Brouci na známkách (4)

Převzato z entomologického magazínu HMYZ 4(1):18, Bratislava, 2003




Velcí střevlíci jsou ozdobou přírody, není divu, že je jich na známkách tolik.

Rody Aplothorax, Calosoma a Callisthenes patří do tribu Carabini podčeledi Carabinae. Jejich zástupce najdeme na známkách zemí celého světa, nejčastěji však na známkách evropských.

Jediný zástupce rodu Aplothorax burchelli je endemit ostrova Svatá Helena. Byl poprvé sbírán přírodovědcem a cestovatelem W. J. Burchellem (1782-1863), který zde v letech 1805-1810 studoval především rostliny.

Brouci na známkách (4)


Jeho zoologické sběry z ostrova byly vystavovány v Přírodovědném muzeu Oxfordské Universtity a v r. 1842 z nich G. R. Waterhouse popsal pro vědu nový druh A. burchelli, který patří k nejpozoruhodnějším a nejzajímavějším živočichům ostrova. Tento brouk byl později sbírán v době, kdy na ostrově nuceně pobýval Napoleon Bonaparte. Přítomnost slavného vězně v letech 1815-1821 ostrov proslavila a přivedla sem mnohé přírodovědce – ať už patřili k jeho hostům, nebo byli součástí dohledu nad nuceným pobytem. Někteří z nich přivezli do Evropy další exempláře tohoto střevlíka, které bychom dnes mohli najít ve sbírkách různých evropských muzeí. Naposledy byl tento brouk zaznamenán na pláních ostrova v r. 1967. Při průzkumu v roce 1988 a 1993 už nebyl nalezen a začíná převažovat názor, že se stal obětí změny přirozeného prostředí (rozšiřování kávových plantáží) a introdukovaných predátorů.

Brouci na známkách (4)


Krajníci rodu Calosoma jsou rozšíření po celém světě. Bylo jich popsáno přes 120 druhů převážně z holarktické oblasti. Nejznámější z nich, a také nejčastější na známkách, je krajník pižmový (C. sycophanta). Je to dravec a výborně létá. Jeho dospělci i larvy běhají také po vyšší vegetaci (keře, stromy), proto se výborně osvědčil jako prostředek biologického boje proti škůdcům. V roce 1869 byla vinou neopatrného chovatele motýlů zavlečena do Ameriky bekyně velkohlavá (Lymantria dispar). Během 20 let se kalamitně přemnožila, proto na ni bylo dovezeno asi 20 druhů parazitických blanokřídlých. Někdy okolo r. 1910 byl pro svou užitečnost při potírání škodlivých motýlů přivezen do Severní Ameriky také krajník pižmový. Byl vysazen v Nové Anglii a významně pomohl při likvidaci přemnožených bourovců a bekyní.

Brouci na známkách (4)


Rod Callisthenes je velmi blízký předchozímu rodu. V širším pojetí zahrnuje přes 40 druhů rozšířených v Evropě, Střední a centrální Asii a na západě Severní Ameriky (Obydov, 2002). Některými autory je považován za podrod rodu Calosoma, proto na mongolské známce z r. 1972 najdete název Calosoma fisheri. Tento krajník je v Mongolsku široce rozšířený. Vyznačuje se krásnými svítivými tečkami na krovkách, zatímco většina ostatních příslušníků rodu jsou černí nebo tmaví brouci, velikostí i vzhledem trochu připomínající velké potemníky.

Střevlíci rodu Cychrus patří do stejnojmenného tribu Cychrini. Tvarem se podobají některým druhům tribu Carabini, ale liší se od nich prodlouženou hlavou a kusadly, které se u nich vyvinuly díky potravní specializaci. Živí se plicnatými plži a protáhlý tvar přední části těla jim umožňuje snadněji se dostat do ulity za kořistí. Vyskytují se jen na severní polokouli, především v horských lesích. V Evropě je nejběžnější střevlík nosatý (C. caraboides), který vyšel na známce Německé Demokratické Republiky v r. 1968.

