Tvorba albových listů pomocí počítače II.

2. Sedáme si k počítači

Minule jsme učinili všechny přípravné práce a závažná rozhodnutí a nic nám tedy nebrání sednout si k počítači a tvořit jednotlivé listy. Jak tedy začít? Předpokládám, že čtenáři tohoto článku již mají praktické zkušenosti s prostředím Windows a s textovým editorem MS Word (případně jiným), takže vytvoření nového textového souboru nebude žádným problémem. Stačí tedy otevřít program MS Word a v něm v roletce Soubor zvolit Nový. V následné nabídce pak vybereme Prázdný dokument. Objeví se čistý nepopsaný list čekající pouze na naše pokyny. Doporučuji již nyní si tento soubor uložit a během práce pak rovněž průběžně ukládat (přece jenom výpadky elektřiny občas řádí a přijít o několikahodinovou práci není vůbec příjemné); při prvním uložení si zvolíme název souboru a místo uložení.

Nyní si upravíme vzhled stránky. Znovu otevřeme příkaz Soubor a v něm zvolíme nabídku Vzhled stránky. Standardně bývá nastaven formát papíru A4 orientovaný na výšku; pro jistotu ale zkontrolujeme a pokud tomu tak není, pak příslušnými příkazy změníme. Důležité rozhodnutí nás čeká při volbě velikosti okrajů stránek. Pokud budu chtít maximálně využít plochu listu, musím počítat s tím, že tiskárna vyžaduje minimální okraje 0,5 cm; já osobně používám okraje vlevo a vpravo 1,5 cm. Velikost horního okraje se mi také osvědčila 1,5 cm, to však pouze v případě, že nebudu definovat žádné záhlaví (tj. nadpis, který bude na všech listech stejný, třeba "ČESKÁ REPUBLIKA"); pokud budu mít záhlaví, zvolím horní okraj níže; u jednořádkového nadpisu stačí 3 cm. U dolního okraje si pro změnu musím zvážit, zda buduji sbírku nebo exponát. U sbírky postačí rovněž 1,5 cm, u exponátu je však nutné zvolit dolní okraj minimálně 3,2 cm. Proč? Tato velikost dolního okraje je pro formát A4 nutná, protože listy tohoto formátu jsou o 1,2 cm vyšší než listy Pofis a musí mít tedy větší mezeru, jinak dojde k překrývání materiálu (tuto chybu jsem viděl u mnoha exponátů). Pro vlastní vystavení si pak mohu zvolit - buď listy vystavím takto (materiál se nepřekrývá, ale v dolní řadě každého rámu je neestetické nevyužité "bílé místo"), nebo listy dole o cca 1,2 cm oříznu (nejlepší řešení, musím však také příslušně upravit velikost obalů). Ještě upravím nastavení U hřbetu na 0 cm; pokud jsem se rozhodl pro záhlaví (zejména u sbírek je existence záhlaví praktická), nastavím výšku 1,5 cm. Zápatí není třeba definovat, prozatím jsem nepřišel na praktické využití na albových listech (možná si tam někdo bude chtít po vzoru vydavatelů albových listů /SCHAUBEK, SA-FE apod./ umístit své jméno jako znak autorství; v tom případě je však nutno posunout definovaný dolní okraj listu odpovídajícím způsobem nahoru).

Dále se rozmyslím, zda chci mít jednotlivé stránky průběžně číslované. Pokud ano, zvolím příkaz Vložit a vyberu nabídku Čísla stránek. Zde nejprve zvolím nabídku Formát, vyberu arabské číslice a začátek od čísla 1. Dále si zvolím umístění - používá se buď vpravo dole nebo uprostřed dole - a rozhodnu se, zda chci číslovat i titulní list. Pro výstavní účely číslovat jednotlivé stránky nedoporučuji; při pozdějším doplnění nového listu do exponátu pak vzniká problém přečíslování všech stránek za tímto listem následujících (nejčastěji se používá očíslování listů obyčejnou tužkou, které lze bez problémů změnit, rovněž bezproblémový je způsob, kdy čísla listů jsou uvedena na obalech, pak pouze vyměním obaly); navíc se v současnosti na výstavách požaduje očíslování listů na rubu, což je rovněž pouze za pomoci počítače technicky obtížnější (lze u tiskáren s oboustranným tiskem).

