vskutku s podivem, že významní tvůrci O. Kulhánek a M. Ondráček proti tomuto technickému znehodnocení jejich práce důrazně neprotestovali. Stále se zdůrazňuje, že nákladná technika ocelotisku z plochy jako nejdokonalejší způsob tisku může být z kapacitních důvodů užívána jen v omezené míře, s čímž lze souhlasit. Zde však u nepříliš úspěšné pětiznámkové emise vidíme, jak při nesolidním přístupu lze přednosti této techniky promarnit – a s tím již souhlasit nelze. Dokonce se zdá, že kdyby těchto pět portrétů bylo vytištěno rotačkou ať již jednotlivě nebo ve formě malého TL či aršíku, byl by výsledek lepší. OTp mohl být naopak využit k tisku jiných emisí (např. České Švýcarsko).

K průměrným lze zařadit i některé další emise, jmenovitě „Sport“ (z ní známka „Paralympiáda“ je svou chaotickou kresbou spíše slabá; je také otázkou, proč emisi tohoto zaměření musíme (?) stále vydávat), dále „Velikonoce“, gratulační známku s nepříliš zdařilou alegorií matných barev a konečně dvě další výplatní známky s námětem květin (ibišek, narcis), o jejichž formálních nedostatcích se zmínil náš spolupracovník J. Sedlák již v MR č. 6 / 2006.

Negativa roku 2006

Jsou varovná. Pokud bychom do budoucna připustili tyto a podobné experimenty nebo důsledky neumění známky vytvářet (a to bez ohledu na cokoliv, včetně tzv. velkých jmen), mohli bychom rychle sklouznout do sféry obecné průměrnosti, představované emisní činností desítek evropských i mimoevropských poštovních správ.

Hned úvod roku byl jednoznačně „poznamenán“ tříznámkovou emisí „Osobnosti“. Je to velké zklamání a zároveň důkaz, že pokud v současné době portrétní známky nevytvoří jejich renomovaný mistr O. Kulhánek, většinou nemůžeme (a je to zřejmě dnes již „očekávané překvapení“) od jiných umělců čekat kvalitní svébytná a originální řešení. Jsou buď zastarale konvenční nebo nepřijatelně „nekonvenční“- řekněme přímo: nedokonalá! K nim bohužel patří portréty Gerstnera, Ježka a Freuda. Nejednotné pojetí portrétů, zcela rozdílná velikost hlav, nezdařený portrét Ježkův, miniaturizace portrétů na již tak malém formátu známek (30 x 23 mm) – vždyť např. Freudova tvář zaujímá sotva 1/6 plochy celé známky! „Dokomponování“ přebytečné volné (!) plochy velkým písmem, zejména neúměrně velkými hodnotovými číslicemi, nejednotné žluté štítky s letopočty, jakési sytě barevné „základny“ či „podstavce“ portrétů, kde se ztrácí jména těchto osobností, podivně plošné, neplastické šrafování oděvů atd. atd. Pozorovatel má dojem, že autorka si buď s emisí nevěděla rady, nebo naopak tvrdošíjně „nekonvenčním“ řešením se snaží vnutit dojem své neopakovatelné „originality“. Ať tak či onak, prokázala bohužel – aniž si to snad uvědomila – závažnou neznalost zákonitostí známkové tvorby. Dlouhou řadu let jsme neměli mezi čs. a českými známkami tak slabé portrétní známky.

Další prohrou s nevyužitím možností zajímavého tématu je emise „EUROPA – hipoterapie a canisterapie“. Problémy s plochou tentokrát dostatečně velkých známek jsou až příliš zjevné: enormně velké písmo, velké prázdné plochy lidských siluet. Pozitivní je snad jen hezká „psí tvář“ na známce 20 Kč. Lepší než známky jsou kresby na FDC, bohužel však jak na nich, tak skromně na známkách je rytecké provedení emise dosti nepřesvědčivé.

Známka „Ekologie“ jako vítězný produkt jakési netradiční zcela volné soutěže s vlastní volbou tématu (proč se spíše nevypisují autorské soutěže na návrhy známek s předem zadanými nejzávažnějšími tématy?!) je velmi diskutabilní, ne-li ve své abstraktní fantastice dokonce nepřijatelná. Lze jen vyslovit přání, aby nás ČP v budoucnu těchto experimentů ušetřila.

