Tvorba albových listů pomocí počítače

S výpočetní technikou se v poslední době setkáváme prakticky na každém kroku. Ulehčuje práci v mnoha oborech lidské činnosti a samozřejmě zasahuje i do našeho zájmového oboru, tedy filatelie. V tomto článku se budu věnovat praktickému využití počítače při tvorbě albových listů, které si může zhotovit prakticky každý, kdo počítač vlastní. Významnou předlohou byl pro mne článek ing. Petráska "Počítače ve filatelii", který napsal pro zpravodaj sekce Olympsport a byl rovněž otištěn ve zpravodaji ČNS TemaFórum. Protože od doby vzniku článku uběhl nějaký čas a kromě dalšího vývoje jsem nabyl i praktické zkušenosti při tvorbě vlastních exponátů, rozhodl jsem se o této problematice napsat poněkud podrobnější článek určený i pro ty, kteří prozatím nemají s počítačem velké zkušenosti.

1. Dříve než začneme

Každý by se jistě nyní pustil co nejrychleji do vlastní tvorby, ale k tomu ještě nedojde. Přípravě na tvorbu albových listů je nutné věnovat velkou pozornost, jak vyplyne z následujících řádků, a to i zdánlivým maličkostem.

Primárním problémem, který musí mít každý tvůrce ujasněn ještě než se pustí do práce, je skutečnost, zda chce vytvořit soutěžní výstavní exponát, nebo zda si chce udělat albové listy pro svoji sbírku. Proč je mezi tím takový rozdíl? Na albový list ve sbírce si můžete dát prakticky cokoliv, filatelistický materiál můžete doplnit kresbami, fotografiemi, text může být libovolně dlouhý nebo naopak může zcela chybět. Naproti tomu tvorba albových listů pro soutěžní exponát má svá pevná pravidla, může obsahovat pouze filatelistický materiál, materiál musí být vyvážený a doplněný textem stručným, jasným a výstižným. Rovněž využití plochy listu je ve sbírce a v exponátu rozdílné, také materiál listů se může lišit, jak dále zjistíte.

Před zahájením práce je také třeba vědět, jaký software mám ke tvorbě albových listů k dispozici. Na trhu se samozřejmě vyskytuje řada specializovaných grafických programů (CorelDraw, AutoCAD apod.), ty však má k dispozici jen málokdo. Poměrně rozšířený Paintbrush je zase velmi jednoduchý a pro tvorbu listů zcela nevhodný. Pro tvorbu albových listů jsem tedy zvolil program poměrně rozšířený, instalovaný na mnoha počítačích, a současně k vytvoření albových listů vhodný - textový editor MS Word. Předpokládám, že nebude vyhovovat všem tvůrcům, ale z přijatelných programů je nejužívanější, takže řada z nás již ovládá základy práce s tímto software.

Dále je třeba se rozhodnout, jaký rozměr albových listů zvolíme. Software nám umožňuje si zvolit téměř jakýkoliv rozměr albových listů od standardní DIN A4 přes Pofis (285x265 mm) či Schaubek (295x275 mm) až po rozměry zcela atypické. Zde bude limitujícím faktorem počítačová tiskárna. Tiskárnu na formát A4 má asi každý, pro tisk na klasické albové listy je však zapotřebí vlastnit odpovídající tiskárnu (většinou umožňující tisk na formát A3), kterou má k dispozici málokdo. I z tohoto důvodu doporučuji zvolit formát A4; je to praktičtější i z dalších důvodů, o kterých budu psát později.

Když jsme si zvolili formát listů, je třeba si také zvolit papír, na který budeme tisknout. Zdá se Vám to jako nepotřebná maličkost? Pak si uvědomte, že list ponese poměrně velkou hmotnost (kromě známek, často v hawidkách, i celistvosti, známkové sešitky apod.). Běžný kancelářský papír (gramáž 80g/m2) stěží unese známky, a to jen pro využití ve sbírce; listy exponátu se na výstavních rámech rády bortí a jejich instalace je téměř za trest. Z vlastní zkušenosti mohu doporučit papír o gramáži 160g/m2, který je dostatečně pevný; lze použít i těžší papír, zde však musíte mít na paměti, že musí být schopen bez poškození projít tiskárnou. Pozor tedy zejména u tiskáren s válcem o malém průměru - papír sice třeba projde, ale tiskárna jej může polámat. Než se tedy definitivně rozhodneme, je třeba papír důkladně vyzkoušet. Každopádně papír by měl být hlazený (bílý, nažloutlý nebo namodralý, ne však příliš tmavé odstíny), důrazně varuji před použitím klasických kreslících čtvrtek. Kromě velkých potíží, které s nimi zažijete na tiskárně (rády se zadrhávají a lámou) je výsledný tisk velmi nekvalitní a lehce se odírá - papír má nestejnoměrný drsný povrch.

Pokud máme vybrán papír (doporučuji si pořídit větší zásobu - přece jenom při doplňování nemusíte sehnat naprosto stejný odstín a přítomnost různých odstínů působí zejména na výstavním exponátu rušivě), můžeme se ještě zamyslet nad způsobem uložení vytvořených listů. Jako nejvhodnější způsob se jeví tzv. euroobaly - jsou levné, dostupné, dají se upevnit do kroužkových pořadačů a následné prohlížení je mnohem jednodušší než u klasických albových listů v pérových deskách. Než si však tyto obaly opatříte, opět si dovolím uvést několik postřehů ze své vlastní zkušenosti. Předně - nikdy nemůžete dopředu říci, co Vám materiál, ze kterého se euroobaly vyrábějí, se známkami udělá; proto zásadně nedoporučuji dávat do euroobalů materiály, které nejsou chráněny dalším způsobem, tj. v pošetkách nebo hawidkách. Rovněž doporučuji pořídit si pevnější druh euroobalů, lepší jsou zcela průhledné. Pro výstavní exponát pak použití euroobalů vůbec nedoporučuji. Pokud pominu fakt, že levý bílý perforovaný okraj působí neesteticky, pak je zásadním problémem skutečnost, že tento typ obalů nemá pevnou spodní hranu, což působí při instalaci velké problémy - listy nedrží, při sebemenším pohybu sesmeknou a vzhledem ke svému hladkému povrchu ideálně kloužou až na zem. Pro výstavní účely proto doporučuji obaly renomovaných firem (např. SAFE), které jsou sice dražší než běžné euroobaly, ale pro výstavní účely jsou mnohem praktičtější a navíc materiál mnohem lépe chrání.

Dočetli jste až sem? Pak jste připraveni poprat se se samotným počítačem. Ale o tom až příště.

"Na obsah tohoto dokumentu jsou uplatňována autorská práva. Tento dokument nebo kterákoliv jeho část nesmí být publikována nebo upravována bez písemného souhlasu autora včetně uvedení pramene."

Autor: David Schiller | 22. 7. 2003

Komentáře

Nejsou žádné komentáře

Přidat komentář


© 2002 - 2019 Zdeněk Jindra
ISSN 1214-4223