Poštovní historie aneb jedna celistvost z roku 1943

Autor: Salvatore J. Rizza, USA
Překlad: Lubor Kunc, ČR

Text je přetištěn se souhlasem autora z časopisu Austria Philatelic Society Journal č. 4 / 2006 (http://www.austriaphilatelicsociety.com)

Německá armáda vstoupila do Jugoslávie dne 6. 4. 1941. Tři dny před tímto útokem vydal Adolf Hitler tajný výnos rozdělující jugoslávské území mezi Německo, Itálii, Maďarsko a Bulharsko. Příkladem je území Slovinska, které bylo rozparcelováno mezi Německo, Itálii a Maďarsko. Německá část slovinského území byla přičleněna k teritoriu býv. Rakousku a stala se přímou součástí Třetí říše, kdežto ostatní území býv. Jugoslávie spravovaná Německem měla charakter okupovaného území.

Slovinské území začleněné přímo do Německa bylo již v minulosti součástí Habsburské monarchie (až do roku 1918). Nyní byly přičleněny k Rakousku (Ostmark) dvě nové provincie: Dolní Štýrsko (Untersteiermark) a Krain (takto se jmenovala rakouská provincie na slovinském území již v době Rakousko-Uherska), které sousedily s jižní hranicí Korutan (Kärnten). Pěknou mapku tehdejšího Rakouska najdete v katalogu Michel Österreich Spezial.

Když jsem navštívil v březnu 1991 filatelistickou burzu, zaujala mou pozornost celina zobrazená na obr. 1. Důvodem mého zájmu bylo zejména místo jejího odeslání a dále pak adresát pobývající v provincii Horní Podunají (Ober Donau). Takto se nazýval spolkový stát Horní Rakousko, jehož jméno bylo změněno na Horní Podunají po německé okupaci Rakouska dne 12.4.1938 a Anschlussu (tj. po spojení Rakouska s Německem do jednoho státního celku) provedeném následující den. Adolf Hitler, který se sám narodil v Branau u Salzburgu, zrušil používání názvu Rakousko a území tohoto státu přejmenoval na „Ostmark“ (východní pohraničí Německa). Horní a Dolní Rakousko tak změnily své názvy na Horní a Dolní Podunají, které byly pro ně užívány až do konce druhé světové války v roce 1945.

Poštovní historie aneb jedna celistvost z roku 1943
Obr. 1


Vraťme se ale zpět k výše uvedené celistvosti. Po jejím získání jsem začal zkoumat místo odeslání, obec Windischgraz, jejíž poštovní razítko s datem 26.10.1943 je na ní otištěno. Žádná takováto lokalita nebyla ale v mém atlasu Rakouska uvedena. Proto jsem prostudoval Schneiderbauerův katalog celin z roku 1981 a další filatelistickou literaturu týkající se Rakouska, abych zjistil odpověď na tuto „záhadu“.

A byl jsem úspěšný. Po začlenění Dolního Štýrska a Krainu do Třetí říše bylo přejmenováno město Slovenij Gradec na Windischgraz, což byl název, který obdrželo již v době rakouské Monarchie. Poštovní systém Dolního Štýrska byl podřízen dohledu poštovních úřadů sídlících ve Štýrském Hradci (Graz). Německy mluvící obyvatelé provincie (Volksdeutsche) získali německé občanství a německé zákonodárství začalo platit i na těchto územích.

Zde bych se rád vrátil trochu do historie, abychom věděli, co předcházelo těmto událostem. Slovanské obyvatelstvo osídlilo území Slovinska v 6. století našeho letopočtu. O dvě století později bylo teritorium dobyto Franky, kteří v té době ovládali Francii, Německo a Itálii. Němečtí katoličtí misionáři vyslaní císařem Svaté říše římské Charlemagnem přesvědčili místo obyvatele k přechodu na křesťanství a přivezli s sebou německou kulturu. Jejich příchod následovali němečtí šlechtici, kteří pak vládli místnímu obyvatelstvu. V 8. století bylo území dnešního Slovinska rozděleno na pohraniční území Carniola a Carantania, které dnes nazýváme Štýrskem a Korutany (obr. 2). Na konci 13. století se celé území dostalo pod kontrolu Habsburků. Nedílnou součástí jejich říše bylo až do konce první světové války v roce 1918, kdy vznikl nezávislý stát Království Srbů, Chorvatů a Slovinců (později přejmenovaný na Jugoslávii).

