Martin Dohnal - neúnavný publicista a badatel naší filumenie

Martin Dohnal o sobě na stránkách a magazínu sberatel.com/zapalky/ píše:

Sbírání zápalkových nálepek neboli nálepek od sirek se věnuji od svých 16 let, kdy se mi do rukou dostaly dvě útlá alba s českými zápalkovými nálepkami. Společně s tátou jsme se začali o tento sběratelský obor zajímat, dlouhé roky jsme každé nedělní dopoledne trávili v malém sále KD Střelnice, kde se scházeli sběratelé zápalkových nálepek a pivních etiket.

Řekni našim čtenářům něco dalšího o sobě.

Patřím do kategorie lidí, kteří rádi něco sbírají. Od školních let jsem se spolužáky něco vyměňoval. Z obálek a pohlednic jsem vystřihoval poštovní známky, odlepoval je a řadil do alba. Cestou do školy jsem se zaujetím sledoval ve výloze trafiky balíčky s exotickými cizokrajnými známkami. Občas jsem si balíček koupil a s radostí zařadil nové kousky do alba. Známky byly asi první oblast mého sbírání. Nikterak systematické, jen radost ze sbírání. Následovaly obaly od žvýkaček, mince, ubrousky, modely autíček. Ve 14 letech jsem od svého dědy dostal dvě malá alba se zápalkovými nálepkami. To byl počátek mého sbírání. Nevěděl jsem o tomto oboru vůbec nic. Začal jsem nálepky řadit do alba podle námětu a hledal, kde se dá o zápalkových nálepkách dozvědět víc. V té době se konaly každou neděli dopoledne v malém sále Kulturního domu Střelnice schůzky sběratelů, pivní etikety, zápalkové nálepky, pohlednice a mnoho dalšího. Tady jsem začal vstřebávat první informace o zápalkových nálepkách a každý týden si nesl domů nové nálepky. Tehdy existovaly katalogy, ale výlepní listy nebyly k dispozici. Každý sběratel si úpravu svoji sbírky tvořil sám. Znamenalo to narýsovat si na čtvrtky rámečky, popsat je čísly dle katalogu a nálepku vlepit. Bylo to pracné, ale o to více potěšilo, když se plnily rámečky novými nálepkami. Já měl to štěstí, že jsme se do sbírání zápalkových nálepek pustili společně s otcem a společně jsme budovali sbírku.

Co tě přivedlo ke sbírání zápalkových nálepek? Pamatuješ si na svůj první sběratelský kousek?

Počátky sběratelství už jsem zmínil, vysloveně první kousek si nepamatuji, ale jedna konkrétní vzpomínka tu je. Tím, že jsem začal sbírat nálepky, jsem nevynechal jedinou příležitost zeptat se na ně u příbuzných a přátel. Většinou zaznělo „jo, to táta či děda sbíral, někde to možná máme“, jen v málo případech byly výsledkem pátrání nějaké nálepky. Podařilo se to v případě mojí vzdálené tety, která při návštěvě přinesla krabici s nálepkami. Kolekce nálepek, českých, kterých jsem měl už mnoho, probírám a ke konci probírání se objevila obyčejná nálepka Bajonet s označením Made in Czechoslovakia. Bylo to v čase mých začátků, kdy jsem nepředpokládal, že se této oblasti budu někdy věnovat a tak jsem tuto nálepku vyměnil. Mnohem později jsem se začal exportním nálepkám z období 1918-45 věnovat, ale s touto nálepkou jsem se již nesetkal.

Jak bys popsal filumenii někomu, kdo o tomto oboru nikdy neslyšel?

Filumenie neboli sbírání zápalkových nálepek, tedy nálepek, které se lepí na krabičky sirek. Sběratelé se nazývají filumenisté a mohou se sdružovat v celostátní organizaci Český filumenistický svaz. Zápalkových nálepek existuje téměř nekonečné množství, každý si najde oblast či téma ke sbírání. Většina nálepek je popsána pomocí katalogů, na ně navazují výlepní alba s předtištěnými reprodukcemi nálepek.

