Rozhovor s mladou vystavovatelkou Pavlínou Ondrejkovou

Pájo, řekni čtenářům něco o sobě.

Jmenuji se Pavlína Ondrejková a pocházím z Vlčnova, z malebného Slovácka. V říjnu mi bude 14 let a v současné době studuji na Gymnáziu J. A. Komenského v Uh. Brodě. Doma mám ještě staršího bratra Lukáše.

Rozhovor s mladou vystavovatelkou Pavlínou Ondrejkovou
Pavlína doma při práci na exponátu

Jak jsi začala sbírat známky?

Vždycky říkám, že už ani nevím, jak to vlastně bylo. Nějak jsme našli s bráchou doma na půdě pár známek nalepených v sešitě (barbarství) a mně se hrozně líbily obrázky zvířat a květin, které na nich byly. To mi bylo nějakých 6 let. U mne vyhrály známky s květinami. Přemluvila jsem tatínka, aby mi nějaké známky sehnal, a když viděl, že to asi myslím trochu vážně, tak mě zavezl do filatelistického klubu v Uh. Brodě. Tam jsem začala s opravdovou filatelií. Asi po půl roce jsem se seznámila s rytcem českých známek Jardou Tvrdoněm, který se stal mým výborným kamarádem a rádcem. Jarda je doslova chodící encyklopedie československé a české známkové tvorby. S ním jsem také navštívila několik výstav a křtů známek, kde jsem se seznámila také s jinými rytci a umělci, kteří se věnují známkové tvorbě. Po ukončení činnosti KMF v Uh. Brodě to byl právě Jarda Tvrdoň, kdo mě na výstavě v Jihlavě seznámil s panem doktorem Okáčem z Brna a ten mě ihned zajistil členství v KMF Zlín.

Co se ti na sbírání známek líbí?

To je těžké říct. Ve své sbírce nemám žádné vzácné známky, ale z těch co vlastním, mám velkou radost. Ze všeho nejraději se však přehrabuji v celistvostech. Mám jich velkou hromadu a skládám si je podle data na razítku. Obdivuji také staré písmo na velmi starých celistvostech a také vývoj oslovování v adrese.

Co všechno sbíráš?

Od samého začátku jsem ani ne tak já, ale spíše tatínek měl dilema, jestli známky čisté nebo razítkované. Vyhrály známky čisté, a protože se mi velmi líbily květiny, tak teda sbírám floru, stromy spolu s keři a také vlastním zásobník s houbami a kaktusy. K tomu všemu jsem ještě získala několik stovek celistvostí a příležitostných razítek s florou, aby moje sbírka působila celistvě. Myslím si, že sbírání čistých známek je snad o trochu jednodušší (na druhou stranu finančně náročnější), než sbírání ražených známek. Nedovedu si představit, že bych známky, které mám v exponátu NPR Čertoryje, měla někde sesbírat slušně oražené prošlé poštou. Mám také nějaké zásobníky s jinými tématy a to umění, fauna, pohádky a nějakou tu klasiku.

Navštěvuješ KMF ve Zlíně. Jak probíhají schůzky? Kolik Vás tam je mládežníků a jaké máte vztahy s vedoucím?

Protože to mám do Zlína 35 km, tak jezdím na schůzky, které se konají v neděli dopoledne tak jednou do měsíce. S ostatními mládežníky se proto moc nevidím. Mým vedoucím je pan Josef Kopřiva, se kterým mne pojí nejenom náklonnost k hezkým známkám, ale také chuť na dobrou čokoládu. Ta se stala neodmyslitelnou součástí nejenom nedělních schůzek, ale také soukromých návštěv u pana Kopřivy. Tyto návštěvy jsou vždy lepší než v klubu, kde pan Kopřiva zastává i jiné funkce a věnuje se jiným povinnostem. V bytě pana Kopřivy mám možnost také vzít do ruky velmi vzácné československé známky, ke kterým bych jinak neměla možnost vůbec přijít. Tatínkovi někdy chodí až mráz po zádech, když vidí, jak archy vzácných známek mám já v ruce, ale pan Kopřiva vždy odvětí:,,Jen ji nechte, vždyť jsou to jenom takové barevné papírky‘‘. V klubu se snažím také nějak pomoct a tak se zúčastňuji burz, kde prodávám vstupenky a lístky do tomboly. Spolu s tatínkem jsme také domluvili besedu zlínských sběratelů s rytcem Jardou Tvrdoněm. Úspěch tohoto setkání byl mimořádný a skoro přesně po roce se beseda zopakovala.

Rozhovor s mladou vystavovatelkou Pavlínou Ondrejkovou
Pavlína s panem Kopřivou - vedoucí KMF

Chtěla bys, aby se sbírání známek více rozšířilo mezi dnešní mládež? Čím myslíš, že se toho dá dosáhnout?

