Zpravodaj 1/2005: 'Nepovídal jsem si', ale nemohu souhlasit ...

V obsáhlém čtyřstránkovém rozhovoru hlavního editora našeho "Zpravodaje" Josefa Fronce v č. 4/2004, nazvaném Povídal jsem si s Lumírem Brendlem II byly vysloveny velmi zajímavé názory p. předsedy SČF Ing. L. Brendla na vyjádření člena předsednictva SČF Ing. Zdeňka Fritze a člena rozpuštěné Komise expertů SČF a současného předsedy Komisie expertov ZSF JUDr. Svätopluka Šablatúry v dokumentech, které oba zaslali výkonnému výboru i předsednictvu SČF, Dr. Šablatúra dokonce i redakci "Filatelie". V těchto dokumentech vyjádřili svůj odmítavý postoj k rozpuštění Komise expertů SČF jako celku, byť znovu a znovu rozdmýchávaný problém padělaných celistvostí se známkami ČSR I se týká jen několika málo jmen členů této komise.

Nebyl jsem v uvedeném rozhovoru předsedou Brendlem napaden tak výrazně jako Dr. Šablatúra, který si na stránkách tohoto časopisu jistě řekne své, nicméně – ač nechci plýtvat vzácným prostorem časopisu na bezbřehé a dnes už únavné polemiky – přece se musím alespoň stručně ohradit vůči výrokům p. předsedy. Jeho oblíbenými slovy jsou výrazy "nevybíravý, nevybíravě", použité jím dokonce třikrát. Tak jsme se údajně s kolegou Šablatúrou "pustili" do VV SČF. Je snadné používat takováto slova, aniž čtenáři mají možnost autentické, úplné a doslovné znění našich výroků v zaslaných dokumentech posoudit sami, stejně jako míru údajné "nevybíravosti". Pokud čtenáři takovou možnost nemají, nemá ani samotný předseda SČF z výšin své funkce právo vydávat své osobní interpretace za nezpochybnitelnou pravdu. Dr. Šablatúra ani já nikoho v tzv. "vedení SČF" (tento, v poslední době některými lidmi často používaný termín nenajdeme nikde ve Stanovách SČF!) "nepeskujeme" (opět termín L.B.), pouze vyjadřujeme svoje názory na konkrétní věci a události, na což máme nezadatelné právo. A pokud tohoto práva využijeme, přičemž se naše názory "vedení" nelíbí, není to ještě důvodem, aby nás p. předseda káral, natož aby nabádal naši Společnost sběratelů čs. známek SČF, aby se zamyslela (cit.) "nad tím, zda členové jejího vedení působí v souladu se Stanovami SČF, dalšími svazovými dokumenty i celkovým posláním našeho občanského sdružení"(!) Tento téměř starokádrovácky varovně zdvižený prst se do dnešní doby opravdu nehodí, tím méně pak má co dělat ve slovníku p. předsedy. Ale aby ani toho nebylo dost, členové SSČSZ přítomní na listopadové valné hromadě naší odborné společnosti přímo při volební proceduře byli svědky pokusu ovlivnit volbu výkonného výboru SSČSZ některými lidmi ze současného okolí p. Brendla v tom smyslu, aby "neposlušní" členové VV, vyslovující nepohodlné názory a tím zřejmě "škodící" Svazu, do tohoto VV voleni nebyli (!).

"Kamarád se zastává kamaráda – nic proti tomu", říká L. Brendl ve svém exposé. Jistě, zastávám se kamaráda Ing. P. Pittermanna, kterého výborně znám od roku 1959, ještě ze společných studií v Praze. Nikdy mne nezklamal ani ve společné jaderné profesi ani ve filatelii, pro niž za desítky let vykonal tolik užitečného jako málokdo jiný! Ale co je komu do toho, jaké jsou naše kolegiální vztahy, to přece nijak nesouvisí s věcí, kterou se neustále zabývá předseda Brendl. Každý z nás však může chybovat (a L. Brendl to dobře ví), pochybil i P. Pittermann, což on sám také dobře ví. Avšak za jedno pochybení, byť závažné, nemusí snad být do úmoru "peskován" a doslova zatracován!

Já osobně nemám rád neoprávněné veřejné mravní poučování a upozorňování na to, co si údajně "neuvědomuji" (viz opět názor, spíše výtka L. Brendla) od lidí, od nichž takové poučování přijímat nechci a nemusím... Zcela na závěr již jen jednu malou poznámku: i na posledním letošním (2004) zasedání předsednictva SČF bylo použito "metody" reference o mém údajně "nevhodném chování" bez seznámení pléna s mými autentickými názory, a to i na jiné věci, např. na mé neseriózní "odvolání" (za mými zády!) výkonným výborem SČF z Komise ČP pro výtvarné řešení českých poštovních známek. Ohradil jsem se a výsledkem (v dané chvíli jedině správným) bylo, že můj písemný dokument bylo nutno podle usnesení tohoto zasedání alespoň dodatečně rozeslat všem členům předsednictva SČF. Pozdě, ale přece... Svědčí to o tom, že mnohé nebylo v pořádku - stejně jako uvedený rozhovor L. Brendla pro náš časopis.

---

Poznámka Josefa Fronce:
Jestli nebylo něco na rozhovoru v pořádku, tak jedině to, že jsem připustil, aby se pan předseda vyjádřil i k tomu, na co jsem se ho neptal. Je nyní potřebné dát prostor druhé straně, i když články tohoto charakteru patří spíše na stránky jiných časopisů a ne do odborného Zpravodaje. Vyjádření kolegy Šablatúry otiskneme v příštím čísle Zpravodaje.