Rozhovor s Emanuelem Lukešem o filatelii a vystavování

Datum vydání: 18. 3. 2014


Emanuela Lukeše čtenáří Infofily znají jako úspěšného vystavovatele a nyní i jako publicistu, který přináší na naší Infofile nádherný seriál - Kolumbus a Nový svět. Pusťme se do rozhovoru s touto zajímavou filatelistickou osobností.

Řekněte čtenářům něco více o sobě do začátku našeho rozhovoru.


Narodil jsem se za Protektorátu roku 1943 ve znamení Lva ve městě Plzni a celý svůj produktivní věk jsem spojil s plzeňskou Škodovkou. Do vínku jsem dostal biblické jméno Emanuel. To, že mým životním stylem bude poznávání světa cestováním, jsem v sobě objevil během svých vysokoškolských studií v Moskvě, kde jsem Diplom získal roku 1966 v oboru, který se u nás tehdy nedal studovat – Projektování a provoz jaderných elektráren. Na svých prázdninových cestách jsem poznal celé černomořské pobřeží včetně Gruzie, dále pak jsem Transsibiřskou magistrálou doputoval až na Sibiř k jezeru Bajkal. Procestoval jsem Střední Asii od Alma Aty přes Taškent, Samarkand, Bucharu až do Ašchabádu. Během posledních prázdnin jsem poznal severní zapolární kraje kolem Murmansku a Karelii. Tak to byly mé cestovatelské začátky v poznávání světa.

Jaké byly Vaše filatelistické začátky?

Vždy mě zajímala historie, architektura a umění. Pasivně jsem začal sbírat známky a FDC po návratu ze studií, protože v té době začínaly u nás vycházet cykly jako Pražský hrad a Umění na známkách. Mým oblíbeným umělcem a rytcem známek je Jiří Švengsbír a to byla tehdy jeho nejvýznamnější doba.

Další, tak zvaný kolumbovský začátek, byl během mé první cesty do USA v roce 1992, kdy probíhaly oslavy 500. výročí objevení Ameriky Kolumbem. Abych k těmto oslavám nějak přispěl i já, vzal jsem si na cestu v Československu vydanou k těmto oslavám FDC se známkou Adolfa Borna a orazítkoval jsem ji poštovními i suvenýrovými razítky během své cesty. Tím jsem „umožnil“ Kolumbovi navštívit i místa, kde nikdy nebyl během svých objevitelských cest. Tuto FDC jsem pak symbolicky umístil na titulním listu svého exponátu „Kolumbus a Nový svět“. (obr. 1)


Obr. 1


Měl jste nějakého učitele?

Ve filateli jsem především samouk, kdy převážnou část svých poznatků jsem vyčetl z knih, časopisů a internetu. V mém zaměření na tematickou filatelii a zejména na otevřenou filatelii, kde se může uplatnit i můj nefilatelistický materiál, mi nejvíce pomohl Ing. Lumír Brendl, tehdejší předseda svazu SČF, ale především jako výborný filatelista a člověk. Nikdy mi neodmítl se sejít, probrat problémy, které mě tížily, ale především nikdy neopomněl pochválit věci, které se mi povedly. To mi vždy povzbudilo do další práce. To se v současné době nedá říci o výstavních porotcích, kteří zapomínají dobré věci v exponátech pochválit. Pouze odebírají body, aniž by to řádně zdůvodnily. Ale to je na samostatné vyprávění.

Na obr. 2 jsem Ing. Brendlovi v roce 2006 ukázal svůj exponát o Kolumbovi se vztahem k obrazu Václava Brožíka „Kolumbus“ a jeho uvedení na známce USA v roce 1893. Okamžitě se věcí nadchnul, vzpomněl si na své zážitky z velké kolumbovské výstavy v Janově 1992 a dal mi článek, který o tom tehdy napsal do Filatelie. Od té doby stál nade mnou jako můj dobrý anděl strážný.


Obr. 2


Povězte nám něco bližšího o svém filatelistickém zaměření a svých exponátech.

Okamžik, kdy jsem se rozhodl jít cestou tematické filatelie, bylo přečtení v roce 2004 článku od prezidenta Filatelistické federace Koreje na téma : „Jsou známky apolitické ?“ Podle něj : Známky vystupují ve třech rolích :

a) jsou předplacením poštovní služby,
b) jsou nástrojem pro oslavu a propagaci národního dědictví a
c) jsou sběratelská položka s vlastní cenou (jsou investicí – moje poznámka).

