Námětové sbírání a vystavování

Občas dostávám od svých mladších kolegů námětářů otázky, jakým způsobem sbírat určitý námět a jak ze sbírky připravit tematický exponát. Po výzvě šéfredaktora tohoto magazínu jsem trochu zavzpomínal a napsal něco ze svých zkušeností. Předpokládám, že většinou jsou platné i pro jiné náměty, než právě ty moje.

Můj příběh

Jen pro vysvětlení uvedu, jak jsem k vystavování přišel. Sbírám svůj námět asi 45 let, začal jsem někdy koncem padesátých let. V té době se ještě neznala námětová filatelie, ale já jsem shromažďoval známky s automobily proto, že jsem se dříve aktivně věnoval motoristickému sportu. K sestavování tematického exponátu jsem se odhodlal daleko později, zásluhou „vyhecování“ mých přátel z námětové sekce „Motorová vozidla“, kterou jsem spoluzakládal. Prvně jsem vystavoval „Století automobilu“ na 5 rámech (80 listů) v roce 1986. Kvalitativní změny v mém exponátu nastaly po roce 1990, v tom roce jsem vystavoval ve Vídni a viděl jsem tam v exponátech a u obchodníků materiály, o nichž jsem doposud neměl tušení. Bylo mi jasné, že pro mezinárodní výstavy musím exponát zcela přepracovat, doplnit, ale také přejít na „světový“ formát a psát texty v angličtině. To se stalo a v roce 1992 jsem dostal v Itálii pozlacenou a v roce 1994 v Holandsku velkou pozlacenou. To byl další předěl, protože jsem se rozhodl využít možnosti získání této medaile na výstavě FIP, kterou dávají řády a rozšířil jsem exponát na 8 rámů, tj. 128 listů. Takto přepracovaný jsem vystavil prvně v Kanadě v roce 1996 a od té doby jsem se zúčastnil dvou až třech mezinárodních výstav ročně, s hodnocením pozlacená, velká pozlacená a nyní již osmkrát zlatá. Postupně se změnil název exponátu na „The Motorcar“ (Automobil). Poněkud jiný osud má druhý můj exponát „Motocykl v životě člověka“, mám jej jen v češtině zejména pro „tuzemské“ vystavování. Je z roku 1989 na 80 listech a od té doby, opět přepracovaný, dostal již velké pozlacené. V současné době má také anglický titulní list a byl již na mezinárodním fóru vystaven. Nezakrývám, že mým nosným exponátem je ten automobilový, do toho více investuji a ten také získává daleko lepší hodnocení. V posledních letech jsem své sbírky využil také pro dva jednorámové exponáty, ale o jejich tvorbě napíši samostatný článek.

V tom, co je uvedeno v předešlém odstavci, pokud jde o soustavné velké vylepšování jednoho mého exponátu, vidíte asi moji filozofii, která je taková, že není v mých silách (především finančních), abych mohl obsáhnout více než jeden exponát tak, aby měly větší úspěchy na světových výstavách. Takže když se rozhoduji o koupi nějakého vzácnějšího materiálu, vždy to dělám zejména z hlediska využití v automobilech, samozřejmě někdy přihlédnu k tomu, že ho bude možno použít i v motocyklech. Vycházím z toho, že nejsem v pozici anglické královny, která si asi nechává sbírat „všechno“ a když je výstava, pošle tam její správce sbírky (snad „lord - sběratel“) nějaké listy, které zrovna vybere a stejně je ten exponát nejlepší.

