Rozhovor s nejmladší redaktorkou Mladého sběratele Kristinou Hončarivovou

Milé děti, čtenáři. Jistě jste v dnešním čísle zaznamenali nové nádherné příběhy autorky Kristiny Hončarivové s názvem Rozprávky z poštového múzea. Možná uvítáte tento rozhovor a dozvíte se o této slečně co nejvíce informací.

Rozhovor s nejmladší redaktorkou Mladého sběratele Kristinou Hončarivovou


Kristinko, řekni čtenářům něco o sobě.

Je mi 13 let. Chodím do sedmé třídy Základní školy Tupolevova v Praze – Letňany. Narodila jsem se v Košicích a žiji v Praze.

Jak jsi začala sbírat známky?

Jednou jsem našla ve sklepě u dědečka a babičky plnou krabici známek. Prohlížela jsem si je a moc se mi zalíbily a tak jsem je začala sbírat.

Všiml jsem si, že tě ve tvůrčí činnosti velmi podporuje dědeček. Vím, že žije na Slovensku. Díky němu píšeš dobře slovensky, ale i česky. V čem ti ještě pomáhá a jak moc?

Můj dědeček mi pomáhá hledat různé známky, o kterých píšu pohádky. Zapojil mě i do programu „ Pomôž svojmu nevidiacemu kamátovi“, jehož součástí jsou i moje pohádky o známkách. Také zpracovávám různé počítačové programy aby si děti, jak zdravé ale i postižené, mohli prohlížet známky, hrát se s nimi a vyslechnout si jejich příběhy. Moc mi pomáhá a za to mu děkuji.

Co se ti na sbírání známek líbí?

Líbí se mi, že opravdu každá známka má svůj dobrodružný příběh a zážitek, který by zasloužil pohádku. Proto bychom je měli sbírat a ne vyhazovat.

Co pro tebe znamená filatelie?

Je to zábava, poučení a relax pro všechny generace.

Co všechno sbíráš?

Teď už sbírám jenom známky, ale dřív jsem sbírala i ubrousky a pytlíčky od čajů. Ale myslím, že začnu sbírat kytičky a udělám si herbář.

Navštěvuješ i některý kroužek mladých filatelistů?

Ne, nenavštěvuji. Ani bych neměla čas. Musím se učit do školy a mám doma kočičky, které také potřebují pozornost.

Vyměňuješ si známky i se spolužáky?

Bohužel nikdo ze třídy známky nesbírá.

Chtěla by jsi, aby se sbírání známek více rozšířilo mezi dnešní mládež? Čím myslíš, že by se to dalo udělat?

Určitě by to bylo dobré. Ale dnešní technika je tak daleko, že děti si raději napíšou e-mail, než by psali dopis a trvalo by to dlouho a také by to něco stálo. Ale možná, že větší propagace by to zlepšila, i když kdo ví?

Jaké výstavy poštovních známek jsi již navštívila a jaké z nich máš dojmy?

Zatím jsem nebyla, ale o prázdninách bych je ráda navštívila s babičkou a dědou.

Jsi nadějnou mladou spisovatelkou a předpokládám, že tě psaní velmi baví. Co by jsi chtěla v budoucnu napsat hezkého? Bude se Tvá práce týkat z části i poštovních známek?

Určitě v Pohádkách z poštovního múzea budu pokračovat. A psát povídky na zadané téma celostátní literární soutěže z příležitosti Dne města Košic, ve které jsem se účastnila již třetím rokem.

Vím o tobě, že tě baví i kreslení. Máš nějaký nápady, jak časopis vylepšit? O kreslené příběhy?

Nápadů by bylo - například komiks, ve kterém by účinkovaly známky, nebo také známky, které jsem si musela vyrobit k některým příběhům a nazvala jsem je KIKAPOST – podle toho, jak mi všichni říkají. Čtenáři by mohli soutěžit v kreslení známek, buď na téma zadané, nebo volné, nebo napsat k některé známce pěkný příběh.

Rozhovor s nejmladší redaktorkou Mladého sběratele Kristinou Hončarivovou

Chtěla by jsi někomu něco vzkázat? Čtenářům Mladého sběratele nebo svým příbuzným?

Asi jen tolik, aby sbírali známky a řekli o tom svým kamarádům a kamarádkám a ti svým a ti svým…

A dále bych vás chtěla pozvat na návštěvu mé webové stránky www.kika.wbs.cz, na které se dozvíte víc informací i o známkách.

Děkuji ti za rozhovor a přeji ti mnoho hezkých chvil nad známkami.

Autor: Zdeněk Jindra | 11. 6. 2007

Komentáře

pro kiki je moje dobra kamojda

Bez názvu

pro kristinku

Přidat komentář  | Zobrazit komentáře


© 2002 - 2020 Zdeněk Jindra
ISSN 1214-4223