160 let pošty v Křelovicích u Pelhřimova III. - Postiliónská sláva

Jednou ze zvláštních povinností křelovického poštmistra bylo, dodávat čerstvé koně pro takzvané „podloží“ na trati Praha – Vídeň. Takováto potřeba byla vždy předem hlášena a koně museli být nakrmeni, odpočati a přistrojeni, protože jakmile kočár s nějakým kurýrem, či vysokým úředníkem přijel, přepřahalo se v největším spěchu, aby se mohlo ihned tryskem ujíždět dále. Podle vyprávění, jezdíval takto velmi často do Vídně hrabě Šlik z Jičína. Ten prý si potrpěl na velmi prudký rozjezd. Jakmile vstoupil na stupačku vozu, musel kočí prásknout do koní a rychle vyrazit kupředu. To se mu líbilo, třebaže přitom v kočáře přímo upadl.

Poštmistr se staral o řádný chod poštovní stanice a také o celé hospodářství, podléhal poštovnímu řediteli a na vybavování zásilek, nebo úředních věcí, měl v kanceláři postexpeditora. Prvním písemně uváděným postexpeditorem byl Franz Fetter, dále to byl jakýsi Ignatz Gartner a od roku 1862 také syn Vincence Hartla, Jindřich, který pak po otcově smrti obdržel dekret na křelovickou poštu.

Postilióni bývali na křelovické poště dva, oba byli poměrně dobře platově zajištěni, službu prý měli 20 až 30 zlatých měsíčně. Podle nejvyššího rozhodnutí ze dne 19. 12. 1837, prohlášeného dekretem dvorské komory ode dne 6. ledna 1838, byly stanoveny pro postilióny ve službách c.k. poštmistrů dva oděvy. Jeden slavnostní a jeden pro obyčejnou službu.

Postiliónům bylo povoleno také nositi oděv smíšený, kromě slavnostních příležitostí. Zvláště zasloužilým, dlouholetým postiliónům bylo také povoleno nositi oděv černý, lemovaný dvojnásobnými stříbrnými portami na kabátě i na klobouku. Postilióni nesměli konat službu nikdy bez předepsané uniformy, jinak byli potrestáni pokutou.

Jedním z prvních, písemně doložených postiliónů v Křelovicích byl místní občan Matyáš Skala, narozený v r. 1825, který nastoupil na křelovickou poštu dne 15. května 1858. Po něm se také dochovala jeho služební knížka, v níž na 61 stránkách a ve 104 paragrafech je podrobně popsáno, jak si musí postilión vést, aby řádně plnil všechny povinnosti, z jeho služby vyplývající.

Služební knížka byla postiliónovým hlavním průkazem. Ten musel obsah knížky dobře znát a svědomitě ho dodržovat. Z jejích ustanovení byl přezkušován jak od poštmistra tak i od vyšších poštovních úředníků - často i nečekaně. Do knížky byly zapisovány různé poznámky, týkající se činnosti postilióna, nebo některé mimořádné události na cestách.

Postilión se musel naučit troubiti na služební trubku předepsané signály, rovněž notově zaznamené ve služební knížce. Bylo jich celkem osm druhů, jako kupř. troubení pro běžnou poštu, extrapost, štafetu, kurýrku a další provoz.

Fotografie:

1) První poštovní razítka používaná na křelovické poště. Z Monografie československých známek, díl XIII.- Česká poštovní razítka od nejstarších dob do roku 1918. Autor Ing. Emil Votoček

2) Postilionské signály, notově předepsané ve služební knížce. Tato služební knížka z r. 1858 je v archivu Ing.Radka Tomáška z Prahy

3) Dopisnice s fotografií křelovcké pošty z roku 1899 Pohled je z rodinného archivu ing. Radka Tomáška, Praha