Sbírka

Na tomto místě bych rád vysvětlil, jak buduji svoji sbírku, nejde tedy o exponáty. Na rozdíl od některých sběratelů, kteří dávají vše na listy okamžitě po získání (případně i s texty), já mám systém zcela jiný. Známky ukládám do zásobníků, ale nikoliv podle států, nýbrž v zásadě podle hlavních kapitol mých exponátů, na př. vývoj automobilů, využití automobilů, sport, příslušenství, motocykly, bezpečnost provozu aj. V těchto zásobnících jsou pak lístky odděleny i podkapitoly, např. vývoj v jednotlivých desetiletích, použití pro poštu, zdravotnictví, válku, nebo závody silniční, soutěže, ploché dráhy, dopravní značky ap. Tento způsob umožňuje, abych měl stálý přehled o tom co mám pro příslušnou kapitolu a v okamžiku kdy některé listy v exponátu předělávám, rychle vyberu potřebné známky. Stejný systém mám i pro neznámkové materiály, celistvosti a FDC jsou v zásobnících pro FDC, opět s příslušným rozdělením, výstřižky výplatních otisků a razítek ve zvláštním zásobníku, podobně také sešitky a aršíky. Toto oddělení různých druhů materiálů je nutné výlučně z prostorových důvodů. Musím také poznamenat, že se nesnažím, abych měl za každou cenu vše co nově vychází, což se týká známek, nebo i razítek a celin. Pozorně posuzuji, zda je to něco, co bych mohl v budoucnu pro vylepšení exponátů potřebovat.

Z uvedeného vyplývá, že celá moje sbírka je vlastně podřízena možnému využití v mých stávajících exponátech, je sice samozřejmé, že naprostá většina materiálů se do nich nikdy nedostane, ale mohu kdykoliv a rychle sestavit nové listy.

Do sbírky ovšem nepatří jen filatelistické materiály, ale též dostatečné množství odborné literatury, v mém případě knihy o automobilech a motocyklech, jejich katalogy a mnoho jiných.

Exponát

Chtějí-li námětáři prezentovat své sbírky, musí vytvořit výstavní tematický exponát. Již název napovídá, že se týká určitého tématu, který je vyjádřen názvem exponátu, jeho plánem na úvodním listu a tematickými texty na jednotlivých listech. Texty na listech musí být pak dokumentovány filatelistickými materiály. Jinými slovy jde o jakousi knihu (já tomu říkám „pohádka“), která je doprovázena obrázky ve formě filatelistických materiálů. Důležité při tom je, že tyto obrázky (dokumentace) musí vždy dokládat vše, co je v tematických textech napsáno.

Z této definice tematických exponátů vychází teoretické poučky, které říkají, že nejprve vytvoříme název, plán a texty a pak na listy umísťujeme příslušné filatelistické materiály. To ovšem je daleko za praxí, protože vymyslet si můžeme jakoukoliv „pohádku“, jestliže pro ní nemáme vhodné filatelistické materiály, je to na nic. Praxe je tedy přesně opačná. Podle toho co mám ve sbírce si vyberu název, plán a tematické texty tak, aby to všechno hrálo dohromady a mělo to těch 80 listů, což je požadavek na klasický soutěžní tematický exponát. V plánu je exponát rozdělen na kapitoly a podkapitoly, ve kterých jsou jednotlivé listy zařazeny.

Vytvořením exponátu práce zdaleka nekončí, neboť průběžně exponát vylepšujeme a sestavujeme nové listy náhradou za starší. Musím vysvětlit, proč a kdy nové listy sestavuji. Je to proto, že základním předpokladem úspěchu na světových výstavách je stálé vylepšování exponátu. Konkurenti totiž také nespí a nároky jury (to jsou ti, kteří nás hodnotí) se zvyšují, což je dáno asi mj. tím, že se stále více a více jejich členové poučují ze soustavně se lepšících exponátů námětářů ze všech koutů světa. Zde musíme vědět, že námětoví jurymani na mezinárodních výstavách mají již svoje specializace, takže někteří dokonale rozumějí určitým frekventovaným námětům a jejich materiálům, např. výtvarnému umění, automobilům, fauně a floře aj. Určitou nevýhodu mají tedy častá a oblíbená témata, kde jurymani znají špičkové materiály (které já třeba nemám), naproti tomu výhodu mají témata zcela nová a málo používaná, které jurymani neznají. U nich mohou často dostat pěkná hodnocení i exponáty horší, ne ovšem nadlouho. V posledních letech došlo ve směrnicích pro hodnocení exponátů ke zvýšení nároků na materiály, neboť se jim dává vyšší bodová hodnota. Protože mám snahu, aby můj exponát sledoval zlepšující se úroveň, musím vytvářet nové (a lepší) listy, samozřejmě stejný počet musím vyjmout, někdy s těžkým srdcem. Ale při tom musím být dostatečně sebekritický, i v dobře hodnoceném exponátu se vždycky najdou nějaké listy, které jsou slabší a ty musí jít postupně ven. Pak ovšem nastane čas, kdy už tomu nepomůže jen výměna několika listů a je nutné přistoupit k předělání celého exponátu, to jsem dříve dělal asi každé dva roky, nyní je ta frekvence delší. Ale i tehdy některé listy použiji, pokud ovšem nepřecházím na novou barvu listů, úpravu, rámeček, použití nového podkladového materiálu, barvy „havidek“ ap. Podotýkám, že při každém předělávání musí být příslušně upraven plán exponátu na titulním listu a také ta „pohádka“, tzn. tematické texty musí příslušně odpovídat a mít svoji návaznost.

