Zpravodaj 1/2004: Zajímavosti na našich známkách - papír

Ve Zpravodaji 2/03 jsem pod tímto názvem stručně uvedl, jaké zajímavosti se na našich známkách vyskytují v souvislosti s použitím různých perforačních rámců. Dnes bych se rád zaměřil na další skupinu specializovaného sbírání a to na zajímavosti související s vadou papíru používaného pro výrobu známek tištěných technikou OTr. Každý pozorný sběratel si asi všiml, že pro výrobu známek tištěných na rotačkách Wifag 2 a Wifag 3 byl za posledních několik let použitý papír od různých výrobců. Nejenže tyto informace uvádíme v souvislosti se zveřejňováním DV na známkách, ale uvádí je i katalogy našich obchodníků.

Vrátíme-li se do minulosti, můžeme sledovat určitý vývoj již v období, kdy se v souvislosti se zaváděním třídících automatů listovních zásilek v poštovním provozu hledala možnost, jak odlišit papír na výrobu známek od papíru na výrobu obálek a dopisnic, aby měly třídící stroje možnost orientovat správně zásilku podle nalepené známky a přečíst tak PSČ. Nejzajímavější je období, kdy se známky tehdejšího Československa tiskly na papír "bp", "fl1", "fl2" nebo "oz". (není záměrem tohoto článku vracet se k tomuto období, bylo dostatečně popsáno našimi specialisty na papíry, pány: Arbeitem, Brabcem a Weissensteinem třeba ve Filateliích 12,13 a 14 z roku 1988).

Po rozdělení Československa se české známky tiskly v počátku na tuzemský papír "fl2", jako známky Československa posledního období. Tento druh papíru používal pro luminiscenci přísadu preparátu CARTAX DP a stal se standardní přísadou, která vyhověla nejen účelu, pro který byla použita, ale vykazovala i vyšší stabilitu tehdy používaných hlubotiskových barev oproti původnímu papíru "bp" nebo "fl1". První výjimku můžeme sledovat při výrobě známek emise Pravěcí veleještěři (Pofis 42 – 44), která byla vytištěna nejen jinou technikou (ofsetem), ale i na jiný papír (označený tehdy "fl-OF"). Od té doby skoro všechny známky tištěné ofsetem jsou vytištěné na tomto papíru. Proč tedy ke změně papíru došlo? Tuzemský dodavatel (tehdejší Sepap Štětí) dodával papír s lepem, vyráběným na bázi dextrinu, který byl značně nestabilní v závislosti na vzdušné vlhkosti. Papíry se nejen kroutily, ale docházelo i ke slepování archů k sobě. Hledalo se proto řešení, aby byl používán lep, který není tak citlivý na vlhkost. Vždyť četná manipulace se známkami holýma rukama byla nepříjemná. Stačilo, aby měl člověk trochu vlhčí ruce a už zanechával na lepu v tom lepším případě jen otisky prstů, v tom horším případě se známka nechtěně přilepila kamkoli a po odtržení vykazovala poškození. Protože tuzemský výrobce nedovedl tiskárně vyhovět, hledal se logicky dodavatel v zahraničí. K zásadní změně došlo v roce 1997, kdy se pro tisk známek na strojích Wifag začal používat papír ze Švédska (od papíru "fl2" – lesklý nažloutlý lep, se dá snadno rozpoznat – bílí, zcela matný lep (takzvaný tropický), označovaný jako "fl-šv"). Od této doby začíná v rámci specializovaného sbírání čistých známek s lepem podobnost s obdobím 1977 – 1987, kdy se některé známky tiskly na oba druhy papíru – fl1 a fl2; (u známek ČR nové známky od roku 1997 a dotisky původních výplatních známek z dřívějšího období). S lepem tedy problémy nebyly, zato tento papír, díky své hrubší povrchové struktuře, přestal vyhovovat kvalitě v obraze známky. Používané německé barvy, které je třeba ředit v závislosti na použitém a žádoucím odstínu, se na povrchu tohoto papíru rozpíjejí, což lze u hlubotiskových barev snadno pozorovat. Začala proto PTC Praha a.s., zkoušet další papír, tentokráte dovezený ze Španělska (označení "fl-šp"). První známka tištěná na tento papír technikou OTr + HT je pravděpodobně Pofis 200 (označován nejprve jako papír "ph" pro jeho fosforeskující vlastnost – papír světélkuje). Papír se lehce pozná opět podle lepu, který je matně lesklý. Vyskytují se proto některé známky z tohoto "přechodného" období na všech třech papírových variantách – viz Pofis č. 118 stavební sloh klasicismus hodnoty 4,- Kč. Řada výplatních známek pak na dvou variantách dle období dotisku (hlavně známky z emise městská architektura a stavební slohy). Od známky Pofis č. 200 je pro známky tištěných na strojích Wifag používán již jen papír fl-šv – v katalogu Pofis značen "ph". Tento papír je vyráběn technikou, kdy se fosforescenční luminofor nanáší na papír dodatečně (není přimícháván do papírenské látky ještě ve stádiu před lisováním na válcích), nýbrž je natírán až na hotový papír. To má za následek vadu, která se zřídka objeví uvnitř PA, poslední dobou velmi často pozorujeme vynechaný nátěr při okraji role papíru v místě, kde se na PA tiskne datum a pořadové číslo PA. (Jiřina, hasičská technika, vánoční známka,…). Je tomu proto, že papír je vyráběn v šíři 102 cm. Na pás vyrobeného papíru opatřeného lepem se dodatečně nanáší nátěr luminoforu, který nezasahuje na svých okrajích až do konce. Z takto upravené role se později rozřezáním stanou role čtyři, které mají již potřebný formát šířky 25,5 cm. Dvě role z prostředku tak mají nátěr od kraje ke kraji, zbývající dvě mohou mít při okraji vynechaný tenký proužek nátěru. Protože tento nátěr nezasahuje zpravidla do známkových polí, nevyřazuje výstupní kontrola takovéto PA se známkami do makulatury (nedotištěné a jinak poškozené PA známek, které jsou určeny ke skartaci).

