Zpravodaj 2/2007: 80 let emise PRAHA – TATRY

V roce 1926 bylo zahájeno vydávání nové emise výplatních známek vysokých nominálních hodnot, známé podle obrazových motivů jako „PRAHA – TATRY“. Je tomu tedy již plných 80 let, kdy spatřily světlo světa jedny z nejkrásnějších známek předválečné Československé republiky, podle některých v minulosti uspořádaných anket dokonce známek absolutně nejkrásnějších.
Vydavatel, tj. Ministerstvo pošt a telegrafů ČSR (dále jen MPT) těmito velmi pečlivě připravenými a dokonale vytištěnými známkami vyšších a vysokých hodnot zamýšlelo nahradit dosavadní výplatní známky s portrétem TGM z roku 1925, provedené ocelotiskem z plochy, a to jejich hodnoty 2, 3 a 5 Kč (viz Pof. 191 – 193, typ I A , I B), případně doplnit další potřebné nominální hodnoty (konkrétně 4 Kč), zatímco všechny nižší hodnoty s obrazem TGM, tj. 40, 50 a 60 h (neotypie) a všechny varianty („typy“) hodnoty 1 Kč byly nadále tištěny ve vysokých nákladech a používány po mnoho let.
Zpravodaj 2/2007: 80 let emise PRAHA – TATRY

Emise „PRAHA – TATRY“ navíc uzavírala novou řadu výplatních známek „Hrady, krajiny a města“, tištěných již rotačkou Stickney a vydávaných postupně od 1. června 1926. Vydavatel usoudil, že nejvyšší hodnoty nové výplatní emise by měly mít reprezentační vzhled, a proto byl zvolen velký formát obrazu, dosud u čs. známek nepoužitý (tzv. „dvojitý malý formát“), a velmi dokonalý způsob tisku – ocelotisk z plochy.
Ve „Věstníku MPT“ č. 52 ze dne 19.10. 1926 bylo uveřejněno ustanovení č. 104, oznamující vydání nových známek takto (cit., s ponecháním zvláštností tehdejší úřední češtiny):
Řada nových výplatních známek, které byly vydávány postupně od června 1926, bude nyní ukončena vydáním výplatních známek po 2 Kč a 3 Kč s vyobrazením panoramatu Hradčan. Tyto dvě hodnoty budou vydány k 28. říjnu 1926 v těchto barvách:
2 Kč ………. azurově modrá,
3 Kč ………. achátově červená

Vyobrazení Hradčan jest provedeno podle návrhu akad. malíře F. Šimona. Návrh ryl K. Seizinger. Orámování vlastního obrazu známky tvoří na horním okraji bílý nápis ČESKOSLOVENSKO, po obou stranách nápisu jsou pětilisté bílé růžice na barevném podkladu; po obou stranách obrazu jsou užší lišty s výplní barevných lipových lístků.
Na dolním okraji jsou v obou rozích kruhovité barevné štítky s bílou číslicí, značící hodnotu známky; mezi oběma štítky uprostřed jest slovné bílé označení měny KORUNY a po obou stranách tohoto označení vinou se lipové ratolesti. Na vlastním obrazu v levém horním rohu (v obloze) jest barevný nápis PRAHA.
Známky jsou provedeny ocelotiskem z hloubky na bílém papíru s vodní značkou (lipové lístky). Potištěná plocha tvoří ležatý obdélník 21 x 34½ mm. Zoubkování jest řádkové 13¾. Výplatní známky dřívější úpravy zůstanou v platném oběhu až do úplné spotřeby.

