Rozhovor s Jirkou Sedlákem - předsedou SSČSZ a místopředsedou SČF

Dnes čtenářům Infofily přinášíme velmi zajímavý rozhovor s J. Sedlákem. Předsedou Společnosti sběratelů československých známek SČF a nově zvoleným mistopředsedou SČF pro vnitrosvazovou činnost.

Věnuje se atletice, chodí střílet, pěstuje akvarijní rybky a lekníny, zakládá koupací jezírka s rostlinnými čistírnami. Rád cestuje do exotických krajin, ale hlavně sbírá poštovní známky a to již od školních let.


Rozhovor s Jirkou Sedlákem - předsedou SSČSZ a místopředsedou SČF

Začneme tedy od Vašich filatelistických začátků, kdy a jak jste se dostal ke sbírání známek?

Ve dvanácti letech jako každý kluk a brzo jsem se naučil chodit do kladenského klubu filatelistů, tak to pak šlo už rychle. Už v té době jsem se zajímal o známky Československa po druhé světové válce.

Kdo byl Vaším filatelistickým vzorem či učitelem?

Hynek Ondrášek – měl neskutečné nadšení, dokázal poskládat kolektiv a ještě jej vyburcoval, aby dělal neskutečné věci. Pod jeho vedením vznikl první katalog českých známek, první kolektivní exponát českých známek, první díl ocelotisku z plochy, dokázal vydolovat ze sběratelů, kteří se zajímali o určitou oblast příručku z této oblasti, byl plný nápadů a neustále nás nutil něco dělat. Něco, co nás bavilo.

Řekněte nám něco bližšího o Vašem filatelistickém zaměření a svých exponátech. Co všechno sbíráte?

Nejdříve jsem se omezil na Československo po druhé světové válce, pak jsem to zúžil na období 1945-1955.

Ze známek  České republiky sbírám jen známky tištěné ocelotiskem z plochy, samozřejmě i deskové vady a celistvosti s těmito známkami.

Věnujete se akvarijním rybičkám i v námětové filatelii a jak je tento obor filatelisticky zastoupen ve známkové tvorbě ve světě?

Udělal jsem jednorámový exponát s akvarijními rybami. Ale to bylo jen tak ze sportu, proto abych ukázal, že z jedné emise českých známek se dá udělat jednorámový exponát. O tomto oboru nemám přehled, nesbírám ryby na známkách. Chovám je a vystavuji, nejlépe se moji miláčkové umístili na 2. místě v Evropě, tady se to vystavuje trochu jinak. Místo do alba, plavou ve vodě, ale je tam taky několikačlenná hodnotící komise. Drobný rozdíl je také v tom, že na výstavě akvarijních ryb vystavené ryby zůstávají majetkem organizátora výstavy, ale to nevadí, protože si vypěstujete nové.

Se kterým exponátem jste získal největší vystavovatelský úspěch?

Československo 1945 – 1955 pozlacená medaile, na mistrovství světa bronzová medaile.

Jaká výstava, kterou jste kdy navštívil Vás nejvíce zaujala a proč?

Brno 2005. Zde bylo vidět exponáty z různých oblastí a na rozdíl od výstavy Praga 2008 bylo jaksi více místa, nebyly takové velké fronty. Uvědomil jsem si, že Brno má tradici a ti lidé, kteří dělají výstavu, se vlastně opakují a je to pro ně rutina. Výstavy Praga dělal velmi často jiný kolektiv. Vlastně to už neděláme my, ale jiná specializovaná firma. Naštěstí to dělá dobře a svaz s ní spolupracuje. Kuriózní situace je, že pošta nevyužívá výstavy ani pro svoji propagaci, ačkoliv tu má docela dost zákazníků.

Byl jste se podívat na 1. česko-slovenské filatelistické výstavě ve Vysokém Mýtě a jak ji hodnotíte?

