Zpravodaj 4/2007: Ještě k hradecké výstavě

Rád bych se vrátil k článku kolegy Vladimíra Dražana „Hradec Králové 2007 očima vystavovatele“, zveřejněnému ve Filatelii 6/2007 – i když jsem se v něm probíranou problematikou zabýval v příspěvku „Zkušenosti s novým Výstavním řádem SČF“ (Filatelie 5/2007). Řada dotazů k postupu jury na Národní výstavě poštovních známek Hradec Králové 2007 mě podnítila se k věci ještě jednou podrobně vyjádřit.

Každá soutěžní filatelistická výstava spadá do souboru veřejných soutěží. Současné i minulé encyklopedie (a další literatura) téměř shodně definují veřejnou soutěž jako jednostranný právní akt, vyhlašovaný právnickou nebo fyzickou osobou na určité dílo nebo konkrétní výkon. Definice zároveň požaduje, aby byl uveden kdo, jakým způsobem a v jaké lhůtě posoudí splnění podmínek veřejné soutěže. Bývá proto zcela běžné, že se případní zájemci seznámí s podmínkami soutěže před podáním přihlášek – koneckonců je to přece v jejich zájmu. Přesto se zdá, že někteří filatelisté jsou jiného názoru. V našem oboru je dosavadní praxe taková, že pořadatelem soutěžních filatelistických výstav na území České republiky je Svaz českých filatelistů (SČF). Řešení organizačních otázek s tím souvisejících zpravidla přenáší na svou základní organizační jednotku formou zřízení organizačního výboru výstavy. Závazným předpisem pro konání soutěžních filatelistických výstav je Výstavní řád SČF, k jeho aplikaci pro každou konkrétní filatelistickou výstavu pak slouží výstavní propozice. Hradecká výstava byla výstavou národní, proto na ní mohly být hodnoceny pouze exponáty, které pro ni splnily požadovanou kvalifikaci – v tomto případě získání minimálně pozlacené medaile na některé z předchozích výstav regionálních. V. Dražan má zcela pravdu v tom, že při výběru exponátů nepostupoval organizační výbor hradecké výstavy jednotně – některé nekvalifikované exponáty přijal, jiné odmítl.

Celou situaci totiž zásadním způsobem ovlivnily chybně vyplněné průkazy exponátů z posledních trutnovských výstav. Ve stejném termínu (16. – 19. 11. 2006) se totiž v Trutnově souběžně konaly DVĚ samostatné výstavy se společným organizačním výborem – Regionální výstava poštovních známek TRUTNOV 2006 a výstava poštovních známek Premiéra TRUTNOV 2006. Trutnovský organizační výbor výstav však tuto důležitou skutečnost z nepochopitelných důvodů při vyplňování průkazů exponátů pominul a ve sloupci „výstava“ vyplnil shodně pro obě výstavy název „regionální“ (místo správného „premiéra“ u části z nich) a ve sloupci „kategorie“ název soutěžní třídy, v níž exponát soutěžil. Tak se stalo, že exponáty oceněné na výstavě Premiéra – která nebyla kvalifikační pro výstavy národní, ale jen pro výstavy regionální – byly v průkazech trestuhodným nedopatřením označeny jako exponáty oceněné na regionální výstavě – zdánlivě tedy kvalifikované na výstavu národní.

Po zjištění této skutečnosti jury hradecké výstavy provedla důslednou kontrolu kvalifikace přihlášených exponátů. Údaje o kvalifikaci uvedené v podaných přihláškách či průkazech exponátů porovnala s výsledky, uvedenými v protokolech jury z výstav poštovních známek, konaných v České republice od roku 2001, které měla k dispozici v elektronické podobě – a zjistila přitom zásadní rozpory vyplývající ze zmíněného nedopatření na trutnovské výstavě. Hradecká jury si přitom samozřejmě uvědomovala závažnost vzniklé situace, zejména v návaznosti na možnost kvalifikace exponátů pro Světovou výstavu poštovních známek PRAGA 2008. Stála přitom před nutností volby mezi dvěma vzájemně se vylučujícími možnostmi: buď dělat, že přehlédla zařazení některých vystavených exponátů bez požadované kvalifikace do soutěže a vystavit se oprávněné kritice, že porušila Výstavní řád SČF (a tím mimo jiné i poškodila ty potencionální vystavovatele bez kvalifikace, kteří se z tohoto důvodu na hradeckou výstavu vůbec nepřihlásili), nebo postupovat přesně podle pravidel Výstavního řádu SČF. V následném hlasování jury jednomyslně rozhodla, že v soutěži musí pro všechny vystavovatele platit stejná pravidla, bez ohledu na další okolnosti, jakými jsou například délka vystavovatelské praxe. Proto všechny nekvalifikované exponáty přeřadila do třídy mimosoutěžní.

