Známky jako němí svědkové zločinu

Nahlédnutím do stránek evropských dějin na Balkáně zjistíme, že Srbsko od 19. století zápolilo o svou nezávislost s Turky, a když ji posléze získalo, propukly v zemi zase vnitřní boje o moc. Především mezi dvěma knížecími a později královskými rody – Karadjordjevičů a Obrenovičů. Dlouholetý zápas vyvrcholil v roce 1903 zavražděním Alexandra I. Obrenoviče a jeho ženy Dragy.

Na trůn usedl Petr I. Karadjordjevič. Nový monarcha uspořádal na oslavu svého nastolení četné atrakce, přičemž chytře využíval stého výročí vstupu Karadjordjevičské dynastie (svého dědečka) na srbský trůn. Tuto skutečnost měla nejen Srbům, ale celé Evropě připomínat série známek s dvojportrétem současného panovníka a jeho děda.

Známky jako němí svědkové zločinu


Emise těchto známek byla vydána v roce 1904 ve Francii. Tvůrcem návrhu byl G. Jovanovič a rytcem E. Muchon.

Známky byly vytištěny a dány do oběhu, když po pár měsících začaly srbské úřady tyto známky překotně stahovat. Důvod? Šokující objev, který objevil jeden filatelista, že při otočení známky je v dvojportrétu tvář srbského krále Alexandra I., jehož nechal Petr I. Zavraždit. Poté se toho chopili novináři a celá Evropa si měla o čem povídat.

A povídala! Například, že se Karadjordjevičům zjevuje duch mrtvého krále i na známkách. Prý za trest.

Známky jako němí svědkové zločinu


Šipka ukazuje údajnou tvář Alexandra I.

Pátrání po původci tohoto skrytého portétu nebylo úspěšné. G. Jovanovič a E. Muchon mluvili o neuvěřitelné náhodě a hájili se tím, že i král Petr I. ještě před vydáním známek osobně vytištěné archy bedlivě prohlížel, aniž by na nich shledal cokoliv závadného. Černý Petr nakonec zůstal Jovanovičovi, i když za to nemohl být oficiálně stíhán.

A tak i my se nyní po více než sto letech můžeme zadívat na skrytý portrét zavražděného panovníka, na němž je vidět jako kdyby prožíval utrpení, nebo tělesnou bolest. Zřejmě tehdy šlo o náhodu, ale náhodu neuvěřitelnou.

Většinou tvůrci známek různé jinotaje zakomponovali přímo úmyslně. Což je případ profesora Dachauera, který skryl do známky portrét Hitlera a později jej to stálo život. Nebo náš rytec B. Heinz a výtvarník J. Vondrou, kteří za protektorátu zakomponovali do známek mapu naší okupované republiky.

Ale o tom snad příště.

Autor: Jaromír Petřík | 29. 5. 2005

Komentáře

Nejsou žádné komentáře

Přidat komentář


© 2002 - 2019 Zdeněk Jindra
ISSN 1214-4223