Zpravodaj 1/2004: Bude brzy jasno, kam kráčí slovenská známková tvorba?

Zamyšlení Davida Schillera z Ostravy Kam kráčí slovenská známková tvorba? v č. 4/2003 "Zpravodaje SSČSZ" lze velmi vítat, a to hned z několika důvodů:
  • především svým záběrem pozornosti na slovenské známky znamená určitý zlom v dosavadním tématickém spektru našeho "Zpravodaje", který má ambice stát se plnohodnotným filatelistickým časopisem vysoké odborné úrovně (filatelistická veřejnost se o tom mohla přesvědčit po prolistování a přečtení posledních čísel 3 a 4/2003, koncipovaných již novým způsobem), a tudíž nemůže opomíjet sféru známek Slovenské republiky jako jednoho ze dvou "nástupnických" vydavatelů známek po bývalém Československu;

  • dokazuje, že krizový problém koncepce a realizace emisní činnosti Slovenské pošty je velice živý nejen mezi sběrateli slovenských známek a jejich tvůrci – navrhovateli a rytci – na Slovensku, ale i mezi příznivci krásných slovenských známek v českých zemích, a že nepochybně si tohoto problému se znepokojením všimnou i filatelisté v Evropě i jinde ve světě, neboť v posledních letech museli vzít na vědomí mimořádné vzepětí úrovně slovenské známkové tvorby a její světové úspěchy ve významných mezinárodních soutěžích;

  • nastoluje závažné téma, o němž by v souladu s výzvou čtenářům (viz str. 29 dole ve "Zpravodaji" č. 4/2003) měla být vedena všestranná, odborně erudovaná a angažovaná diskuse;

  • pravděpodobně přivede do řad přispěvatelů tohoto našeho časopisu – a redakční rada by si to velice přála – nové autory ze Slovenska, jejichž názory a znalosti pronikaly na stránky "Zpravodaje" až na několik výjimek (Šablatúra, Gerec, Tekel, ...) dosud poměrně zřídka.



Téma nastolené kolegou Schillerem jsem již v srpnu 2003 otevřel v časopise "Merkur Revue" v analogickém zamyšlení "Tudy cesta nevede" (MR č. 4/2003, str. 13), které rovněž v plném znění otiskl slovenský časopis "Zberateľ" (č. 9/září 2003, str. 39). Se svolením redakce MR tuto úvahu zde přetiskujeme jako jeden z prvních příspěvků do zamýšlené diskuse. Předem je však vhodné připojit několik dalších poznámek.

Názor na známku s papežem vzhledem k jejímu pozdějšímu vydání nebyl do úvahy zahrnut. S tím, co nyní napsal kolega Schiller, lze jen vřele souhlasit. Uvedený aršík jako celek nejen že neoplývá uměleckou hodnotou (to se netýká samotné známky podle staršího návrhu akad. malíře Jozefa Baláže jako jedné z alternativ "papežské" známky z roku 1995!), ale zároveň připomíná současnou záplavu pestře barevných, většinou komerčně zaměřených tiskůsamolepek nejrůznějších úprav (aršíky, sešitky, malé tiskové listy s reklamami, vydání pro sponzory atd.) v některých západních zemích, kromě Anglie především v USA. Pánové úředníci Slovenské pošty (zatím ještě "štátny podnik"!) v čele se svým šéfem nepochybně směřují ve svém epigonství "do Evropy" (možná i dále) a ve svém sebeuspokojení a sebeklamu opouštějí bez výčitek svědomí tradiční vysoce umělecké principy tvorby slovenských poštovních známek, které jen za posledních několik málo let přinesly do světové pokladnice tohoto specifického druhu výtvarného umění mimořádný vklad špičkových uměleckých hodnot.

V případě nové "papežské" známky mohly být sbírky filatelistů i uměnímilovná veřejnost místo drobné, ofsetem vytištěné známky nejmenšího formátu (sláva – první samolepka na Slovensku!) obohaceny kvalitní Horniakovou rytinou (formát 23x30 mm), která poté, co byla v časové tísni s umělcovým nemálým vypětím urychleně zhotovena, byla z moci úřední vrchnostenským příkazem doslova "poslána k ledu". Kdo měl možnost tuto rytinu vidět, jistě musí litovat!

