Zpravodaj 4/2008: Zlověstná emise MÍROVÉHO aršíku po dvaceti létech

Datum vydání: 22. 11. 2010


Příprava vydání aršíku Mírový projekt Jiřího z Poděbrad (1988) byla nejen zajímavá, ale díky anonymnímu udání zároveň neočekávaně zlověstná. Což ve stavu jeho zrodu a původní podobě by ve svých důsledcích znamenalo přinejmenším kádrové postihy u zjištěných aktérů; o tom jsme předem nepochybovali. Nevím, jak by s námi zatočili, ale vím dobře, z jakého okruhu možných udavačů pocházela anonymova pomsta, o níž jsme také byli přesvědčeni. Ale pochybuji o možnosti, což je dnes mnohem složitější, jak konkrétně zjistit pravého pachatele (i o tom, že by měl mít spolupachatele). Jeho až nápadně „kvalifikované“ upozornění nepsal žádný normalizační primitiv či demagog. Mohl se tímto způsobem „realizovat“ třeba i plně neuznalý intelektuál, sloužící oběma stranám. Rozhodně však „přátelský“ úmysl vůči vydavateli to nebyl. Vždyť jiný důkaz než osudový dopis, odeslaný Ústřednímu výboru KSČ, kontrolní a revizní komisi, jeho kopie „informativně“ Rudému právu (a kopie kopií), asi dnes už těžko existují. S datem 27. listopadu 1987 kopii dopisu ministrovi spojů zaslal vedoucí odboru dopravy a spojů ÚV KSČ s žádostí: „O prošetření a stanovisko k anonymnímu dopisu, ve kterém pisatel poukazuje na politickou závadnost připravovaného aršíku pro světovou výstavu poštovních známek Praga 88.“

Domníval jsem se mylně, že anonym nebyl zřejmě ani osobně zaujatým udavačem. Ovšem souvislosti, které vyplynuly až po zpřístupnění svazku bývalé StB, vedeném na mou osobu pod registračním číslem 28332 s krycím jménem Vltava, mou domněnku poněkud změnil. Cituji část záznamu: „Od počátku r.1987 jsou agenturní cestou získávány poznatky k osobě Fischer ve vztahu k přípravě Světové výstavy Praga 88 a vydáním známek k této příležitosti… Dalším (jeho) pokusem o vydání známky s provokativním textem byla známka „Mírový projekt“, na níž byl latinský text – část mírového návrhu Jiřího z Poděbrad. Překlad textu však neodpovídal tomu, co bylo původně propagováno, v podstatě překlad oslavoval křesťanství, které si podmanilo část pohanů“, atd.

Přeruším krátce tento estébácký záznam přímou citací dopisu anonyma: „Vážení soudruzi, v příštím roce je světová výstava pošt. známek Praga 88. K ní připravuje ministerstvo spojů mimo jiné vydání aršíku, doplněného částí traktátu krále Jiřího z Poděbrad z 15. století v latině, tak jak byl tenkrát psán a jak Vám v obtahu posílám. Překlad použité části traktátu je tento:

Nejmocnějšímu a nejjasnějšímu králi Polska skrze mne, A. Martiniho, rádce a řečníka nehodného nejkřesťanštějšího krále Francie, jakož i krále českého. Ve jménu Ježíše Krista. My ABC známo všem činíme a každému zvláště na věčnou paměť: Pročítáme-li spisy starých dějepisců, zjišťujeme, že křesťanství bylo kdysi ve velkém rozkvětu a lidmi a majetkem požehnané, tak do délky a šířky rozlehlé, že v jeho lůně bylo nahromaděno stosedmnáct království, také že ze sebe vydalo tolik lidu, že si po dlouhou dobu podmanilo velkou část pohanů, spolu s hrobem Páně. A nebylo tehdy na celém světě národa, který by se odvážil znepokojovat vládu křesťanů. Nyní však je rozervané, rozbité, rozvrácené a všeho lesku zbavené a nádhery.

„Takto“ – pokračuje anonym – „k nábožnosti a křesťanství vybízející část traktátu, lkajícího nad dnešní materialistickou bezbožností vzbudí velkou radost katolické církve a způsobí strašnou mezinárodní ostudu našemu socialistickému státu. Politická diverze, obratně skrytá v použití části traktátu psaného středověkým písmem ve staré latině, umožnila to, že vydání tohoto tisku měl podepsat sám ministr spojů. Proto je tato tiskovina schválena a ve výrobě. Zakročte proto rychle.“ Touto výzvou, bez vykřičníku, s proloženým textem, končí zlověstný dopis (bez data a podpisu).

Nápadné upozornění z dopisu – zdánlivě napsaném v dobrém úmyslu i pro vydavatele - pochopil okamžitě tehdejší první náměstek ministra spojů Ondrejka, kompetentně odpovědný za emisní činnost. Prostě a krátce řečeno: Onu citovanou část traktátu z let 1462 – 1464, v době udání anonymem, totiž náš aršík již neobsahoval. Jak je patrno, v depozitáři Poštovního muzea se zachovaly dosud „utajené“ dokumenty obou autorů - jednak Bedřicha Housy:
rozkresba pro rytinu TL s nerealizovanou částí latinského textu, otisk rytiny portrétu a textu Mírový projekt a otisk rytiny latinského textu;
rovněž návrhy Oldřicha Pošmurného, autora grafického řešení:
nepřijaté makety (vzory), grafické řešení TL + úprava s textem v češtině.
A zároveň, což je mnohem důležitější, připomenu, že od původního záměru (s citovaným textem anonyma) jsme v tichosti a utajení (vlastně do této chvíle i čtenářům) upustili již v březnu 1987. Další podoby latinského textu vznikaly ve spolupráci s vědeckými pracovníky Státní knihovny ČSR – Slovanskou knihovnou. Nevím už, s jakými pocity tenkrát na ÚV KSČ četli vysvětlení o „aféře“, kterou podle soudružského upozornění anonyma již předem považovali za událost zcela věrohodnou (v tom se vlastně nemýlili). Jen šlo o to, jak a kdy - v pravý čas - s viníky zatočit. Ano, odvážně zdvořilou, ale v této situaci a bez následků, jedině možnou odpověď ministerstva k domnělému tvrzení o strašné ostudě socialistického státu, nikdo v partajním aparátu totiž neočekával:

„Tiskový list aršíkové úpravy ke Světové výstavě poštovních známek Praga 1988 se známkami nominální hodnoty 1,60 Kčs z roku 1964, obsahuje nadpis: Mírový projekt českého krále Jiřího z let 1462/1464 a latinský text:
Následují články traktátu o míru (faksimile originálu), a česky:
Protože však víme, že…nemůžeme vykonati…nic slavnějšího k naší chvále, než přičiniti se, aby mezi národy byl nastolen opravdový, spravedlivý a trvalý mír, jednota a láska…
Uvedené řešení bylo mj. projednáno v komisi oddělení propagandy a agitace ÚV KSČ“.

Tak končilo vysvětlení vydavatele; u konce je (zatím) i dnešní vzpomínka na stále neznámého pachatele i našeho potenciálního zachránce.


Autor: Rudolf Fischer

Vytištěno ze serveru http://www.infofila.cz