Největší nápor na předělání exponátu nastal při rozšíření na 128 listů z původních 80. Tehdy úplně nepomohlo, že jsem měl zásobu dalších materiálů, stejně došlo k „rozmělnění“ toho nejlepšího a při další výstavě jsem dostal „jen“ pozlacenou. Teprve další doplňování materiálů přineslo opět zlepšení hodnocení. Na toto nebezpečí výslovně upozorňuji, neboť po přechodu na exponát s více rámy obvykle nastává pro vystavovatele rozčarování.

Šíře tématu

Často diskutovaným problémem je otázka šíře tématu, které exponát zahrnuje, což je v praxi určeno již jeho názvem a pak samozřejmě plánem na úvodním listu. Nejsem zastáncem příliš úzkého tématu, jestliže chceme dosáhnout dobré hodnocení. Těžko totiž můžeme očekávat, že najdeme dostatek vynikajících materiálů pro 80 listů úzkého téma a samozřejmě mnohem horší je to pro 128 listů. Širší téma také umožňuje při získání příslušných materiálů i dodatečné zařazení kapitol, které s tématem jen volně souvisí. V mém automobilovém exponátu jsem proto mohl např. zařadit kapitolu „Odstranění záporných vlivů automobilu“ a v něm uplatnit bezpečnost v dopravě, silnice, výchovu řidičů aj. Podotýkám, že tato otázka je zcela jiná v jednorámových exponátech, ale o tom až jindy.

Materiály

Tvorba a úpravy exponátu úzce souvisí s filatelistickými materiály, které používáme. Zlepšování je totiž možné, alespoň v mém případě, skoro výhradně v oblasti neznámkových materiálů, protože známky mého tématu nejsou staré (a tudíž vzácné) a tak kvalitu mého exponátu málo ovlivňují (s nějakými výjimkami). Snažím se tedy na každý list umístit nejméně jeden co nejstarší neznámkový materiál, celinu, celistvost ap., známky tam sice také nemohou chybět, ale nejsou v převaze. Otázka ovšem zní, jak takový materiál sehnat. Na první místo kladu informovanost. Musím znát co se vyskytuje, pak teprve to mohu shánět, i když se občas přesto stane, že se dodatečně objeví něco o čem jsem dříve nevěděl. Když o tom přemýšlím, nejvíce znalostí jsem získal třemi způsoby, bez ohledu na pořadí:

• studiem exponátů mých konkurentů na mezinárodních výstavách,
• informacemi získanými z nabídkových katalogů firem, které prodávají neznámkové materiály, příp. návštěvou jejich expozic na výstavách,
• čtením filatelistické literatury, v mém případě zejména zpravodaje Filamobil, mezinárodní skupiny „Motorová vozidla“, kde jsem dlouholetým členem.

Při jednom předělávání jsem stál před problémem, jak zvýšit kvalitu exponátu s ohledem na stáří materiálů. Automobil byl vynalezen teprve koncem 19. století a tak žádný materiál s tímto námětem nemůže být starší. Pokud jde o známky, je nejstarší s vyobrazeným automobilem z roku 1901. Řešení jsem našel, zařadil jsem několik listů, věnovaných předchůdcům automobilů, povozům, kočárům, poštovním dostavníkům, které dokumentuji předznámkovými dopisy dopravovanými poštovními vozy, recepisy, jízdenkami z poštovních dostavníků, balíkovou průvodkou z povozné pošty aj. Tímto „trikem“ jsem se dostal až před polovinu 19. století a také jsem rozšířil různorodost použitých materiálů.

