Informace SČF 2/2004: Zeppelinem do druhé čtyřicítky

Ač už jaro, ráno 27. 3. 2004 tomu příliš neodpovídalo. Čerstvě napadaný sníh, rtuť teploměru pod bodem mrazu. Nic to však nevadilo členům SSZZ, kteří se sjeli z různých končin ČR od Ostravy po Chomutov, aby se opět – tentokrát už po jednačtyřicáté – sešli na svém pravidelném setkání v Praze. O náladě se však nedá říci, že by byla pod bodem mrazu. Naopak. I na tomto setkání se projevila přátelská a hřejivá atmosféra, jako ostatně vždycky, když se sejde několik desítek přátel stejného vyznání, stejné krevní skupiny. I tentokrát byl program podobný těm předchozím, ale přece jen se trochu lišil.

Po přivítání a úvodním slově předsedy Vladimíra Zedníka nás seznámil pan Hrzán v roli "skrblíka" (tak jsme totiž nazývali našeho pokladníka ve středočeském KV SČF) se stavem financí. Dokázal nám, že naše sekce SSZZ si nevzala příklad z našich nejvyšších státních kruhů, ale naopak místo zadlužení vykazuje aktiva ve výši přes 8 tisíc Kč. A co se týče neplatičů, těch je ve srovnání s ostatními institucemi zcela zanedbatelné množství a jistě vše dají do pořádku. Zvlášť, když si uvědomí, že řada členů přihodila do společné pokladny pár korun navíc.

Pak následovala přednáška Honzy Mikulčáka – kolikátá už – o jeho oblíbeném Finsku, tentokrát o 2. emisi "lvíčků". Uskutečnila se místo předem avizované o medvědech ze Špicberků A. Boháčka. A to je ta určitá odlišnost od jiných setkání. Tady se ukázala síla a odbornost, pohotovost našich členů – v případě potřeby dokážou zaskočit další členové a připravit tak všem ostatním krásné zážitky. Těch bylo opravdu hodně. Vždyť tak krásné dopisy, jako byly k vidění zde, se příliš často nevyskytují. Řekne se obyčejné výplatní známky. Ale na dopisech s nádhernými razítky, to už je o něčem jiném. A to nemluvím o takovém skvostu, jako je Zeppelinův finský dopis! Zkrátka Jenda Mikulčák nám opět dokázal, jak je krásná filatelie u našich přátel z oblastí kolem polárního kruhu. Ostatně jenom potvrdil to, co všichni známe. Jedna jeho věta mně však v hlavě uvízla pevně: "Uspořádáním na listy teprve známky vyniknou, je to zcela něco jiného, než je jen zastrkat do zásobníku." Přednáška s předvedenými ukázkami všechny přítomné velmi zaujala, takže nakonec Vladimír Zedník s uspokojením konstatoval mimořádný zájem a pozornost všech účastníků setkání. A to je dobře. Takže přečkejme léto a těšme se na podzimní už 42. setkání.

Mgr. Jan Trnka
Sekce severských známkových zemí