Pavel Frouz - významný sběratel, redaktor a publicista naší numismatiky

Na stránkách Sberatel.com/mince o sobě píše:

Numismatikou se zabývám od dětství, celkem více než třicet let. Sbírám především mince, a to mince z celého světa. Mojí prioritou jsou Československo, Česká republika a Slovensko, Rakousko, Rusko a Velká Británie (včetně jejích kolonií). Posledních cca pět let ale sbírám podle ročníků oběžné mince prakticky ze všech evropských států (s výjimkou eura). Světové mince (až na výjimky) sbírám pouze podle typu. Pamětní mince kromě mincí československých, českých a slovenských prakticky nesbírám.

Jak jsi se dostal ke sbírání mincí a kdy to přešlo k publikační práci?

Mince sbírám prakticky celý život od dětství. Prvotním impulsem bylo, že prakticky každý něco sbíral, třeba známky nebo obaly od žvýkaček, a já se asi chtěl trochu odlišit. A taky rád vyprávím takovou jednu historku. Měl jsem jednou nějaké známky rozložené na kuchyňském stole a omylem si je polil čajem, čímž jsem je prakticky znehodnotil. Tak jsem hledal něco, čemu by taková nehoda do budoucna neměla ublížit a tím „něčím“ se staly mince. Poprosil jsem rodiče, jestli si můžu vzít těch pár mincí, co mají v takové malé šperkovnici ve skříňce, řekl si o mince dalším příbuzným, nechával si mince z dovolených v PLR, MLR a NDR a začal měnit moje známky za mince, které jsem ještě neměl. A v knihovně jsem si také půjčil výbornou knížku od Jindřicha Marca z roku 1976 „Jak sbírat mince“ (později jsem si ji koupil za 10 Kčs v antikvariátu) a v knihkupectví jsem si koupil knížku od prof. Nohejlové-Prátové s lákavým názvem „Základy numismatiky“ (ta mě jako dvanáctiletého kluka šíleně nebavila, když se do ní podívám dneska, chápu proč). A později, když už jsme měl nějakou základní sbírku, jsem začal hledat i nějaké další informace na internetu. V češtině jich tam ale v 90. letech moc nebylo, v angličtině zase často nebyly aplikovatelné na naše prostředí. Tak jsem je tam začal dávat sám. Několikrát mě oslovil nějaký časopis (tehdy ještě tištěný) a já tak napsal o sbírání mincí pár článků. No, a potom mě oslovilo jedno nakladatelství, zda nechci napsat o sbírání mincí knížku, že to na mých stánkách skoro všechno mám. A já ji napsal (ten původní obsah stránek stačil tak na desetinu obsahu knížky). Nepopírám, že mojí inspirací byla výše zmíněná populární publikace od pana Marca, také se na ní ve své knížce odvolávám. A později přibylo druhé, rozšířené, vydání.

Jsi tedy autorem publikací Sbíráme mince a Sbíráme mince a bankovky. Co je jejich cílem a jak jsou tato vydání úspěšná?

Hlavním cílem těchto publikací je poskytnout začínajícím i pokročilejším sběratelům mincí a bankovek základní informace o tom, jak začít či pokračovat s jejich sbíráním. Jak jsem říkal, základem byl můj web a knížku jsem začal tvořit až na výzvu. Obě publikace, byť se vlastně jedná o publikaci jednu a její druhé, doplněné, vydání, jsou určeny prakticky všem. Nejedná se o žádnou vysokoškolskou učebnici numismatiky, snažil jsem se psát tak jednoduchou a přístupnou formou, aby textu porozuměl, pokud možno každý, a to třeba včetně dětí. V textu je i několik historických pasáží týkajících se českých a československých mincí a bankovek, opět jsem se je snažil psát tak, aby byly srozumitelné i naprostým laikům. A jak byla knížka úspěšná? Docela dobře, obě vydání se velmi rychle vyprodala.

Připravuješ nějaký další publikace o numismatice?

