Lämelové – portrét bankéřské rodiny

Ve své sbírce mám vzácný předznámkový dopis, jehož odesílatelem je Leopold von Lämel (18. září 1790 Praha – 23. srpna 1867 Praha), významná persona z pražského prostředí, finančník a bankéř s velkým vlivem, který citelně zasahoval do chodů tehdejšího Rakouska.

Doporučený dopis malého formátu podaný v Praze z roku 1848 do Vídně bankéři Jiřímu Šimonovi baronu Sinovi. Podací černé místní razítko PRAG/31 März, řádkové razítko RECOMANDIRT. Vzadu příchozí rámečkové razítko WIEN/1. 4.



Jméno (později příjmení) Lemmel (Lämmel) je jedním z mnoha rodinných jmen, se kterým se lze setkat jak v křesťanských, tak i židovských rodinách, jehož základem je německé slovo Lamm, což v překladu znamená „beránek“, zdrobnělina, která se běžně vyskytuje v židovských křestních jménech, neboť původně měli Židé pouze křestní jména. Přesto ještě v roce 1816 je v Londýně zmiňován Benjamin Moses Van Praagh „se svými čtyřmi syny Lemmelem, Josefem, Mojžíšem a Salomanem“¹. V Německu se zmiňují již od 14. století Židé se jmény jako Lemblin, Lamblin, Lemlein, což jsou všechno variace jména Lamm. V roce 1502 se objevuje v Istrii prorok Ascher Lemmel (Ascher Lämmlein), který oznamoval, že se za půl roku objeví Mesiáš². V roce 1549 žil ve Vídni rabín Moses Aaron Lämel, uvádí se i jeho syn Nathan Veit Lämel, který zemřel roku 1630 ve Vídni, jehož syn Samuel Phöbus Lämel je zmiňován jako rabín v Poznani³. S nejasným genealogickým spojením jsou zmiňováni Žid Lemmel (1527) z města Arnau v Čechách (Hostinné)⁴, obchodník s kožešinami Lemmel, který žádal radu města Brna roku 1697⁵ o povolení smět prodávat na veletrzích v Brně, načež žádosti bylo vyhověno. V archivu ve Vídni (Hofkammerarchiv) je vícekrát uveden Moyses Lemel ve výpočtech Dvorské komory (1709). Konečně kolem roku 1780 žil ve Městě Touškov (Plzeň) Žid Lemel, jehož syn Simon Lämel (28. srpen 1766 Město Touškov – 18. duben 1845 Vídeň) byl povýšen za zásluhy o státní finance do dědičného šlechtického stavu.

Simon se narodil jako nejstarší syn v zámožné obchodnické rodině v Západočeském Městě Touškov. Roku 1787 velmi mladý po smrti otce přebírá podnik a stěhuje se do Prahy, kde zakládá vlastní podnik a kde se později oženil s Barborou (Babetou) Duschenesovou (1769 – 1859), jejíž otec Lazar Duschenes (1720 – 1792) byl členem česko-rakouského tabákového konsorcia, matka Chaile Popperová (1719 – 1774) pak byla sestrou primátora českého židovstva Joachima šlechtice Poppera (1721-1795)⁶.

Lämelovou specializací byl prvně obchod s vlnou, na kterém dosti zbohatl a zařadil se záhy mezi velké obchodníky tehdejší doby. Zaváděl nové metody v mykání vlny, radou a zkušenostmi vypomáhal obchodníkům na Liberecku. Byl velkým zastáncem reforem, kterých využíval zejména v podnikání. Na konci 18. století byl Lämel považován za jednoho z nejvlivnějších podnikatelů v habsburské monarchii.

Na počátku 19. století existovaly v českých zemích pouze soukromé bankovní domy. Předmětem jejich činnosti byly především úvěry poskytované příslušníkům šlechty a měšťanům. Nejvýznamnějšími byly domy Simona Lämela a Moritze Zdekauera, tedy domy v židovských rukou, jejichž majitelé byli později nobilitováni. Existovaly ale i další bankovní domy – bankéřský závod K. A. Fiedlera, směnárna a bankovní dům K. A. Ballabena, mezi méně významné patří bankovní domy Grund, Sacher, Thorsch atd.