Na výstavě jsem byl v jury. Tyto výstavy v menších městech dělají nadšení členové klubů. Ve svém volném čase a zpravidla zdarma. Výstava byla pěkně udělaná, v hezkém prostředí. Škoda, že neměli více místa ukázat všechny exponáty.

Zájem vystavovatelů ve Vysokém Mýtě byl podstatně větší než byla kapacita vystavovacích prostor a řada exponátů musela do trezoru, tedy exponáty se hodnotily, ale návštěvníci neměli možnosti je vidět. To někdy vzbuzovalo mezi návštěvníky diskuse, zvláště pokud exponáty v trezoru získaly zlaté, nebo dokonce velkou zlatou medaili. Bude se SČF zabývat řešením tohoto problému?

Já doufám, že nebude. SČF se tímto problémem zabývat může, ale jaksi to neřeší nic. Výstavy přece nedělá SČF , ale místní klub filatelistů, který vytvoří organizační výbor. Většinou bojuje s místem, aby se tam vůbec vše vešlo. Pak ještě bojuje s penězi, aby se do nich vešel. Organizační výbor rozhoduje, co půjde do trezoru a co ne. Někdy je to těžké, některé exponáty jsou notoricky známé, v jiném případě není zase tak velký zájem. Pokud se týká některých drahých exponátů, může to být přímo přáním majitele, aby exponát šel do trezoru (např. otázka pojištění exponátu, denní světlo působící na známky atd.) Ale to tak nevadí, protože exponáty lze přece vidět na Exponetu.

Jako předseda SSČSZ s celým VV a jeho spolupracovníky vykonáváte záslužnou práci pro naši filatelii. Zpravodaj společnosti je na vysoké úrovni a vydavatelské aktivity společnosti jsou také velmi rozsáhlé. Jaká práce je za Vámi a jaká před Vámi?

Štěstím je, že se vytvořil skvělý kolektiv, kdy všichni lidé dělají práci zdarma a samozřejmě ve svém volném čase. Jsou to odborníci a mohli by to dělat i profesionálně. Jedinou naší odměnou je spokojený úsměv našeho editora. Jsem rád, že jsme se propracovali k této kvalitě Zpravodaje a mým takovým soukromým přáním bylo mít barevnou obálku. To jsem si splnil. Teď řešíme koncepci do budoucna – ubývá deskových vad na známkách a také výzkum se komplikuje tím, že je náročnější a samozřejmě i dražší. Chceme především informovat do budoucna o českých známkách, protože většina sběratelů sbírá právě tyto známky.

Vydání prvního dílu monografie Ocelotisk z plochých desek – 1945-53 do měnové reformy provázela diskreditační kampaň ve Filatelii. Proč a jak k tomu došlo? Nesnížilo to prodejnost této užitečné a na trhu scházející monografie?

Ve Filatelii vyšlo negativní a hlavně nepravdivé hodnocení publikace, ještě než tato kniha vyšla, ačkoliv ji nikdo z lidí ve Filatelii nemohl vidět. To se přece nedělá. Také došlo k tomu, že Fr. Beneš využil (nebo zneužil?) své nadstandardní styky s vedoucími pracovníky České pošty a získal stejný černotisk pro katalog českých známek. Asi jsme byli jediná pošta, která podpořila vydání komerčního katalogu. Napsat, že v této knize nebyly nové poznatky, byla neúcta vůči autorskému kolektivu, protože někteří členové studovali materiál pro svoji kapitolu několik let, trávili dlouhé chvíle v poštovním muzeu.

Prodejnost je dána dalšími faktory. Jak negativní kampaň Filatelie ovlivnila prodejnost, neumím posoudit.

SČF se chystá vydávat Informace SČF v novém podání a k tomuto byla i ustavena redakční rada, ve které jste též zastoupen. Jaké jsou záměry a nápady?