Jak dnešní čtenář z citovaného ustanovení vidí, text byl sice velmi podrobný a uváděl všechny potřebné charakteristiky, na druhé straně však nebyl zcela přesný. Především označení barvy hodnoty 3 Kč je poněkud neobvyklé („achátově“ červená!). Obě známky samozřejmě nenavrhl F. Šimon, nýbrž Karel Seizinger, který použil starší kresbu T. F. Šimona (nikoliv tedy jen „F. Šimona“), zjednodušil ji a navrhl grafické řešení známkového obrazu, které bylo následně použito i u dalších hodnot emise (viz dále). Tento svůj návrh pak převedl do rytiny pro ocelotisk z plochy - v ustanovení je uveden tisk „ocelotiskem z hloubky“, což je označení nadbytečné (každý ocelotisk je tiskem „z hloubky“!) a zároveň nedostačující (ocelotisk může být i rotační – zde jde o tisk z plochých desek!).
Zajímavé je dobové označení průsvitky jako „vodní značky“. Nutno ocenit uvedení rozměru použité perforace (tento důležitý parametr se např. u nových známek vůbec neuvádí!). Naproti tomu rozměr obrazu známek není přesný. Ve skutečnosti kolísá (v důsledku schnutí papíru v rozmezích 34 x 21 mm resp. 33,8 x 21,2 mm u známek s vodorovnou průsvitkou (polohy 5 – 8), u vzácných výskytů průsvitky svislé (polohy 1 nebo 4) se pohybuje v důsledku pootočení papíru do stroje o 90° a odpovídajícího schnutí listů v rozmezí 32,8 – 33,3 x 21,4 mm. Povšimněme si, že ustanovení uvádí rozměry obrazu v opačném pořadí „výška – šířka“.
Ač první dvě známky emise měly být uvedeny do oběhu až ke státnímu svátku 28. října, ukázalo se, že byly v oběhu již od 19. 10. 1926. Emise byla doplněna dvěma nejvyššími hodnotami až v následujícím roce 1927, a to 5 Kč tmavozelenou s prvním dnem platnosti 1. 6. 1927 a konečně 4 Kč tmavofialovou s datem vydání 25. 9. 1927. Pro obrazový námět těchto dvou hodnot byla použita velká olejomalba akad. malíře Otakara Štáfla, proslulého autora vysokohorských tatranských motivů. Obraz Tater se Štrbským plesem v popředí rovněž zjednodušil K. Seizinger, přičemž odstranil horní a dolní partie obrazu (část oblohy a plochy lesa v popředí), aby jeho původně téměř čtvercový formát mohl být umístěn do stejného formátu obrazu známek této emise (se stejnou grafickou úpravou K.S.). Nápis VYSOKÉ TATRY je v tomto případě situován do pravého horního rohu známky, rovněž do plochy oblohy. Seizingerova rytina „Tater“ je ve srovnání s rytinou Hradčan výrazně kvalitnější – je mnohem jemnější, s širokou škálou valér šrafury a s rozsáhlejším spektrem hloubky vrypů – bodů i čar. Patří nepochybně k nejzdařilejším Seizingerovým rytinám československé éry tohoto rytce. Mj. i proto mají tyto známky tak vysokou výtvarnou hodnotu a jsou zaslouženě populární jako známky neobyčejně krásné.
Všechna dosud uvedená data vydání jednotlivých známek emise se ovšem týkají známek na papíře s průsvitkou „lipové listy“ (viz výše u formátů obrazu). Emise však byla „zopakována“ (1927 – 1928) na papíře bez průsvitky. V katalozích mají samostatná čísla. Jednotlivé hodnoty byly vydány v těchto dnech: 10. 7. 1927 (5 Kč), 10. 4. 1928 (3 Kč), 20. 5. 1928 (2 Kč) a 27. 6. 1928 (4 Kč).
Kromě obvyklého papíru známek, který je (ať s průsvitkou nebo bez ní) většinou bílý, hladký, někdy mírně nažloutlý, byl použit i papír, známý pod nepříliš výstižným označením „pergamenový“, se strukturou drsnější až „sklovitou“, našedlé barvy. Vyskytuje se u hodnot 2 a 3 Kč s průsvitkou a vzácněji také 2 Kč bez průsvitky. Z jiných odchylek papíru nutno zmínit papír slabý, prosvítající a silnější, hrubý, matný – obojí u známek 3 Kč bez průsvitky.
