Merkur-Revue: Typy známek Československa a České republiky
Datum vydání: 7. 12. 2004
Převzato z časopisu Merkur-Revue 3/2004
Ve Filatelii 2004/1/16 byl uveřejněn článek M. Arbeita "Dvě tiskové desky s obrazem rozhledny Slovanka". Jeho zjištěním jsme se věnovali v minulém čísle. Tento článek je ale zajímavý i z hlediska způsobu, jak se zde autor dopracoval k návrhu dvou typů. Proto bychom se dnes chtěli podrobněji podívat na vlastní pojem "typ", který je ve filatelistické praxi často různě vykládán, někdy překrucován.
V poslední době se setkáváme s dotazy, především mladších filatelistů, které se týkají problematiky typů československých i českých známek a dají se shrnout zhruba takto: Jaká je vlastně definice typu a je pro všechny, kteří se zabývají těmito známkami, závazná? Kdo vlastně vyhlašuje nový typ? Nese za toto vyhlášení nějakou zodpovědnost? Jestliže byl nějaký typ v minulosti vyhlášen neoprávněně, tedy ne na základě platné definice, měl by se rušit? Pokusme se na tyto otázky odpovědět.
Poslední oficiální a podle předmluvy závazné definice základních filatelistických pojmů, tedy i typu, byly publikovány v [1]. Zde je typ definován takto: "Typ je podstatný, pravidelně se opakující rozdíl v kresbě známky, aršíku či přepážkového listu téhož druhu a téže hodnoty, vzniklý v průběhu zhotovení tiskové formy nebo jejich soustavy jako přirozený důsledek zvolené tiskové techniky nebo zvoleného pracovního postupu; typ může být charakteristický pro celý přepážkový arch (list) známek, nebo se v archu (listu) může vyskytovat jen ojediněle; přirozeným důsledkem zvolené tiskové techniky může být např.: zhotovení tiskové formy z předloh, štočků či galvan různého typu (u knihtisku), zhotovení duplikátních rytin s následným dorýváním vzájemně se lišících prvků (u ocelotisku); úpravy na výchozím diapozitivu nebo jeho vznik z předloh různých typů (u hlubotisku a ofsetu); přirozeným důsledkem zvoleného pracovního postupu může být např.: úprava či oprava provedená na výchozím negativu nebo tiskové formě jak před leptáním, tak po něm (u knihtisku), prorývání některých partií kresby známky po moletování na tiskovou formu (u ocelotisku), retušování výchozího diapozitivu nebo úpravy tiskové formy (u ofsetu, hlubotisku); pro posouzení vzniku typu není rozhodující velikost rozdílů v kresbě známky, sběratelsky únosné je však rozlišování typů zjistitelných běžně dostupnými zvětšovacími prostředky (s dvou- až pětinásobným zvětšením); podmínky uvedené v definici typu musí daný rozdíl v kresbě známky splňovat souběžně."
Od uveřejnění této definice uplynulo hodně vody a dnes ve filatelistické praxi používáme i pojmy, které v této publikaci nejsou uvedeny, na což jsme upozorňovali v [8]. Pokud se týká typů, bylo uveřejněno několik článků, které se zabývaly typologií především československých známek (viz [3], [4], [5], [6]). Autor článku [3] se snažil na toto téma svými návrhy rozproudit diskusi. Jediným výsledkem bylo oznámení "o vytvoření pracovní skupiny, která má projít všechny dosud platné typy (čs. známek) a zaujmout k nim stanovisko z hlediska nové definice typu, získané poznatky zveřejnit v podobě studie, skupina nebude rušit typy jednou již označené... z důvodů kontinuity" – viz [3], poznámka redakce.
Málem jsme přehlédli fakt, že v [10] byla uveřejněna upravená definice typu, která většině filatelistů zůstala utajena. Tato definice upravující výše uvedenou začíná slovy: "typ je záměrně vzniklý, pravidelně se opakující…"“ a je zde vložen za "prorývání některých partií kresby známky po moletování na tiskovou formu" doplněk "resp. další moletování s prokazatelným záměrem zlepšení kvality tisku". Zde si ale musíme položit některé otázky: Co s typy, které vznikly nezáměrně, tj. omylem? Jak se bude prokazovat záměr zlepšení kvality tisku, vždyť o toto se snaží i kdejaká retuš, atd.? Domníváme se, že tato úprava asi měla a má hlavně legalizovat některé dvojité moletáže známek jako typy.