Momentálně nic úplně nového neplánuji, ale třetí vydání mojí knížky rozhodně vyloučit nechci. Podle ohlasů mám pocit, že by zájem byl. Tak uvidíme.

Čemu všemu se sběratelsky věnuješ?

Já to mám vlastně všechno na svém webu. Sbírám zejména mince, okrajově i bankovky. Typově oběžné mince z celého světa, baví mě např. mince zámořských evropských kolonií. Dále pak sbírám mince platné na našem území (před rokem 1892 většinou pouze typově, po roce 1892 i podle ročníků). A drobné mince z evropských států před zavedením eura vlastně také sbírám většinou podle ročníků. Eurové mince však sbírám jen podle typů, a to nijak fanaticky. A konečně sbírám i bankovky se zaměřením na bankovky platné na našem území ve 20. století. Tedy vedle československých a českých bankovek sbírám i např. korunové bankovky Rakousko-Uherska, Slovenska, Německa, Rakouska, Polska a Maďarska, které v určitých letech platily na územích dočasně oddělených od Československa. A ve sbírce mám i bankovky ze zemí, které jsem navštívil. Často ale třeba jen jednu bankovku.

Tvé stránky Sberatel.com/…nce jsou pro začátečníky a zájemce o mince přímo zlatým pokladem k prostudování. Myslím, že za tu dobu jsi díky nim získal mnoho sběratelů do našich řad. Jaký na ně máš ohlas a plánuješ je rozšiřovat?

Ohlas na moje stránky mám myslím docela dobrý. Neuplyne týden, kdy by se mi někdo s nějakým dotazem na mince či jejich sbírání neozval, byť na většinu otázek by měl najít odpověď přímo na stránkách. Snad jsem opravdu pár zájemců ke sbírání mincí přivedl, nebo je alespoň od něj neodradil. Stránky se snažím udržovat živé, takže jejich obsah by neměl být úplně neaktuální.

Jakým způsobem lze získat nové sběratele mincí do našich řad?

To je dobrá a zároveň těžká otázka. Upřímně – nevím. Obávám se, že v současné době sbírání mincí, a sbírání obecně, viditelně upadá. A hlavně nevidím zájem mezi mladými. Někdy mám pocit, že spíš, než zájem o sbírání mincí je vidět zájem o jejich shromažďování za účelem (pokud možno okamžitého) zisku. A taky docela mizí osobní setkávání sběratelů. Internet je výborná věc, dneska tam najdeš prakticky všechno (včetně naprostých nesmyslů). A koupit či vydražit na něm lze také (skoro) všechno. Ale osobní vztahy mezi sběrateli internet plně nahradit nemůže. Proto zájemcům o sbírání mincí doporučuji nejen navštěvovat různé sběratelské veletrhy, ale případně zvážit i členství v jedné z našich tradičních numismatických společností, kterými jsou jednak Česká numismatická společnost, a v neposlední řadě i Česká společnost přátel drobné plastiky.

Jaké rady bys dal začínajícím sběratelům, kteří se chtějí zaměřit na numismatiku?

Na sběratelství, a to samozřejmě i na sběratelství platidel, je krásná jedna věc – nikomu nemůžeš přikazovat, co je „správné“ či „nesprávné“ sbírat. Všechny mince, co byly kdy na světě vydané, se ale sesbírat nedají. Tedy ať si každý sbírá to, co sám uzná za vhodné, to časové období, stát či region či typ mincí, které se mu líbí. Pro začátek doporučuji začít u drobných ve vlastní peněžence, podívat se po šuplících na chalupě či se zeptat kamarádů, příbuzných, přátel a poprosit je o nějaké mince. A klidně začít sbírat oběžné euromince. Nakupovat z počátku doporučuji spíše s rozvahou a neutrácet hned velké částky. A je také dobré vědět, co vlastně kupuji a jakou má ta která mince reálnou cenu. Jak jsem říkal, sbírat může z numismatiky každý vlastně cokoliv a hodně záleží na tom, kolik také chce za tuto zábavu utratit (záměrně neříkám „investovat“). Před čím bych ale chtěl přeci jen varovat, to jsou různé soukromé ražby různých příležitostných medailí či nápodob mincí a také různé nápodoby bankovek. Často zdánlivě výhodná nabídka těchto výrobků může přijít třeba do poštovné schránky, vykoukne na nás na webu, či se objeví v papírovém tisku. Přestože se výtvarně může jednat někdy i o docela hezké kousky kovu, numismaticky i jinak jsou v podstatě bezcenné. Vlastní kategorií jsou turistické „bankovky“ v hodnotě 0 euro. Na nich je jejich reálná hodnota, tedy 0, dokonce napsaná, přesto je ale hodně lidí shromažďuje. A kvete s nimi docela slušný trh. Ale tohle podle mě sběratelstvím platidel není. Pokud si někdo tyto nemice či nulové bankovky kupuje jen na koukání, stejně jako třeba magnet na ledničku či obrázek na stěnu, tak proč ne. Ale nemůže u nich hledat žádnou hodnotu, tím méně investici.