Velmi rozdílné jsou počty použitých tiskových desek u jednotlivých hodnot. Desky jsou označovány výraznými deskovými značkami (DZ – číslice), a to buď pod 91. ZP tiskového listu nebo pod 100. ZP. Úměrně spotřebě známek bylo zhotoveno 6 desek pro hodnotu 2 Kč (DZ „1“ a „2“ pod 91. ZP, DZ „3“, „4“, „5“ a „6“ pod 100. ZP); 2 desky pro hodnotu 3 Kč (DZ „1“ a „3“ pod 91. ZP; zhotovena i deska s DZ „2“, avšak nepoužita); 1 deska pro hodnotu 4 Kč (DZ „1“ pod 100. ZP) a 1 deska pro hodnotu 5 Kč (DZ „1“ pod 91. ZP). Blíže o DZ a jejich výskytu u známek s průsvitkou a bez ní viz ve specializovaných katalozích.
Typologicky zajímavá je jen hodnota 3 Kč. Deska 1 této známky má slabší rytinu obrazu, což je nejvíce patrno v partiích oblohy kolem mraků. Další použitá deska 3 má rytinu obrazu prorytou, výrazně zejména v partiích oblohy u mraků. Proto se rozlišují 2 typy: typ I – „slabé mraky“ (deska 1) a typ II – „husté mraky“ (deska 3). Toto označení je poněkud zavádějící a nesprávné; přesněji totiž jde o slabě a silně šrafovanou oblohu kolem mraků.
Z hlediska specializace je tato emise sběratelsky dosti přitažlivá. Nalézáme u ní vady tisku, strojové i archové obtisky - částečné i úplné, vady papíru (zvrásnění, složky) a perforace (vynechané perforační otvory, vynechané řady perforace, její posuny a perforace dvojité). Od všech hodnot existují zkusmé tisky různých barev, otisky částí nebo úplných rytin. Naopak černotisky známy nejsou. O všech těchto specialitách lze nalézt podrobné informace ve specializovaných katalozích a především v „Monografii“, díl 3.
Platnost emise skončila dnem 15. 3. 1932, což bylo oznámeno ve „Věstníku MPT“ č. 8 / 1932. Tyto známky ve své funkci výplatních známek vysokých hodnot byly používány velmi hojně, především ovšem hodnoty 2 a 3 Kč. Setkáváme se s nimi především u zásilek doporučených a spěšných, vyšší hodnoty se uplatňovaly výrazně u zásilek nestandardních, objemných a těžkých a samozřejmě u zásilek do ciziny. Konečná nákladová čísla za dobu jejich šestiletého používání jsou následující: u známek s průsvitkou v pořadí jednotlivých hodnot 16,88 mil.; 13,6 mil.; 1,269 mil. a 1,06 mil., u známek bez průsvitky 31,78 mil.; 9,46 mil.; 1,55 mil. a 2,43 mil. kusů. Souhrnně tedy bylo vytištěno 48,66 mil. známek hodnoty 2 Kč (vskutku impozantní náklad nejpoužívanější hodnoty!); 23,06 mil. známek 3 Kč; 2,819 mil. známek 4 Kč a 3,49 mil. známek 5 Kč.
Jak je z uvedeného přehledu zřejmé, použití obou nejvyšších hodnot bylo řádově nižší a nejméně používána byla hodnota 4 Kč. Úměrně těmto číslům můžeme zhruba nalézat tyto známky na celistvostech, nejméně ovšem hodnoty 5 Kč a zejména 4 Kč. Takové celistvosti jsou obecně vzácné, některé kombinace jsou dokonce mimořádné.
Zpravodaj 2/2007: 80 let emise PRAHA – TATRY
Na obrázku v textu je fotografie celistvosti – neobvykle těžkého doporučeného psaní do 280 g odeslaného 19.5.1929 z Hrušovan nad Jevišovkou do rakouského Innsbrucku. Poštovné 24 Kč bylo uhrazeno osmi známkami 3 Kč Tatry. Zcela unikátní osminásobná frankatura.
Další část studie autorů k jubileu těchto známek byla otištěna v časopise Merkur-Revue č. 6/2006 str. 1 – 4 včetně barevných ukázek zajímavých celistvostí.
Převzato z časopisu Merkur-Revue č. 6 / 2006

Autor: Zdeněk Fritz | 13. 4. 2008

Komentáře

Typy u hodnoty 2 Kč a 4 Kč

RE: Typy u hodnoty 2 Kč a 4 Kč

RE: Typy u hodnoty 2 Kč a 4 Kč

Přidat komentář  | Zobrazit komentáře


© 2002 - 2018 Zdeněk Jindra
ISSN 1214-4223