Jiné vady byly charakteristické pro tuzemský papír "fl-2", kde velmi často můžeme pozorovat nerovnoměrně nanesený lep, což se projevuje bílými vynechanými místy na rubové straně papíru (opět vada, kterou mohou pozorovat jen sběratelé neupotřebených známek nebo známek opatřených válečkovým razítkem pro propagační účely). Nepodařilo se mi zaznamenat vadu související s různými překlady papíru (jako tomu bylo u známek tištěných knihtiskem); technika tisku, kdy na rotačce jede "nekonečný" pruh papíru, to totiž ani technicky neumožňuje. S papírem souvisí ještě jedna záležitost, která se netýká vady papíru, ale technologie tisku na rotačce - napojování rolí papíru (slepené PA). Rotačka Wifag je stroj, vrátím se k popisu v článku "Jak vzniká známka", který při každém nutném zastavení způsobí, že je třeba část vytištěných PA známek vyřadit do makulatury z různých důvodů. Aby se nestal příčinou zastavení stav, kdy dojde role papíru, nastaví papír obsluha stroje za chodu. Tyto napojované papíry zasahují vždy do obrazu známek, proto je výstupní kontrola vyřadí. Může se čistě teoreticky stát, že je přehlédne, ale to je jen spekulace. Dokud někdo ze sběratelů nepředloží PA známek s napojením dvou rolí papíru, nemá smysl o tomto psát jako o vyskytující se VV. Má-li někdo ze čtenářů zajímavou ukázku, která by spadala do této kategorie vad na papíru, ať dá vědět kvůli zdokumentování.

Nejzajímavější vady papíru jsou spojeny s homogenitou papíru (kvalitou), kdy se díky malé nečistotě nemůže v tomto místě nanést barva a vzniká tak bílé místečko v obraze známky. Protože se nejedná o vadu hlubotiskového či ocelotiskového válce, nemohou se takové vady objevit ve výčtu DV patřičné známky. Bývá také pravidlem, že se takovéto menší nedotisky objevují jen ojediněle a nahodile, takže mohou zpestřit sbírku specializovaného sběratele, ale nikdy se neobjeví v katalozích známek. VV takovéhoto charakteru jsme zaznamenali na podzimním setkání našich členů, kde v rámci soutěže o zajímavou nahodilou vadu bylo předloženo několik exemplářů s touto vadou. O ukázky se s Vámi nyní podělím



ukázka první – v důsledku malé prohlubně na papíru došlo k nedotisku



ukázka druhá – v důsledku mechanického "nálepu" došlo k nedotisku



ukázka třetí – "pecka" v papíru zabránila plnému otisku barvy na papír


Vrátím-li se na počátek, tedy do období, kdy se používal výhradně tuzemský papír, registrujeme jednu vadu dosti častou a tou je přítomnost "dřevěné třísky", či jiné nečistoty v papíru, která se projeví jako světle hnědá skvrna různých tvarů a velikostí v obraze známky. Jev, který se asi nikomu nelíbí, neboť mění vzhled známky a i když je z kategorie vad papíru, je to asi vada nejméně populární, alespoň dle mého názoru. Ukážu dva obrázky typické pro přítomnost dřevěné nečistoty v papíru.



Hnědé (zrzavé) flíčky v obraze známky jsou nečistoty dřevitého původu. Ty větší jsou charakteristické tím, že jsou vidět nejen na lícu, ale také na rubu známky, tyto vady lze tedy pozorovat i na ražených známkách odlepených.

Umím si představit i vadu, kdy má papír různou tloušťku až je zeslabený natolik, že se v něm objeví díra, ale doposud jsem nic takového neviděl. A i kdyby se takováto vada papíru v roli, která váží cca 120 kg a obsahuje několik set metrů objevila, výstupní kontrola by ji zaznamenala a vyřadila. Předpokládám, že pro výrobce papírů platí určité normy v oblasti jakosti a tak se s vadami papíru budeme setkávat pravděpodobně čím dál méně. Navíc výstupní kontrola velké anomálie zachytí a do oběhu nepustí. Ukazovat obrázek špatně naneseného luminoforu na španělském papíru by bylo zbytečné, neboť by nebylo nic vidět vzhledem k tomu, že je prakticky pouhým okem vidět jen v určitém úhlu. Dokonale je ale vidět pod UV lampou. Papír, kde nátěr chybí, je totiž jinak vizuálně totožný s papírem "bp", zrovna tak se jeví, když na něj svítíte ze strany lepu. Jednoznačný důkaz pro technologii natíraného luminoforu.

Papír používaný pro výrobu známek tištěných technikou OTp – ocelotisku z plochy, je v současné době dovážený z Francie, je zásadně opticky zjasněný "oz" a opatřený tropickým lepem (obtížně se rozeznává rub od líce). Až začnu zveřejňovat články související s výrobou známek, vrátím se k této problematice podrobněji.