Německé kolonie a jejich pošta

Německé kolonie – to je zejména mezi německými filatelisty uznávaný pojem. Období 1886 – 1919, tedy nedlouhých 34 let koloniální éry Německa představuje zajímavou kapitolu německé poštovní historie. O které državy se jednalo? Byla to Německá Jihozápadní Afrika (Deutsch-Südwestafrika), Německá Východní Afrika (Deutsch-Ostafrika), Kamerun, Togo, Nová Guinea, Samoa, Karoliny, Mariany, Marshallovy ostrovy (Marshall-Inseln) a Kiautschou.

Za zmínku snad stojí drobná epizoda, kdy po prohrané první světové válce přišlo Německo o všechny kolonie a o africké Togo mělo údajně při mírových jednáních v roce 1919 zájem nově vzniklé Československo.

Dvě příležitostné známky Republiky Togo připomínají obě emise vydané pro tuto bývalou německou kolonii.(obr.1) Identické známkové emise byly vydány pro všechny německé kolonie, tedy přetisková vydání a vydání s námětem císařské jachty Hohenzollern.

Německé kolonie a jejich pošta

Německé kolonie a jejich pošta

Hospodářský rozvoj německých kolonií nabral zvlášť v posledním desetiletí jejich existence (tedy v období před první světovou válkou) velký rozmach. Nárůst těžby nerostných surovin v koloniích vyvolal výstavbu železnic, kterých délka se od roku 1900 přibližně sedminásobně prodloužila, a to zejména v Jihozápadní Africe, kde ostatně především objevení diamantových polí přispělo k rychlým hospodářským výnosům. Soustavný nárůst požadavků na nákladní dopravu i přírůstky německého obyvatelstva v koloniích vedly k zavedení pravidelné lodní dopravy mezi německými přístavy a německými koloniemi.. Nové železniční tratě i pravidelná lodní spojení přispěly též k urychlení přepravy pošty.

V poměrně krátkém čase došlo díky rozvoji německé paroplavby k podstatnému zrychlení přepravy poštovních zásilek, které do té doby putovaly k adresátovi do kolonií mnoho týdnů i měsíců. Tak např. zatímco plavba parníku z Hamburku do kamerunského přístavu Duala trvala jen 20 dní, do přístavu Victoria, prvního naloďovacího přístavu 19 dní, do jižněji položeného Kribi 21 dní. Tentýž parník vezl současně poštu pro Togo a částečně pro Německou Jihozápadní Afriku. V Togu to byl přístav Lome, kam parník dorazil z Hamburku za 17 dní. Do Kamerunu jakož i do Toga odplouvaly parníky přibližně v 8-denních intervalech.

Trochu déle trvalo doručování listovních zásilek do Německé Jihozápadní Afriky, do ústí řeky Swakop (přístav Swakopmund) to trvalo 24 až 26 dní, do přístavu Lüderitz ještě o dva dny déle. Omnoho rychleji byla doručena německá pošta, pokud se použily určité vlakové spoje jako např. Koeln-Verviers, s návazností na anglické poštovní parníky ze Southamptonu do Jižní Afriky. Tyto poštovní kurzy zajišťovala zejména anglická Union Castle Mail Steamship Company. Tyto parníky však nekotvily ve Swakopmundu (nynější Namibie), směřovaly přímo do Kapského Města. V Kapském Městě však byla možnost přeložení pošty na parníky Německé Východoafrické Společnosti plujícími opačným směrem a i přes tuto zajížďku byla pošta dopravena na místo určení o 4 – 5 dní dříve. Příležitost k odeslání listovních zásilek do Německé Jihozápadní Afriky se nabízelo přibližně 5-krát měsíčně, takže i do této kolonie bylo zajištěno rychlé poštovní spojení.

Též do Německé Východní Afriky, největší německé kolonie, bylo vytvořeno příznivé poštovní spojení. Vyloďovacími přístavy byly Tanga a Dar-es-Salaam (nynější Tanzanie). Přeprava listovních zásilek byla směřována z větší části z Neapole parníky Německé Východoafrické Společnosti, ale též z francouzského přístavu Marseilles parníky francouzské lodní společnosti Messageries Maritimes nebo z přístavu Brindisi anglickou společností Peninsular and Oriental Steam Navigation Company (známou pod logem P&O). Přeprava trvala v závislosti na poloze cílového přístavu 17 – 20 dní.