Mezi vystavovateli i dalšími zájemci o filatelistické výstavnictví je všeobecně známou věcí, že Výstavní řád SČF obsahuje požadavek kvalifikace z výstavy nižší kategorie na výstavu vyšší kategorie. Nejnižší (kvalifikační) kategorií je výstava premiérová, vyšší výstava regionální a nejvyšší výstava národní. Ziskem minimálně pozlacené medaile se exponát kvalifikuje vždy na výstavu vyššího stupně, tedy z výstavy premiérové na regionální, z regionální na národní a z národní na mezinárodní či světovou výstavu, pořádanou pod patronací FIP nebo FEPA.

Současně platný Výstavní řád SČF opustil zásadu hodnocení exponátů z roku 1988, kdy pro všechny kategorie výstav platila jednotná bodovací stupnice schválená FIP. K získání určité medaile na výstavách nižší kategorie nyní stačí zisk nižšího počtu bodů než na výstavě vyšší kategorie. Například pozlacenou medaili na premiérové výstavě získá vystavovatel už za 65 bodů, na regionální za 70 bodů, na národní výstavě za 75 bodů a na výstavě pod patronací FIP/FEPA za 80 bodů. Praxe ukazuje, že takovéto získání vyššího stupně hodnocení exponátů na výstavách nižších kategorií – tedy mnohdy v počátcích vystavovatelské praxe - podporuje i rozvoj filatelie a samozřejmě i zájem o filatelistické výstavnictví. Při pohovorech s vystavovateli jsem měl možnost několikrát si ověřit, že ziskem vyšší medaile na výstavě premiérové nebo regionální získali výraznější podnět ke zlepšení a doplnění exponátu než v období, kdy se v hodnocení střídaly „pouhé“ medaile bronzová s postříbřenou.

Pro přiznání medaile nebo diplomu na medaili je třeba ve všech výstavních třídách získat Výstavním řádem SČF stanovený počet bodů. Každá kategorie výstavy má svou bodovací stupnici, která však platí pouze pro hodnocení exponátů na ní vystavených. Obecně platí zásada, že počet přidělovaných bodů není závislý na kategorii výstavy a s počtem bodů přidělených na výstavě jiné kategorie není srovnatelný.

Zisk pozlacené medaile z výstavy premiéra má tedy pouze jednu vypovídací schopnost – daný exponát získal kvalifikaci na výstavu regionální. Analogicky: zisk zlaté medaile z premiérové výstavy vypovídá, že daný exponát je jen o něco lepší, než se vyžaduje pro kvalifikaci na regionální výstavu. Jiný výklad je mylný. Porovnávat medaile z premiérové výstavy s medailemi získanými na národní výstavě či výstavách pořádaných pod patronací FIP a FEPA je zcela nesprávné – jsou to prostě naprosto jiné „váhové“ kategorie.

Získaná kvalifikace není kvalifikací „na věčné časy“, protože má své časové omezení. Filatelie jako celek i každé její odvětví se neustále vyvíjejí. V každé soutěžní třídě se uplatňují nové trendy sbírání, které mění pohled na obsah čtyř základních hodnotících kritérií: Zpracování a filatelistický význam – Filatelistické a odborné znalosti, osobní studium a výzkum – Stav a vzácnost materiálu – Prezentace. Vždy je proto nutné posoudit, zda vystavovatel uvedené trendy zachytil, jak se s nimi vypořádal a jak svůj exponát v jejich duchu rozvinul a popřípadě i přepracoval. Jsou známy případy, kdy nepřepra-covaný, původně vysoce hodnocený exponát, po letech zcela propadl. Kvalifikace dosažená na výstavách SČF platí po dobu 5 let, z výstav pod patronací FIP a FEPA po dobu 10 let. Kvalifikace a zápočtové lhůty, dosažené vystavovateli před nabytím účinnosti novelizovaného Výstavního řádu SČF, zůstaly v uvedených lhůtách v platnosti.

