Rozhovor s Juliem Cackou - vystavovatelem a aktivním filatelistickým funkcionářem

Datum vydání: 18. 1. 2012


Pan Julius Cacka je vystavovatelem i filatelistickým funkcionářem. Je členem výkonného výboru a předsednictva Svazu českých filatelistů, což je nejvyšší orgán Svazu českých filatelistů, kde se projednávají a padají důležitá rozhodnutí. Julius Cacka se zabývá astrofilatelií, což je jeden ze způsobů sbírání filatelistických materiálů z oblasti kosmonautiky. V této oblasti je činný i na mezinárodní úrovni, kde je členem kanceláře astrofilatelie FIP.

Začneme tradiční otázkou, kdy a jak jste se dostal ke sbírání známek?

Známky jsem začal sbírat již jako malý kluk, přibližně v devíti letech. Nejdříve, tak jako všichni začátečníci, úplně všechno. Brzy jsem však zjistil, že tudy cesta nevede a zaměřil jsem se pouze na jednu zemi a to na Maďarsko. Po vypuštění první umělé družice Země mne uchvátil výzkum kosmu a následně pilotovaná kosmonautika. Této oblasti jsem zůstal věrný dodnes.

Měl jste nějaký filatelistický vzor či učitele?

Upřímně se musím přiznat, že jsem žádný filatelistický vzor neměl. Je však jisté, že to, že mezi mými učiteli jak na základní, tak i na střední škole byla řada filatelistů, mělo pozitivní vliv na to, že jsem filatelii zůstal věrný. Jména profesorů a současně filatelistů Rozsypala, Koudely či Brambory asi již nikdy nezapomenu. Výhodou pro mne byla i podpora ze strany mých rodičů, neboť můj táta byl filatelistou a klubovým funkcionářem až do své smrti. Možná, že tím mám filatelii i v genech.

Povězte nám něco bližšího o svém filatelistickém zaměření a svých exponátech.

Jak bylo již v úvodu řečeno, moje hlavní zaměření je astrofilatelie. Je to výstavní třída, která je relativně mladá, takže můj první astrofilatelistický exponát v roce 1995 byl i prvním astrofilatelistickým exponátem v naší republice vůbec. Astrofilatelistický exponát obsahuje filatelistický materiál, který se vztahuje k výzkumu vesmíru. Na rozdíl o třídy tématické se nejedná o obšírné zpracování jednoho tématu, nýbrž o filatelistické studium dobývání vesmíru prostřednictvím chronologického prokázání odpovídajících událostí. Hlavní důraz je kladen na celistvosti, které např. u pilotovaných programů musí dokumentovat datum a místo startu, data a místa důležitých etap v rámci daného letu a v neposlední řadě i místo a datum přistání.

Se kterým exponátem jste získal největší vystavovatelský úspěch?

Od roku 1995 astrofilatelistický exponát, zaměřený na problematiku spolupráce SSSR, respektive Ruska, s dalšími partnery při výzkumu kosmu. Tento exponát jsem se snažil a stále snažím vylepšovat, takže v současné době již dostává pozlacené medaile na světových výstavách. Z posledních výstav lze jmenovat z těch exotičtějších China 2009 nebo Israel 2008.


Kosmonauti Romaněnko, Grečko a Remek (testují) jeden z mých exponátů na výstavě v rakouském Grazu.

Druhým mým exponátem je exponát spíše studijní a to „Typy a padělky ruských razítek tématu KOSMOS“. Na mezinárodní úrovni již dosáhl na pozlacenou medaili. V současné době pracuji na třetím exponátu, kterým hodlám zabrousit do třídy aerofilatelie. Budou v něm představeny filatelistické dokumenty, které v naší republice prozatím nikdo ve formě soutěžního exponátu nepředstavil. Víc prozatím k němu neprozradím.

Můžete nám přiblížit činnost KF ve kterém působíte? Můžete nám blíže představit jeho významné členy a jejich ať už funkcionářskou, tak vystavovatelskou činnost?

Tato otázka je pravděpodobně jediná, na níž odpověď nebude znít příliš pozitivně. Vzhledem k tomu, že můj „mateřský“ klub v Novém Městě na Moravě ukončil svoji činnost, jsem v současné době registrován přímo na sekretariátu SČF a nejsem tedy, prozatím, členem žádného konkrétního klubu.

Jak se Vám líbila první česko-slovenská filatelistická výstava ve Vysokém Mýtě a jak jste byl s výstavou spokojený?

Filatelistické výstavy, pořádané ve Vysokém Mýtě se mi vždy líbily pro svůj komorní charakter. Nejinak tomu bylo i v případě První česko-slovenské výstavy v roce 2011. Jasně se ukazuje, že filatelistické výstavy, pořádané mimo velkoměsta typu Praha a Brno, mají velmi pozitivní ohlas jak přímo u obyvatel daného místa, tak i u místních orgánů státní moci. A to je pro nenásilnou propagaci filatelie velmi důležité.

Víme, že zájem vystavovatelů byl podstatně větší než kapacita vystavovacích prostor a řada exponátů musela do trezoru, tedy exponáty se hodnotily, ale návštěvníci neměli možnosti je vidět. Jaký máte názor na hodnocení exponátů v trezoru, což je taková „naše specialita“? Samozřejmě chápu problémy pořadatelů výstav s výstavními plochami.