Poštovní historie aneb jedna celistvost z roku 1943
Obr. 2


Hranice mezi nově vzniklou Jugoslávií a Rakouskem byla vymezena mírovou smlouvou ze Saint Germain v roce 1919 a lidovým hlasováním v Korutanech uskutečněným v roce 1920. Na obr. 3 vidíte sérii rakouských známek ze dne 16.9. 1920 přetištěných pro zmíněný plebiscit, pří němž většina obyvatel hlasovala pro připojení k Rakousku. Jugoslávie musela o toto území přijít již kvůli rozdělení hlasů mezi německé a slovanské obyvatelstvo . Na druhé straně byly některé regiony s převahou německého obyvatelstva přičleněny k Jugoslávii, což vyvolalo v Rakousku velkou nevoli. V období 1920 až 1939 energicky požadovali nespokojení rakouští obyvatelé změnu jižní hranice Rakouska. Tito lidé se často stávali prvními členy NSDAP a i po převzetí moci nacisty v Německu v roce 1933 prosazovali rozdělení Slovinska.

Poštovní historie aneb jedna celistvost z roku 1943
Obr. 3


Ještě před provedením vlastního Anschlussu v březnu 1938 získali spolkové země Štýrsko a Korutany pověst území podporujících nacistické myšlenky a jejich obyvatelé byli mezi prvními, kdo vítali německé jednotky okupující Rakousko (obr. 4 a 5). Místní nacističtí vůdci připravili memoranda z července a srpna 1940 požadující připojení části slovinského území k Německu, která odeslali do Berlína.

Poštovní historie aneb jedna celistvost z roku 1943
Obr. 4 – pohled odeslaný německým vojákem z Rakouska v roce 1944


Poštovní historie aneb jedna celistvost z roku 1943
Obr. 5 – razítko s datem 1.12.1938 obsahuje propagační text „Graz – město lidového povstání“


Hitlerovy armády vstoupily do Jugoslávie dne 6.4.1941. Severní Slovinsko bylo pod německou civilní správou do 14.4.1941. Hitler vydal místním správcům příkaz : Učiňte pro mne toto teritorium opět německým“. První skupina cca 1.235 rakouských učitelů byla odeslána do Slovinska dne 23.4.1941. Všechny předměty byly pak vyučovány v němčině. Právní připojení severního Slovinska ke Štýrsku a Korutanům nebylo nikdy uskutečněno zejména kvůli zhoršujícím se životním podmínkám místních obyvatel způsobených mimo jiné útoky jugoslávských partyzánů. Pouze Dolní Štýrsko a Krain bylo považováno za německé území.

Slovinské obyvatelstvo bylo politicky „pročištěno“ akcemi tajné policie. Roku 1942 byla zavedena povinná vojenská služba v německé armádě a muži byli odváděni na pracovní a vojenskou službu. Nacistické úřady zavedly masové deportace obyvatelstva do koncentračních táborů, více než 3.000 rukojmích bylo popraveno a 12 vesnic srovnáno se zemí pouze v roce 1942. Sám generál jednotek SS, Erwin Roesener, popsal toto období v jednom z tehdy psaných dokumentů jako „žízeň po krvi“.

Poštovní historie aneb jedna celistvost z roku 1943
Obr. 6


Můžeme proto říci, že pan Raphael Plasl, adresát zásilky na obr. 1, patřil ke šťastlivcům. Zřejmě byl povolán do pracovní služby (Reichsarbeiterdienst) a posléze poslán do práce jako člen pracovního týmu č. 6 do Kleinreiflingu v Horním Podunají, kde pokládal telefonní kabely. Nevíme, zda byl pan Plasl německé či jiné národnosti, v každém případě však byl schopný přečíst si zprávu od své dívky psanou slovinsky (obr. 6). Doufejme, že Tonička i Rafael přežili destrukci a zmatky způsobené válkou. Tento lístek je památkou na lidi, kteří byli zachyceni vírem druhé světové války.

