Filatelistická etika - názor

Rád bych reagoval na ohlas k článku pana Jaromíra Petříka „Filatelistická etika“ z 21. 7. 2005 od pana Ing. Milana Kračmara „Ještě k etice“ z 26. 7. 2005.

Nemohu souhlasit s jeho názorem, že filatelista, který by si ponechal na poště zakoupený arch známek s např. vynechanou tiskovou barvou či jiný tiskový zmetek, by se dopustil neetického jednání.

Doslova se ptá: „Je takový filatelista opravdu filatelistou s dávkou nutné etiky?“

Tvrdí, že správně by měl filatelista takový arch známek ihned poště „protokolárně vrátit“ jako zmetek a požadovat arch jiný – bezvadný.

Domnívám se, že pokud by se našel filatelista, který by něco takového udělal, zachoval by se velmi naivně, či spíše by udělal velkou hloupost.

Copak by se asi stalo s takto „protokolárně vráceným“ archem zmetkových známek? Byl by opravdu úředně zničen nebo by se po nějakém čase objevily známky z tohoto archu znovu, např. v nějaké aukci, ovšem samozřejmě za podstatně větší peníze?

To by si potom onen „filatelista s dávkou nutné etiky“ musel připadat jako naprostý hlupák a do konce života toho litovat. A copak by se asi stalo, kdyby takový arch známek zakoupil někdo, kdo je úplný filatelistický laik? Ten by si pravděpodobně chyby na známkách vůbec nepovšiml a známky by použil pro běžnou korespondenci. Potom by byla nejspíš většina těchto známek zničena a pokud by se některá přece jen na korespondenci zachovala, jednalo by se o velkou vzácnost. Ta by jistě později dosahovala na aukcích velmi vysokých cen. (Něco podobného se vlastně stalo u známého chybotisku „Doplatit 50/50“, který je dnes asi největší československou filatelistickou vzácností a jeho cena v aukcích snadno přesahuje 1.000 000,- Kč.)

Mám několik přátel filatelistů, kteří sbírají vady na známkách. Prohlížejí celé archy známek a hledají na nich odchylky a tiskové vady. Zde platí, že čím je odchylky nebo vada větší a výraznější (různé skvrny, posuny barev a perforace, odchylky papíru, lepu atd.), tím má větší sběratelskou hodnotu. Drobné nahodilé odchylky nemá cenu do sbírky zařazovat. Tito mí přátelé, kterých si velmi vážím, by určitě známky - „tiskové zmetky“ poště nereklamovali a nevyměnili za bezvadné. Vždyť by tím přece popřeli smysl svého filatelistického snažení.

Filatelie, kterou jistě máme všichni rádi je ušlechtilý koníček. Je také velmi různorodý a má mnoho podob. Každý filatelista v něm hledá to své, to co mu přináší největší uspokojení. Je jen dobře, že se každý snaží svojí sbírku nějak odlišit od sbírek jiných filatelistů a proto chce mít ve své sbírce něco, co nemá nikdo jiný nebo má jen málokdo. Zkrátka chce svou sbírku nějak ozvláštnit, odlišit a obohatit. K tomu patří mimo jiné i různé tiskové vady a chybotisky. Vždyť bez nich by byly naše sbírky známek všechny stejné a nudné. A protože těchto „zvláštností“ je samozřejmě vždy o hodně méně než těch „bezvadných“ známek, je vyšší i jejich tržní cena, protože poptávka převyšuje nad jejich nabídkou. Jejich ceny v aukcích jsou značně vysoké, někdy přímo astronomicky a pro mnoho filatelistů se tak bohužel stávají nedostupnými. Proto asi každý z obyčejných filatelistů, který má jenom omezené finanční prostředky pro svůj koníček doufá, že třeba jednou, až půjde koupit na poštu nějaké známky, tak…

A že by se nic takového nemohlo stát? Z filatelistické historie víme, že se občas někomu opravdu poštěstí. Kterého filatelistu by nevzrušovala taková představa.

Tak to vám jednou 13. května roku 1918 v městě New York jeden americký filatelista jménem W. T. Robey šel koupit na poštu nově vydané letecké známky pro svůj klub filatelistů, kde byl novinkářem. Když mu poštovní úředník za přepážkou podal celý stokusový arch 24centových známek a on se na něj pozorně zadíval, „na chvíli se mu zastavilo srdce“. Letadlo na známce, která byla vytištěna dvoubarevným ocelotiskem ze dvou desek, totiž letělo „vzhůru nohama“!!!

Přeji všem kolegům filatelistům, kteří mají „nutnou dávku etiky“, aby měli také alespoň jednou za život i tolik filatelistického štěstí, jako měl jeden filatelista v jednom velkém americkém městě.

Filatelistická etika - názor


Autor: Jaroslav Pekárek | 4. 8. 2005

Komentáře

Souhlas.

Také souhlas

RE: Také souhlas

Souhlasím...ale...

Přidat komentář  | Zobrazit komentáře


© 2002 - 2020 Zdeněk Jindra
ISSN 1214-4223