Zpravodaj 1/2006: Jaroslav KONEČNÝ

Zpravodaj 1/2006: Jaroslav KONEČNÝ

* 1. 2. 1948 Velké Losiny

Jmenuji se Jaroslav Konečný a narodil jsem se 1.2.1948 ve Velkých Losinách. Když pominu začátky „sbírání známek“ v základní škole, tak mohu říct, že ke sbírání známek mne vlastně přivedl nejstarší vlastní syn, který v roce 1988 začal sbírat ražené známky Lidová architektura, tolik oblíbené „chalupy“ pro svou pestrost v dotiscích a papírech. Začal jsem ho trochu „sponzorovat“, navštěvovat „burzy“ Trojan v Pardubicích na Dukle a už jsem v tom lítal. V té době už jsem začal sbírat doporučené zásilky od roku 1914 do současnosti. Kromě doporučených zásilek sbírám specialitovaně Českou republiku od r.1993 - jak známky tak Celiny. Filatelisticky jsem vyrostl v klubu 05 -100 v Pardubicích, kde se mi věnovali především Ing. Fencl a pan Kalabza. Ostatně členem pardubického klubu jsem doposud, i když jsem mezitím vyměnil bydliště Pardubice za Prahu, kam jsem šel za prací. V současnosti pracuji na ČD a.s., Správě dopravní cesty Praha v oboru mostů a tunelů. Jsem ženatý a otcem dvou synů a jedné dcery. V sekci české známky mám na starosti sběr poznatků výrobních vad na známkách tištěných OTr+HT a ofsetem. V tomto smyslu spolupracuji s řadou výborných sběratelů, kteří se rekrutují prakticky ze všech oblastí ČR a bez jejichž spolupráce bych se neobešel, a moje práce by prakticky ztratila smysl. Moje krédo ve filatelii je ať si každý sbírá co se mu líbí a co odpovídá jeho finančním možnostem a smířil jsem se s tím, že „nemohu mít všechno“.

STUDIUM ZNÁMKOVÉHO MATERIÁLU Nová technologie přípravy tisku známek (zpracování odsouhlaseného výtvarného návrhu na PC) rotačním ocelotiskem v kombinaci s vícebarevným hlubotiskem s sebou přinesla bohužel tu nevýhodu, že na ploše známky se objevují různé body, rysky, nebo čárky různé intenzity, původu ocelotiskového avšak „zásluhou“ nikoliv moletéra nebo mistra, ale počítače. Tím došlo k určité inflaci nálezů výrobních vad a hledání deskových vad se stává pohříchu studijní disciplínou s nevalným výsledkem. Definování DV, která by měla posléze nárok na katalogizaci je tím nejnáročnějším krokem pro badatele, neboť je ovlivněn osobním názorem jednotlivce a mnohdy i počtem a velikostí nálezů na konkrétní emisi známky. To je dosti pádný důvod, proč v poslední době inklinuji ke studiu známek tištěných kombinací OTp + ofset, nebo čistým ofsetem, kde výrobní vady jsou zřetelnější a specializovaného sběratele více uspokojí, protože hledá například popis jednotlivých polí - viz Nagano, Prázdniny, Vlajky, Gastronomie, Chráněná fauna a flóra Krkonoš a další. Argument, že při ofsetovém tisku se velikost a umístění VV mění, případně zcela mizí moc neobstojí, neboť i při technice rotačního ocelotisku v kombinaci s hlubotiskem nenajdeme mnohdy zásadní nálezy hodné katalogizace na celém nákladu konkrétní emise, protože se s daty tisku proměňují, nebo ztrácí, pokud jde o výplatní známky.

Další důvod, proč se věnuji stále více těmto technikám tisku, je ten, že v Poštovním muzeu lze studovat materiály, které dokumentují přípravu tisku těchto známek, včetně ocelové destičky (-ček) pro OTp a mohu tak konfrontovat poznatky získané studiem konečné produkce na filatelistickém trhu s původními návrhy a záměry výtvarníka a výrobce. Ke studiu používám světelnou lupu se 7 násobným zvětšením a na studium rastrového tisku ofsetu - např. pro jednoznačné určení jednotlivých polí, (pokud chybí výraznější VV) zvětšení 30 x pomocí ruského, nebo čínského mikroskopu s osvětlením. V každém případě tento názor není žádným doporučením co sbírat, nebo nesbírat. Toto skutečně svobodné rozhodnutí je jenom na nás a nikdo ho za nás neučiní. Doporučuji však sbírat výrobní vady, které jsou rozpoznatelné pouhým okem, případně „babiččinou“ lupou s dvojnásobným zvětšením.

Jaroslav Konečný v Praze 9.2.2006

Autor: Jaroslav Konečný | 16. 10. 2006

Komentáře

Nejsou žádné komentáře

Přidat komentář


© 2002 - 2020 Zdeněk Jindra
ISSN 1214-4223