Rozhovor s předsedou KF v Liberci Josefem Chudobou

Ve dnech 25. - 29. září 2019 proběhla v Liberci Národní výstava poštovních známek Liberec 2019. V čele týmu pořadatelů stál Josef Chudoba, který je současně předsedou klubu filatelistů v Liberci. Tato výstava navázala na předchozí výstavy poštovních známek v letech 1978, 1967 a 1952. Kromě toho, že byl Josef Chudoba předsedou výstavního výboru, byl současně i vystavovatelem, kdy měl premiéru jeho 8 rámový exponát „Československo – Osvobozená republika“, který vystavoval ve třídě Tradiční filatelie. Dovolil jsem si tedy pana Chudobu požádat o rozhovor, jak na téma výstavy, tak na téma jeho exponátu.

Rozhovor s předsedou KF v Liberci Josefem Chudobou

Otázka:
Jako první bych položil otázku, kdo a kdy přišel s nápadem uspořádat filatelistickou výstavu v Liberci. Jako dlouholetý vystavovatel vím, jak náročná je tato práce a co je se zabezpečením konání výstavy spojeno. Navíc se už asi těžko podílel na pořádání této výstavy někdo z pořadatelů poslední výstavy z roku 1978, což je plných 41 let. Můžeš tedy čtenářům přiblížit a popsat, za jakých okolností se rozhodlo o uspořádání výstavy právě v Liberci?


Odpověď:
Prvotní nápad uspořádat výstavu známek začal na valné hromadě Svazu českých filatelistů v prosinci 2015, kdy ke mně přišel Vít Vaníček s otázkou, zda bych mu pomohl s organizací Světové výstavy PRAGA 2018. Odpověděl jsem ano. A najednou jsem se začal účastnit jednání a vidět ty drobné detaily, které je třeba vykonat, aby celá výstava proběhla úspěšně. Mezi ně lze zařadit například výběr a zajištění prostor, volbu exponátů a komunikace s jejich majiteli, zajištění webové stránky, shánění peněž od sponzorů, medaile atp. Líbilo se mi, že všichni tuto činnost dělali zdarma. A to byla pro mne základní škola, kde jsem získal první zkušenosti pro pořádání výstav.

Asi v roce 2016 mne oslovil Martin Tůma z Jihlavy, že se těší na výstavu v Liberci … To byl druhý impuls pro pořádání výstavy. Následně začala podobná práce jako na výstavě PRAGA, akorát s fázovým posunem 1 rok. Zde velmi pomohl se získáváním sponzorů Jirka Kraus. A následně ty stejné drobné detaily, které jsou důležité, ale nejsou tolik vidět.

Mohu říct, že nám velmi vyšel vstříc Liberecký kraj a Statutární město Liberec.

Ohledně organizátorů poslední výstavy, stále jsou živi pánové Tecl a Hauzr a stále se zajímají o známky. Samozřejmě, nám na výstavě pomohli.

Otázka:
Výstava byl pořádaná ve velmi pěkném prostředí bývalé kavárny Pošta. Můžeš nám sdělit informace, za jakých podmínek a kdo KF v Liberci poskytl tyto prostory?


Odpověď: Ano prostory byly opravdu nádherné. V současné době jsou ve vlastnictví Policie České republiky, která je využívá jako reprezentační prostory. Zároveň umožňuje v nich pořádání kulturních a společenských akcí. PČR nám vycházela vstříc a myslím, že nakonec policisté byli sami příjemně překvapeni rozsahem výstavy a počtem návštěvníků.

Pro mne osobně byl úžasný rozdíl mezi přebíraným prázdným prostorem a výstavou v plném ruchu, kdy bylo postaveno na 170 výstavních rámů (340 ploch) a mezi nimi se neustále pohybovalo kolem 100 návštěvníků a organizátorů. Jsem přesvědčen, že kvalita vystaveného materiálu, hustota rámů a neustálý pohyb lidí mezi rámy zvýšil samotnou prestiž celé výstavy. Celkově ji navštívilo více než 3000 návštěvníků.

Otázka:
Víme, že pořádání výstavy poštovních známek je pracovně i finančně nákladné. Můžeš čtenářům sdělit, jaké finanční náklady byly vynaložené na tuto výstavu? Pronájem budovy, doprava výstavních rámů (vážících celkem 11,5 tuny, jak jsi mi sdělil při osobním rozhovoru), náklady na výstavní ceny, pamětní listy a další materiály?