Kolem této události se v tisku vynořilo několik protichůdných tvrzení. Především se objevil názor, že Balážova předloha byla vytištěna ofsetem v Anglii bez autorova vědomí (to by bylo třeba ověřit – v případě pravdivosti by šlo o zneužití autorského práva). V již zmíněném časopisu "Zberateľ" (tentokrát č.10/říjen 2003, str.39) jistá paní M. Kaducová z POFISu Bratislava, zřejmě odbornice přes tisk, tvrdí, že (cit.) "ofsetová technika zrýchluje a zlacňuje známkovú tvorbu, okrem toho umožňuje vernějšie a farebnějšie vyobrazenie námetu." Nepolemizujme s touto dámou a ponechme ji v iluzích o "věrnějším" vyobrazení v barvotiskovém provedení i o "laciném tisku" v Anglii. Zapomněla ovšem na nejdůležitější – uměleckou úroveň známek! Ale to už je zřejmě podřadný problém! Ovšem, aby měla "alibi", údajně jí dává za pravdu sám Mistr Baláž, autor známky (cit. z téhož pramene): "Páči sa mi, ako to vytlačili, ofset robí predlohu zreteľnejšou, dáva vyniknúť originálu." Tento výrok by bylo třeba rovněž ověřit, a to tím spíše, že působí dosti nevěrohodně vzhledem k Balážovu obdivu a respektu k práci uměleckých rytců po desítky let Mistrova působení v čs. a slovenské známkové tvorbě. Navíc lze s úspěchem polemizovat s názorem o větší zřetelnosti anglické ofsetové miniznámky oproti ryteckému přepisu F. Horniaka.

Co si však budeme namlouvat podle tvrzení oficiálních slovenských kruhů? Vůbec nic! Jde totiž zřetelně ne o vyjádření úcty k papeži (která je na Slovensku veliká), nýbrž o promyšlený akt pusté komerce, kdy se částkou 48 Sk za jeden aršík a jeho vysokým nákladem 1,8 mil. kusů mají zaplatit zvýšené náklady za tisk v Anglii a snad zbude ještě něco navíc!

Chceme-li odpovědět na otázku v titulu této úvahy, stojíme před nesnadným úkolem. Pokud by vše "klapalo" podle představ současných "mocných" na Slovenské poště, je vlastně již rozhodnuto: bude to ofset a basta! A anglický, ať jsme ne-li světoví, tak aspoň evropští! Dáti vydělat alespoň slovenským ofsetovým tiskárnám (když se na tom ofsetu tak trvá!), to bude asi problém. "Nevíme" sice proč, ale tentokrát zřejmě nebude košile bližší než kabát. Samozřejmě, kam koho srdce (a nejen srdce) táhne ...

Ale může to být také zcela jinak, i když ne hned. Úředníci a "mocní" mají "vrch" vždy jen po omezenou dobu a pak – jak ukazuje prostá lidská zkušenost – s výměnou politické garnitury odcházejí do nenávratna a beznadějného zapomnění. Skutečné hodnoty však zůstávají a mnohdy se obnovují na mnohem důstojnější úrovni. Věřme pevně, že tomu tak bude i v tomto případě, jistěže ne bez vytrvalého a cílevědomého usilování odpůrců tohoto neodpovědného konání.

Věřme také, že nebude důvodu, aby se dosavadní přízeň sběratelů a přátel slovenských známek od nich odvrátila bez ohledu na toto snad jen dočasné vykolejení...

Tudy nevede cesta


V časopise MERKUR - REVUE č. 4/2003 jsem uveřejnil již tradiční recenzi slovenské známkové tvorby emisního ročníku 2002. Toto "Ohlédnutí za slovenskými známkami 2002" přes svou poněkud strohou stručnost vyznívá velmi pozitivně, vyzvedá vysokou úroveň slovenských známek posledních let a úspěch emisí 2002 považuje za velký závazek do budoucna.