Redakční rada je velmi malá, ale jsou tam velmi dobří kolegové, už vedení pod zkušeným Dr. J. Šolcem je malá výhra. Má profesionální přístup a ví jak vše zorganizovat, aby to fungovalo. Petr Fencl zase v krátké době vše připraví pro tisk, takže Informace jsou na světě ve velmi krátké době. Hlavním cílem je zlepšit kvalitu Informací a pomoci sekretariátu při zajištění tohoto časopisu. Záměrem je poskytnout kvalitnější publikaci a dát tak členům SČF více informací. Jen tak tiše doufám, že toho kluby využijí a budou do tohoto časopisu přispívat. Používám výraz časopis, i když je to dost těžké, protože Informace nemají nahradit odborné filatelistické časopisy jako např. Merkur nebo Zpravodaj, ale zvýšit přehled a informovanost členské základny.

Byl jste zvolen místopředsedou SČF pro vnitrosvazovou činnost. Jaké máte plány v této funkci a jakou práci pro SČF chcete vykonat?

Mým hlavním cílem je zlepšit postavení svazu. Možná je to můj soukromý dojem, ale organizace, která má 7 – 8 tisíc členů přece musí mít významnější postavení. Hodně lidí odchází, protože jejich argument je, co z toho mám, že jsem členem svazu. To mě může nadzvednout, protože mají i nemají pravdu. Zdá se mi, že neorganizovaných filatelistů je možná více než členů svazu. Nemůžeme koukat na svaz jako na něco, co nám dá černotisk a můžeme si tam zavolat, když něco potřebujeme. Proč rakouský svaz má dvakrát více členů, než my ačkoliv Rakousko má dvakrát méně obyvatel. Naši členové by měli mít dobrý pocit z toho, že jsou členy svazu. Je zde skupina lidí, kteří mají stejné zájmy. Sbírání známek je i sociální záležitost. Ze sběratelů se stávají přátelé. Když lidé odcházejí z práce do důchodu, cítí, že je již společnost nebo jejich bývalá firma tak nepotřebuje. Ve sbírání poštovních známek se mohou stát odborníky a jejich práce si ostatní váží a možná ji i více ocení, než v bývalém zaměstnání. Když uvážíte, že předsedové klubů, hospodáři a jednatelé pracují zdarma, často si jim ostatní stěžují, proč nemají známky včas, proč se vydává tolik známek, proč je výstava tak daleko atd. Tak je to někdy obdivuhodné, že tito lidé drží nad vodou kluby, kde jediným pojítkem je vlastně přátelství. Važme si jich a buďme rádi, že to dělají.

Asi těžko udržíme propad členské základy, ale to přece není tak důležité. Stačí, když tam budou lidi, se kterými si máme co říci. Lidi, které rádi potkáváme. Lidi, kteří nám pomůžou, když to potřebujeme. Lidi, kteří se k nám chovají hezky. Lidi, od kterých se něco naučíme a dozvíme. A to bych chtěl zajistit. To je můj cíl.

Organizovaná filatelie se potýká s problémem úbytku jejích členů. Máte nějakou představu, či nápad jak řešit tuto situaci?

Rodit více dětí. To je spolehlivé řešení. To je můj nápad. Doufám, že se o to ostatní sběratelé zasadí. Pokud to už nejde, tak jedině vychovávat své nástupce. Mládež je sice zajímavá skupina, ale více sběratelů se teď přihlašuje ve věku kolem 30 – 50. Mládež zpravidla nabere jiný směr, dívky objeví kouzla diskoték, kluci zase objeví kouzla dívek popřípadě internetu. Ale skupina mužů (u žen to nefunguje) po 30 letech již má jiné zájmy, stabilní zaměstnání splacenou hypotéku. Sbírání známek jim poskytuje možnost vypadnout z baráku, věnovat se něčemu novému a objevovat nové obzory, musí studovat historii, nové techniky tisku, což příznivě působí na jejich stárnutí. Je to záliba, hledejme, co je v ní pro nás hezké. Možná najdeme naše pokračovatele a také větší podporu mimo svoji rodinu. Pokud jsme vychovali jediného sběratele, udělali jsme více, než když máme 5 zlatých medailí z výstavy.

