Zpravodaj 4/2006: ZDENĚK SKLENÁŘ a poštovní známka (k úmrtí před 20 lety)

Zpravodaj 4/2006: ZDENĚK SKLENÁŘ a poštovní známka (k úmrtí před 20 lety)


Vztah Zdeňka Sklenáře k umění poštovní známky byl velmi ctihodný – a ojedinělý. Považujme to dokonce za mimořádnou službu. Ale dodnes, když se obnovil obecný zájem o jeho malířské a grafické dílo (k tomu významně přispěla svým vlivem pražská Galerie Zdeňka Sklenáře na Smetanově nábřeží), o té službě a vztahu k poštovní známce nikde ani zmínka. Náleželo by právem žádat, aby i tyto neznámé souvislosti jeho uměleckého životopisu byly v paměti zachovány. Jaká duchovní a společenská hodnota výtvarného směru to asi byla, jež Sklenáře tak neobyčejně zaujala? Přikládal ji obzvláštní důležitost. Známka bez umění je jen polygrafickým výrobkem. K tomuto poznání dospěl Sklenář již v mládí. Ale téměř nikdo z předních tvůrců našich známek nevykonal pro tento druh užité grafiky tolik, jako Zdeněk Sklenář – právě když se stal profesorem na škole, kde sám kdysi studoval. Z pedagogů nebyl ovšem jediný. Na VŠ UMPRUM už dříve přispěl výukou i osobním příkladem Karel Svolinský. Analogicky následovali Milan Hegar, Jan Solpera, v bratislavské VŠVU Albín Brunovský, později Martin Činovský. Známková tvorba se stala novou součástí školní výuky, pořádali jsme semináře a přednášky s praktickými ukázkami v ateliérech profesorů a asistentů obou škol. Sám Sklenář se stal bezděčným, avšak uznávaným reprezentantem. A jako takový si to ve jménu užitého umění mohl dovolit. Nic nepředstíral, spíše s rozpaky naplňoval své skutečné poslání. Například, když ve svém ateliéru (až s kýčovitě kouzelným výhledem na Hradčany) přijímal ohlášené i náhodné návštěvy známých a uznávaných osobností. Známe-li je, pak pochopíme. To byla příležitost, která se v historii známkové tvorby nevyskytovala často, pravděpodobně se již nikdy neopakovala. Ve mně dodnes nalézá odezvu. Ta setkání měla obvykle tentýž průběh: nešlo jen o rozmluvy z pouhého zájmu či záliby – odnášeli jsme si ze vzájemně získaných poznatků ještě něco navíc. Bylo v tom zvláštní kouzlo určité profesionality, kvůli kterému strůjci setkání vlastně přicházeli. Zdeněk Sklenář byl v jejich pohledu pokládán za jakousi záštitu, spojnici, odhalu-jící i obhajující praxi uměleckého procesu, prostupujícího celou oblast zrodu československých poštovních známek. Mnohé bylo bohužel už zapomenuto.

Zpravodaj 4/2006: ZDENĚK SKLENÁŘ a poštovní známka (k úmrtí před 20 lety)


Avšak i neúplný přehled účastníků neformálních schůzek podává více než dost důkazů: Mohamed Ibrahim Sobhi, generální ředitel Světové poštovní unie (UPU) z Bernu, obdivovatel a ve vší tajnosti sběratel česko-slovenských poštovních známek; Gilbert Svenson, ředitel Poštovního muzea ve Stockholmu; Karel Seizinger, tvůrce a rytec známek a bankovek z holandského Harrlemu; Irena Zielińska, vedoucí emisního oddělení polských poštovních známek z Varšavy; Lev Michaelovič Šarov, mnohonásobný tvůrce známek a vedoucí Ředitelství vydávání a distribuce poštovních cenin z Moskvy; Czeslaw Slania, královský rytec Švédska, Norska a Monackého knížectví ze Stockholmu; Vincent Hložník, tvůrce známek a rektor VŠVU v Bratislavě; Lucien Berthelot, prezident Mezinárodní federace filatelistů (FIP) z Paříže; Imro Weiner-Král, pozoruhodný protiklad Sklenářovy povahy; ovšem jako jediný skutečný představitel surrealismu ve slovenském malířství, dávno spřízněná duše ovlivněná čistotou kubismu a fanstastikou surrealimu (podobně jako mladý Sklenář, kterého surrealismus zprvu uchvátil a vnitřně neopustil do konce života). Vymýšleli jsme podporu dalších emisí s díly reprezentantů moderního umění, které oba umělci znali i osobně (Ernst, Miró, Muzika, Toyen ad.).