Lämmel se řadil mezi pragmaticky smýšlející podnikatele, jež směřovali k německé asimilaci resp. k německému liberalismu. Spolu s dalšími židovskými stejně smýšlejícími rodinami (Zdekauer, Lederer, Dormitzer, Epstein, Brandeis) rozjíždí v Praze industrializaci. Rozvoj pražského obchodu, stavebnictví, průmyslu by se bez jejich přičinění těžko nalézal ve stavu na konci 19. století⁷.

Během napoleonských válek sehrál Simon důležitou roli, mnohdy riskoval život a jmění. Jednak zásoboval rakouskou armádu válečnými oděvy, polotovary všech druhů, potravinami, puškami, vlnou, municí a dalším válečným materiálem, což z něj udělalo rázem jednoho z největších dodavatelů. Od Francouzů odkupoval zajatý materiál, který následně s minimálním ziskem odprodával rakouské armádě. Roku 1805 se mu podařilo odkoupit zajatý materiál v hodnotě 3,2 milionu zlatých za pouhou třetinu ceny a postoupil jej eráru. Byl velkým vlastencem. V neposlední řadě půjčoval císaři velké sumy peněz, a aby se urychlilo stažení francouzských vojsk z Vídně, tak v roce 1809⁸ půjčil císaři veškeré své jmění. Na konci války jej Karel Filip Schwarzenberg jmenoval armádním komisařem. Finančně vypomohl i pražskému mincovnímu úřadu, a od Francouzů odkoupil zahraniční směnky, jež vyměnil ve Vídni za bankocetle, čímž pomohl sanovat státní měnu.

Roku 1811 byl Františkem I. povýšen do šlechtického stavu (Edler von Lämel) a roku 1813 dostal povolení se přestěhovat do Vídně, což bylo v té době velkým vyznamenáním, s podmínkou, že bude provozovat bankovní dům i v hlavním městě Českého království. Předtím již Lämel bydlel mimo zdi ghetta resp. za okrskem povoleným, což byla výsada zejména váženým a zámožným rodinám.

Na vídeňském kongresu se snažil s bankéři Eskelesem a Arnsteinem neúspěšně o zrovnoprávnění Židů. Roku 1817 se mu podařilo snížit židovskou daň o 72 000 zlatých konvenční měny v Čechách. Na císaři vymohl příslib, že daň bude zrušena zcela, což se skutečně za jeho nástupce stalo. Byl považován za tzv. přímluvce. Náležel roku 1821 mezi 9 židovských rodin, kterým byl umožněn pobyt ve Vídni.

V roce 1832 zapůjčil císaři 480 000 zlatých, v roce 1833 350 000 zlatých a v roce 1835 poskytl 300 000 zlatých⁹, taktéž se zavázal, že se bud podílet na státních půjčkách. Zastával mnoho funkcí v židovských obcích jak v Praze, tak ve Vídni, financoval školy a špitály. Jeho dědicem se stal jeho jediný syn Leopold von Lämel, neboť Simon měl šest dcer, které se ale velmi výhodně přivdaly do bohatých a vážených rodin.

Leopold v mnohém předčil svého otce, který už za svého života syna jmenovatel svým dědicem a spolumajitelem rodinného podniku, zejména svým bohatstvím a vlivem, ale taky svou dobročinností. Pronikl mezi nejbohatší lidi v Čechách, jejíž základnu jinak tvořila historická šlechta a zařadil se mezi přední bankéře první poloviny 19. století, jehož věhlas neunikl nacistům, kteří jej spojovali v publikaci - editora Julia Streichera a autora Petera Deega – Hofjuden, které vydalo nakladatelství Der Stürmer v Berlíně roku 1939, s rodinou Rothschildů (str. 27), což nebyla tak úplně lež, neboť Leopold stál mj. s Rothschildy u počátků největší úvěrové instituce pro rozvoj obchodu a malého průmyslu - c. k. privilegovaného Kreditního ústavu pro obchod a živnosti. Nešlo vyloženě o antisemitský trend, protože dále se uvádějí i některé historiografické údaje Lämelovy rodiny, zejména jeho otce, spojenectví (Arnstein, Wiener, Auersperg, Fürstenberg, Schwarzenberg, Rothschild) a vlivy v bankovních domech, podíly, transakce atd. (str. 285 a 425)¹⁰, z čehož má být čtenáři jasná židovská emancipace a dokončení judaismu ve státech Evropy.

