Vejprtské padělky dodnes fascinují

Vynikající kniha od Zdeňka Filípka – WEIPERT FALZUM v roce 2011 shrnula doposud vše známé o tzv. Vejprtských padělcích ke škodě pošty. Dodnes jsou tyto padělky čas od času objevené v zapomenutém materiálu našich sběratelů. O čemž svědčí nedávný objev Vejprtského padělku ke škodě pošty na 300 h hodnotě, který učinil významný hradčanář Jaroslav Michalík.

Vejprtské padělky dodnes fascinují

Je známo, že jako první na tyto padělky ke škodě pošty upozornil již v roce 1920 Ing. Jaroslav Šula v časopisu Český filatelista, o jehož článku se udává, že byl následně zapomenut a filatelisté si ho připomněli až při dalším objevu v roce 1934. Není to až tak přesné udání, protože existuje ještě jeden článek Ing. Šuly (na tu dobu znalecky velice zajímavý a otevřený s názvem Novotisky a padělky čsl. známek soukromých i oficielních), který byl zveřejněn původně v Ročence československých filatelistů 1927 a pak ještě již po smrti Šuly - Český filatelista, ročník 1928, strana 187, ze kterého citujeme jistou pasáž:

Padělky známek typu „Hradčany“ na úkor poštovního eráru.
Známy jsou pouze dvě známky, které jsem popsal v „Českém filatelistovi“ dne 15. VI. 1920.
a) Padělek známky 25 modré I. typu. Papír, na němž jest tištěn, jest horší jakosti nežli u originálů, barvy zažloutlé. Klížení světležluté. Známky jsou tištěny ve vzdálenosti 10 mm vedle sebe, 10 1/4 – 10 1/2 mm pod sebou (u pravých známek činí mezera mezi jdnotlivými známkami vedle sebe pouze 4 1/4 – 4 1/2 mm, pod sebou rovněž 4 1/4 – 4 1/3 mm, délka celého obrazu známky obnáší 25 3/4 až 26 mm, výška 22 mm, kdežto u originálů měří délka téměř 26 mm, výška téměř 22 1/2. Celkové provedení činí dojem originálů tištěných z opotřebovaných ploten při silněji nanesené barvě. Jest až na malé úchylky v kresbě originálům na prvý pohled velice podoben, liší se však podstatně od těchto nadpisem „ČESKOSLOVENSKÁ POŠTA“. Známka byla padělána patrně dle obrazu známky 100, 200 neb 400-hal., neboť nadpis ČESKOSLOVENSKÁ POŠTA jest tmavě modrý na bílém poli, kdežto originály mají týž nadpis bílý v modrém poli. Patrně padělatel neměl 25 h známky po ruce a nevěděl, že liší se nadpisy nízkých hodnot v uvedeném směru od vyšších, kde nadpis ČESKOSLOVENSKÁ POŠTA je proveden v barvě známky na bílém poli. Jméno Mucha pod známkou jest u padělků nečitelné, kdežto u originálů jest jméno toto zpravidla dobře čitelné. Zajímavým jest, že u jedné řady známek jest u 25 v pravo vedle pětky malý oblouček, patrně zbytek opravené cifry na štočku, dle všeho nuly. Celý tisk činí dojem, jakoby bylo použito k němu pouze dvou štočků, z nichž jeden má oblouček, druhý jest bez něho.

b) Padělek známky 300 h. Papír na této hodnotě jest tentýž jako na předešlé a sice v jakosti i v barvě. Klížení jest rovněž světle žluté. Vzdálenosti tisku jednotlivých známek jsou totožné jakou 25 h falsa. Délka obrazu jest 26 mm, výška téměř 22 mm. U originálů měří déla 26,4 mm, výška 22,5 mm. Jest tedy obrazec i této hodnoty jako předešlé o něco menší originálů. Zelená barva padělku jest poněkud odchylná od zeleně originálů.

V detailech kresby jsou některé odchylky (najmě spirálovité ozdoby jsou silnější) oproti originálům, avšak celkem nepatrné, pro laika vůbec nerozeznatelné, až na nápadnější žlutost papíru.
Oba padělky jsou úplně způsobilé oklamati úřednictvo i zřízenectvo poštovní.
Jsem přesvědčen, že nikdo z poštovních orgánů nepozastaví tuto 300 h i 25 h známku na dopise, ač poslednější má negativní nadpis oproti originálu.
Kdo a kde padělky těchto hradčanských známek zhotovil, není mně samozřejmě známo. Známo mně o nich pouze toto: Kterýsi nefilatelista v Düsseldorfu koupil nabídnuté mu československé známky 25 a 300 h. Někdo jej však v čas upozornil, že známky nezdají se býti pravými. Poslal je proto svému obchodnímu příteli k posouzení do Prahy. Ježto týž nejsa sběratelem nevěděl si s nimi rady, obrátil se na mého známého filatelistu, který předložil padělky mně.
Na moji žádost bylo pátráno v Düsseldorfu majitelem padělků po jich pramenu. Mnoho se však nevypátralo, koupeny byly v kavárně v Düsseldorfu od neznámého pána, kterýmž neznámým podobné historie zpravidla také končí.
Známky jsem předložil za účelem pátrání svého času sekčnímu šéfu ministerstva pošt a telegrafu panu Janu Reiserovi. Zjištěno však nebylo nic bližšího.

Velká část informací z článku je již pochopitelně filatelistické veřejnosti dávno známá. Již není tak známé, že probíhalo pravděpodobně jisté pátrání sekčního šéfa ministerstva pošt a telegrafů J. Reisera, který již nic dalšího nezjistil. Stopa tedy končí v Düsseldorfu a dá se říci, že můžeme považovat za prokázané, že původ padělků je z tehdejšího Německa. Z tohoto zdroje se padělky dostávají do Vejprt. Čehož si po čase všimli sběratelé, kteří si koupili tzv. skart balíkových průvodek a fascinace s padělky ke škodě pošty tzv. Vejprtskými se roztančila na plné obrátky. Je zajímavé, že se uvádí, že článek Šuly z roku 1920 byl pozapomenutý, ale jak jsme si nyní ukázali, byla tato informace zveřejněna (připomenuta) i v roce 1927 v souboru v té době o známých padělcích ke škodě pošty i sběratelů. Na druhou stranu tyto informace logikou známých fakt potvrzují, že se opravdu jedná o padělky, které měly v záměru poškodit poštu mladičké Československé republiky.

Autor: Zdeněk Jindra | 24. 7. 2015

Komentáře

Nejsou žádné komentáře

Přidat komentář


© 2002 - 2019 Zdeněk Jindra
ISSN 1214-4223