Zpravodaj 4/2006: ZDENĚK SKLENÁŘ a poštovní známka (k úmrtí před 20 lety)


Zdálo by se, že Sklenářova iniciativa měla určitou nevýhodu - že totiž jeho vlastní tvorba známek navenek představuje „pouze“ šest realizovaných emisí. Nemusím snad ani připomínat, v jak časově dlouhých intervalech. Přičemž z toho čtyři emise podle původních návrhů. Jsou precizní. Převážně v nich uplatnil charakteristické prvky kaligrafie, tvar znaku a pevnou kompozici s využitím písma pro organizaci obrazu známky (Pražské jaro 1967). Určující je právě umělecká hodnota písma, které profesor Sklenář studoval a uplatnil v tématech své celoživotní výtvarné a pedagogické činnosti. Přesto mu vybrané náměty známek také poskytly vhodnou příležitost k využití symbolů (Mezinárodní rok knihy – UNESCO 1972) a ornamentů (30. výročí zahájení činnosti UNESCO 1976).

Zdeněk Sklenář začínal svou uměleckou dráhu ve válečných letech Protektorátu. Poprvé v životě vystavoval na přizvání E.F. Buriana v divadle D 34 v Praze Na Poříčí (společně s Františkem Grossem, Františkem Hudečkem, Josefem Lieslerem a dalšími mladými avantgardními tvůrci). V té době výstavy českého umění působily blahodárně i vlastenecky. Proto - díky mamince - viděl jsem i já poprvé Sklenářovy obrazy na vlastní oči právě na této výstavě v roce 1940. Bylo mi 10 let. Což mi o 19 let později Zdeněk nevěřil. To jsme se již setkávali v umprumáckém atelieru Františka Muziky. Od aktivní účasti v emisní činnosti poštovních známek mne tehdy dělily ještě 4 roky, Sklenáře od vlastní tvorby známek dokonce 8 let. Byl více znám jako knižní grafik a ilustrátor než jako malíř. V oněch čtyřech létech jsme se pracovně vídali v jeho ateliéru na Smetanově nábřeží. Z mého polygrafického působiště, v bývalé Hassově tiskárně na Anenském náměstí, to bylo pár desítek metrů. Při vzájemné spolupráci se náš vztah proměnil brzy v přátelství. Přímým našim pracovním dotekem bylo potěšení z úspěšného zrodu knihy Victora Huga Dělníci moře. Ilustroval ji Jan Zrzavý a Zdeněk Sklenář knihu graficky upravil. Když jsem se vrátil od Jana Zrzavého z Okrouhlice se schválenými nátisky litografií náročných ilustrací, redakce nakladatelství jásala a úpravce knihy nedokázal zatajit skutečnou radost nad spokojeností ilustrátora. Zrzavý patřil mezi jeho idoly novodobého umění.

Zpravodaj 4/2006: ZDENĚK SKLENÁŘ a poštovní známka (k úmrtí před 20 lety)


František Dvořák, dlouholetý člen umělecké komise známkové tvorby editora, užil pro malíře Sklenáře označení „umělec tajně slavný“; svými žáky byl nazýván „maniak dokonalosti“. Potíž byla v tom, že vlastně nikdy netoužil být tvůrcem známek. Stejný princip uplatňoval jeho asistent Jiří Anderle (vloni 28.října vyznamenaný prezidentem republiky „Za zásluhy“), autor emise EUROPA až v roce 1995. Pokud byl Sklenář členem umělecké komise ZT, doporučoval za autory jiné tvůrce, nebo dával přednost svým žákům z Vysoké školy uměleckoprůmyslové. Nejznámějšími se stali Pavel Sivko a Eva Smrčinová. Oba také společně studium ukončili.