Čemu všemu se sběratelsky věnuješ?

Začínal jsem s českými a slovenskými nálepkami vydanými po roce 1945, postupně jsem přidal čs. export za stejné období, ze zahraničních nálepek švédské a ruské resp. sovětské nálepky, exportní nálepky okolních států tj. Polska, NDR, Maďarska, Rumunska, Jugoslávie a SSSR. Postupem let došlo na starší nálepky, nejprve československé nálepky pro domácí trh a pro export z meziválečného období 1918-1945 a následně tzv. Austrie, tedy nálepky vydané v období 1904-1917.

Co tě na zápalkových nálepkách nejvíc fascinuje?

Já bych to vzal z jiného pohledu, sběratelství je pro mě cesta. Od mých začátků, kdy jsem nevěděl o tomto sběratelském oboru téměř nic, a zápalková nálepka byla jen položkou v katalogu, kterou je nutné zaplnit. Postupně se moje poznatky o nálepkách rozšiřovaly, strom poznání se košatil a já zjišťoval, že nálepek existuje téměř nekonečné množství, že náměty na nálepkách tvořili v minulosti významné osobnosti grafického designu a tak se snažím na mnohé nálepky dívat, jako bych hleděl na výtvarné dílo.

Jakým způsobem lze získat nové sběratele zápalkových nálepek do našich řad?

Sběratele zápalkových nálepek u nás sdružuje organizace Český filumenistický svaz, která organizuje sběratelská setkání a vydává 4x do roka časopis Filumenie. Pro případné zájemce je možné zjistit základní informace na webu www.filumenie.com, kde najde i kontaktní e-mail ceskafilumenie@email.cz.

Jak hodnotíš současný stav filumenie? Máš pocit, že se tento sběratelský obor rozvíjí, nebo zaniká?

Myslím, že Filumenie je na tom podobně jako řada dalších sběratelských oborů. Dnešní rychlá doba zaměřená na úspěch a výkon prostě sběratelství moc nepřeje. Pro mě je sběratelství především o radosti, o potkávání se, o sdílení nových poznatků. Mladá generace má jiné lákavější impulsy, členská základna postupně stárne a ubývá, ke sbírání se většinou dostanou jednotlivci ve středním věku. Doba ze 70. a 80. let minulého století, kdy bylo sběratelů několik tisíc, je už nenávratně pryč.

Jaký je nejvzácnější nebo nejzajímavější kousek ve tvé sbírce a proč?

Asi bych těžko hledal jeden nejvzácnější kousek. Určitě se jedná o nálepky z období největšího rozkvětu výroby zápalek, z doby konce 19. století a počátku 20. století, jednotlivé nálepky a série s označením Made in Austria.

Jakým způsobem organizuješ svou sbírku? Používáš speciální alba nebo jiné metody?

Počátky organizace sbírky byly, podobně jako u většiny sběratelů v té době, postaveny na tom, že si sběratel maloval výlepní listy sám, protože žádné podklady pro vylepení nálepek neexistovaly. Znamenalo to, nakoupit si kladívkové čtvrtky a pomocí pravítka a většinou černého fixu vytvořit na čtvrtce rámečky, k nim připsat katalogové číslo a příslušnou nálepku vylepit pomocí Pofis pásky. Úpravu si zvolil každý dle svých schopností. Dnes je situace jiná. Řada oblastí má výlepní listy připravené a lze je zakoupit. Tehdy to bylo časově náročné, ale o to větší byla radost, když se vlastnoručně zhotovený list zaplnil nálepkami.

Sbíráš jen zápalkové nálepky, nebo i jiné předměty související se zápalkami?