Leopold se oženil 22. 8. 1815 s dcerou bankéře, obchodníka s tabákem a bavorského dvorního faktora Arona Eliase Seligmanna, jemuž Maxmilián I. Josef Bavorský za své mimořádné služby udělil roku 1814 baronát (Aaron Elias Freiherr von Eichthal), Sofií svobodnou paní von Eichtal (Julie Sophie von Freiin Eichtal), s níž měl tři dcery: Augustu, Julii a Marii, čímž jeho rod vymřel po meči. Nejstarší Augusta se výhodně provdala za francouzského bankéře, průmyslníka a politika Leopolda Javala, jenž významně tímto sňatkem rozšiřuje své podnikání. Marie se stala ženou Jana Nepomuka Čermáka, žáka J. E. Purkyněho, lékaře a fyziologa, průkopníka klinické laryngoskopie. Po jeho smrti se provdala za Jaroslava Čermáka (malíř). Julie uzavřela sňatek s obchodníkem Ludwigem Ladenbergem, jehož vnuk zakládá bankovní dům v Mannheimu WH Ladenburg & Sons.

Významným úspěchem bylo pro Prahu zřízení Schraňovací pokladnice pro hlavní město Prahu a pro Čechy (Česká spořitelnice). Základní fond spořitelny činil 12 000 zlatých. Na jeho složení se podílela jak šlechta, tak měšťané. Mezi nimi byl i Leopold Lämel, který po založení spořitelny v únoru (svou činnost zahájila 12. února v den narozenin císaře pod záštitou hraběte Chotka) roku 1825 se stal jejím prvním ředitelem, posléze byl řadu let zástupcem ředitele. Dnes jde o Českou spořitelnu. Spořitelně se velmi dobře dařilo a vklady vzrostly v období let 1825-50 ze 124 000 zlatých na 16,1 milionu zlatých. V roce 1828 předložil návrh na zřízení pražské peněžní burzy (byl zamítnut).

Lämel figuroval od počátku 30. let jako jeden z hlavních poskytovatelů úvěru Rakouskému státu. Úvěry však poskytoval i české šlechtě. Prvně na sebe upozornil roku 1831, kdy se nabídl, že zajistí sám (!) úvěr ve výši 8 milionu zlatých, což si tehdy nemohl dovolit žádný z vídeňských bankéřů, neboť bankéři se zdráhali půjčku poskytnout, čímž poskytl monarchii značnou výhodu, ze které nakonec vytěžila půjčku ve výši 20 milionů zlatých. Na císaře Františka udělal Leopold dojem a nařídil, aby byl příště ohledně státních půjček oslovován i Lämel.

Když vypukla v Praze roku 1832 cholera, Lämel vysokými částkami pomáhal odstraňovat následky, daroval peníze na zmírnění utrpení těch nejchudších. Přispíval na údržbu židovského hřbitova, podporoval židovské pohřební bratrstvo, zasazoval o úplné zrušení židovské daně.

Roku 1841 navrhl dvorské komoře, aby byla v Praze založena privilegovaná eskontní banka, načež byl jmenován předsedou poradního výboru. Ve stejném roce založil první přádelnu česané příze v Čechách. Podílel se na rozvoji labské říční dopravy a železniční sítě.

Během revolučního roku 1848 se zapojil do veřejného života. Hned 11. března byl nominován do Svatováclavského výboru. Když v červnu 1848 vypuklo v Praze povstání (svatodušní bouře) a nastala vojenská konfrontace mezi povstalci a rakouskou armádou, Lämmel zprostředkoval jako člen delegace vyslané za velitelem Alfredem Windischgrätzem kompromis, na jehož základě byly zastaveny vojenské operace a Lämmel garantoval bezpečí pro státní zlaté rezervy uložené v obleženém městě¹¹.