Na základě "nulové diskuse" a nové úpravy definice typu oznámilo vedení Společnosti sběratelů čs. známek SČF, že doporučuje návrh na úpravu typologie u některých československých a českých známek [2]. Rovněž jsme se dozvěděli, že tato, či jiná komise má doplnit stávající definici typu tak, aby odpovídala nově použitým technikám tisku (OTp+OF) i automatovým známkám. Pokud je nám ale známo, tato komise se dva roky nesešla.
V životě platí, že na základě nových poznatků, znalostí, informací musím poopravit, měnit své názory, postoje, vztahy apod., protože bych jinak ve společnosti, v pracovním prostředí ani jinde neobstál. Jestliže někdo na určitém stupni vědění cosi prohlásí (např. "Země je placatá") a někdo jiný získá informace nebo se dopracuje na základě nových poznatků k odlišnému názoru (např. "Země je kulatá"), tak přece nebudeme tvrdit, že stále platí ono vyhlášené dogma, ale v jiných případech je tomu jinak. To by mělo platit i ve filatelii.
Definovat typ, tedy vrcholnou filatelistickou kategorii, je zajisté obtížné. Domníváme se však, že by stačilo z výše uvedené definice vypustit formulaci "typ je podstatný, ..." a nahradit ji formulací "typ je rozlišitelný, ..." (tak jak také navrhuje autor v [7]) a za pasáž "... a téže hodnoty" vložit text "(jde-li o známku, na které je hodnota dotištěna prodejním automatem, podmínka 'téže hodnoty' se neuplatňuje)".
Dalším krokem by mělo být naplnění filatelistických kategorií (kategorie typ, desková chyba, desková odchylka, atd.) konkrétními příklady známek a aršíků (Československa, případně České republiky). To, že nejsou naše návrhy zbytečné, si ukažme např. na dvojitých moletážích. Pokud například řekneme, že vícenásobná moletáž je důvodem k vyhlášení typu (viz čs. známky Pof. 1828, 2129, A2520 atd.), pak musíme podle tohoto pravidla posuzovat i ostatní dvojité moletáže (viz čs. známky Pof. 1780, 2330, 2679, 2799, A2852A, B, 3023 atd.) vedené jako desková odchylka či dokonce jen vada.
Obr. 1: Známka č. 2129 má na ZP 35/2 dvojitou moletáž v květu růže (vpravo). Tato odchylka byla uznána jako II. typ.
Obr. 2: Známka č. 2330 DO 36/1 (vlevo) má dvojitou moletáž kresby chodníku, která je mnohem větší a výraznější než u známky předešlé. Jako typ však přesto (a podle nás právem) uznána nebyla.
Již tyto rozdíly v hodnocení známek zařazených či nezařazených do kategorie typ ukazují na velmi neutěšenou situaci v dané problematice. Zároveň musíme poukázat na fakt, že v našich studijních materiálech máme dalších cca padesát v literatuře dosud nepopsaných vícenásobných moletáží (některé jsou i trojité!) na čs. známkách. I z těchto důvodů jsme přesvědčeni, že vícenásobná moletáž známek by měla být zařazena do kategorie desková chyba (odchylka) nebo mezi retuše jako její zvláštní druh, ale nikdy bychom ji neměli posuzovat jako typ. Jestliže totiž vznikne při výrobě více tiskových forem (TF) jednoho aršíku nepřesným moletováním jeho jednotlivých částí měřitelný (tedy rozlišitelný) rozdíl těchto částí vůči sobě, byl by to důvod pro vyhlášení typů. A tak by nám například u aršíku Květen 1946 vzniklo 24 typů (!), tedy co deska, to typ. Taková inflace "typů" není asi žádoucí pro nikoho... Ale na druhou stranu, jestliže řekneme, že nepřesná moletáž není důvodem k vyhlášení typu (bude to jen desková odchylka), rozlučme se i s dosavadním II. typem tohoto aršíku.
Domníváme se dále, že s návrhem na zavedení nového typu, případně na zrušení již dříve zavedeného typu, může přijít každý sběratel nebo zasvěcený specialista, pokud svá tvrzení podepře pádnými argumenty. Tyto své poznatky může i uveřejnit, např. ve filatelistických časopisech (předpokládá se přitom určitá uměřenost, soudnost a míra znalostí jak u autorů, tak i lektorů a samotné redakce). Stejně zde však musí být v konečné fázi někdo, kdo se k těmto návrhům vyjádří a s dostatečnou autoritou potvrdí (či vyvrátí), že nové "objevy" jsou (či nejsou) v souladu s platnou definicí typu. Toto své stanovisko musí dostatečně široce a včas zveřejnit.