Odpověď:
Trochu bych tu otázku zobecnil na – jaké náklady jsou potřeba, aby se uspořádala národní výstava o rozsahu 350 výstavních ploch v České republice. Stručně - výstavu lze uspořádat za nějakých 200 až 250 000 Kč. Ale náklady se mohou individuálně výrazně měnit. Důležité je najít oporu v městě a v kraji a ideálně získat co nejlevnější prostory. Potěšilo mne, že sbírání známek není okrajovou záležitostí a řadu lidí jsme potěšili, když jsme jim oznamovali naše plány.

Nyní k hlavním nákladovým položkám.
• Pronájem prostor – náklady jsou v každé obci odlišné, proto je nebudu vypisovat. Pro plánování výstavy je třeba znát velikost výstavního prostoru a podle toho naplánovat rozsah výstavy. Zjednodušeně přibližně na 1 m2 výstavní plochy lze umístit 1 výstavní plochu. K tomu je třeba 1 místnost jako zázemí pro organizátory a 1 místnost pro hodnotitele. Stavba výstavy probíhá asi 2 dny, demontáž 1 den.
• Přivezení rámů – výstavní rámy jsou uschovány v Chebu, což způsobuje náklady na jejich přivezení. Jak jsi uvedl, výstava rozsahu 350 výstavních ploch obnáší cestu kamionu s nákladem přes 10 tun. V nákladech je nutno počítat se 2 cestami tam a 2 cesty zpět do Chebu a čas na naložení a vyložení výstavních rámů (jedno naložení nebo vyložení asi 3 hodiny). Pro snížení nákladů lze využít zpátečních cest kamionů, kdy mohou být prázdné. Vyjde to levněji, ale je složitější organizace.
• Náklady na jurymany byli více než polovina z toho, co jsme získali z výstavních poplatků. Hodnotitelé si nechávají platit za cestovné, ubytování, stravné a jurovné. Jsou jediní, kteří obdrží za svoji práci zaplaceno, jinak všichni dělají vše zcela zadarmo. Dobrou zprávou je, že do budoucna, komise jurymanů si navrhla omezení nákladů na proplacení ubytování. • Výstavní medaile a výstavní katalogy s přílohou. Pokud chcete mít přílohu do katalogu, je třeba ho vydat v nákladu alespoň 1200 ks.
• Je nutné vytvořit kulturní program sponzorům. My jsme uspořádali vernisáž spojenou s komentovanou prohlídkou exponátů. Obecně komentované prohlídky mají úspěch a doporučuji je všem dalším organizátorům výstav.

Rozhovor s předsedou KF v Liberci Josefem Chudobou

Rozhovor s předsedou KF v Liberci Josefem Chudobou

Otázka:
Kdo se kromě členů KF Liberec podílel na organizaci, ale hlavně na montáži a demontáži výstavních rámů, protože 11,5 tun materiálu se musí nejdříve naložit na kamion, poté složit ve výstavní místnosti, poté rámy sestavit a instalovat do nich výstavní exponáty, po skončení výstavy zase rámy demontovat, naložit do kamionu, odvézt a opět uložit do skladu. De facto montážní četa měla tyto rámy 6x „v ruce“, znamená to tedy od prvního do posledního okamžiku 69 tun ruční práce, protože taková práce se nijak mechanizovat nedá.


Odpověď:
Ano bylo to náročné, protože veškeré rámy jsme museli vynosit ručně. Vzhledem k charakteru budovy nebylo možné použít paleťák. Musím poděkovat všem, kteří nám pomáhali. Byli to nejenom členové našeho klubu, ale i kamarádi filatelisté z Jihlavy. Moc pěkné bylo, že nám pomáhali i manželky a dvě kamarádky, které přijeli na celo-víkendové leštění skel až z Ústí nad Labem.

Rozhovor s předsedou KF v Liberci Josefem Chudobou

Rozhovor s předsedou KF v Liberci Josefem Chudobou

Rozhovor s předsedou KF v Liberci Josefem Chudobou

Rozhovor s předsedou KF v Liberci Josefem Chudobou

Rozhovor s předsedou KF v Liberci Josefem Chudobou

Rozhovor s předsedou KF v Liberci Josefem Chudobou

Otázka:
Nyní k výstavě. Zeptám se, které exponáty Tě nejvíce zaujaly a čím?