Když byla recenze připravena k publikaci (původní záměr pro č. 3/2003), měl jsem možnost vidět bezprostředně poté právě vydanou "atraktivní novinku" MDPT SR a Slovenské pošty – velkoformátový pamětní aršík se čtyřmi totožnými známkami připomínající zisk 3. místa na MS v ledním hokeji ve Finsku úspěšným slovenským národním týmem. Pomineme-li, že i "bronz" po předchozím titulu mistra světa je vynikajícím úspěchem slovenského hokeje za relativně krátkou dobu jeho samostatné existence a že euforií lze zdůvodnit mnohé, okamžitě se přímo nabízí řada naléhavých, citlivých i provokujících otázek spojených nejen se současností, ale především s budoucností slovenské známkové tvorby:

  • Proč tento bombastický ofsetový produkt nevalné umělecké úrovně, již nezachránil, ba spíše způsobil pyšně avizovaný "průlomový tisk v Anglii", produkt řešený způsobem vhodným nejvýše jako pestrá barvotisková fotomontáž doprovázející reportáž z MS v nějakém sportovním periodiku?

  • Proč právě tento produkt za pouhý rok po senzačním zisku titulu mistra světa, oslaveném výbornou, umělecky kvalitní známkou v provedení renomovaných umělců Schurmanna, Činovského a Horniaka, jež byla po urychleném vydání s nadšením přivítána na slavnostní inauguraci v rámci mezinárodní výstavy "Slovensko 2002"?

  • Má být právě toto "dílo" zásadním krokem ke změně výtvarné, technické i vydavatelské koncepce slovenských poštovních známek, o níž neustále v kuloárech probleskují podivné a znepokojivé zvěsti, pronikající pochopitelně i mezi filatelisty?



Nejsme schopni ani kompetentní na tyto otázky odpovídat – to by měl učinit vydavatel, leč máme právo je klást. Sběratelská veřejnost je dnes totiž hlavním odběratelem produkce známek poštovních správ a má mimořádný zájem o produkty vysoce kvalitní po umělecké i technické stránce, což je ostatně běžnou zásadou v tržním prostředí, chceme-li posuzovat známkovou tvorbu pouze z ekonomického hlediska.

Zdůrazněme však, že umělecká kvalita je zásadní a neodmyslitelnou vlastností poštovní známky, vytvářené jako specifické umělecké dílo. Pokud se při jejím vzniku a - vulgárněji řečeno – její výrobě uměleckost vytratí, stává se pouhou barvotiskovou nálepkou stvrzující úhradu jistých poštovních služeb, pokud ovšem je k poštovní funkci alespoň zčásti připuštěna. Není-li, pak zbývá jen funkce prostředku ke kumulaci zisku prodejem do rukou ochotných sběratelů, projeví-li ovšem o takové zboží zájem.

Je jasné, že ve vydavatelské činnosti kterékoliv poštovní správy se ve větší či menší míře objevují emise provedené ofsetem. Mohou dokonce být i vkusně řešeny. Nikdy však nenahradí samou svou podstatou umělecký účin emisí tištěných složitějšími technikami, tj. rotačním ocelotiskem (včetně hlubotisku) a zejména ocelotiskem z plochy v mnohobarevném provedení. Slovensko získalo za 10 let své samostatné existence světový věhlas právě takto provedenými známkami, které jsou obdivovanou vizitkou současného slovenského výtvarného umění včetně umění ryteckého. V soutěžích o nejkrásnější známky světa a Evropy dosáhlo Slovensko v tomto krátkém období dokonce absolutního vrcholu a titulu (Kállay, Cigánik – Dejiny poštového práva), dále 2. místa (Horniak – Narodenie zo Spišskej Starej Vsi) a dvakrát 3. místa (Baláž, Činovský – aršík L. Štúr; Benka, Horniak – Krajina z Terchovej). Všechny tyto známky jsou provedeny technikou mnohobarevného ocelotisku z plochých desek, unikátní a obdivovanou technikou, kterou dnes na světě neumí nikdo kromě Slováků a Čechů. Odklon od této cesty by mohl být fatální – domnívá se snad někdo, že žeň vrcholných světových úspěchů by zůstala zachována? Slovenská známková tvorba by se mohla stát "tvorbou" na "úrovni" současné emisní praxe např. USA, která již delší dobu popírá veškeré své slavné umělecké tradice ve sféře rytých známek a ve stamilionových nákladech chrlí ofsetové produkty zejména v podobě až kýčovitých barvotiskových samolepek, od nichž se zcela zákonitě odvrací zájem a přízeň sběratelů. A pro pragmatiky: co by se stalo s ekonomickým efektem slovenských známek? Byl by snad zachráněn rádobymoderními ofsetovými barvotisky!?