Občas se mne některý přítel - filatelista ptá, jak jsem určitý zajímavý materiál získal. Mnoho pěkných věcí mám ještě z dob, kdy se u nás vyskytovaly na burzách, např. předválečné sovětské celiny, které měly korunové ceny a nyní jsou v zahraničí vysoko hodnoceny. Část slušných materiálů mám z aukcí, pořádaných mezinárodní skupinou „Motorová vozidla“, která má členy po celém světě a někdy rozpouští sbírky, např. po zemřelých členech. Sehnat něco pěkného výměnou je skutečně výjimečné, málokdo se rád takových věcí zbaví, což platí pro výměnu i z mé strany. Spíše je možno něco koupit od nějakého filatelisty z jiných oborů, tak jsem třeba získal předznámkové dopisy, jízdenky na dostavníky, formuláře starých telegramů s reklamami. V posledních letech jsem nějaké lepší věcí získal od obchodníků, jsem v občasném styku s několika firmami v zahraničí. Některé posílají aukční katalogy, tam uspět se svoji nabídkou je dost obtížné, naši konkurenti v zahraničí mají totiž tu známou výhodu výhodnějších kurzů a jsou asi také movitější. Za nejlepší považuji nabídkové katalogy firem, které jsou zaměřeny na námětáře a uvádějí v nich materiály rozdělené již podle námětů, některé z nich nejsou aukce, ale materiály jsou za pevné ceny. Takové nabídky uvádějí, třeba jen pro můj námět, mnoho materiálů a je možno si v klidu vybrat podle své potřeby a především finančních možností. Jen u zcela výjimečných materiálů je třeba dlouho neváhat, protože ty jsou na skladě ojediněle a vždycky zmizí nejdříve. U některých firem má takový nabídkový katalog platnost až dva roky, pak pošlou další. Adresy obchodníků je možno získat na internetu, kde také některé firmy uvádějí všechny své nabízené materiály v barvách. Ještě poznámka: prosím, abyste si nemysleli, že mám tolik peněz, abych mohl stále nakupovat. Něco jsem investoval především při budování exponátu a jeho rozšíření, od té doby již jde jen o mimořádné nákupy, prováděné cíleně a s rozvahou. Poznámka druhá: bylo by nesprávné, aby ti, kteří začínají vystavovat, měli dojem, že je nutno okamžitě nakupovat v zahraničí. Sestavte exponát z toho co máte a pak teprve postupně, podle svých možností ho vylepšujte. To má i výhodu, že si lépe uvědomíte co je účelné koupit a také radost z nových přírůstků bude větší.

Pro oživení této nudné úvahy uvedu příklad získání pěkného materiálu, který mám v exponátu. Na některé výstavě jsem viděl německou mapu, která má na rubu natištěny lotyšské známky z roku 1918. Takový „železniční“ exponát byl také na Praga 98. Protože mám v mém exponátu podkapitolu „bezpečné silnice“, snažil jsem se něco takového sehnat, ovšem obchodníci v katalozích nic nenabízeli. Pomohl internet. Nejdříve jsem našel adresu sběratele v Lotyšsku, tomu jsem napsal, ale měl jen jednotlivé známky, z nichž jednu mi dokonce poslal. Já jsem ovšem sháněl celý arch. Pak se našli na internetu sběratelé v USA, kteří se specializují na lotyšské známky. Tam jsem uspěl, jeden z nich byl ochoten arch prodat, byl to totiž dřívější lotyšský vystěhovalec, který si ho vzal sebou. Je to celá německá vojenská mapa, která je opatřena lepem a na rubu je natištěno 128 prvních lotyšských známek. Po první světové válce neměli totiž v Lotyšsku papír a tak použili ukořistěné německé vojenské mapy území Lotyšska. Arch jsem přeložil, aby se vešel na list a byl vidět kus mapy i s vysvětlivkami, kde jsou různé druhy silnic a také řada známek.