Aplothorax burchelli G. R. Waterhouse, 1842

Brouci na známkách (4)


Díky poštovní známce se největší brouk tohoto ostrova stal všeobecně známým i mezi amatérskými entomology.

Calosoma sycophanta (Linné, 1758)

Brouci na známkách (4)
Brouci na známkách (4) Brouci na známkách (4) Brouci na známkách (4)
Brouci na známkách (4) Brouci na známkách (4) Brouci na známkách (4)
Brouci na známkách (4)


Krajník pižmový je častým námětem. Pokud by však na některých vydáních nebyl uveden název brouka, stěží byste ho na nich poznali. Na druhé straně, některá jména druhů na známkách slouží pouze k pomatení filatelistů – na neoficiálním vydání Karélie je uvedeno jméno "Melasoma populi", což je mandelinka a ne střevlík, na aršíku Somálska jsou jména krajníků přehozená, tzn. že brouk označený jako "C. sycophanta" je ve skutečnosti C. inquisitor, a naopak.

Calosoma inquisitor (Linné, 1758)

Ve svých článcích se nezabýván brouky vyobrazenými mimo známku. Uvádím ho zde jen proto, že na známce v aršíku Somálska je C. sycophanta (viz výše).

Calosoma scrutator Fabricius 1775

Brouci na známkách (4)


Americký entomolog Eric van den Berghe soudí, že na známce Belize je nejspíš tento druh. Vede ho k tomu předpokládané rozšíření a zbarvení zobrazeného krajníka, přičemž tvar brouka se prý ale nepodařilo vystihnout přesně.

Calosoma splendidum Dejean, 1831

Brouci na známkách (4)


Je to typický krajník Karibských ostrovů vč. Kuby.

Callisthenes fisheri Fisher von Waldheim, 1842

Brouci na známkách (4)


Vyobrazení vcelku odpovídá předloze, jen tečky na krovkách jsou ve skutečnosti mnohem svítivější.

Cychrus caraboides (Linnaeus, 1758)

Brouci na známkách (4)


Na známce vypadá na první pohled příliš robustně. Nevím jestli byste ho poznali bez uvedení jména.



Závěrem chci poděkovat Prof. Karlu Hůrkovi a Prof. Jiřímu Zídkovi za podnětné připomínky a rady.

V příštím článku Vás seznámím se střevlíky rodu Carabus.


Informační zdroje:
  • BASILEWSKY P. & BENOIT P. L. G. 1970: Historique de la prospection et de l’étude de la faune de Sainte-Helene. Pp. 47-59. In: La faune terrestre de l’île de Sainte-Hélène, premiére partie. Ann. Mus. Roy. Afr. Centr., Zool., 8° 181, VIII+227 pp., 24 figs., 31 pls., 4 c.
  • HŮRKA K. 1996: Carabidae České a Slovenské republiky. Ilustrovaný klíč 1. Kabourek, Zlín, 16 bar. tabulí, 565 pp. (in Czech and English).
  • LAWRENCE J. F. & NEWTON JR. A. F. 1995: Families and subfamilies of Coleoptera (with selected genera, notes, references and data on family-group names). Pp. 779-1006. In: PAKALUK J. & ŚLIPIŃSKI S. A. (eds.): Biology, Phylogeny, and Classification of Coleoptera. Papers Celebrating the 80th Birthday of Roy A. Crowson. Muzeum i Instytut Zoologii PAN, Warszawa, 1092 pp.
  • OBYDOV D., 2002: Révision du genre Callisthenes. Collection systématique, vol. 6. Editions Magellanes, 14 pls., 128 pp.
  • http://www.oum.ox.ac.uk/zoocolls/burchell/burchome.htm [životopis W. J. Burchella].


Autor: Vít Kabourek | 14. 4. 2004

Komentáře

Nejsou žádné komentáře

Přidat komentář

Související články


© 2002 - 2020 Zdeněk Jindra
ISSN 1214-4223