Samozřejmě, že ano. Mám ale pocit, že bitva mezi filatelií a počítači je jasně ve prospěch počítačů. Neznám ve svém okolí nikoho, kdo by se věnoval známkám jako já. Když jsem ve škole vzpomněla čemu se věnuji, tak mě měli za divnou. Mé úspěchy sice dokáží ocenit, ale jinak se mě ještě nikdo nezeptal na radu, jak začít sbírat nebo co by dotyčnému filatelie přinesla. Nejedná se přitom o nic náročného ani finančně a ani časově. Známkám se může mládežník klidně věnovat jen jednou týdně dvě hodiny a bude mít za půl roku velmi slušné znalosti a praxi při práci se známkovým materiálem. A co se týče počítače, tak s jeho pomocí dělám kompletně celý exponát a na internetu vyhledávám veškeré informace potřebné k jeho tvorbě. Tudíž jde skloubit i tyhle věci dohromady. Filatelie není rozhodně žádná nuda! A čím zvednout kredit filatelie u dětí? Podle mě výstavami. Když děcka vidí exponát s milovanými pejsky nebo letadly, auty aj., zatouží něco takového mít i oni (stejně jako já kdysi). Pokud se k tomu přidají ještě i rodiče, tak jako mě podporuje můj tatínek, tak je vyhráno. Vždycky se divím, jak staří sběratelé nemají komu předat svou sbírku, přičemž vnuků doma plný barák. U nás doma nikdo známky nikdy nesbíral, a přesto se jim věnuji a ráda.

Jaké výstavy poštovních známek jsi již navštívila a jaké z nich máš dojmy?

Tak to už si ani nevybavuji, kde jsem všude byla. Líbil se mně však výlet do země zaslíbené filatelii, a to do Žďáru nad Sázavou, kde žije naprostý filatelistický nadšenec pan Koukal, dále pak výstava v Karlových Varech (Euregia Egrensis) a úžasní Lněničkovi, no a samozřejmě Jihlava. Světová výstava v Praze je taková třešnička, a to hlavně proto, že jsem tam měla i svůj exponát.

Kde jsi již vystavovala a jaké jsi získala ohodnocení?

Ke tvorbě exponátu mě přiměl pan Okáč a to dva měsíce před výstavou Premiéra v Hluboši. Neměla jsem potuchy, jak se to dělá a tak jsem našla na internetu na Temaforu popis a stručné vysvětlení pravidel pro tvorbu exponátu. Dala jsem se do toho sama, jen s pomocí tatínka, který nade mnou držel stráž, aby vše mělo hlavu a patu. Výrobek jsem ukázala v klubu panu Kopřivovi týden před výstavou a ten řekl, že to není nejhorší a zas taková ostuda to snad nebude. Byla to VPZ a 72 bodů. Dostala jsem pánské hodinky (možná nečekali, že nejlepší bude holka) a ty jsem dala tatínkovi. Výlet to byl prostě skvělý. Další výstavou byla Světová v Praze- mimo soutěž.

Jaké máš plány se svým exponátem?

Když jsem začla s prací na exponátu NPR Čertoryje, tak jsem si nedokázala představit, že by toho bylo více jak na jeden rám. Přece jenom je to jen obyčejná (zdánlivě) orchidejová louka v Bílých Karpatech. No bylo to nakonec 32 listů- dva rámy. Důkladně jsem si po první výstavě probrala připomínky pana Špatného a dnes má exponát 64 listů a v současné době je na cestě na výstavu v Jihlavě. Protože jsem takový samorost a exponát neukazuji ve fázi přípravy nikde, ani v klubu, tak jsem taková trochu skeptická vůči výsledku. Snad se bude ale líbit. Zároveň už dnes texty překládám do anglického jazyka, protože byl exponát přijat na mezinárodní výstavu do Polska- Glogow 2009, která bude v listopadu.

Rozhovor s mladou vystavovatelkou Pavlínou Ondrejkovou
kroužkové kolo filatelistické olympiády

Chtěla by jsi někomu něco vzkázat? Čtenářům Mladého sběratele nebo svým příbuzným?

Chtěla bych poděkovat čtenářům za to, že dočetli náš rozhovor až do konce a snad se u toho ani trochu nenudili. Dále bych chtěla poděkovat panu redaktorovi, že oslovil k rozhovoru holku, která je úplně mimo hlavní filatelistické dění a to na samém okraji naší republiky. No a nemůžu nevzpomenout také na všechny ty Duškovce, Tůmovce a Soukupovi (dovedete si představit, že by u Soukupů byla nějaká nemoc v době finále filatelistické olympiády? To by nás tam zbyla už opravdu jen hrstka) a také pana Kopřivu – mého filatelistického guru. Na závěr zdravím moji rodinu. To je moje největší hybná síla. Díky!

Děkuji ti za rozhovor a přeji ti mnoho hezkých chvil nad známkami.

Autor: Zdeněk Jindra | 22. 10. 2009

Komentáře

Dobrý..

Pavlíno, gratuluji

Obdiv

super

držím palce

Nacházite se: www.infofila.cz - Filatelie - články - Rozhovory - Rozhovor s mladou vystavovatelkou Pavlínou Ondrejkovou - Vložení komentáře Česká ver

Přidat komentář  | Zobrazit komentáře


© 2002 - 2018 Zdeněk Jindra
ISSN 1214-4223