Často se také mezi námětáři diskutuje o používání FDC a uvádí se omyl, že je zcela zavrženo jejich používání. V zásadě to možné je, protože jde o filatelistický materiál a můžeme proto použít pro dokumentaci i jejich obrazovou část (pozor na zahraniční soukromé FDC, u těch ne!). Problém je v tom, že se špatně hodnotí, protože jde o materiál poměrně nový, tudíž málo vzácný. Jejich hodnota se může zvýšit jen tím, že jsou skutečně prošlé poštou, proto se na čisté někdy dopisují adresy. Ale nejlépe je, když jsou posílané doporučeně, s R-nálepkou, nebo nálepkou APOST, případně s dodatečnou frankaturou a tyto známky jsou orazítkovány denním razítkem (mohou však být také na zadní straně). Důležitý je také počet, takový exponát, který je založen prakticky jen na FDC nemůže uspět. Přiznám se, že v mém motocyklovém exponátu by jste našli pár FDC, ale v automobilovém nemám žádnou. Pokud jde o nové soukromé přítisky na celinách, ty samozřejmě nepoužívám vůbec (nejsou filatelistickým materiálem), uznávám jen staré „privátní“ zahraniční celiny, např. bavorské.

Při tvorbě exponátu také dbám na to, aby materiál byl různorodý, aby i opticky bylo v jednotlivých rámech vidět, že není založen jen na materiálech jednoho druhu. Proto se snažím celistvosti prostřídat jinými materiály, např. formulářemi telegramů s reklamami, celinami, zkouškami tisků barev známek, známkovými sešitky, známkami - mincemi, šekovými obálkami, mám tam také poštovní knížku. Při výběru neznámkových materiálů je potřeba dát pozor, aby to byly opravdu uznávané filatelistické materiály podle směrnic, tzn. aby je vydala pošta a sloužily pro poštovní provoz nebo jeho přípravu. Těm, kdo budou mít potíže s jejich identifikacemi doporučuji zakoupit příslušné řády a směrnice (vydal SČF), případně odebírat zpravodaj ČNS SČF Temafórum, nebo zpravodaj příslušné námětové sekce, kde se tyto otázky často vysvětlují.

Působivé je zařazení návrhů známek, které jsou většinou poměrně velké, takže listy s nimi upoutávají pozornost. Problém je ale s tím, že se musí na list vejít, přeložení nepřipadá v úvahu. Takové návrhy se dají sehnat od obchodníků a nejsou dokonce ani neúměrně drahé, zvláště když se jedná o návrhy nepřijaté. Jako příklad uvádím nepřijatý návrh letecké známky Guatemaly, která byla později vydána s příplatkem ve prospěch stavby silnice ke katedrále v horách a v mém exponátu dokumentuje, že stavba silnic je finančně náročná. Návrh je proveden uhlem na tuhém papíru a vybral jsem ho z nabídky také proto, že se mi právě vešel na list. Relativně levně lze v zahraničí zakoupit německé nepřijaté foto-návrhy známek, které sloužily pro účely příslušných komisí a po určité době byly obchodníkům prodány.

Texty

Organickými částmi tematického exponátu jsou názvy kapitol a texty. Používám desetinné třídění kapitol a podkapitol, čísla a názvy podkapitol se na jednotlivých listech opakují, takže mohu v jejich rámci listy vkládat, nebo přeskupovat. Jak je dnes již obvyklé, používám popisy na tiskárně počítače. Velikosti příp. typy písma pro názvy, tematické texty, tematické a filatelistické poznámky se odlišují. Tematické texty jsou na listu většinou jen nahoře v jednom, nebo ve dvou řádcích, ale mohou být také ještě jinde. Používám listy „mezinárodního“ rozměru 23 x 29 cm, šířka listu se právě vejde do některých tiskáren. Na listech mám rámečky 10 mm od kraje, takže ohraničují šířku formátu A4, na který se tiskne. Tyto širší listy než A4 mají výhodu, že lze na ně někdy dát i poněkud větší materiály. Texty jsou velmi úsporné, žádné dlouhé povídání, spíše dbám na filatelistické a tematické poznámky, kterými osvědčuji své znalosti. Filatelistické poznámky jsou ty, kterými vysvětluji nějaký zajímavý filatelistický materiál, např. kdy a proč byl vydán ap. Naproti tomu v tematických poznámkách uvádím detaily toho co je na materiálu zobrazeno, např. značku a výrobce automobilu, rok zhotovení ap., prostě to, co je jaksi navíc proti tematickým textům. S oběma druhy poznámek však velmi šetřím, uvádím jen skutečné zajímavosti a rarity, které nejsou ani odborníkům všeobecně známé a kterými přesvědčuji, že jsem tematickým i filatelistickým odborníkem.

