Zamyšlení nad budoucností výstavních exponátů

V poslední době se na výstavách objevují nové výstavní třídy, jmenovitě otevřená třída a třída jednorámových exponátů. To mne přimělo k zamyšlení, jak jsou tyto exponáty výhodné pro vystavovatele, jak se projeví v celkové skladbě exponátů na výstavách a jak jejich zařazení ovlivní ostatní výstavní třídy. Úvaha se týká všech exponátů, ale pokud to půjde, bude zaměřena především na exponáty v tematické třídě.

Současný stav

Rozsah exponátů v soutěžních třídách celkem vyhovuje, neboť dává dostatek možností ukázat filatelistickou úroveň vystavovatele. To se týká i tematických exponátů, kde lze dokumentovat a vystavit poměrně široká témata. Nelze však zastírat, že příprava a vystavení exponátů má své problémy.

Je nesporné, že vytvoření výstavního exponátu v jakékoliv třídě je záležitostí náročné a dlouhodobé práce a v neposlední řadě i více či méně vysokých finančních nákladů, zejména, má-li exponát dosáhnout lepší hodnocení na mezinárodních výstavách. Nákup vzácnějších a starších neznámkových materiálů pro tematickou dokumentaci od obchodníků je stále náročnější, ceny vzrůstají a tím také stoupá celková hodnota exponátů. Zanedbatelné nejsou ani samotné náklady na vystavování, jmenovitě výstavní poplatky a pojištění. V posledních letech se výstavní poplatky, které se řídí počtem přidělených rámů, stále zvyšují. U soutěžních exponátů všech tříd je normální počet rámů 5 a u těch, které dostaly na mezinárodní výstavě FIP velkou pozlacenou medaili, je možný počet rámů 8, který vystavovatelé využívají, pokud chtějí dosáhnout na lepší medaili. Pro představu o poplatcích na mezinárodních výstavách (přepočítáno na Kč): na světových výstavách běžně (nejnižší hodnota) u pětirámových exponátů cca 6400 Kč, u osmirámových cca 10300 Kč, evropské výstavy u osmirámového exponátu cca 6500 Kč, na "obyčejných" mezinárodních výstavách pět rámů cca 2800 Kč. O těchto relacích jsem se rozepsal proto, že výstavní poplatky do značné míry ovlivňují i účast na výstavách a že podstatné snížení např. u jednorámových exponátů není zanedbatelné. Podobné je to s pojistným, které vychází z hodnoty exponátu.

Z těchto úvah tedy vyplývá, že někteří vystavovatelé možná v budoucnu přesunou svůj zájem na nové výstavní třídy, zejména proto, aby ušetřili čas a peníze pro přípravu exponátů i náklady na vystavování. Abychom však získali komplexnější pohled, je třeba podívat se na tyto nové exponáty trochu blíže. Protože neexistují jednotné směrnice jak mají vypadat, použil jsem pro jejich charakteristiku výstavní propozice z výstav v těchto letech.

Otevřená třída

Požadavky na tyto exponáty procházejí vývojem, od jednoduchých, které poměrně naivně ukazovaly známky pohromadě s pohlednicemi a vylisovanými květinami a byly hodnoceny návštěvníky. V současnosti je definováno, že mají splňovat dva účely: podporovat začlenění nových vystavovatelů a ukázat zajímavé exponáty, které nemusí splňovat požadavky na jiné soutěžní třídy a proto je dovoleno vystavit i jiné než poštovní materiály. Jsou to např. ručně malované dopisnice, telefonní karty, obrázky, fotografie, plakáty, ilustrace, výstřižky z novin, dokumenty, jízdenky, obaly z cigaret, textil. Poštovních materiálů, které splňují požadavky jiných výstavních tříd, musí být alespoň 50 %, přičemž není definováno, zda jde o počet, nebo plochu. Možná témata nejsou buď určena vůbec, nebo jen dosti obecně; na Hafnia 01 byly tyto exponáty rozděleny do čtyřech skupin: cestování, komunikace, volný čas, vývoj.

