Záhadná fakta kolem balíkové připouštěcí známky pro ghetto Terezín

Asi se nikdo, kdo zná z literatury filatelistického znalce a publicistu Ervína Hirsche, nebude divit, že ihned po válce (kdy přežil útrapy koncentračního tábora) znovu obnovil časopis Tribuna filatelistů. Tentokrát pod názvem Československá filatelie. V čísle ze 4. července 1945 začala redakce zpochybňovat tzv. terezínskou známku následujícími řádky:

Většině našich sběratelů bude alespoň z doslechu známa t. zv. terezínská známka, zavedená střešovickou odbočkou SS pro zásilky potravin do terezínského ghetta. Tato nálepka se vydávala na žádost terezínských vězňů asi jednou za 3 měsíce jejich příbuzným nebo přátelům t. zv. protektorátě a musela být nalepena na zásilce potravin, určené pro Terezín. Doprava dála se buď poštou (do 20 kg) nebo dráhou (až 35 kg). Nálepku přilepila pošta nebo dráha na balík, aby SS v Terezíně měli kontrolu. Jen neznalost nebo zištnost mohly povýšiti tuto poukázku hladu na známku, za niž se požadovaly a snad i platily tisícové částky. S poštovnictvím ani s dopravou neměla nálepka nic společného a nemůže míti také nic společného s filatelií. Nepoužítá může býti nanejvýš dokladem, že nesplnila svůj jediný úkol, přilepšiti nedočkavě čekajícímu vězni proto, že příjemci byl bližší vlastní zisk než volání hladovějícího.

Znehodnocené nálepky (pošt. nebo železničním razítkem, tužkou, perem) si v Terezíně SS vystřihovali, aby je jako „velkou filatelistickou raritu“ v budoucnu zpeněžili. Nebude to jediná naděje, která se jim po osvobození ujařmené Evropy nesplnila.


Záhadná fakta kolem balíkové připouštěcí známky pro ghetto Terezín

Není se čemu divit, že E. Hirsch měl k této nálepce osobní odpor po tom všem, co si prožil. Už ve válce i v době těsně po ní se terezínská nálepka (nikoliv regulerní známka – nálepka nemá ani vyznačenou hodnotu) prodávala za tisícové částky, jak se i výše zmiňuje redakce, a čile se s ní i obchodovalo. Dá se říci, že spíše šmelilo. Nálepka byla až do roku 1989 se známkami Protektorátu Čechy a Morava na indexu zakázaných známek, i když se s ní v určitém období stále aktivně obchodovalo nejen v zahraničí, ale i u nás. Situace se změnila až v devadesátých letech, kdy byl náš trh touto nálepkou doslova zaplaven (pravděpodobně z jednoho až dvou zdrojů).

Záhada kolem nezoubkovaných nálepek a zoubkovaných Řz 10 3/4

Katalog Trojan z roku 1995 oceňuje pouze známku s Řz 10 1/2, která byla vydaná v PL po 25 známkách a další (nezoubkované nebo zoubkované Řz 10 3/4 nekompromisně přehlíží). V poznámce uvádí následující:

připouštěcí známka byla vydaná v PL po 25 kusech (5x5) v nákladu 165 000 kusů. Z tohoto množství bylo předáno vězňům 76 000 kusů. Zbytek 89 000 kusů byl nalezen v květnu 1945 v tiskárně v Praze. V tomto nalezeném zbytku byla ještě část známek nezoubkovaných. Bylo oznámeno, že nalezené známky budou předány filatelistickým kroužkům, ale vše bylo jinak a neví se jak.

Až teprve spoluautor monografie – Pošta v ghettu Terezín a katalogu POFIS – František Beneš - zavedl a ocenil varianty nezoubkované a zoubkované jako Řz 10 3/4, u kterých uvedl v poznámce pod čarou. „V poštovním provozu byly používány pouze známky s Řz 10 1/2, známky s ŘZ 10 3/4 a známky nezoubkované nebyly distribuovány a pocházejí buď z reprezentačních darů z období protektorátu nebo z materiálů získaných po konci 2. světové války.“

Záhada kolem zcizené části tiskové desky

V monografii Pošta v ghettu Terezín je snaha o vysvětlení následující problematiky (pravděpodobně filatelistickou část zpracoval F. Beneš). Cituji ze strany 175 – „Tiskové listy připouštěcích známek tištěné z desky o čtyřech známkových polích, se řádkovým zoubkováním Řz 10 3/4, na listech papíru stejného rozměru jako tiskové listy o 25 známkách, jsou dodatečné, po válce vytištěné neúřední novotisky zhotovené českým filatelistickým znalcem R. Gilbertem.“