Úprava

Používání počítače považuji, za velkou pomoc. Nejde jen o kvalitu tisku, ale výhoda popisů počítačem je především v tom, že můžeme po vyvolání z paměti cokoliv rychle změnit a pak stačí jen nové vytištění listu a „přemontování“ materiálů. Známky mám umístěny v šedých italských „havidkách“, které jsou poměrně levné a mají úzké okraje. Neznámkové materiály mám umístěny na kartonech rovněž šedých s úzkými okraji, připevněné filatelistickými průhlednými růžky bez špičky. Proč šedá barva těchto podkladových matriálů: černá působí na listech příliš výrazně, vždyť známky a další materiály jsou již tak dost barevné. Kartony jsou připevněny na listy ve dvou místech lepidlem, což je dostatečně bezpečné při dopravě. Rámečky kolem známek nebo materiálů nekreslím, takže mohu někdy i materiály přemísťovat po odlepení „havidek“, nebo kartonů. V některých případech je nutno ukázat i zadní stranu filatelistického materiálu, např. adresní stranu celiny, pak vedle něj umísťuji 50% barevnou kopii. Nebráním se překrývání materiálů (nikdy známek) v části, která není důležitá, např. neadresní části celistvosti. Při vystavování je důležitý i celkový pohled na rámy, proto si zkouším skladbu listů třeba na podlaze s cílem, aby dojem byl co nejlepší. Někdy tomu pomůže i přeskupení některých listů s výraznými materiály, pokud to ovšem skladba kapitol dovolí. Listy u automobilů mám nažloutlé s hnědými rámečky, u motocyklů bílé, s rámečky černými. Listy jsou samozřejmě v průhledných obalech, na jejichž zadní straně je na samolepkách moje adresa a číslo listu. To má výhodu, že při přeskupování exponátu jen samolepku s číslem listu sejmu a dám novou.

Dokumentace

Za důležité považuji mít stálou a současně platnou dokumentaci exponátů v xeroxových černobílých kopiích. Tak mohu mít originály bezpečně uloženy a soustavně pracuji s kopiemi. Slouží především pro evidenci toho co v exponátu mám, ale také při úpravách, návrzích změn materiálů, pro poznámky tužkou co se má vyměnit ap. Výhodné je, že kopie jsou v měřítku 1:1, takže mohu na nich zkoušet prostor pro nové materiály, aniž bych k tomu potřeboval originální listy.

Závěr

Na závěr shrnuji hlavní filozofii, kterou zastávám:
exponát považuji za dílo, které tvořím tak, jako kdybych psal knihu. Není tudíž nějakým výběrem listů ze sbírky, ale samostatným výtvorem. Nepovažuji jej nikdy za hotový a stále pracuji na jeho zlepšování, směrem ke zvýšení hodnoty. Snažím se jury přesvědčit o tom, že můj vzácný materiál přesně dokumentuje to, co je napsáno v odborně správných tematických textech a že moje filatelistické i tematické znalosti jsou neobvyklé.

Přeji všem čtenářům – námětářům, aby jim článek dal alespoň nějaké poučení a aby měli ze své sbírky a vytvořených tematických exponátů radost. To je totiž to podstatné, čím by nás měla naše záliba obohacovat.

Autor: Jiří Horák | 11. 10. 2004

Komentáře

Nejsou žádné komentáře

Přidat komentář


© 2002 - 2020 Zdeněk Jindra
ISSN 1214-4223