Někdy v roce 2005 se ve Filatelii, Merkur-Revue a Zpravodaji SSČSZ velmi řešila 13 K Košická 1945. Šlo o to, zda se jedná o barevný chybotisk nebo padělek, o čemž se dohadovala filatelistická veřejnost. Za Vaše názory jste byl spolu s kolegou ve Filatelii tvrdě napadán a zbytečně osočován. Jaký je Váš nynější pohled na tuto záležitost? Přikláníte se již k tomu, že se jedná o padělky? Změnil byste něco na svém již vydaném článku?

Mně vůbec nevadilo, že mě osočuje člověk, který tomu vůbec nerozumí. Protože v té době jsem spolupracoval s Ing. Bělinou, což je dlouholetý zkušený sběratel a hlavně chemik. A dobrý chemik, který uměl z analýzy, jež vyšla ve Zpravodaji vyčíst podstatně více, než nějaký amatér píšící do Filatelie. Celá potíž je v tom, že nešlo dokázat, že jde o padělek a bohužel ani, že jde o pravou známku. Spektrální analýza vlastně připouští, že tyto známky mohly vzniknout. Stejná potíž je u některých dalších známek – např. Jirásek 8,- Kč, kdy jsem viděl tuto známku v náhodném skartu v odlišném barevném odstínu, který lze velmi snadno vyrobit. Na setkání sběratelů naší Společnosti, které se uskutečnilo během výstavy v Hradci Králové jsem ukazoval, jak některé košické známky ovlivní obyčejný perchloretylén, který je součástí čistidel. Několik měsíců poté se podobný článek o použití čikuli objevil i ve Filatelii.

K článku, který jsme vydali společně s Ing. Bělinou, mohu doplnit, že jsou metody jak toto skutečně potvrdit, či vyvrátit, bohužel jsou nákladné a dnes by to těžko někdo zaplatil. Zajímavé je, že Povereníctvo v roce 1945 vydalo alba, kde byly košické známky nalepeny. V jednom albu je i tato známka v odlišném odstínu. Bohužel se mi tento album nepodařilo na jedné aukci vydražit. Dozvěděl jsem se o tom až později.

Jaký filatelistický úlovek se Vám nejvíce povedl a z čeho máte ve své sbírce největší radost?

Návrhy aršíku vydaného k 70. narozeninám A. Zápotockého. Je to ojedinělá věc, kterou nemá ani poštovní muzeum. Historie, jak se tyto návrhy dostaly z pozůstalosti, je velmi zajímavá.

Jaké filatelistické osobnosti si nejvíce vážíte a s kým se jako filatelista rád setkáváte?

Nechci vybrat jednoho člověka, protože bych potom ty ostatní posunul jakoby dozadu. Ale právě při sbírání známek jsem potkal úžasné lidi a byl jsem rád, že jsem s nimi mohl pracovat ať na výstavě Praga 2008, při hodnocení exponátů na výstavách, při práci v našem kladenském klubu anebo ve Společnosti.

Jaký je Váš názor na rozsáhlou padělatelskou aféru, která se dlouhodobě řeší na Infofile a týká se prodeje žilkovaných padělků ze sbírky p. Fischmeistera, ale i dalších žilkovaných i jiných rarit? Před několika lety byla odvolaná celá komise znalců v čele s jejím předsedou P. Pittermannem, když se prokázaly omyly znalců. Byla jmenovaná nová komise s novým předsedou F. Benešem. Nyní se ale ukázalo, že F. Beneš se mýlil podstatně více než znalci Karásek a Pittermann a minimálně eticky selhal, když prodal padělky do sbírky p. Fischmeistera, další padělky v aukci PROFIL – PRAGA 98 a nepodnikl nic proti odhalení a dopadení padělatelů. Nepodal ani žádné trestní oznámení. Jaký je Váš názor na uvedenou padělatelskou aféru, která se dlouhodobě řeší na Infofile?

