Hradčany – 89. výročí

Datum vydání: 26. 11. 2007



Všichni sběratelé, kteří se zajímají o první vydání známek Československa – populární a oblíbenou mezi začátečníky, pokročilými sběrateli i mezi specialisty, do všech podrobností zpracovanou v různé literatuře - emisi Hradčany – si 18.prosince připomenou vydání jejich prvních dvou hodnot 5h a 10h v kresbě a). Není to letos výročí nějaké „kulaté“, ale tyto známky si zaslouží připomenout si je každý rok, už s ohledem na další a další objevy po tolika letech. Nebudu popisovat očekávání a prodej v první den jejich vydání, ten už byl dříve popsán pamětníky a sběratelé jsou s těmito články podrobně seznámeni. Spíše bych se chtěl zaměřit na některé podle mého názoru mýty, které se kolem této emise objevují a jsou přebírány do další a další literatury.


Jedním z mýtů kolem Hradčan je, že byly dělány ve spěchu. Alfons Mucha ve svých vzpomínkách z r.1928 uvádí, že jej již před 28.říjnem Jaroslav Šula požádal o návrhy nových známek, které odevzdal 3.listopadu. A 18.prosince vyšly naše první známky 5h a 10h s obrazem Hradčan, mimo to byly vydány i dvě známky novinové. Tedy necelé dva měsíce po 28.říjnu. Navíc byly stále v platnosti až do 28.února 1919 známky rakouské a uherské, platné k 28.říjnu 1918 na našem území, po skončení platnosti těchto známek jich bylo odevzdáno ca.za 8 700 000 K a použito k nechvalně známým přetiskům „PČ 1919“. Za kolik milionů zůstalo těchto známek mezi sběrateli se samozřejmě neví. Je tedy vidět, že naše první známky nebyly vydány v žádném spěchu a chvatu, jak se stále traduje a nekriticky přejímá.

Dalším mýtem je, že se neustále tvrdí o nezkušenosti a nepřipravenosti pracovníků tiskárny na výrobu poštovních známek. Tiskárna Česká grafická unie, která se výrobou, resp. tiskem známek zabývala, byla největší naší tiskárnou s velmi zkušenými pracovníky. Podíváme –li se na známky, tištěné z čistých a neopotřebovaných tiskových desek, vidíme, že Hradčany vůbec nevyšly tak špatně, jak se jim některými kritiky přisuzuje. Dokonce při stejné tikové technice mnohem lépe než I.rakouská emise. Je ovšem pravda, že je dělí 70 let a nedá se tak jednoduše srovnávat. Pohled na Hradčany skresluje množství makulatury (a tím myslím veškeré pokažené i zkušební tisky), které se za vydatné pomoci pánů Jaroslava Šuly - tehdejšího předsedy Klubu českých filatelistů, Jaroslava Lešetického a zajisté i pracovníků tiskárny dostalo mezi sběratele a dnes v některých výstavních exponátech tvoří jeho podstatnou část, popsané jako doklady tisku. Ovšem nevím, čeho jsou různé složky a přeložky, posunutá, dvojitá a trojitá zoubkování dokladem a o čem podávají v exponátech svědectví. I když připustíme, že tato makulatura může podávat svědectví o nedokonalé práci obsluhy (tisk na lepu), o nedokonalé práci stroje (různé složky, přeložky, zvrásnění) a o nedokonalé práci perforačních strojů (dvojité, trojité a různě posunuté zoubkování), tak tzv. předvýrobní makulatura, kdy do tiskařského stroje byly vkládány jednou i několikanásobně archy podřadného papíru, dokud se barva stejnoměrně nerozvrstvila na válci, nepodává doklad už vůbec o ničem. Přitom je často nabízena na internetových aukcích různými obchodníky za naprosto nesmyslné ceny. Chtěl bych od těchto obchodníků slyšet jediný důvod, proč tuto předvýrobní makulaturu by sběratelé měli zařazovat do svých sbírek. Makulatura vzniká všude, v každé tiskárně, při každém tisku a i při tisku Hradčan tomu nebylo jinak. Podle některých pramenů se z tiskárny dostalo mezi sběratele 14 metrických centů této makulatury, dokonce další „zvláštnosti“ byly vyráběny tiskaři na přání Jaroslava Šuly jako tzv. „šuloviny“, mezi staršími sběrateli dosti známé. Právě z této makulatury pochází naprostá většina dnešních rarit – nezoubkovaných známek 10h a 20h v kresbě e) a 30h v kresbě ae), čtyřbloků spojených spirálových a příčkových typů zejména u hodnot 75h a 500h a další. V prvních dvou – třech letech šla specializace Hradčan až do extrémů, kde každá sebemenší odchylka – tak běžná při zvolené tiskové technice – byla vyhledávaná, zařazovaná do sbírek a často velmi přeplácena. Stejně tak se to týkalo i zoubkování, kdy soukromě pořízenému zoubkování různými institucemi byla přiřazena neúměrná cena. Podíváme - li se dnes na některé výstavě na panely s Hradčanami, velice často připomínají spíše muzejní exponát než sbírku, i specializovanou.



Autor: Jaroslav Michalík

Vytištěno ze serveru https://www.infofila.cz