Otázkou je, kdo by měl takovou oponenturu garantovat. Myslíme si, že by garantem měl být Svaz českých filatelistů, případně jím ustanovená, odborně kvalifikovaná komise. Ta by se měla scházet alespoň dvakrát do roka a výsledky svých jednání řádně zveřejňovat. Pokud by např. vydavatelé katalogů uváděli nesprávné typologické informace, pak by tato komise měla sběratele na takovéto "prohřešky" upozorňovat. Není možné, abychom např. našli v renomovaném specializovaném katalogu čs. známek u aršíku Pof. A 1694 dva typy, když poznatky, které patrně vedly k jejich zavedení, byly získány jen na základě studia aršíků a nebyly prověřeny na příslušných tiskových deskách. Je přitom zajímavé, že v [9] je u stejného aršíku uvedena jen výrobní vada – nedotisk.
To, že můžeme pozorovat tento neprofesionální přístup k typologii už i u známek České republiky, dokazuje známka Pof. 144 – Pověsti o Bruncvíkovi PL D ZP 3 (čára na ruce), u které došlo podle našeho názoru rovněž k neoprávněnému zavedení typu. I když hledisko rozlišitelnosti zde bylo s přehledem splněno, souběžné hledisko vzniku typu ne. Pokud totiž existují PL, kde na tomto ZP popisovaná odchylka vůbec není, takže zřejmě vzniká až postupně v průběhu tisku (a kromě ní souběžně i další DV na stejném ZP), není to ještě důvod pro vyhlášení typu. Podle našeho názoru jde v tomto případě nejspíše o prasklou tiskovou desku, což je vada jistě zajímavá, ale s typem nemá nic společného. V tomto případě by tedy měli zastánci vyhlášení typu nejprve přinést přesvědčivé důkazy o tom, že nejde jen o výraznou deskovou vadu, ale opravdu o typ, tj. o odchylku která splňuje i druhou podmínku typu (např. výměnu TD nebo její úpravu).
Závažnost problému dále vynikne v souvislosti s avizovanou tvorbou nových dílů Monografie československých známek 1945–1992. Stěží si totiž dovedeme představit, že by zůstala nevyřešena dosavadní nejednotnost (či spíše chaos) při používání filatelistické terminologie a současně bylo možno zpracovat seriózní monografické dílo založené z velké části na systematickém zpracování informací o průběhu tisku známek a popisu i roztřídění jeho odchylek. Je tedy nejspíš už nejvyšší čas, aby se pod záštitou Svazu českých filatelistů (koho jiného?), začal tento neutěšený stav řešit.
F. Graman, Z. Koupal
Použitá literatura:
[1] Kolektiv. Československá filatelie – světová výstava poštovních známek PRAGA 1988, část Základní filatelistická terminologie. Praha : RAPID 1988.
[2] Vedení Společnosti… Typologie československých a českých známek. Filatelie, 2000, č. 6, s. 13.
[3] Gerec, M. K definícii typu. Zpravodaj Společnosti sběratelů čs. známek, 1998, č. 73, s. 11–15.
[4] Ondrášek, H., Švejnar, P. Odchylky čs. a českých známek v průběhu moletování. Zpravodaj Společnosti sběratelů čs. známek, 1997, č. 71, s. 6–15.
[5] Mysliveček, A. Ještě jednou k typům čs. známek. Zpravodaj Společnosti sběratelů čs. známek, 1996, č. 66, s. 22–23.
[6] Gerec, M. Typy?. Zpravodaj Společnosti sběratelů čs. známek, 1996, č. 65, s. 8–11.
[7] Fritz, Z. Problémy, neujasněnost a váhavost v typologii čs. známek. Merkur-Revue, 2001, č. 2, s. 29–30. 2001, č. 3, s. 6–7.
[8] Graman, F., Koupal, Z. Zápisník specialisty – Několik slov úvodem. Merkur-Revue, 2003, č. 2, s. 25.
[9] Kolektiv. Příručka pro sběratele československých známek 1988.
[10] Výbor SSČSZ. Změna v terminologii - typ - upravená definice. Zpravodaj: Časopis pro členy Společnosti sběratelů čs. známek, 1998, č. 72, s. 2.
Vytištěno ze serveru https://www.infofila.cz