Rozhovor s Jaroslavem Michalíkem – redaktorem Infofila.cz

Datum vydání: 1. 7. 2013


Jaroslav Michalík je čtenářům Infofily znám jako sběratel a studijní badatel emise Hradčany. Na naší Infofile publikoval desítky odborných prací a setkáváme se s ním i na diskuzi Sberatel.com pod přezdívkou blazek007.

Kdy jsi se dostal ke sbírání poštovních známek?


Asi budu mezi sběrateli, se kterými byly již vedeny rozhovory na Infofile vyjímka, ale ke známkám jsem se dostal poměrně pozdě. Když jsem se v roce 1979 po návratu z vojny přiženil na vesnici blízko Brna, měl jsem za souseda o celou jednu generaci staršího pána – dlouholetého sběratele ještě starého ražení, který sbíral prakticky celý svět. Ten mě vlastně dával školu, učil poznávat krásu známek a dá se říci rozlišovat mezi známkami a „smetím“. S ním jsem začal jezdit na burzy do Znojma, Bučovic, ale nejčastěji každou neděli tehdy ještě na Botanickou, později na Vlhkou ulici v Brně. Tímto vlastně odpovídám i na druhou otázku – tohle byl můj učitel i můj vzor.

Specializuješ se tedy na emisi Hradčany. Proč zrovna na ně a jakým způsobem vytváříš sbírku?

Mimo jiné státy jsem samozřejmě sbíral i ČSR I. Ovšem generální sbírka se mě zdála nějaká „prázdná“ a protože tenkrát – před mnoha lety – se na burzách daly koupit stokusové balíčky Hradčan doslova za pár korun, rozhodl jsem se šířeji věnovat této emisi. I z toho důvodu, že v naší literatuře počínaje Monografií č.1 přes staré prvorepublikové filatelistické časopisy až po dnešní Filatelii byla tato emise nejlépe a na tehdejší dobu nejpodrobněji zpracovaná. A jako další důvod byla spousta vad, odchylek a typů, které se v balíčkovém zboží daly nalézt a doposud ještě nalézají. Srovnatelná se známkami emise Hradčany je snad jen emise Slovinska z roku 1919, tedy ze stejného období. Takže od specializované sbírky ke sbírce studijní je jen krok a dělící čára mezi nimi je velice tenká.

Co dále sbíráš?

Sbírám, resp. sbíral jsem německy mluvící země, tedy Rakousko, Švýcarsko, Lichtenštejnsko, NSR a NDR. Zejména u posledně jmenované nebyl problém novinky shánět a doplňovat sbírku, protože tehdy Východní Němci měli velký zájem o výměnu známek se sběrateli z Československa a nebyl problém si se dvěma – třemi známky vyměňovat. Také u ostatních zemí nebylo tak těžké známky sehnat, nebyla doba mailů a mobilních telefonů, lidé si více psali. Ale dnes už jsem zůstal kvůli záplavě nových známek pouze u Rakouska.

Sbíráš klasické Rakousko také specializovaně? Co tě na něm zaujalo?

Se sbíráním známek Rakouska jsem vlastně začínal, už z toho důvodu, že to byly první poštovní známky, platné na našem území, jejichž pokračováním byly známky Československé republiky. Bez známek Rakouska by mě sbírka ČSR I připadala nějaká neúplná. Samozřejmě jsem Rakousko z počátku sbíral pouze generálně, ale s postupem času se sbírka začala rozrůstat o různé typy, zoubkování a jiné odchylky. Navíc v dnešní době se již o známkách ani mluvit nedá – pouze o barevných obrázcích a tak jsem s generálním sbíráním tohoto státu skončil po zavedení Eura, tedy přibližně v roce 2002. A začal se hlouběji věnovat období od roku 1850 do roku 1918. Už jen rozmanitost razítek na těchto známkách je úžasná.

Účastníš se i aktivně diskuzního fóra Sberatel.com. Jaký máš na tento projekt názor?

Diskuzní fórum je vynikající nápad, kde se během chvíle dají řešit různé problémy a dotazy. Vždy se totiž najde někdo, o kom ani nevíte, který Vám případný dotaz vysvětlí nebo problém či poznatek s Vámi rozebere.

Dá se říci, že díky diskuzi na Sberatel.com se v kategorii Hradčany, setkává skupinka badatelů, kteří posouvají naše poznání o této emisi opět hlouběji a dál?