Jak se vlastně díváš na investiční potenciál numismatiky? Jsou mince dobrým způsobem, jak zhodnotit své finance?

Teď asi odpovědí leckoho překvapím, ale ne. Osobně radím mince sbírat pro radost ze samotného sbírání, ne pro potenciální zisk, který je navíc do budoucna nejistý. Samozřejmě, když je sbírka mincí budována rozumně a se znalostí toho, jakou minci si vlastně pořizuji a jaká je její reálná cena, může reálná cena sbírky zůstat stejná či mírně růst. Ale jsou např. mince, na jejichž sbírání se prakticky vydělat nedá. A nejedná se jen o výše zmíněné „nemince“ nulové numismatické hodnoty, ale třeba i o drobné oběžné mince exotických států. Ale to je třeba oblast sbírání, která mě osobně baví snad nejvíc. Není žádné umění koupit předraženou pamětní minci v internetové aukci, ale najít v padesátikorunové „hrabačce“ na sběratelském veletrhu třeba stofrankovou minci z Mali, které mi ve sbírce dosud chybí, mi osobně přinese větší radost.

Jaký je podle tebe nejdůležitější aspekt numismatiky? Je to historie, estetika mincí, nebo jejich sběratelská hodnota a proč?

Určitě zejména ta první dvě kritéria. Numismatika je nyní už brána jako základní historická věda. Mince nám vypovídají o historii opravdu hodně. Vždyť třeba podobu některých z římských císařů známě jen a pouze z jejich podobizen vyobrazených na mincích. A taková pravá římská bronzová mince stará třeba 1700 let nemusí být ani nijak drahá – její cena může být klidně jen pár desetikorun či pár stovek. Nebo třeba u pražských grošů si můžeme říkat, že to byla vlastně první celoevropská měna a význam českého království v Evropě byl o dost větší, než se nám dneska zdá. A americký dolar? Jeho název je přímo odvozen od jáchymovského tolaru. Já se osobně zajímám také o mince koloniální. A třeba mince vydávané jménem anglického krále Edwarda VIII. nestihly být ve Velké Británii dány vůbec do oběhu. Zato však v britských koloniích vydány byly. Pro numismatika – vědce by estetika neměla být až tako důležitá, ale pro sběratele je tomu samozřejmě úplně jinak. Například z mincí 19. století se více sbírají velké stříbrné evropské mince, než arabské těžko určitelné drobné měďáky. Sběratelská hodnota hraje samozřejmě také roli, někdy jí také úplně neodpovídá cena, která je dána striktně nabídkou a poptávkou a se sběratelskou, resp. historickou, hodnotou mince nemá moc společného.

Existuje nějaká mince, kterou si přeješ vlastnit, ale dosud jsi ji nezískal?

Těch by bylo! Za všechny mi ve sbírce schází třeba nejvzácnější československá oběžná mince – pětihaléř 1924. Ale nejsem si úplně jist, že bych si jí chtěl kupovat. Pravděpodobnost, že bych si koupil padělek, či pozdější „ražbu z původního razidla“, v podstatě hraničí s jistotou. Kdybych jí takhle našel někde v náhodném souboru mincí, tak bych v její pravost věřil spíš.