Jako vystavovatel samozřejmě „vystavování v trezoru“ nepovažuji za optimální, jako funkcionář SČF však musím respektovat výstavní řád a ekonomické možnosti organizačních výborů. S cílem pohnout tímto problémem z místa byl i můj překlad článku významného německého filatelistického funkcionáře M. Adlera pro potřeby Informací SČF. Německý funkcionář zde přichází s celkem revoluční myšlenkou jistého odbourání kvalifikačního maratonu, kterým musí každý vystavovatel u nás, ale i v dalších zemích, projít. Pokud to jistým způsobem zjednoduším, tak by podle tohoto návrhu mohlo dojít i k situaci, kdy by zcela nový exponát mohli jurymani posoudit tak, že by šel přímo na národní výstavu bez toho, aby musel absolvovat Premiéru a Regionální výstavu. Tím by se, samozřejmě, na výstavách typu Premiéra či Regionální uvolnily výstavní plochy. Další variantou, která se zkouší za našimi hranicemi je to, že první dva dny výstavy jsou vystaveny kompletně některé třídy, následující dva dny jiné třídy. Je pochopitelné, že možných variant je celá řada. Bylo by žádoucí, aby se do diskuze nad tímto problémem zapojili i funkcionáři a členové filatelistických klubů a přišli se svými nápady a náměty. Předsednictvo SČF není žádný CML (centrální mozek lidstva) a myšlenky a podněty přímo „z terénu“ jsou proto velmi důležité.

Váš nejsilnější zážitek z této výstavy?

Bylo to zjištění, že s pomocí internetu lze opravdu jurovat. Na této výstavě jsme si to, jako jurymani, poprvé odzkoušeli naostro a ono to fungovalo!

Organizovaná filatelie se potýká s problémem úbytku jejích členů. Máte nějakou představu, či nápad jak řešit tuto situaci?

Jak nedávno v podobném rozhovoru prohlásil kolega Ing.Fencl, tak ten, kdo najde recept na tento problém má nárok na Nobelovu cenu. Já sám musím sebekriticky prohlásit, že se na nobelovku prozatím necítím. Faktem je, že úbytek členské základny není jenom problémem SČF, je to problém filatelistických svazů prakticky ve všech zemích. Není to ale problém pouze filatelistických svazů, ale prakticky všech zájmových organizací. Na druhou stranu zastávám názor, že pouhé hořekování nad tímto stavem nám rovněž nepomůže. V současné době jsem připravil článek či úvahu pro Informace SČF, kde se snažím poukázat na některé důvody poklesu zájmu o „organizování“ a dávám na zvážení i možný dílčí krok na řešení.

Z jakého filatelistického přírůstku jste měl v životě největší radost?

Vzhledem k tomu, že mám radost z každého filatelistického přírůstku, tak by byl výpočet značně dlouhý. Je pochopitelné, že mám radost především z těch materiálů, o jejichž získání se člověk snaží léta a nakonec se to podaří. V poslední době to byly např. aerogramy, které byly poštovně odbaveny na orbitálních stanicích Saljut a MIR.

Spolupracujete s nějakými filatelistickými médii, ať už tištěnými časopisy nebo internetovými stránkami? Vydal jste, nebo publikoval nějaké vlastní odborné články, časopisy, knihy?

Výraznou měrou se autorsky podílím na tvorbě našeho zpravodaje KOSMOS jednak původními články, jednak překlady z německých a ruských zdrojů. Z ostatních filatelistických médií můžete občas zahlédnout nějaký můj příspěvek ve FILATELII, v německém Weltraum-Philatelie či v anglickém ORBIT.

Vydávání knih, navíc úzce odborných, je v současné době problém. Spolu s kolegou Dr.Pechánkem jsme vlastním nákladem vydali knihu „Člověk v kosmu“, která se zabývá nejen problematikou kosmické pošty, ale i poštovními dokumenty Hvězdného městečka, Bajkonuru, sledovací a vyhledávací služby atd. V roce 1998 jsme vydali druhé, přepracované vydání této publikace. Se stejným spoluautorem jsme vydali rovněž publikaci „Výzkum vesmíru v zrcadle čs. filatelistické tvorby“. Z mých samostatných publikací bych jmenoval např. „Kosmodrom Bajkonur – poznámky k poštovní historii“, nebo „Typy a padělky ruských razítek tématu kosmos“. V současné době mám rozpracovaný rukopis knihy, ve které bych rád zveřejnil svoje interview s několika desítkami kosmonautů, jakož i celou řadu informací ze zákulisí ruské kosmonautiky. Jedná se z části o dosud nepublikované informace, které jsem získal nejen při rozhovorech s kosmonauty a astronauty, ale rovněž při návštěvách ruských kosmických zařízení atp. Bohužel najít vydavatele není v současné době vůbec jednoduché.

Znáte Infofilu, čtete někdy články našich dopisovatelů, nebo rozhovory s jinými sběrateli, či funkcionáři?

Infofilu znám. Musím se však přiznat, že ji až tak intenzivně nesleduji. Patřím spíše do kategorie náhodných čtenářů.

Jaké máte plány do budoucna a chcete něco vzkázat našim čtenářům?

V oblasti sběratelské bych rád dokončil nový, již zmiňovaný, aerofilatelistický exponát a rovněž bych se rád pokusil se svým astrofilatelistickým exponátem dosáhnout zlatou medaili na fipovské výstavě. V oblasti „funkcionářské“ bych rád přispěl k tomu, aby se zlepšilo ekonomické myšlení v rámci hospodaření SČF, neboť, jak prohlásil kdysi jeden z vedoucích mužů našeho státu, „o peníze jde až na prvním místě“. Čtenářům-filatelistům bych přál, aby měli nadále radost ze svého koníčka a aby při diskusich o budoucnosti filatelie nepodléhali malomyslnosti.

Děkujeme za rozhovor a těšíme se na možnou spolupráci nad stránkami www.infofila.cz

Autor: Jaromír Petřík

Vytištěno ze serveru https://www.infofila.cz