Propozice někdy zajišťují, aby pod pláštíkem této třídy nebyl vystaven exponát, který již v jiné soutěžní třídě dostal medaili. Počet rámů bývá ponechán volný, obvykle od 2 do 4 nebo 5. Výstavní poplatky za 1 rám jsou přibližně poloviční, než v ostatních třídách, nebo se neplatí vůbec (Slovensko 2002 se 2 rámy). V této třídě je možné, aby exponát byl společným dílem více vystavovatelů. Hodnocení provádí zvláštní jury obvykle podle kriterií: myšlenka a originalita, zpracování a využití materiálu, provedení a všeobecný dojem. Vystavovatelé dostanou pamětní medaile a diplomy, nebo jen diplomy.

Jednorámové exponáty

Za vzor může sloužit evropská výstava Amphilex 2002, pro které byly vypracovány zvláštní propozice této třídy. Z nich vyjímám: účelem je získání nových vystavovatelů a vystavení exponátů s tématy, jejichž rozsah nepřesahuje jeden rám (obvykle 16 listů, na této výstavě 12). Exponáty zahrnují názvy všech normálních výstavních tříd od tradiční filatelie až po maximafilie, s výjimkou třídy mládeže. Sestavení exponátů od názvu, přes plán až po využitelné materiály je prováděno podle příslušných směrnic pro normální výstavní třídy. Lze tedy zjednodušeně napsat, že jde o jakési miniexponáty jednotlivých výstavních tříd, v našem případě tematické.

Výstavní poplatek za exponát je cca 1000 Kč. Hodnocení provádí jury se specialisty z jednotlivých výstavních tříd. Na této výstavě jsou určeny počty bodů pro jednotlivá kriteria, podobně jako u normálního výstavního řádu, s tím rozdílem, že celkový možný počet bodů je 40. Nejsou udělovány kovové medaile, ale ocenění s názvy: diamant (34-40 bodů), rubín (27-33 bodů), smaragd (20-26 bodů).

Stanovisko FIP

Při setkání s předsedou FIP p. Knud Mohrem z Dánska a řediteli FIP p. Charlesem Petersonem z USA a Lumírem Brendlem z ČR dne 15. 3. 2002 v Poštovním muzeu, u příležitosti zasedání Řídícího výboru FIP v Praze, jsem přednesl dotaz ohledně obav o další budoucnost exponátů normálních výstavních tříd v souvislosti s novými výstavními třídami. Z obsáhlých vysvětlení lze zkráceně shrnout, že FIP sice podporuje hledání nových cest při oživení zájmu o filatelii, vč. uplatňování v jednotlivých výstavách na různých úrovních, ale zatím stále jde o prozkoumávání možností. Při definitivních změnách zavedených řádů a směrnic však postupuje velmi opatrně a uvážlivě. Příkladem může být třída Mophila (moderní filatelie), která byla pokusně uváděna, ale není zcela jasné jak by tyto exponáty měly být hodnoceny. Podle p. Petersona je v USA velký zájem především o jednorámové exponáty, dokonce bylo navrženo uspořádání výstavy jen s touto třídou.

Zhodnocení úvah

Snahy o to, aby byl omezen rozsah výstavních exponátů jsou dlouhodobé a logické. Konečně jsme ještě pamětníci, že se vystavoval výběr z hodnocené sbírky a ten byl později přeměněn na exponáty s přesně určeným rozsahem. Dokonce ve stávajícím Generálním výstavním řádu FIP (GREX) je stanoveno v čl. 6.4, že pro soutěžní exponáty může být přidělena plocha 5 m2, 6 m2 nebo 7 m2 (1 m2 je cca 1 rám) a pro exponáty s velkou pozlacenou 8 m2, 9 m2 nebo 10 m2. Ve skutečnosti se však v propozicích jednotlivých výstav používají jen ty nejnižší hodnoty. Tyto snahy jsou jednoduše zdůvodněny tím, že náklady na výstavy stále rostou a zájem vystavovatelů zvláště při mezinárodních výstavách převyšuje možnosti. Naproti tomu úroveň filatelie je měřena tím, co sběratelé mají a toho je nepochybně stále více a nabývá to na rozměrech, o čemž svědčí množství poměrně rozměrných neznámkových materiálů. Proto je nezpochybnitelná snaha co nejvíce z toho vystavit. Zatím se zdá počet rámů celkem úměrný kompromisu mezi oběma snahami, další vývoj však může časem přinést omezení směrem ke zmenšení exponátů.