Následně si rozmyslím, jaký typ písma budu používat. Nejvhodnější pro tyto účely je patkové písmo Times New Roman, které je k dispozici v každé verzi Wordu. Pokud mám raději bezpatkové písmo, zde je nejběžnějším Arial, který je rovněž v nabídce všech editorů. Mohu si samozřejmě zvolit i jiný font, doporučuji si však vždy nejdříve vyzkoušet českou diakritiku, protože zdaleka ne všechny nabízené fonty mají češtinu (u starších verzí Wordu bývá za názvem fontu zkratka CE, u novějších verzí je však třeba zkoušet). Rozhodování o velikosti písma nechám na později, až budu popisovat jednotlivé listy. Při rozhodování o barvě písma bych měl být spíše střídmější a jako základní barvu mít pokud možno černou (rovněž zde je nutné si uvědomit, že pokud mám černobílou tiskárnu, zvolené jiné barvy se mi vytisknou ve více či méně čitelném odstínu šedi).

Mám tedy nachystán podklad a mohu začít vytvářet jednotlivé listy. Jako první bych si měl zhotovit titulní list, který tvoří jakousi obálku následného díla. Než jej začnu v počítači upravovat načisto, měl bych vědět, co na něm vlastně chci mít. Určitě tam bude název sbírky či exponátu, obvyklý bývá i ilustrační obrázek nebo obrázky či předměty; u výstavních exponátů by měl tento list obsahovat i označení vystavovatele, případně další údaje (např. klub, město, stát apod.). Zda budu chtít na tento list umístit i něco dalšího, záleží pouze na mém rozhodnutí. Nejlepší rozmístění se mi osvědčilo v pořadí (shora dolů): obrázek - název - ostatní údaje. Pokud mám obrázek k dispozici v elektronické podobě, mohu jej samozřejmě vložit na list přímo - v nabídce Vložit. vyberu Obrázek a následně zvolím Ze souboru; objeví se tabulka, pomocí které si příslušný obrázek najdu a vložím do textu. Pomocí kliknutí na obrázek si jej mohu následně upravit, a to jak rozměr, tak i polohu.

Každý exponát by měl mít kromě titulního listu i úvodní list (což samozřejmě nebrání vytvořit si úvodní list i pro sbírku). Pravidla umožňují titulní a úvodní list spojit do jednoho, takže záleží pouze na našem uvážení, pro kterou variantu se rozhodneme. Úvodní list obsahuje plán exponátu, podle kterého je následně celý exponát členěn. Plán exponátu je možno přirovnat např. k obsahu knihy; pro výstavní exponát je však nepostradatelný a jeho dobré sestavení je základem úspěšného vybudování celého exponátu. Protože se tento článek zabývá technickou stránkou tvorby albových listů, ponechám ideovou náplň úvodního listu stranou a zaměřím se pouze na vzhled. Pro tento list doporučuji velikost písma 12, názvy hlavních kapitol mohou být tučně nebo podtržené; rozlišení názvů rozdílnou velikostí písma není na tomto listě příliš účelné.

Začátek máme tedy za sebou, příště se pustíme do jednotlivých listů.

"Na obsah tohoto dokumentu jsou uplatňována autorská práva. Tento dokument nebo kterákoliv jeho část nesmí být publikována nebo upravována bez písemného souhlasu autora včetně uvedení pramene."

Autor: David Schiller | 8. 8. 2003

Komentáře

Nejsou žádné komentáře

Přidat komentář

Související články


© 2002 - 2019 Zdeněk Jindra
ISSN 1214-4223