Odpověď:
Z pohledu organizátora výstavy je dobré, když je kvalitní čestný dvůr. Většina novinářů, kteří přišli, musejí vměstnat informaci o výstavě do 3 reportážních minut. Takže je zajímá čestný dvůr, největší vzácnosti, kolik je zde exponátů, jejich cena a množství známek. Nám se podařilo vystavit unikátní věci jako anglickou jedničku na dopise použitou první den platnosti (FDC). Dále se nám podařilo získat úžasné exponáty od i zahraničních sběratelů, kteří vystavovali tzv. polární filatelii.

Z mého pohledu mám velmi rád tradiční třídu a poštovní historii. Z tradiční třídy se mi líbili Hradčany od R. Flašky, kde byly unikátní zkusmé tisky. Tomuto exponátu bych vytknul pouze, že nebyly ukázány zvětšené detaily například spirálových a příčkových typů. Takže laik nemohl pochopit vzácnost materiálu. Z ciziny mne oslovilo Polsko a Jugoslávie a samozřejmě tvůj Afghánistán. Ten svojí exotičností jsem vždy zmínil při komentovaných prohlídkách. Z poštovní historie mne zaujal známý exponát M. Červinky Poštovní historie na Děčínsku, rozšířený osmirámový exponát V. Münzbergera zabývající se perfiny do roku 1900 v Předlitavsku a z nových exponátů P. Severýna týkající se poštovním použitím na Slovensku v letech 1850 až 1867. Velice jsem ocenil i znalosti v exponátech od pana Vomely.

Otázka:
Mne osobně velice zaujaly exponáty ve třídě Otevřené filatelie zastoupené excelentními materiály prezentující výzkum Antarktidy. Exponáty libereckého (tedy domácího) vystavovatele s polární tématikou Jiřího Krause se mi líbily již loni na Světové výstavě v Praze. Můžeš nám nějak přiblížit filatelistické aktivity a materiály pana Krause?


Odpověď:
Ano, trochu jsem tuto otázku čekal, tak jsem předtím na ni neodpovídal :-) . Jirka má úžasné exponáty zabývající se vědeckými a objevitelskými výpravami na Antarktidu. Podařilo se mu získat úžasné věci jako například první známý dopis odeslaný z Antarktidy (1820), nebo dopis podepsaný R. Amundsenem na hlavičkovém dopise z expedice na jižní pól. Jeho exponát lze v klidu prohlédnout na exponetu: http://www.exponet.info/exhibit_select_by_name.php?exhibitor_ID=531 .

Polární sběratelé celého světa se scházejí každé tři roky. Jirka plánuje, že v roce 2022 uspořádá jejich setkání v Liberci a některým sběratelům se ta myšlenka tak zalíbila, že chtěli vystavovat i na národní výstavě. I tyto exponáty byly výjimečné – některé letos absolvovali výstavní cestu USA – Švédsko – Čína – Liberec. Bylo dobře, že polárním exponátům jsme vyčlenili samostatnou místnost napříč výstavními třídami. Některé polární exponáty byly v poštovní historii, jiné v otevřené třídě a konečně jsme měli několik exponátů nesoutěžních.

Otázka:
Jaký je Tvůj názor na exponáty ve třídě mládežnické filatelie? Sám jsem byl příjemně překvapený, kolik exponátů jsem v této výstavní třídě viděl.

Odpověď:

Určitě je „sqělé“, že mládežnické exponáty byly vystaveny v takovém počtu. Námětové exponáty jsou přitažlivé svoji barevností pro laiky a určitě nalákají další příznivce filatelie. Proto jsme je umístili přímo u vstupu, protože např. Osvobozená republika je pro návštěvníka moc jednotvárná. Na námětové a mládežnické exponáty nemám svůj názor, protože této filatelii moc nerozumím, ale samozřejmě ji neodsuzuji. Nikdy jsem moc nepochopil logickou stavbu námětového exponátu. Raději mám chronologické, abecední, nebo místopisné řazení. Již před 25 lety, kdy jsem začínal jako kluk se sbíráním známek, jsem kompletoval známky protektorátu a Československa.

Otázka:
Co říkáš na hodnocení jednotlivých výstavních tříd ze strany jurymanů?

Sám víš, jaké problémy s hodnocením exponátů se vyskytly ve třídě Tradiční filatelie, kde bylo hodnocení v průměru o 10 - 15 bodů nižší než v ostatních třídách. Například v případě vystavovatele Tomáše Amlera dokonce došlo k bodovému propadu o 16 bodů oproti jeho vystavováni na Světové výstavě loni v Praze. A jak víme, na Světové výstavě jsou přísnější kritéria hodnocení, než na výstavě Národní. Můžeš nám na toto říct svůj názor a sdělit čtenářům, zda tento problém nějak řešilo vedení SČF?