Extrémem jsou ovšem jednorámové, jak jsem je nazval miniexponáty, je však zcela možné, že budou pro některé vystavovatele dostatečné. Podle mého názoru budou i v tematické třídě využitelné tehdy, jestliže může být téma velmi úzké. Kladem bude kýžená úspora času i nákladů. Proto také ten velký zájem v USA a konečně i u nás (na Amphilex 2002 je přijato 6 jednorámových exponátů z ČR). Tyto exponáty by také mohly být doplňkem pro vystavovatele v normálních třídách a to tehdy, když mají zájem vytvořit něco nového, co však nezabere příliš času a nebude vyžadovat vysoké náklady na vystavování (možná, že to bude můj případ). Vystavovatel se samozřejmě musí smířit s méně okázalým oceněním.

Zcela určitě musí být na výstavách zachovány exponáty na témata s větším rozsahem, ve stávajícím počtu rámů (nebo podobným), které také dávají možnost ukázat vyšší filatelistickou úroveň vystavovatele. Rozdíly mezi oběma typy exponátů, tradičními a jednorámovými, musí být ovšem zřetelné při hodnocení a ocenění. Předpovídám, že v tomto duchu se v budoucnu zaměří přístup FIP, která postupuje velmi moudře.

Pokud jde o otevřenou třídu, vidím její přínos především v tom, že jejím prostřednictvím lze k vystavování získat nové sběratele, kteří ještě nemají dostatek filatelistických materiálů a mohou je nahradit jiným způsobem. Časem však filatelistické materiály získají a přejdou na normální výstavní třídy. Jako reálný příklad uvádím železničáře ze sekce Doprava, kteří zatím odmítají tematické exponáty sestavit, ale mají dostatek nefilatelistických materiálů. Ze zkušeností je známo, že ten kdo jakýkoliv exponát vystaví, je získán a obvykle i dále pokračuje. Tak by byl splněn hlavní účel exponátů v otevřené třídě. Sběratelé ve třídách tematické, poštovní historie a aerofilatelie sice mají dostatek filatelistických materiálů, které lze v otevřené třídě využít, ale pravděpodobně jen v menším počtu případů takový exponát vytvoří jako doplněk svého exponátu v příslušné třídě. Těžko je totiž nalákají omezené možnosti hodnocení, i když u některých vystavovatelů to vyloučeno není. Zde prakticky odpadá větší úspora času a nákladů, neboť takový exponát bude muset mít, aby uspěl, více rámů a lze předpokládat, že poplatky za rámy budou stoupat.

Zatím jsem se nezabýval návštěvníky výstav, zejména nefilatelisty. Pro ně budou nové exponáty nesporně atraktivní a možná, že je k filatelii přitáhnou. Tento důvod by však neměl při rozhodování o příštím vzhledu výstav převažovat, cílem by měla být sice různorodost exponátů, ale také jejich filatelistická úroveň.

Závěr

Je zcela možné, že čtenáři budou považovat toto zamyšlení za zbytečné, protože teprve doba ukáže opravdovou výhodnost nových typů exponátů. Ale tyto třídy se již na výstavách nabízejí a filatelisté je mohou, třeba na zkoušku, využít. K jejich rozhodování měly přispět i úvahy v tomto článku.

19. 3. 2002. Pro zpravodaj Temafórum.

Poznámka ze dne 19. 7. 2004:
Tento 2 roky starý článek má stále svoji platnost a uplynulá doba ji dokonce v mnoha směrech potvrdila. Změna nastala zejména v tom, že pro oba nové typy exponátů již byly vytvořeny na úrovni FIP i SČF směrnice pro jejich tvorbu a příslušné exponáty již na našich i zahraničních výstavách vidíme ve stále větší míře.

Autor: Jiří Horák | 20. 7. 2004

Komentáře

Nejsou žádné komentáře

Přidat komentář


© 2002 - 2020 Zdeněk Jindra
ISSN 1214-4223