To je samozřejmé. I když se jedná o emisi starou bezmála 95 let, stále a stále se objevují nové poznatky. Tohle hledání kolem Hradčan snad nikdy – naštěstí – neskončí. Nejsou to jen různé spirálové, příčkové a rámečkové typy. Vždyť na těchto známkách se vyskytuje tolik vad a odchylek, nahodilých, že každý takový přírůstek do sbírky sběratele, který nesbírá jen podle katalogu, musí náramně potěšit. A diskuzi na Sběrateli.com je nejrychlejší způsob, jak s ostatními své nálezy konzultovat a prodiskutovat.

Co by podle tebe nemělo scházet v žádné knihovně pravého filatelisty? Všiml jsem si, že do literatury investuješ nemalé částky, a to i do titulů, které se těžko shánějí a jsou tak i velmi drahé.

Tak záleží na tom, jaké oblasti se věnuje. Tedy v první řadě katalogy, i třeba starší několik desetiletí, pokud mu ovšem nezáleží na novinkách. Vůbec nevadí, že cenové údaje už dávno neplatí, ale při dnešní záplavě známek jsou katalogy mnohem stručnější a údaje, uvedené například v meziválečném katalogu jsou dnes dosažitelné pouze v katalogu specializovaném. A ceny – známka, která byla drahá tehdy, je drahá i dnes. A momentální ceny se dají najít na internetu. Nebo literatura o výrobě papíru, různých tiskových technikách, i tohle by sběratel měl ve své knihovně mít. Nebo literaturu o známkách, které dnes nesbírá, nikdo neví, co bude třeba sbírat zítra, nebo jeho syn.

Čeho si ve své knihovně nejvíce vážíš?

Vážím si všech knih. Samozřejmě naše Monografie. Nebo monografie starorakouských razítek od Kropfa, Müllera a Kleina. Staré filatelistické časopisy – Český filatelista, Tribuna filatelistů. Poštovní známky Rakousko – Uherské monarchie od Kropfa z r.1902. Bosna – Hercegowina od Passera. Poslední vydání čtyřdílné příručky rakouských známek od Ferchenbauera nebo její český ekvivalent od Hirše. Zajímavá je i Monografie PČ 1919 od Lešetického, jejíž přepis teď vychází na stránkách Infofily. Jen tak pro „kochání“ např. kniha Smíšené frankatury Rakouska a Lombardsko – Benátska od Jergera nebo kniha Rakousko 1850 – 1854 s vynikajícími obrázky od Emila Capellara. Té literatury je hodně.

Nedávno jsi v běžném filatelistickém materiálu nalezl Vejprtský padělek. Gratulujeme k nálezu. Je toto vždy jen o štěstí nebo i o znalostech? Je to Tvůj doposud největší nález?

Konkrétně tento padělek byl otázkou štěstí, když k nálezu došlo v běžném balíčkovém materiálu. Ani by mne nenapadlo, že v něm najdu Vejprtský padělek, naštěstí známka má jiný barevný odstín a tak jsem ji dal bokem jen pro tu její barvu, a ležela odložená v zásobníku. Teprve diskuze právě na Sběrateli.com mě upoutala a vzpomenul jsem si na ni, ale stále si nebyl jistý, jestli už dávno není pryč jako obyčejná, nepoznaná známka. No, naštěstí tam byla stále. Ovšem přes identifikační znaky má tak šikovně umístěné razítko, že jsem si netroufl sám o ní rozhodnout a později se potvrdilo, že se o padělek skutečně jedná. Tak co se týká ceny, ano, je to můj největší nález. Ovšem stejnou nebo dokonce větší radost mám například ze spojených spirálových typů na hodnotě 25h zoubkované E nalezené v partii razítek. Nebo 1.retuš hodin na 10h ze IV. tiskové desky v běžném balíčkovém materiálu, i když cenově Vejprtského padělku zdaleka nedosahují. Velice často jsou takové nálezy otázkou štěstí.


Z jakého filatelistického přírůstku jsi měl v životě největší radost?

Tak když to řeknu hodně zjednodušeně, tak radost mám z každého přírůstku, který si najdu sám, bez ohledu jestli se jedná o známku v hodnotě řádově desetikorun nebo tisíců. Sbírání známek je o hledání, to je jasné. Ale člověk také musí vědět, co hledá. Přiznám se, že moje sbírky zhruba ze 75% pocházejí z nálezů v různých partiích a pouze 25% jsem koupil na různých aukcích. Takové, které se nalézt dají jen těžko nebo které mě chyběly a chtěl jsem rychle zaplnit prázdné políčko.

Který exponát z výstav tě osobně nejvíce zaujal a proč, a která výstava je pro tebe ta nej?