Stávající Výstavní řád SČF byl v uplynulých šesti letech dvakrát novelizován, současnou verzi schválilo předsednictvo SČF 20. 11. 2004. Jedním z úkolů novelizace bylo sjednotit zásady pro vystavování a hodnocení exponátů SČF a Svazu německých filatelistů (BDPh) na základě dohody obou svazů tak, aby mohly bezproblémově probíhat vzájemné bilaterální periodicky se opakující výstavy typu Euregio Egrensis a Ostropa. Stejné zásady vystavování a hodnocení exponátů dnes používají kromě obou uvedených svazů i filatelistické svazy Lichtenštejnska, Nizozemí, Polska, Rakouska, Švédska a Švýcarska - a jak jsem byl informován, o jejich přijetí uvažují i další evropské svazy.

Zásadně nemohu souhlasit s názorem, že zásada dvoustupňové kvalifikace je špatná a zastaralá. Naopak, jde o zásadu, jejímž úkolem je co nejvíce eliminovat: konkurenční prostředí, v němž je exponát vystaven, případné chyby hodnotitelů. Na našem území byla zavedena 4. 10. 1975 a s výjimkou období 14. 6. 1977 – 31. 12. 2001 platí dodnes. Právě uvedené přednosti způsobily, že se k ní naše filatelistické výstavnictví po určitém období experimentování nakonec vrátilo. Je očividné, že případné opětovné zrušení dvoustupňové kvalifikace v době, kdy se podařilo maximálně sblížit pravidla vystavování a hodnocení soutěžních exponátů – a to i na mezinárodní scéně - by přispělo jen k nové izolaci SČF v této oblasti.

V. Dražan ve svém příspěvku uvedl důležitý a pravdivý poznatek: Jakosti většiny filatelistických materiálů častější vystavování rozhodně neprospívá. A kdyby z uvedeného důvodu přestal své velmi dobré exponáty vystavovat, zcela bych ho pochopil. Jeho exponáty však, jak informoval čtenáře Filatelie, byly na posledních významných výstavách vystaveny v mimosoutěžní třídě. V tom však vidím určitý rozpor - je přece jasné, že materiál vystavený v mimosoutěžní třídě je případným nežádoucím fyzikálním vlivům (zejména světlu) vystaven stejně, jako ve třídách soutěžních – ta první však má určitou výhodu, že se v ní nemusí hradit výstavní poplatky, což pro některé vystavovatele jistě hraje určitou roli.

Ne zcela přesně je v citovaném článku interpretována úloha průkazu exponátu: „Problémem tohoto exponátu ale je, že nemá platný průkaz a tudíž podle současných propozic ani potřebnou kvalifikaci“. Vystavením průkazu nezíská exponát žádnou kvalifikaci. Průkaz exponátu slouží k evidenci získaných ohodnocení na výstavách a jury ho využívá ke kontrole správnosti údajů získané kvalifikace, uvedené v přihlášce. Jeho vystavení není žádným problémem – novému exponátu se vydává na premiérové výstavě, případné vystavení jeho duplikátu řeší vystavovatel s tajemníkem SČF.

V práci jury na hradecké výstavě došlo k záměně seznamů vystavovatelů, která se bohužel promítla do protokolu jury. Proto došlo k nedostatkům o nichž V. Dražan hovoří ve svém článku. Když mě pak těsně před zahájením palmáre upozornil na vzniklou chybu, nedalo se v tu chvíli bohužel už nic udělat. To jsme ještě oba nevěděli o vystavení chybných diplomů. Na přání organizačního výboru hradecké výstavy totiž předseda jury nepodepisoval vystavovatelům diplomy ručně, jak bývá běžně zvykem, ale jeho podpis se na formuláře tiskl z elektronické podoby. Tím odpadla poslední kontrola, která mohla zabránit zmíněnému trapnému nedostatku. Panu Vladimíru Dražanovi jsem se okamžitě omluvil a jemu – i všem dalším případným postiženým – se tímto omlouvám j eště jednou. Jde o první chybu tohoto druhu, která se objevila za 32 let mé jurymanské praxe a dám si velký pozor, aby byla chybou poslední.