Přímo vykřičníkem za loňským emisním ročníkem je výplatní propagační známka s logem výstavy PRAGA 2008. Nepříjemně až dráždivě působící známka křiklavého celoplošného zbarvení (jaké štěstí, že jde o známku nejmenšího formátu!) připomíná všechno jiné, jen ne poštovní známku - je to spíše samolepící nálepka k zajišťování uzávěru dopisů, nebo ještě „lépe“ nálepka k zalepování obalů zakoupeného zboží v obchodech! Na sytém červenofialovém podkladu kromě negativního písma prakticky nevidíme nic – kresba loga výstavy je dokonale pohlcena provokativní barvou. Připojujeme tzv. bílou variantu tohoto návrhu (viz vyobrazení ve Zpravodaji č.4/2006), která by byla v případě vydání docela přijatelná. Vznikla jako nápad jednoho z našich filatelistů, který není a nikdy nebyl profesionálním výtvarníkem (!). Je na čtenářích, aby srovnávali… Vraťme se však k vydané „známce“. K ní lze říci již jen toto: kdo úředně prosadil tuto provokující nálepku, měl by složit reparát v chápání výtvarného vkusu! Za posledních několik desetiletí nenajdeme v čs. a české známkové tvorbě podobnou extravaganci!

Takže není divu, že se na mysl dere neodbytná otázka, kam že vlastně směřuje vydavatel touto a dalšími nezdařenými emisemi, popsanými výše. Je to souhra nepříjemných náhod nebo jakýsi „novátorský“ záměr?! Věřme první možnosti a očekávejme, že nám vydavatel tato zklamání v letošním roce bohatě vynahradí jen známkami vynikajícími nebo alespoň průměrně úspěšnými. Na závěr připojme ještě další velmi závažnou otázku, kterou nelze pominout: proč tzv. „emisní komise“ (sestavuje emisní plány českých známek) do emisního plánu pro rok 2006 bez nejmenšího vysvětlení nezařadila významná výročí narození geniálních světových osobností W. A. Mozarta (250 let od narození) a Rembrandta van Rijn (400 let od narození) , vzpomínaných loni celým kulturním světem? Na tuto skutečnost bylo upozorněno i (tehdejší) rezortní ministerstvo, nicméně bezúspěšně. Zpětný odkaz na emisní komisi napovídá, že by práce této komise zřejmě měla být podrobena hlubší analýze.

Zdeněk Fritz STATISTICKÉ ÚDAJE ČESKÝCH ZNÁMEK EMISNÍHO ROČNÍKU 2006

Autoři výtvarných návrhů známek vč. GÚ (řazeno abecedně, v závorce počet návrhů) : A. Absolon (2), P. Dvorský (1), V. Fajt (2), K. Franta (1), R. Fučíková (2), B. Housa (4), P. Hrach (1), J. Chadima (1), J. Kavan (2), A. Khunová (3), L. a J. Knotkovi (7), V. Kučera (1), O. Kulhánek (5), Z. Netopil (2), M. Ondráček (1), M. Prachatická (3), J. Solpera (1), J. Ungrád (1), K. Zeman (1)
Autoři rytin: V. Fajt (6), B. Housa (4), M. Ondráček (9), K. Pavel (2), M. Srb (2), B. Šneider (6), J. Tvrdoň (3)
Tiskové techniky: OTr+HT (21), OTp (10), OTp+Of (2), Of (9)
Formát známek (v mm): 19 x 23 (3), 23 x 30 (10), 30 x 23 (4), 23 x 40 (7), 40 x 23 (6), 26 x 40 (5), 40 x 26 (2), 40 x 50 (3), 50 x 40 (1), 82 x 34 (1)
Nominální hodnoty známek: 7,50 Kč (13), 9 Kč (2), 10 Kč (4), 11 Kč (2), 12 Kč (4), 14 Kč (1), 15 Kč (3), 18 Kč (1), 19 Kč (3), 20 Kč (1), 22 Kč (2), 24 Kč (1), 25 Kč (2), 28 Kč (2), 35 Kč (1)
Celkové nominále známek (bez PL): 588,50 Kč

Autor: Zdeněk Fritz | 4. 11. 2007

Komentáře

Nejsou žádné komentáře

Přidat komentář


© 2002 - 2020 Zdeněk Jindra
ISSN 1214-4223