Při velké rozloze Východní Afriky a intenzivním nárůstu dopravy byla německá pošta nucena přistoupit ke třídění poštovních zásilek již na německém území. Zásilky určené do míst Muansa, Schirati a Bukoba, která leží na Viktoriině jezeře (nynější Tanzanie) a kde se nacházely německé správní úřady a vojenské stanice byly přepravovány v poštovních pytlích, přes britský přístav Mombasa (nyní v Keni, vzdáleného 2 dny cesty na sever od Tanga) a odtud ugandskou železnicí do konečné stanice v Port Florence na Viktoriině jezeře. Odtud pokračovala přeprava pošty lodí po jezeře do místa určení. Přeprava přes britské koloniální území k jezerní oblasti se stala nutností, jelikož tato trasa po ugandské železnici a po Viktoriině jezeře byla podstatně rychlejší než-li pozemní přeprava vnitrozemím Německé Východní Afriky. Poštovní zásilky do oblasti Kilimandžára byly přepravovány Usambarskou železnicí do Wilhelmstadtu, zásilky do Ussagara železnicí do Morogoro. Jelikož v té době železnice ve Východní Africe nikam jinam nevedla, bylo poštovní spojení s vnitrozemím a oblastí kolem jezera Tanganika nadále svízelné.

Z ostatních kolonií, které ležely v Asii a v Tichém Oceánu, byl za nejdůležitější považován německý protektorát v Číně - Kiautschou (v roce 1898 pronajat na 99 let). I když rozlohou jen něco přes 550 km², avšak díky německému podnikavému duchu nabyl brzy po jeho obsazení na významu. Dokazuje to především rozsah přepravované pošty, která byla vypravována vždy v pondělí, úterý a sobotu železnicí z Berlína přes Sibiř. Přeprava trvala včetně odbočky v Charbinu do Tientsinu 13 – 14 dní, do Shanghaie přes Dalni 14 – 17 dní. Jednalo se o listovní zásilky (dopisy a dopisnice), všechny ostatní zásilky včetně tiskovin byly zhruba 2-krát týdně přepravovány námořní cestou, přes Brindisi, Neapol anebo Marseilles, a to zejména parníky německé společnosti Hamburg-Amerika-Linie a francouzské Messageries Maritimes. Doba přepravy až do Tientsinu, Shanghaie případně Hongkongu byla různá, mezi 26 dny do Hongkongu a 33 – 37 dny do Tientsinu.

Nejdéle putovala pošta na Německou Novou Guineu (do Země Císaře Wilhelma a Bismarckův Archipelág). Byla částečně směřována přes německou lodní společnost Ostasiatische Linie jednou týdně z Neapole případně z Brindisi do Hongkongu a pak Australsko-japonskou linkou, částečně též prostřednictvím anglické P&O do australského přístavu Adelaide, pak železnicí do Sydney a odtud opět parníkem Australsko-japonské linky. Vyloďovacími přístavy byly Rabaul a Friedrich-Wilhelms-Hafen, kam pošta dorazila za 39 až 47 dní.

Německé kolonie a jejich pošta

Na Karoliny, Palau, Mariany, na nejvzdálenější ostrovy v Tichém oceánu trvala přeprava pošty až 60 dní (do Jaluitu) jelikož parník tam plul jen jednou za měsíc.

Zatímco spojení s posledně uvedenými koloniemi bylo zdlouhavé, naopak spojení s državou Samoa, nejvzdálenějším ostrovním územím australských archipelágů, bylo značně lepší, jelikož pošta byla přepravována prostřednictvím anglické Cunard Line přes Queenstown a New York, pak železnicí do San Francisca a odtud Australsko-japonskou linkou do Apie. Zásilky přepravované touto trasou dorazily na Samou již za 31 až 36 dní.

Jedná se o zajímavou, po 100 letech však sběratelsky velmi náročnou oblast. Proto jen tento letmý pohled.

Autor: Jaroslav Tomandl | 29. 11. 2006

Komentáře

Německo JZAfrika

RE: Německo JZAfrika

Přidat komentář  | Zobrazit komentáře


© 2002 - 2020 Zdeněk Jindra
ISSN 1214-4223