Na výstavě jsem byl snad naposledy na BRNO 2005 a vím, že mne jako Hradčanáře samozřejmě zaujal exponát ing. Škalouda. Nebo výborné exponáty na EXPONETu. Ale nemusím chodit daleko, i na diskuzním fóru Sběratel.com v Chlubírně obdivuji sběratele Afghanistánu, Hradčan nebo lokálních vydání Uherska pro jejich znalosti. Jaromír, Pavel III, Dodie, Smith – na jejich ukázky je radost se dívat, i když někteří nevystavovali a snad ani nikdy nebudou. Sběratel se dá poznat i podle toho, s jakou pečlivostí svoje sbírky utváří.

Setkal jsi se s padělky či podvody ve filatelii a jak navrhuješ, aby se proti nim bojovalo?

Samozřejmě, každý sběratel se s padělky setkal nebo setká. Od primitivních padělků hodnot 10h, 20h a 30h s odstřiženým zoubkováním až po nebezpečné padělky přetisků nebo zoubkování. A vzhledem k neustále se vyvíjející technice bude asi hůř. Já to mám o něco jednodušší, protože např. emisi PČ 1919 se vyhýbám, právě z důvodu padělků, ale i z důvodu přemrštěných cen a konečně z nejasného důvodu vydání této emise. Ale napálit jsem se samozřejmě nechal také, když jsem na aukci koupil devítiblok Státní znak s posunutou moletáží, pro nedostatek času jej dal bokem a při pozdějším zařazování zjistil, že je šikovně slepený ze tří trojpásek. Ale cena nebyla nijak vysoká a mám jej ve sbírce jako odstrašující příklad.

Soukromé a ministerské zoubkování Hradčan. Jaký je Tvůj názor na tuto problematiku? Pamatuji si na Tvé varování určené sběratelům. Změnilo se něco k lepšímu nebo v tom je snad stále chaos?

Na Infofile jsem měl či stále mám článek, který se soukromého zoubkování týká a myslím, že ani dnes bych na svém názoru nic neměnil. Soukromé zoubkování vyšlo ze skutečné potřeby, resp. usnadnění práce institucí, které odesílaly velké množství zásilek. Na rozdíl od tzv. Ministerského zoubkování. Nevidím důvod, proč by se jedno mělo podceňovat (soukromé) a druhé nesmyslně přeceňovat (ministerské). V tomhle má jasno vydavatel katalogu Československo 1918 - 1939 pan Klim a dávám mu zcela za pravdu.

Je u specializaci Hradčan nějaký téma, který by bylo nedořešené a čekalo na své objasnění? Typy, retuše, rekonstrukce TD, barevné varianty a další specializace. Asi se shodneme, že je to nekončící studijní práce a vždy je co objevovat. Nás by zajímalo co tebe nyní nejvíce zajímá a na čem pracuješ?

Konkrétně u známek emise Hradčany se stále dají získat nové a nové poznatky, zejména těmi, kdo dělají rekonstrukce tiskových desek. Tato emise snad nebude dořešena nikdy. Jen třeba sledovat vznik tiskové vady jako jsou závoje, jejich postupný zánik, dokladovaný na desítce doslova haléřových známek je napínavý. Různé vady, vzniklé ať již během tisku nebo při čištění tiskových desek a manipulaci s nimi. Barevné varianty – to je kapitola sama pro sebe. Navíc při zmatku, ke kterému došlo u hodnoty 15h přejmenováním barevných odstínů. Někde mám článek, tuším od pana Šrámka, který se týká konkrétně této hodnoty a barevných odstínů. Nevím, jestli jej budu citovat přesně, ale barvy jsou tři: cihlově červená (nejběžnější), hnědočervená a červenohnědá, i s jejich popisem, jak se chovají pod UV lampou. Nad ostatními je naprosto zbytečné si lámat hlavu, ať se v katalogu jmenují jakkoliv.

Jaké máš plány do budoucna a chceš něco vzkázat našim čtenářům?

Plány do budoucna? Asi aby někdy ke známkám přilnul můj nyní desetiletý syn, protože zatím pro něj existuje jen počítač, kolo a házená. A čtenářům bych vzkázal, že u sbírání známek je třeba trpělivosti, ale to snad všichni vědí. Co neseženou dnes, podaří se jim třeba za měsíc či rok – a hned dvakrát. A také – nikdo nikdy nebude mít vše a tak není důvod propadat panice.

Děkujeme za rozhovor a vyslovujeme mnohé díky a podporu při další práci pro Infofilu. Těšíme se spolu se čtenáři na další Tvé články.

Za redakci Infofila.cz - Zdeněk Jindra

Autor: Zdeněk Jindra
ZdenekJindra@infofila.cz

Vytištěno ze serveru https://www.infofila.cz