Tento názor až do poloviny osmdesátých let zastával německý filatelistický znalec Max Mahr, který dokonce známky a tiskové listy se Řz 10 3/4 označoval jako padělky. V důsledku sporů o náhradu škody za takto označené známky, které byly předtím prodány jako pravé v aukcích pražským státním podnikem POFIS, provedli znalci POFISu v roce 1985 podrobné srovnání papíru, lepu, barvy a tisku známek se Řz 10 1/2 pocházejících z tiskových listů o 25 známkách a známek s Řz 10 3/4 pocházejících z tiskových listů o 4 známkách. Výsledkem byl závěr, že s vyjímkou rozměrů zoubkování není mezi oběma skupinami známek žádný rozdíl a jsou identické. Doklady z archivů zpřístupněných po roce 1989 pak potvrdily, že známky s oběma rozměry zoubkování byly zhotoveny v Tiskárně bankovek Národní banky pro Čechy a Moravu v Praze v červnu roku 1943, jako součást celé zakázky na výrobu terezínských známek. Na tomto zjištění nic nezměnila ani skutečnost, že na základě nejnovějších poznatků – zejména díky identifikaci drobných deskových vad v obrazu jednotlivých známkových polí – jsme mohli konstatovat, že právě ta vyříznutá část původní tiskové desky, z níž byly uvedené listy o 4 známkách zhotoveny, se v tiskárně nedochovala (byla odtud údajně vydána před koncem německé okupace) a její další osud je prozatím neznámý.


Pomineme-li závažný fakt, jak Max Mahr zrovna přišel na to, že novotisky tiskl R. Gilbert (mimochodem pravá znalecká značka Gilberta se nepochybně objevuje i na několika žilkovaných raritách a padělcích PČ 1919 skupiny K, které složitě odhalujeme od roku 2011 na naší Infofile), nemůžeme již přehlédnout další jasná fakta.

Zveřejní autor monografie a prvního katalogu (kde byly známky nezoubkované a s Řz 10 3/4 poprvé oceněny - mimochodem jako ta nejdražší varianta – nyní za 12 000 Kč, nezoubkované za 8 000 Kč a běžné s Řz 10 1/2 za 6 000 Kč) konečně uvedený dokument (nepochybně pravý), který toto zoubkování jednoznačně obhájí? Neexistuje žádný důkaz, že by perforace Řz 10 3/4 byla pravá a nemohla být zhotovena například dodatečně (znalecká dobrozdání jakýchkoliv znalců nejsou směrodatná – zajímají nás fakta). Pokud byla odcizena i část tiskové desky (pravděpododobně i velká část nezoubkovaných známek), kdo zaručí, že nebyl odcizen i další materiál pro další možný tisk? Například papír s lepem nebo i použitá barva – případně materiál pro její zhotovení – namíchání? Potom by totiž už scházela pouze ta sporná perforace, protože celý stroj, na kterém se známky perforovali, se ukrást jistě již nepodařilo především pro jeho těžkou váhu. K tomuto názoru vede i to, že Řz 10 3/4 existují pouze z odcizené části tiskové desky o 4 známkách, jak potvrzuje i autor zmiňované monografie. Takovéto závažné informace jsou velmi na pováženou a nesou na celou věc opravněné pochybnosti.

Podívejme se znova na to, jak to údajně bylo ohledně odcizené části TD. V roce 1975 o tom byl sepsán protokol s bývalým inspektorem tiskárny A. Schützem, který o zcizené části TD uvedl:

Pan inspektor Schütz se dostavil dne 13. 8. v 10.00 hod. do kanceláře s. Černého, kde za účasti s. Brýdla po předložení 1 destičky (galvana) 25 obrazců se rozpomněl na to, že v té době před koncem okupace (pravděpodobně v r. 1944) předal zbývající čtyřblok, o němž ví, že rytec Schmidt provedl určitý zásah do kresby (vypíchnutí okének v domku). Uvedený čtyřblok podle pana inspektora Schütze byl předán přímo v budově tiskárny pověřenému zástupci.

Dále je v monografii uvedeno jisté jméno Obergruppenführera Habersichta, jenž měl údajně čtyřblok převzít-zcizit, kterého se ale nikdy nepodařilo objevit a je možné, že ani nikdy neexistoval. Dále jsou na straně 127 i zveřejněny informace, z jakých sbírek studium uvedené monografie vychází:

Cituji: Ve zřejmě největší soukromé studijní sbírce terezínských známek, shromážděné z materiálů pocházejících zejména od rytce Jindry Schmidta, který byl v době tisku terezínských připouštěcích známek zaměstnancem tiskárny, a od znalce Rudolfa Gilberta.

Dle několika zdrojů z Filatelie byl vlastníkem největší studijní sbírky pocházející z materiálů Schmidta a Gilberta údajně Jiří Hečko – mimochodem, který dle F. Beneše figuruje i v prodeji žilkovaných padělků skupiny K do sbírky pana Fischmeistera, které jsou v aukcích označované jako ty, které pocházejí původem z PROFILu.

Jaká jsou tedy závěrečná fakta?