Takže na závěr: ofsetové plakátové výrobky nízké výtvarné úrovně (byť s maximálními formáty známek) typu uvedeného "hokejového" aršíku nikdy nemohou vést slovenskou známku po cestách světové slávy a uznání, spíše ji strhnou na scestí komercializace (co jiného než spekulace je tento aršík za nominále 80 Sk, když k titulu mistra světa stačila známka hodnoty 10 Sk?!) a zneužití sběratelské vytrvalosti těch, kdo kompletují své oblíbené Slovensko ("vždyť oni si to nakonec stejně koupí!"). A co výrobní náklady? V Anglii to bude levnější? Komu se to kdosi snaží namluvit? Ale to už je problém vydavatele... Pochybujeme však, že touto cestou lze dostát velkému závazku do budoucna, jejž si vytvořila celá dosavadní slovenská známková tvorba.




Poznámka Josefa Fronce:
Úvodní článek je nadepsán otázkou, na kterou se pokusím odpovědět podle aktuální situace v PTC Praha a.s.. Není tajemstvím, že jak produkce českých známek, tak známek slovenských, je vyráběna z velké většiny právě v této tiskárně. Její zkušený pracovní kolektiv je schopný zrealizovat výrobu známek jak technikou OTr+HT na rotačce Wifag, tak technikou OTp na tiskařských lisech Waite. To že i tento výrobní postup je mistrovským dílem, dokládá nejedna výrobní fáze přípravy samotného tisku. Nejen přenos samotné mistrovy rytiny na moletu a z molety na tiskový válec či plochou desku, ale i namíchání barev a seřízení strojů, aby výsledný výstup byl ke spokojenosti jak výtvarníka uměleckého návrhu, tak rytce předlohy a samozřejmě koncového spotřebitele – sběratelů nevyjímaje. Ocenění, která známky Česka a Slovenska získávají na mezinárodních tiskařských konferencích, jsou toho důkazem. Je bez diskuse, pomineme-li výtvarné zpracování, že technika tisku ofsetem je ekonomicky velice výhodná, ale domnívám se, že by při výrobě takového artiklu, jako je poštovní známka, která reprezentuje známkovou zemi po celém světě, neměl být hlavním kritériem jen ekonomický faktor. Budeme se muset smířit s tím, že i v rámci emisního plánu Česka, bude sem tam nějaká známka vytištěná ofsetovou technikou, která ekonomický dopad – vztah mezi zadavatelem a výrobcem – bude regulovat. V otázce Slovenska to však podle návrhu emisního plánu pro rok 2004 neplatí. Většina navržených známek má v části "tisková technika" značku výrobce "Walsall security Printers Ltd" a ofsetový tisk.

Není ani tajemstvím, že právě z důvodu složité předtiskové přípravy se na schváleném emisním plánu pracuje v předstihu. Viděl jsem již nyní mnoho rozpracovaných prací při své návštěvě v PTC v lednu 2004, které budou dány do oběhu až koncem tohoto roku. Bohužel pro Slovensko nic. Dle sdělení pracovníků PTC se realizují jen dotisky výplatních známek Slovenska, které se zde realizovaly v minulosti a mají zde proto uloženy již hotové válce, ze kterých se tyto známky tisknou.

Jednání se slovenským partnerem ohledně spolupráce s PTC nejsou prozatím zcela ukončena. Jak nám sdělil pan J. Štefek, "šance, že se v PTC budou opět tisknout slovenské známky není mizivá. V současné době usilovně jednáme o možnosti tisku jednotlivých emisí". A tak si dovolím říci, že jasno, kam kráčí slovenská známková tvorba, zcela ještě není. Pokud ale zůstane platný původní záměr zástupců Slovenské pošty, bude mi velice líto, že takoví zkušení rytci, jako pánové Horniak, Cigánik nebo Činovský, se nebudou moci dále takovou měrou podílet na budování úspěšné tradice slovenského výtvarného umění v oblasti užité grafiky, jako doposud. Je mi ale jasno, kam se bude ubírat má pozornost ve sbírání poštovních známek. Slovensko-britský ofset to rozhodně nebude.

Autor: Zdeněk Fritz | 4. 8. 2004

Komentáře

Kam bude kráčet i česká známková tvorba ?

RE: Kam bude kráčet i česká známková tvorba ?

Přidat komentář  | Zobrazit komentáře


© 2002 - 2019 Zdeněk Jindra
ISSN 1214-4223