V roce 1847 byla v Praze otevřena filiálka Rakouské národní banky, která se nacházela v ulici Politických vězňů, později zde sídlila Národní banka Československá. Leopold Lämel prvně zasedal ve vedení filiálky, rokem 1850 se stává ředitelem pražské filiálky Rakouské národní banky. Od roku 1849 měl v Praze měšťanské právo.

Lämmel roku 1852 - tehdy jako prezident pražské Obchodní a živnostenské komory - spolu se společníky Metternichem a Alfredem Windischgrätzem žádal o koncesi na stavbu pozdější české západní dráhy. Koncesi František Josef I. schválil. Obsahem koncese bylo spojení do Bavorska resp. spojení z Prahy do Plzně až na bavorskou hranici, dále z Plzně přes Cheb až na bavorskou hranici, z Chebu do Karlových Varů a z Plzně do Budějovic. Taktéž byla zmíněna trasa z Holoubkova do Radnice (okres Karlovy Vary) a Vejvanova. Příslib 30 miliónů zlatých však vládě ve Vídni připadal příliš vysoký a částku o 10 miliónů snížila. Následkem toho se Lämmel se svými společníky koncese vzdal¹². Roku 1855 byla vydána bankovní licence pro největší úvěrovou instituci pro rozvoj obchodu a malého průmyslu - c. k. privilegovaného Kreditního ústavu pro obchod a živnosti, mezi jehož zakladateli byl Anselm Salomon von Rothschild (1803 - 1874), mezi dalšími významnými podílovými akcionáři byli Fürstenbergové, kníže Jan Adolf II. ze Schwarzenbergu a Leopold Lämel. Zakladatelé shromáždili 60 milionů zlatých, přitom se počítalo jen s 15 miliony, tak velký byl zájem o akcie. Několik set lidí se shromáždilo před sídlem Salomona Rothschilda na Renngasse 11. prosince 1855, již den předem, kdy byl naplánován úpis akcií, načež jim dal po celou noc servírovat teplou polévku. Díky velkému zájmu cena akcií stoupla trojnásobně.

Zejména za humanitární činnost byl roku 1856 Leopold povýšen do rytířského stavu s predikátem rytíř Lämel. Roku 1861 byl zvolen poslancem českého zemského sněmu za Prahu – Josefov.

Lämel pobýval na Starém Městě v Celetné ulici v č.p. 559 (počátek tzv. Královské cesty) v blízkosti Velkého (Staroměstského) náměstí¹³. Jako letní sídlo využíval svého času se svou rodinou letohrádek Hájčí Dvůr, jenž později přestavěl na palác. Leopold se dostal mezi stovku největších pozemkových vlastníků v Čechách, byl majitelem mj. pardubického panství¹⁴.

1. Familiengeschichte Van Praagh
2. Müler, L.: Aus FRF Jahrhurdenten, Beitrage zur Geschichte der jüdischen Gemeinden im Riess, 1898
3. Carmolym E.: Jüdischer ADEL: Die Familie Lämmel aus Wien, 1862
4. Mtgl. d. Vereins f. Gesch. d. Deutschen in Böhmen, Jg. 11, Prag, 1873
5. Welzl H.: Zur Geschichte der juden in Brünn, vol. 8, 1904
6. Županič J.: Židovská šlechta, 2012
7. Všetečka J.: Osudy židovské Prahy
8. www.jewishencyclopedia.com
9. Otruba G.: Neue Deutsche Biographie 13. 1982
10. https://archive.org/details/Deeg-Peter-Hofjuden
11. www.novanobilitas.eu/rod/laemel
12. Schreirer P.: Plzeňsko – příroda, historie, život
13. Policejní přihlášky
14. http://www.kraj.iipardubice.cz/stranky/cti-prispevky.php?id=Skutecsky_rodak_Vaclav_Jan_Tomasek_a_J.W.Goethe
http://www.parpedie.cz/cti-zaznam.php?id=Pardubice_panstvi

Ostatní materiál je brán ze zahraniční Wikipedie, medailonky na české Wikipedii jsem spoluvytvářel s dalšími přispěvovateli, proto jsou shodné. Taktéž bych chtěl zmínit publikaci Jiřího Juříka: Historie bank a spořitelen v Čechách a na Moravě.