- nikdo zatím nepředložil žádné novotisky tištěné z odcizené části TD, které by snad měly vyštípnutá okénka, o kterých se zmiňuje především J. Schmidt. Podle názoru novodobých badatelů pravděpodobně k ničemu takovému nedošlo a posloužilo to jen jako promyšlené a matoucí krytí, které sloužilo jen k tomu, aby se znalci a sběratelé soustředili na tento fakt při hledání novotisků. Přitom je možné, že tato část odcizené TD je zcela v pořádku a stále slouží.

- známky s Řz 10 3/4 jsou tištěny pouze z odcizené části TD

- známky s Řz 10 3/4 poprvé do monografie a katalogu POFIS uvedl dle všeho znalec František Beneš?

největší prodaná pozůstalost pochází od J. Schmidta a R. Gilberta (z tohoto materiálu bylo v PROFILu prodané neuvěřitelné množství)

- nikdo z badatelů se zatím nezajímal o to, zda perforace Řz 10 3/4 nebyla použita i na jiných pochybných známkách, například z emise Hradčany. Bylo by zajímavé ověřit a porovnat například spor mezi J. Škaloudem a F. Benešem – Filatelie 2007 – Známka 15 Hradčany se smíšeným zoubkováním, kde bylo Řz 10 3/4 také použito – autor neměl tu čest a onu známku neměl k prostudování a tak nelze říci závěr, zda si perforace nejsou náhodou podobné. Bylo by to zcela jistě zajímavé zjištění. Pokud tomu tak není, lze hledat i dále. Možností je hodně. A mnoho dalších sporných příkladů vede k zajímavé studijní práci nových badatelů. Je to šance pro každého i nového badatele. Zkuste se zapojit i vy.

- ve Filatelii 10/1976 je na straně 307 článek od Vratislava Palkoska, který navazuje na práci J. Bíska ve stejném čísle a uvádí tam kromě jiného, že řádkové zoubkování padělků se pohybuje většinou mezi Řz 10 1/4 až 10 3/4.

- v poštovním provozu byly používány pouze známky s Řz 10 1/2, známky s Řz 10 3/4 a známky nezoubkované nebyly distribuovány. Co tedy prokazuje pravost neoficiálního zoubkování Řz 10 3/4 v katalogu oceňovaného na 12 000,00 Kč, když se v poštovním provozu nikdy neobjevily? Pokud by se naopak v provozu na zaručeně pravém materiálu tato perforace objevila, dalo by se s určitostí říci, že je perforace pravá a dobová. Takto k tomu není žádný přímý důkaz a není se čemu divit, že jsou stále pochybnosti.

Jaké je doporučení autora tohoto článku ohledně Terezínských nálepek s Řz 10 3/4?

Není to první případ, kdy znalec umístil do svého katalogu POFIS známky jako nově objevené rarity (například dnes již nechvalně proslulá Magyar Posta – Parlament PČ 1919 – padělky skupiny K, která se prodávala i v aukci PROFIL a i L. Krejčíř ji měl ve své sbírce – pozůstalosti jako jiný další kus) a pak je stejný znalec po několika letech v tichosti z katalogu odstranil a uvedl (opět v katalogu), že se nakonec ukázalo, že se jedná o padělky. Své stanovisko při provalení tohoto případu zase nyní změnil, že neví, zda se jedná nebo nejedná o padělky. Těžko říci jaké stanovisko má znalec F. Beneš k Magyarkám Parlament aktuálně. Zda jsou podle něj pravé, jak bylo dlouhodobě uváděno a oceňováno v katalogu POFIS? Nebo zda jsou to teda padělky, jak nyní pro změnu uvádí nejnovější POFIS katalog, a nebo opět neví, zda to jsou nebo nejsou padělky, jak nyní tvrdí zcela účelově u soudu, který se zabývá prodejem padělků skupiny K? Takováto znalecká dobrozdání jsou filatelistické veřejnosti zcela k ničemu. Akorát ukazují na možnou znaleckou nerozhodnost. Znalec musí sdělit filatelistické veřejnosti (pokud nechce spadnout do škatulky znalecký šarlatán, který hádá jak se mu to hodí) jasné stanovisko – pravá nebo padělek.Více informací v tomto článku!

Vraťme se ale k tématu našeho článku - k Terezínským známkám s Řz 10 3/4. Doporučujeme tedy všem sběratelům, pokud vlastní Terezínskou nálepku se zoubkováním Řz 10 3/4, aby si ji nechali vždy opatřit znaleckou značkou F. Beneše, s tím že pokud budoucí badatelé prokážou, že se jedná o falzum perforace nebo novotisk-patisk, bude znalec v plné výši ručit za případnou škodu. To asi i sám jmenovaný znalec uzná za férové, když je pravděpodobně i jejich obhájcem a jasným prvotním propagátorem ve filatelistickém tisku.

Autor: Zdeněk Jindra | 10. 6. 2015

Komentáře

Nejsou žádné komentáře

Přidat komentář


© 2002 - 2019 Zdeněk Jindra
ISSN 1214-4223