Zpravodaj 4/2006: ZDENĚK SKLENÁŘ a poštovní známka (k úmrtí před 20 lety)


V centru naší spolupráce na UMPRUM - ku prospěchu známkové tvorby - byly koncem června 1973 závěrečné státnice. Z Evy Smrčinové se vyklubala úspěšná autorka výtvarných návrhů poštovních známek s originálním námětem historických oken pražských paláců. Jako svou závěrečnou práci je předložila státní zkušební komisi, jíž jsem byl členem. Po obhajobě se tradičně oslavovalo. Seděl jsem obrácen zády k malířskému stojanu na nízké kožené sedačce. Mladý Sivko, syn známého tvůrce známek Václava Sivka (otec právě oslavoval své padesátiny), nemotorně zavadil o stojan s tabulí velkého skla, které se roztříštilo o mou hlavu. Bezprostředně před tím jsem stačil pochválit a ubezpečit autorku o možném vydání „oken“ v oficiální emisi. S trpkým úsměvem mi Evička na oplátku namítla: „To říkáte dnes; před panem profesorem Sklenářem. Vždyť i jemu jste vydali míň známek, než je oken mé série.“ Proč se podařilo známky Pražská historická okna vydat již v roce následujícím, je jiná historie.

Zpravodaj 4/2006: ZDENĚK SKLENÁŘ a poštovní známka (k úmrtí před 20 lety)


A protože Zdeněk Sklenář působil na své okolí dobrotou, k připomenutí jeho 65. narozenin patří známka z emise „Umění 1975“, transponující oslavencův grafický list Máj 1973. Roku 1980, šest let před smrtí, Sklenář všechny překvapil šokujícím rozhodnutím: ukončil svou uměleckou dráhu – maluje svůj poslední obraz (portrét Guillaume Apollinaira), bez lítosti a sentimentální slabosti, bez nároků na slávu „láme svou paletu“. Zdeněk Sklenář, odjakživa nezávislý umělec - samotář, zůstává ovšem současně mimořádným, ba „kastovním“ představitelem umění poštovní známky. Proto si zcela přirozeně zasloužil naše uznání a pocty. V listopadové sérii „Umění 1981“ se námětem díla Jihočeské výšivky ze sbírek Východočeské galerie v Pardubicích ocitá mezi elitou velkých osobností. Velkým potěšením mu bylo nejmilejší „sousedství“ Hollarovo a Picassovo. Ta poslední „sklenářovská“ známka je úměrná velikosti autorova výtvarného díla a míře jeho životního úsilí. Kdo umí vidět a ctít hodnotu, pozná to i z jeho vztahu k poštovní známce.

Zpravodaj 4/2006: ZDENĚK SKLENÁŘ a poštovní známka (k úmrtí před 20 lety)


Barevná fotografie z úvodu článku pochází z období kolem roku 1974 a byla převzata z Digitálního archivu ateliéru Šechtl & Voseček.

Černobílá fotografie zde vlevo pochází z autorova soukromého archivu. Z.Sklenář jako předseda poroty, která hodnotila nejlepší známku roku 1974, je na ní zachycen při četbě výsledků oceněných prací.

Zpravodaj 4/2006: ZDENĚK SKLENÁŘ a poštovní známka (k úmrtí před 20 lety)


Na dalších barevných obrázcích jsou:
Dívka (suchá jehla) a litografie Dívka, Léto větří II a Květinové zátiší.

Napsáno pro Zpravodaj a časopis Merkur- Revue

Zpravodaj 4/2006: ZDENĚK SKLENÁŘ a poštovní známka (k úmrtí před 20 lety)


Zdeněk Sklenář zemřel 19. dubna 1986 a autor napsal tuto vzpomínku k 20. výročí úmrtí. Z kapacitních důvodů se článek nevešel do čísel loňského ročníku, proto jej zařazujeme až nyní. Z jeho grafické tvorby reprodukujeme ještě litografie: Paleta (1983), Domky, hrušky, listy (1971) a Dívka s květy (1969).

Jeho „rukopis“ je nezaměnitelný. doplněno editorem Zpravodaje

Zpravodaj 4/2006: ZDENĚK SKLENÁŘ a poštovní známka (k úmrtí před 20 lety)


Autor: Rudolf Fischer | 29. 10. 2007

Komentáře

Nejsou žádné komentáře

Přidat komentář


© 2002 - 2019 Zdeněk Jindra
ISSN 1214-4223