Karel VI. – český a uherský král, římskoněmecký císař z dynastie Habsburků

V roce 1908 a 1910 byly v Rakousku vydány známky s portrétem císaře Karla VI., katalog Michel č. Mi 139 a 161.



Známka s jeho portrétem byla použita i k přetištění přetiskem Pošta československá 1919, katalog Pofis č. 83.



Karel VI. se narodil 1. října 1685 jako druhorozený syn Leopolda I. a jeho třetí manželky Eleonory Falcké - Neuburské.

Byl vychováván na vídeňském dvoře svého otce pro vládu ve Španělsku, kde vymírala španělská větev habsburského rodu. Po smrti posledního španělského krále Karla II. se měl stát jeho nástupcem, ten však zemi odkázal Filipovi z Anjou, vnukovi francouzského krále Ludvíka XIV.

Mladý Karel byl vyslán do Španělska, aby bojoval o své dědictví. Uzavřel protifrancouzskou koalici s Anglií a Nizozemskem, pro které soustředění španělského dědictví pod vládu bourbonského rodu bylo nepřijatelné. Válečné střety se rozhořely na několika frontách v Evropě a přenesly se i do kolonií v Americe. Po roce 1704 Karel vstoupil na Pyrenejský poloostrov a byl prohlášen španělským králem (Karlem III.). Císařské armády v té době sklízely vítězství i ve španělských državách v Itálii.

Poslední a zásadní obrat v této válce způsobila smrt Karlova bratra císaře Josefa I. v roce 1711. Karel se jako jeho nástupce stal hlavou habsburské monarchie a císařem Svaté říše římské národa německého.



Tím se však stal nepřijatelným pro stávající protifrancouzskou koalici, neboť nyní to byl on, kdo by ve svých rukách soustředil přílišnou moc. Roku 1713 uzavřela Anglie a další spojenci Habsburků s vyčerpanou Francií mír v Utrechtu. Další mírovou smlouvou v Rastattu roku 1714 ukončil svůj boj i Karel, jemuž se za rezignaci na vládu ve Španělsku dostalo několika částí bývalého španělského panství, např. Belgie, Neapolska, Milánska a Sardinie.

Ještě během války ve Španělsku se Karel oženil s Alžbětou Kristinou Brunšvicko-Wolfenbüttelskou. Svatba se konala v zastoupení 23. dubna 1708 ve Vídni a Karla zastupoval sám císař.

V roce 1713 postihla Evropu morová epidemie a zřejmě i pod jejím vlivem se v císařově hlavě zrodil plán na novou úpravu starého nástupnického řádu Habsburků, dodatek proslul jako Pragmatická sankce. V té době ještě Karel neměl děti, ale již počítal s eventualitou dcery jako dědičky. Tuto situaci stávající řád řešil jen velmi mlhavě. Karel se rozhodl pravidla o dědění zdánlivě nepatrně, ale fakticky významně, pozměnit ve prospěch své, tehdy ještě budoucí, rodiny. Hlavní změna spočívala v tom, že není-li mužský potomek, legitimně nastupuje ženské potomstvo. V tehdejší době toto bylo něco neobyčejného, např. Charta římskoněmecké říše korunovaci ženy za císaře výslovně zakazovala. Tento právní akt vyžadoval mezinárodní uznání a Karel na jeho přijetí vynaložil nesmírné hmotné oběti a úsilí trvající po celý zbytek jeho života.

Co se dětí týká, v dubnu 1716 se narodil syn Leopold Jan Josef, který však v listopadu téhož roku zemřel. Poté již následovaly jen dcery – Marie Terezie, Marie Anna a Marie Amálie.

Jak již bylo uvedeno, Karel musel těžce platit za uznání Pragmatické sankce.Další oběti musel vynaložit na téměř nepřetržité ozbrojené konflikty. I když první válka s Tureckem v letech 1716 až 1718 byla úspěšná a díky nejlepšímu rakouskému vojevůdci té doby, Evženu Savojskému, se rakouská říše domohla největší rozlohy v dějinách, nakonec všechny tyto zisky ztratila v dalším ozbrojeném střetu na Balkáně v letech 1737 až 1738.



Českým králem se Karel VI. nechal korunovat velmi pozdě, až po přijetí Pragmatické sankce. Korunovace se konala 4. září 1723, kdy přijel do Čech, mimo jiné aby navštívil Karlovy Vary. Od léčebných pramenů očekával pomoc a doufal v narození syna. Jeho poslední návštěva Čech, opět Karlových Varů, se uskutečnila o devět let později.

Je nutno připomenout, že za jeho vlády v Čechách vrcholila doba temna a působení nechvalně známého jezuity Koniáše. Jinak byl císař k Čechám v podstatě netečný.

Co se týká osobnosti Karla VI., byl velmi ovlivněn pobytem ve Španělsku, vyhovoval mu španělský dvorský rituál, který zdůrazňoval majestát panovníka. Byl velmi zbožným katolíkem a byl velmi konzervativní. K některým opatřením na podporu obchodu a manufaktur ho donutil jen neutěšený stav země. Mimo jiné také zestátnil poštu.

Mezi jeho vášeň patřil lov a hudba, byl amatérským hudebním skladatelem a dirigoval dvorní orchestr. Svým chováním dával také podnět k různým klepům na všech evropských dvorech.

Chyběla mu schopnost se rychle a správně rozhodovat, trpěl nedostatkem energie a jakousi zemdleností. Měl tendenci dávat přednost formě před obsahem, což se promítalo zvláště do úředních zpráv a nařízení. V osobním jednání byl prý přátelský, přívětivý až naivní, před veřejností však projevoval povýšení.

V roce 1736 se konala svatba jeho nejstarší dcery Marie Terezie a od té doby marně čekal na vnuka.

Karel VI. zemřel 20. října 1740, některé prameny uvádějí že na selhání srdce po nachlazení z lovu, jiné že po otravě houbami.

Pohřben byl v blízkosti svých rodičů a bratra Josefa I. v kryptě u vídeňských kapucínů. Karel VI. byl posledním "čistokrevným" Habsburkem.