Filatelistická etika

Ve svém článku Nevydané aršíky L. Svobody jsem se dotkl i morálky, tedy etiky, která se dá vztáhnout nejen na filatelii. Jsem rád, že článek vzbudil určitý ohlas, čtenáři vyjádřili svoje názory jak souhlasné, tak i s různými připomínkami. Zajímavý byl názor čtenáře, který poukazoval, aby vzniklá diskuse nevyvolala zbytečné vášně, aby pracoval rozum. Je to objektivní připomínka, protože při obdobných diskusích nebývá snadné oddělit rozum od vášní.

Další z čtenářů poukazoval, že pokud bychom filatelii chtěli zbavit problematických materiálů jako makulatur, zkušebních tisků, zmetků, spekulativních vydání známek jen proto, že mají pochybný původ z tiskáren, stejně se najde způsob jejich prodeje, protože platí metoda poptávky a nabídky.

Jinému čtenáři se nelíbilo, že náš největší filatelistický časopis uvádí o filatelii, že je to koníček i investice zároveň. Zde se dostáváme k podstatě problému a tím i k etice. Myslím, že není nic špatného na tom, když sběratel chce mít známky a materiály, které nemá jiný sběratel a je ochoten za tyto materiály zaplatit nemalé peníze. Vyvolává to mezi filatelisty soutěživost a soutěž je to, co žene lidstvo dopředu. Také není nic špatného na tom, že chce mít ve svojí sbírce uloženy peníze, něco na způsob akcií.

Abych předešel tomu, že se ozve někdo na téma „za dob našich otců a dědečků se nic podobného nedělo, tehdy byla morálka úplně jiná, to jen dnešní generace vidí za vším peníze…“ vrátíme se do doby uznávaných filatelistických bardů jako byli např. Lešetický, Šula –tedy počátku vzniku Československé republiky.

Stačí si přečíst v Glosách od Fr. Hrbka, když se tiskly Hradčany, tak konkrétně Lešetický „vynesl“ z tiskárny na 3 metráky zkušebních tisků a makulatur, ty potom balíčkoval a prodával po 100 korunách. Tři metráky „papíru“ se nedají pronést v kapse, takže od koho měl souhlas, že tyto materiály může vynést a potom zpeněžit? Cituji Františka Hrbka: …“Šéf dozoru kontrolu neprováděl a místo toho roznášel materiál, který neměl tiskárnu legálně nikdy opustit!“ Z toho vyplývá, že jako šéf dozoru si povolení odnášet tento materiál udělil sám. Je to etické???

Další případ: spekulativní emise Pošta československá 1919 na žilkovaném papíře. Tyto známky se na území nově vzniklé republiky vůbec nevyskytovaly, neboť byly vydány v Rakousku až v roce 1919. Organizátoři této „akce“ měli tolik drzosti, že jeden ze 4 korunových exemplářů opatřili převráceným přetiskem a rázem byl na světě „unikát“! Další z těchto přetisků 4 korunová známka na žilkovaném papíře se objevila v držení ing. Šuly. Když se ho filatelisté ptali, jak k ní přišel, tak vysvětloval, že ji koupil v prosinci 1919 ve dvoraně hlavní pošty za šedesát korun od neznámého člověka. Až později prý zjistil, že se jedná o exemplář na žilkovaném papíře. Myslím, že takové vysvětlení nepotřebuje žádný komentář.

Na uvedených dvou případech vidíme příklad morální etiky u dvou velmi významných lidí v dějinách naší filatelie. Jak hodnotit počínání těchto pánů, kteří rozhodně do dějin čs. filatelie patří?

Abych nepsal „elaborát“ na několik stran, přeneseme se o několik generací dále do dnešní doby a doby nedávno minulé. Případ nevydaného aršíku L. Svobody, který se objevil v aukci jsem popsal v minulém příspěvku. Nakonec se tento aršík nevydražil. Možná byla cena nasazena příliš vysoko, možná případným zájemcům vadil i pochybný původ…

O případu, který zasáhl celou českou filatelii, když naši přední znalci byli podepsáni pod padělanými obálkami a další naše filatelistická celebrita je rozšiřovala, toho již bylo napsáno také dost. Dokonce z toho byla mezinárodní ostuda u tak významné aukční firmy jako je David Feldman ve Švýcarsku. U firmy, kde se vydražily největší filatelistické světové rarity a unikáty jako např. švédský chybotisk 3 Skillingu.

Filatelie je ušlechtilý koníček, který vyžaduje velké vědomosti, neustálé vzdělávání se, nemálo finančních prostředků. Snad by mohla platit alespoň minimální morální etika. Abychom se neřešením závažných problémů nedostali tak daleko jako např. v krásných sportech hokeji a fotbale, kde již hráči nehrají za vlast a za čest, ale pouze za toho, kdo dá víc! Důsledky jsou potom takové jako ekonomický krach NHL, korupční aféra v našem fotbalu, anglickou fotbalovou ligu vlastní ruské ropné společnosti…

Nevím, co napsat na závěr, ale myslím si, že i nejvíce tržně zaměřený člověk by nechtěl koupit zboží, které by se prokázalo jako padělek a ještě s atesty známých znalců…