Setkal jsi se někdy s padělkem, který byl téměř nerozpoznatelný od originálu? Jak se vyvarovat nákupu takových mincí?

Ano, takové padělky, a to nejen čínské provenience, se objevují stále častěji. A v poslední době se nejedená jen o superdrahé mince, ale třeba i o středně vzácné ročníky. A tyto padělky se nevyhýbají ani československým mincím. Takže musíte dávat pozor nejen např. u hliníkové pětikoruny či u hliníkové koruny 1947, ale třeba i u dvacetihaléřů 1933 či 1947. Rada, jak se jich vyvarovat, je těžká. Před pár lety bych řekl nekupovat takové mince jinde, než na aukcích České numismatické společnost či Společnosti přátel drobné plastiky, ale obávám se, že dneska ani tam jistota, že nekoupíš padělek, není stoprocentní. Jediná spolehlivá rada je vzácné mince raději vůbec nekupovat, ale to je pro sběratele rada na draka. Takže základem jsou podle mě vědomosti o minci, kterou chci koupit, a nepodlehnout „výhodným“ nabídkám a nevěřit různým „certifikátům pravosti“, ale vše si raději prověřit, a když se ti jen „něco“ nezdá, jít od takového nákupu pryč a dotyčnou minci raději oželet.

Jaký máš názor na moderní technologie a jejich roli v numismatice? Pomáhají například k lepšímu ověřování pravosti mincí, nebo k jejich lepšímu katalogizování?

Určitě ano! Ale u ověřování pravosti mincí se jedná pořád o docela nákladné postupy. I když někdy pro vyloučení, že by se snad mohlo jednat o pravou minci, stačí obyčejná digitální klenotnická váha a digitální posuvné měřidlo, dohromady za pár stokorun. Třeba já nedávno narazil na „zaručeně pravý“ pětihaléř 1924. Vypadal krásně patinovaně, evidentně nešlo o masovou čínskou produkci. Jen místo 1,7 gramu vážil skoro o desetinku gramu víc. A průměr také nebyl očekávaných 16,2 mm ale o pět setin milimetru větší. U mince z oběhu se však dá očekávat spíš nepatrný hmotnostní úbytek a větší průměr být samozřejmě také nemůže.

U určování, zejména moderních, mincí nebo bankovek často i naprostému začátečníkovi pomůže obyčejná aplikace Google Lens v mobilu. Minimálně může nasměrovat, o jaký stát se jedná. U bankovek např. pozná, zda se jedná o skutečně bankovku japonskou, nebo jde o vydání pro okupované Mandžusko apod.

Máš nějaké specifické metody, jak katalogizuješ svou sbírku? Mohl bys je doporučit i ostatním sběratelům?

Já měl obrovskou výhodu, že jsem mince začal „pořádně“ sbírat v době, kdy už jsem vlastnil počítač, což bylo s ohledem na moje gymnaziální studium už koncem 80. let. Takže nejprve jsem si vedl evidenci v jednoduchém textovém editoru, později sofistikovaněji v DBase, a nakonec jsem přešel na obyčejné excelové tabulky, a u nich s ohledem na zpětnou kompatibilitu zůstal dodnes. V mezičase jsem zkoušel různý katalogizační software, ale mě osobně neoslovil a zůstávám u toho excelu.

Chtěl bys na závěr rozhovoru něco vzkázat čtenářům?

Sbírejte je, dokud jsou ještě všude kolem nás! Mince (a ostatně i bankovky) z oběhu zcela přirozeně mizí, ale zatím na ně pořád narazíte i skoro v bezhotovostních státech světa. Až se mince a bankovky stanou „vintage“ a přejdeme všichni jen a pouze na bezhotovostní platby či dokonce na digitální měny, nebude to tak jednoduché, jak je tomu dneska.

Děkujeme za rozhovor a vyslovujeme mnohé díky a podporu při další práci.

Za redakci Infofila.cz a Numin.cz – Zdeněk Jindra