Je to nepříjemná věc, která se dotkla naší filatelie. Odvolání celé komise kvůli pochybení jednoho nebo několika členů byla dle mého názoru věc zcela zbytečná. Jeden význačný spolumajitel německé aukce mi jednou řekl, my máme taky dost padělků, ale zase je tolik nepropagujeme jako vy. Vaše známky se proto u nás dost špatně prodávají.

Momentální situace je, že není ani jeden znalec, který by mohl oponovat Fr. Benešovi ať má či nemá pravdu. Zde je situace, že nikdo do toho nepůjde. Řada argumentů je jen v ústním podání. Fr. Beneš se odmítl vyjádřit k dopisu, který jsme mu poslali. Je to pro něj přece nejjednodušší. Nikdo ho nezažaluje, nikdo mu nic nedokáže. Co tedy chcete dělat?

Etický kodex máme také ve svazu, ale velmi špatně se dokazuje, že jej někdo porušil. Zde je spíše otázka, zda se člověk cítí, že se chová dobře, nebo špatně. Okolí mu to sice může dávat najevo, ale když máte hroší kůži, tak vám to nemusí vůbec vadit.

Jaký je Váš dnešní názor na morální likvidaci J. Karáska a P. Pittermanna v době kdy je známo, že i F. Beneš minimálně eticky selhal?

Jaký si mohu udělat názor na věc, kdy se nemůžete vůbec bránit? Když ve Filatelii napíšou, že jste lump a vy to chcete vyvrátit, kam se obrátíte? Náš Zpravodaj má náklad 300 kusů, což je podstatně méně, než má Filatelie. Jak Karásek, tak P. Pittermann udělali pro filatelii strašně moc. Možná, že v některých případech nepostupovali správně, ale osobně bych to nikdy neřešil na stránkách časopisu. V našem Zpravodaji ctíme to, že chceme psát o známkách a nechceme vést papírovou válku a házet bahno na ostatní. Vždycky se něco najde, co můžete té druhé straně vytknout, zvlášť, když nemá možnost se bránit a napsat něco do toho samého časopisu. Existuje sice tiskový zákon, ale vidíte sám, jak se dodržuje. Nemáte sebemenší šanci dovolat se svých práv.

V rozhovoru s Lumírem Brendlem padla otázka i kolem znalecké značky J. Karáska. Dle všeho je znalecká značka i jeho deník ve známých rukou bez protokolárního zničení. Nemůže docházet ke zneužití tak jako to je známo například u značek Gilbert, Mrňák...atd? Není to pro Československou filatelii problém?

Svaz se to snažil dohledat. Tajemník Maleček je dost pečlivý a na jeho dopis nepřišla odpověď, která by tuto otázku vyjasnila. Pro další činnost to je určitý problém. Ale dle mého názoru bychom měli sbírat, co známe, a pokud to sbíráme delší dobu, měli bychom být takoví amatérští znalci. Mezi sběrateli jsou vynikající znalci, kteří nejsou znalci. Pan Majer nebo pan Nygrýn nejsou znalci, ale známkám rozumějí lépe než některý znalec a takových sběratelů je poměrně velké množství.

Jaké máte plány do budoucna a chcete něco vzkázat našim čtenářům?

Najděte si ve známkách to, co vás baví, dělejte to tak, abyste příliš nezatěžovali domácí rozpočet. Jste ve skupině vynikajících lidí, kteří vám mohou pomoci a váží si vás.

Děkujeme za rozhovor a vyslovujeme mnohé díky a podporu při další práci pro SČF, SSČSZ a Infofilu.

Za redakci Infofila.cz - Zdeněk Jindra a Jaromír Petřík

Autor: Redakce | 15. 11. 2011

Komentáře

Výborný rozhovor ( a názory)

Přidat komentář  | Zobrazit komentáře


© 2002 - 2016 Zdeněk Jindra
ISSN 1214-4223