Vždy jsem chápal sběratelství jako komplexní činnost, na této cestě se setkávám s nálepkami, které mají svůj příběh, poznávám historii míst, kde se zápalky a tím i nálepky vyráběly, v neposlední řadě je to setkávání s jinými sběrateli. Proto mě zajímá vše, co s tímto sběratelským oborem souvisí, mohou to být staré firemní faktury, korespondence, pozvánky na sběratelská setkání atd.

Jaké jsou hlavní výzvy, kterým jako filumenista čelíš, například pokud jde o získávání nových kousků?

Asi bych to nenazval výzvou, ale již zmíněnou cestou, tedy mojí cestou ve sběratelství zápalkových nálepek. Už se nesnažím získat za každou cenu chybějící položky, raduji se z toho, co mám a pokud mi přijdou do cesty nějaké zajímavé nabídky, možná sbírku ještě rozšířím.

Jaké zdroje využíváš k rozšiřování své sbírky – burzy, internet, nebo třeba aukce?

V počátcích to byly především návštěvy sběratelských setkání, ať už všeobecných nebo specializovaných a korespondence s domácími i zahraničními sběrateli. Dnešní doba k tomu přidává sociální sítě, aukční portály, elektronickou komunikaci. Vše je dokonalejší, jen se vytrácí osobní setkávání a diskuse o nálepkách.

Jak se podle tebe liší přístup k filumenii u nás a v zahraničí?

Přístup ke sbírání je z mého pohledu všude podobný. Dříve byl náš stát sirkařskou velmocí, po roce 1945 tu byly čtyři sirkárny. V dnešní době zápalky ztrácejí svůj význam, stávají se spíše okrajovým produktem. Poslední sirkárnou u nás byla ta v Sušici, v roce 2009 byla výroba zrušena a stojní vybavení přesunuto do Indie. Dříve bylo vydáno každý rok 100-200 ks nových nálepek, dnes jsou to jednotky kusů.

Co bys doporučil začínajícím sběratelům zápalkových nálepek?

Na začátku se trochu zorientovat v oboru, navštívit webové stránky ČFS filumenie.com, nechat si poradit od zkušených sběratelů, vybrat si, co budu sbírat a hlavně mít radost z každého kousku, který obohatí sbírku.

Setkal ses při své sběratelské činnosti s nějakým neobvyklým nebo překvapivým příběhem?

Ve stručnosti bych popsal svoji zkušenost. Bylo to už v době elektronické komunikace někdy po roce 2000. Mailovou komunikací jsem si psal s pánem ze Slovenska. Protože jsem, jako vášnivý cyklista, v té době plánoval přejezd Slovenska od východu k západu, domluvili jsme se na setkání. Vlakem jsem se s kolem dopravil do Kysaku u Košic. Zde mě pán naložil do auta, kolo na střechu a dojeli jsme na chatu u Prešova, snesli alba s nálepkami z půdy, já je prošel, plácli jsme si, zaplatil jsem, v té době už evropskou měnou. Pán mě odvezl do Košic, kde jsem zahájil svoji cyklistickou jízdu. A dle domluvy, asi za tři týdny, mi pán sbírku přivezl, když se stavil cestou za příbuznými do Čech.

Jaké jsou tvoje plány do budoucna? Připravuješ nějaké nové projekty nebo publikace, na které se můžeme těšit?

Nových nálepek do sbírky asi moc nepřibude. Nyní připravuji námětovou kolekci pro virtuální výstavu zápalkových nálepek. To je ta záležitost, že se nejedná pouze o samotné nálepky, ale grafické ztvárnění jednotlivých listů včetně doplňkových textů.

Chtěl bys na závěr rozhovoru něco vzkázat čtenářům?

Uvedl bych Čapkův citát „Jsou lidé, kteří nemají vůbec žádného koníčka, ale takové osoby jsou jen hříčkou přírody“. Pokud máte v sobě sběratelského ducha, jsou zápalkové nálepky skvělou možností pro realizaci.

Děkujeme za rozhovor a vyslovujeme mnohé díky a podporu při další práci.

Za redakci Infofila.cz, Sberatel.com – Zdeněk Jindra