Historické dopravní prostředky - kolesový parník Vyšehrad
Datum vydání: 18. 2. 2016
Datum vydání: 17. února 2016
Název emise: Historické dopravní prostředky - kolesový parník Vyšehrad
Nominální hodnota: 27 Kč
Katalogové číslo: 877
Výtvarný návrh: Pavel Sivko
Tiskové listy: á 50 ks známek v šachovnicovém soutisku: 25 ks vlak + 25 ks parník
Rozměr obrázu známky: 40 x 23
Druh tisku: plnobarevný ofset
Námět známky:
Kolesový parník Vyšehrad (původním názvem Antonín Švehla, od roku 1942 Karlstein, od roku 1945 T. G. Masaryk, od roku 1952 Děvín, od roku 1992 Vyšehrad), který provozuje Pražská paroplavební společnost a. s., je dnes jedním ze dvou provozuschopných velkých kolesových parníků v Česku. V roce 2013 jej Ministerstvo kultury prohlásilo za kulturní památku České republiky.
Vyrobila jej roku 1938 Ústecká loděnice a dřevoprůmysl, spol. s r. o., hlavním konstruktérem byl ředitel loděnice Ing. Josef Huss, strojní zařízení dodala akciová společnost ČKD Praha. Loď byla jedním ze čtyř velkých parníků, které si nechala PPS nově postavit v rámci modernizace flotily ve 30. letech 20. století. Souběžně společnost nakupovala i motorové lodě a modernizovala starší parníky. Typově byly první dva parníky, „Dr. Edvard Beneš“ (od roku 1939 „Labe“) a „Antonín Švehla“ (dnešní Vyšehrad), inspirované o desetiletí staršími salonními parníky Dresden a Leipzig drážďanské společnosti SBDA z let 1926 a 1929. Každý z těchto dvou nových českých parníků stál 2,5 milionu Kč.
Loď byla slavnostně pokřtěna 1. května 1938 za účasti ministra průmyslu, obchodu a živností. V roce 1980 byl kotel v dílnách na Smíchově přebudován na kapalná paliva (lehký topný olej). V roce 1992 byl parník v loděnici ČSPLO v Boleticích rekonstruován na restaurační salónní parník a zároveň byl vyměněn parní kotel (v témže období byl rekonstruován i parník Vltava), parní stroj je však stále původní. 13. srpna 1992 byl rekonstruovaný parník pokřtěn na nový název Vyšehrad. Zatím poslední rekonstrukcí prošel parník v zimě 2006/2007, kdy mu byla vyměněna obšívka v drážďanské loděnici v Laubegastu.
Parník je dlouhý 62 metrů a široký 6,2 metru, šířka přes kolesnice 10,5 metru. Výkon parního stroje je 165 kW (220 k) při 42 otáčkách za minutu. Původní byla nominální kapacita lodi 885 cestujících, nyní 300, z toho 199 krytých míst k sezení. Podle dobového prospektu měla loď dosáhnout rychlosti až 20 km/h, ve skutečnosti byla maximální rychlost na klidné vodě asi 17 km/h.
Zpočátku byly oba salonní parníky nasazovány na trať Praha – Vrané nad Vltavou a v první sezóně, dlouhé 70 dní, přepravovaly průměrně 150 lidí při jedné plavbě. V roce 1939 byly odstraněny krycí plachty horní paluby, které v některých nižších místech (železniční most ve Skochovicích a Štvanice) překážely.
Za druhé světové války byl parník zkonfiskován a na kotvišti u německých Drážďan sloužil jako vývařovna pro uprchlíky před Rudou armádou. Po válce byl vrácen do Prahy. V 70. letech byly tyto salónní parníky nasazovány i na běžné linkové plavby do Štěchovic. Po rekonstrukci v roce 1992 je nasazován převážně na restaurační a objednané plavby, několikrát do roka však pluje i na veřejné lince na Slapy a na Mělník.
(zdroj www.cpost.cz)
FDC – obálka prvního dne vydání:
Se známkou se vydává obálka prvního dne vydání včetně příležitostného poštovního razítka.
(zdroj www.cpost.cz)
Poznámka redakce:
určitě jste si všimli nového způsobu zveřejňování novinek. Naší snahou je mít co nejrozsáhlejší informace a obrázky všeho dostupného filatelistického materiálu. Dejte nám vědět, jak se Vám nové články o novinkách zamlouvají.
Novinky za nominál:
nově v našem eshopu nabízíme nové poštovní známky ČR za nominál. Tuto konkrétní známku zakoupíte zde na tomto odkazu.
Vytištěno ze serveru https://www.infofila.cz