Vzhledem k uvedeným skutečnostem začal výkonný výbor SČF neprodleně hledat možnosti, které by umožnily přeřazeným exponátům v souladu s Výstavním řádem SČF získat potřebnou kvalifikaci pro Světovou výstavu poštovních známek PRAGA 2008. Při Národní výstavě mladých filatelistů Mladá Boleslav 2007 zřídil Regionální výstavu Boleslav 2007 se soutěžními třídami tradiční filatelie a poštovní historie. Pozval do ní nejen exponáty přeřazené do mimosoutěžní třídy na hradecké výstavě, ale i exponáty, ohodnocené pozlacenou medailí na výstavě Premiéra EUREGIO EGRENSIS Karlovy Vary 2006, které nepokračovaly v dalších kvalifikačních soutěžích.

Bylo pro mne určitým překvapením, že účast přijali jen 4 vystavovatelé, kteří po získání kvalifikace z regionální výstavy postoupili na trilaterální výstavu Polsko – Česko – Německo LUBIN 2007 (1. stupně). Tři z nich (Pavel Bouda, František Dusbábek a Václav Košťál) na ní získali kvalifikaci pro Světovou výstavu poštovních známek PRAGA 2008. Blahopřeji jim touto cestou. Jejich úspěch je o to významnější, že exponáty v Lubinu posuzovala dvanáctičlenná mezinárodní jury, v níž bylo 6 jurymanů FIP.

Bez výhrad souhlasím s kritickými připomínkami Vladimíra Dražana, které poukázaly na původní nekoncepčnost výstavní činnosti SČF. Systém jedné výstavy ročně v pořadí premiéra – regionální – národní (každá z nich tedy jen jednou za tři roky) byl pro všechny vystavovatele, nejen pro seniory, „během na příliš dlouhou trať“. Vyhlídky na úspěch ztratili zejména ti, kteří při vystavení nového exponátu na premiérové výstavě ihned nezískali kvalifikaci na výstavu regionální.

Výkonný výbor proto přijal usnesení konat každoročně výstavu premiéra. Byla schválena výstava premiéra v Hluboši u Příbrami (26. – 29. 6. 2008) a připravuje se premiéra v Zooparku v Chomutově (jaro 2009). Na ně by měly navazovat regionální výstava v Havířově (podzim 2009 nebo jaro 2010) a celostátní výstava s mezinárodní účastí BRNO 2010. K získání kvalifikace mohou vystavovatelé využít i IV. filatelistickou výstavu EUREGIO EGRENSIS (Schwarzenberg 3. – 4. 10. 2009), výstavu OSTROPA Plzeň 2009 (asi 1. pololetí 2009) či bilaterální výstavu Polsko – Česko v Lubině (září 2009).

Současně výkonný výbor SČF uložil předsedovi výstavní komise SČF a tajemníkovi SČF podrobně konzultovat před každou výstavou s předsedou jejího organizačního výboru, aby se zabránilo vzniku dalších nedostatků. Předpokládám, že konzultace se zúčastní i gestor výstavy. Pro budoucí organizační výbory se též připravuje podrobný pracovní postup (tzv. kuchařka, obsahující i zkušenosti organizačních výborů předchozích výstav) včetně popisu úkolů, které bude nezbytné splnit.

V opakujících se dotazech a komentářích k hradecké výstavě zazněly i připomínky k hodnocení některých konkrétních exponátů, ať absolutně či v porovnání hodnocení exponátů téže soutěžní třídy. Obávám se, že vzhledem k subjektivitě vlastního hodnocení v každé soutěžní třídě se těmto námitkám nevyhneme ani v budoucnu. Nicméně všem, kdo se domnívají, že by hodnotili exponáty lépe a mnohem objektivněji, navrhuji, aby se přihlásili k jurymanskému řízení. Každého takového zájemce rád uvítám v komisi jurymanů SČF.

Osobně si velmi vážím nabídky pana Vladimíra Dražana na spolupráci při případné další novelizaci Výstavního řádu SČF, neboť účinný výstavní řád lze vytvořit jen za úzké spolupráce výstavní komise SČF, komise jurymanů SČF, zkušených funkcionářů organizačních výborů filatelistických výstav a v neposlední řadě i vystavovatelů. Pravděpodobně po příštím kongresu FIP k přípravě takové novelizace přikročíme.

Autor: Walter Müller | 16. 6. 2008

Komentáře

Nejsou žádné komentáře

Přidat komentář


© 2002 - 2019 Zdeněk Jindra
ISSN 1214-4223