V roce 1991 jsem spolu se svou ženou navštívil Rakousko, abych pobyl u příbuzných ve Welsu v Horním Rakousku (v době Anschlussu v Horním Podunají). Když se mně ptali, kam bych se chtěl podívat, překvapil jsem své hostitele požadavkem navštívit Kleinreifling! Přijeli jsme do malého města na břehu řeky Enns dne 17.9.1991 (obr. 7). Název současné obce byl vždy uveden jednoslovně a ne dvěma slovy jako na původní celistvosti ze čtyřicátých let. Tam jsem konečně viděl místo, kde pracoval Rafael Plasl (obr. 8) . Z východní strany Ennsu jsme přešli po mostě do města a narazili na pěknou obec. Nebyly zde žádné staré budovy, vše bylo čisté a upravené jak je v Rakousku zvykem.

Poštovní historie aneb jedna celistvost z roku 1943
Obr. 7


Poštovní historie aneb jedna celistvost z roku 1943
Obr. 8


Malou zastávku jsme udělali před místní poštou (obr. 9), kde jsem požádal poštovního úředníka o orazítkování korespondenčního lístku poštovním razítkem, abych získal suvenýr z mé cesty (obr. 10).

Poštovní historie aneb jedna celistvost z roku 1943
Obr. 9


Poštovní historie aneb jedna celistvost z roku 1943
Obr. 10


A toto je konec mého výzkumu jedné staré německé dopisnice, která byla orazítkovaná před 64 lety. Díky němu jsem se seznámil s dvěma lidmi, kteří již zřejmě byli zapomenuti, ale jejichž památka byla zachráněná díky jednomu zachovanému lístku.

Místo postskriptu ještě trochu historie: Slovinsko se na sklonku druhé světové války stalo znovu součástí Jugoslávie, kde setrvalo až do vyhlášení své nezávislosti dne 25.6.1991 (obr. 11). Země vstoupila do OSN dne 22.5.1992, do Rady Evropy dne 12.5.1993, do NATO 2.4. 2004 a konečně do EU dne 1.5.2004. Vstup do EU byl posledním krokem, který Slovinsko, Rakousko a další země Evropy spojil do jednoho celku pro dobro všech zúčastněných.

Poštovní historie aneb jedna celistvost z roku 1943
Obr. 11


Literatura:
• The Balkans of Our Time, Robert Lee Wolff, 1956
• The Balkans, Charles Jelavich a Barbara Jelavich, 1965
• Area Handbook for Yugoslavia, Gordon C. Macdonald, 1973
• A Short History of Yugoslav Peoples, Fred Singleton, 1985
• Conquering the Past – Austrian Nazism Yesterday and Today, F. Parkinson (ed), 1989
• Michel Österreich Spezialkatalog, 2003
• Ganzsachen Österreich – Spezialkatalog und Handbuch, Franz Schneiderbauer, 1981

Internetové odkazy:

• Austrian History http://en.wikipedia.org/wiki/History_of_Austria
http://lcweb2.loc.gov/frd/cs/attoc.html
http://rakuherarmada.webpark.cz/

• Slovenian History http://www.uvi.gov.si/eng/slovenia/in-brief/history/
http://en.wikipedia.org/wiki/Timeline_of_Slovene_history
http://www.carantha.net/
http://prvnivalka.webpark.cz/dalmaciecz.htm

• Slovenia http://www.slovenia.info/
http://en.wikipedia.org/wiki/Slovenia
http://www.sigov.si/
http://www.lonelyplanet.com/worldguide/destinations/europe/slovenia/

• Slovenij Gradec (Windischgraz)
http://www.slovenj-gradec.si/
http://www.burger.si/SlovenjGradec/SlovenjGradecHI.htm

• Kleinreifling http://www.kleinreifling.info.at/
http://www.cityreview.at/oberoesterreich/kleinreifling/

Autor: Lubor Kunc | 2. 3. 2007

Komentáře

ICeLYxkpA

Přidat komentář  | Zobrazit komentáře


© 2002 - 2020 Zdeněk Jindra
ISSN 1214-4223