Odpověď:
Ano, aby prakticky všechny exponáty v celé třídě obdrželi o 10 až 15 bodů méně, než na významnějších výstavech, to se stát nemělo. Myslím, že na společném sezení jurymani měli rozpoznat tento problém a vyřešit ho. Vždyť je to do očí bijící. I kdyby hodnotitelé příslušných exponátů trvali na tomto nízkém hodnocení, tak ostatní mohli například vložit svoje výtky do protokolu jury. Nikdo tak neučinil.

Mne toto mrzí hned ze tří důvodů – 1) byl jsem u schvalování jury, 2) udělalo to černou kaňku na naší výstavě, 3) byly poškozeny exponáty sběratelů. Trochu to rozeberu:

1) Obvykle byla na národních výstavách jury sedmičlenná. Při schvalování jurymanů přišel tajemník Svazu J. Cacka s návrhem, aby jury byla devítičlenná a navíc aby bylo využito i služeb jurymanů, kteří nemají tolik mezinárodních zkušeností. Já sám navrhoval obvyklou sedmičlennou jury, zdůvodňoval jsem to i ekonomickými důvody. Bohužel můj návrh opírající se o klasické sestavení jury, nebyl přijat.

2) Jako organizátor jsem měl strach, aby nedošlo k nějaké konfrontaci na palmáre, kde byl přítomen i primátor.

3) Myslím si, že řadě sběratelů byla vzata chuť do dalšího vystavování. Exponáty v premiéře, aby nebyly poškozeny při dalším vystavováním nízkým bodovým ohodnocením, nezbývá, než vystavit tento exponát na premiéře znova. Ztratili tak jeden až dva roky. Argumentace, že každé hodnocení je nezávislé na předchozích, je dle mého názoru liché.

Stejná situace je i u exponátů, které byly na národní úrovni. Bez kvalitního ocenění na národní výstavě nemají na mezinárodním kolbišti šanci. Jak se mezinárodní jurymani budou koukat na prakticky stejný (jen opět o materiál vylepšený) exponát, který jednou obdrží 90 b a na další národní výstavě o 15 b méně? Toto „zaříznutí“ může být pro exponát fatální.

Otázka:
V Čestném dvoře byla prezentována řada našich i světových rarit jako obálka Velké Británie prvního dne vydání 6. května 1840 s černou „Penny black“, chybotisky trojúhelníkových známek Mysu Dobré naděje či jednu z našich nejslavnějších rarit, chybotisk 50/50 z roku 1927. Která z rarit vystavených v Čestném dvoře se Ti líbila nejvíc a proč?

Odpověď:
Pro mne nejhezčí z čestného dvora byla obálka s první známkou světa použitou první den platnosti. U této obálky začala filatelie.

Otázka:
Mne i čtenáře by určitě zajímalo, jaké aktivity chystá KF Liberec do budoucna?

Odpověď:
V roce 2022 určitě uspořádáme celosvětové setkání polárních sběratelů. A dále, a to nechci zakřiknout, bychom rádi uskutečnili evropskou výstavu poštovních známek pod záštitou FEPy. Nyní hledáme vhodné prostory.

Otázka:
Nyní k Tvému exponátu Československo - Osvobozená republika, který jsi vystavoval již loni v Praze, kde jsi za 5 rámový exponát získal 87 bodů, velkou pozlacenou medaili a právo vystavit 8 rámový exponát, což jsi splnil právě na výstavě v Liberci. Můžeš nám říct, kdy jsi se začal zabývat Osvobozenou republikou a zda je to Tvoje hlavní filatelistické zaměření?

Odpověď:
Prvorepublikovými známkami jsem začal přibližně v 15 letech. V té době jsem neměl peníze nazbyt, proto jsem sbíral razítka, deskové vady a retuše na knihtiskových známkách. První 1000 ks balíček známek (byla to 30 hal Holubice) jsem zakoupil v roce 1996 a zrovna měsíc na to vyšel seznam vad negativu v Merkur Revue. Díky této náhodě jsem byl lapen knihtiskem. Dnes sbírám krom jiného všechny knihtiskové emise.

Exponát Osvobozené republiky dělám od roku 2014, kdy jsem zakoupil velmi dobrou sbírku této emise. Přidal jsem k ní svoje vzácné věci a postupně dokupuji další materiál. Starší verzi exponátu lze shlédnout na: http://www.exponet.info/exhibit_select_by_name.php?exhibitor_ID=414 . V nejbližší době přidám i 128 listovou variantu.

Otázka:
Ve Tvém exponátu jsem viděl několik objevů. Můžeš nám je blíže popsat, případně za jakých okolností jsi se dostal k těmto materiálům?

Odpověď:
Asi největší vzácnost je unikátní arch s retušemi řetězů na známce 60 hal., kde nevyšel galvanický přenos při přípravě desky. A to se nejvíce projevilo v nezřetelnosti řetězů, které byly opravovány jejich vyrytím. Celkem bylo na stokusovém archu provedeno asi 70 retuší. Vědělo se podle dochovaných poznámek pana Horkého, že arch existuje, ale po jeho smrti se na 40 let ztratil. Následně byl objeven v roce 2009 panem Paděrou, já ho naskenoval a vydal zvětšeniny každého pole. Po smrti pana Paděry se mi podařilo ho zakoupit a mám tak hezkou vzpomínku na pana docenta.

Při rozšiřování exponátu na 8 rámů jsem se snažil, abych mohl retuše ukázat i na poštovních dokladech.

Ohledně objevů mám jednodušší situaci než Ty, protože tyto známky sbírá v Česku několik desítek lidí, kteří se sdružují ve Společnosti knihtiskových známek. A co je nejdůležitější – získané poznatky si nenechávají pro sebe.

Otázka:
Můžeš čtenářům přiblížit nejvzácnější materiál ve Tvém exponátu?

Odpověď:
Z pohledu finančního jsou to tiskové vady „bez hlavy“ na 50 hal, spojené typy na 40 hal a zkusmé tisky. Z pohledu filatelistického si nejvíce cením zmíněného archu s retušemi a samozřejmě mi udělá radost hezká celistvost, razítkem nepřekrytá desková vada, či padělek ke škodě pošty. To bys nevěřil, jak je obtížné sehnat i levný ale výskytem vzácný materiál například razítkovanou serii ve čtyřbloku, které nemá razítko z ochoty.

Otázka:
V kolika letech jsi začal sbírat známky a kdo byl Tvůj hlavní učitel v počátcích Tvojí záliby?

Odpověď:
Známky jsem začal sbírat ve 12 letech a největší učitelé byli kamarádi z našeho klubu filatelistů. Když zavzpomínám například náš bývalý předseda V. Bulis, mne naučil mít vztah k filatelistické literatuře. Je škoda, že na Svazu je úžasná filatelistická knihovna, ale prakticky není využívána.

Otázka:
Chystáš ještě nějaký další svůj exponát?

Odpověď:
Ano rád bych vytvořil exponát Hradčan, který by však obsahoval pouze razítkované známky a celistvosti. Jsem přesvědčen, že řada razítkovaných materiálů je daleko vzácnější a obtížněji sehnatelných než nepoužité známky.

Otázka:
Jak vidíš budoucnost organizované filatelie u nás a ve světě? Přece jen díky Internetu se organizovanost filatelistů snižuje a masovost této záliby v podstatě zmizela, ale počet vystavovatelů i návštěvníků výstavy (kolem 3.000) určitě není špatný.

Odpověď:
Dle mého názoru bude organizovanost a internet spolu soupeřit, ale i se vhodně doplňovat.

Sběratel je tvor společenský a má potřebu nejenom sbírat, ale často se i vytahovat. Proto organizovaná filatelie nevymizí. Je pravda, že internet je velkou konkurencí její organizované části. Na druhou stranu neznám kvalitní sbírku/exponát, který by byl vytvořen pouze samostudiem. K jeho udělání je potřeba získat postřehy od dalších sběratelů. Například v našem klubu se scházíme každý týden a často někdo přinese část sbírky na ukázku obvykle spojenou s krátkou přednáškou. I když daný materiál nesbírám, může mi dát podnět ke zlepšení moji sbírky.

Internet má jiné výhody, zatímco dříve jsem se dostal ke známkám z nejbližšího okolí, dnes jedním kliknutím je mohu získat z druhé strany světa. Takže zkrácení vzdáleností a zvýšení dostupnosti materiálu je jednoznačně výhodou.

Tím, že žijeme v dynamické době, někdy bude vítězit internet, jindy spolkovost. Obojí je však potřeba a upřednostňování jednoho je chybné.

Děkuji za rozhovor

S Josefem Chudobou rozmlouval Jaromír Petřík


Autor: Jaromír Petřík | 3. 2. 2020

Komentáře

Nejsou žádné komentáře

Přidat komentář


© 2002 - 2020 Zdeněk Jindra
ISSN 1214-4223