Rozhodl jsem se pro roli nástroje pro oslavu národního dědictví. Tuto vlastnost známek jsem si ověřil ve svém studijním materiálu („exponátu“ se 40 listy A4, černé barvy a naležato ) s názvem „České dějiny a známky“. Musel jsem si tuto funkci známek ověřit na naší historii, než se pustím do vyprávění příběhů světové historie - „Od Kolumba k americké nezávislosti“. Rád bych o těchto poznatcích řekl více, ale nebudu tím zde zabírat čas a prostor. Snad někdy jindy. Formu listů o historii a známkách jsem si prohlédl v oficiálním dokumentu pošty USA, kde se nabízí tzv. „History on Panels“ (obr. 3). Tomu nejlépe vyhovovala tehdy ještě experimentální otevřená třída (v současnosti řádná třída „otevřená filatelie“). Celou svou tematickou sbírku jsem začal přepracovávat do formy soutěžních exponátů otevřené třídy. Exponáty vznikaly postupně a také tak jsem je začal umisťovat na Exponetu, který založili naši filatelisté Ing. Janík a Ing. Černík.

Uvádím přehled svých 7 exponátů s uvedením jejich čísel na Exponetu a datumem uvedení na Exponetu, počtem rámů a listů A4 :

Číslo 130–od 29.9.2006–Od Kolumba k americké nezávislosti (20 rámů,320listů)
Číslo 131 - od 29.9.2006 - Kolumbus a Nový svět (původní název „Kolumbus na známkách od roku 1853 do roku 2006“ – 5rámů. 80 listů)
Číslo 438 – od 21.10.2008 – Cesta k výstavě PRAGA 2008 (1 rám, 16 listů)
Číslo 480 – od 9.2.2009 – Objevitelé neznámých dálek (7 rámů, 112 listů)
Číslo 566 – od 24.10.2009 Bonsaj. Koníček na celý život. (5 rámů, 80 listů)
Číslo 571 – od 7.11.2009 – Britská koloniální říše (5 rámů, 80 listů)
Číslo 765 – od 1.4.2012 – Světová kolumbovská výstava - Chicago 1893 (1rám,16 listů)


Obr. 3


Jaké exponáty jste již vystavoval a s jakým hodnocením?

V Plzni jsem se představil poprvé 20.7.2007 na velké propagační výstavě v Galerii „U Andělíčka“, kterou zahájil Ing. Brendl.(Obr. 4). Celkem jsem vystavil 207 listů A4 z celkem 345 listů exponátu č. 130 „Od Kolumba k americké nezávislosti“. Byly na 23 rámech po 9 listech. Více rámů se do galerie už nevešlo. Do mé filatelistické kroniky Ing. Brendl napsal :

„Významná filatelistická výstava, jedinečná prezentace exponátu „volné třídy“, který by si zasloužil, aby byl představen na velké filatelistické, evropské nebo světové výstavě !“. Povedlo se – na Světové výstavě PRAGA 2008 byl tento exponát uveden v elektronické verzi na 2 CD ve třídě Filatelistická literatura (345 listů A4). Získal 65 bodů a postříbřenou medaili. (obr 5).

Ostatní exponáty č. 131,566,571 a 765 získaly na našich soutěžních výstavách (Jihlava 2009,Dobříš 2010,Vysoké Mýto 2011 a 2013, Lidice 2012 a Nitrafila 2013) maximálně pozlacené medaile a nejblíže získání kvalifikace na zahraniční úroveň výstav měl na NITRAFILE 2013 exponát BONSAJ, se 72 body a stříbrnou medailí. Chyběly 3 body.

Jednorámový exponát o výstavě PRAGA 2008 jsem vystavil na propagační výstavě v německém Weidenu v roce 2008.

Svůj pohled na filatelii jsem prezentoval na několika besedách s mládeží a na přednášce v Západočeské galerii v Plzni 5.12.2006 jsem i s promítáním ze slidů (z počítače) seznámil veřejnost s tématem „Kolumbus ve filatelii a výtvarném umění“.


Obr. 4


Obr. 5


Váš nejsilnější zážitek z výstav? Který exponát Vás kdy osobně nejvíce zaujal a proč?

Nejvíce na mne zapůsobil na evropské výstavě BRNO 2005 zlatý exponát „Kolumbus objevuje svět, počátek nové éry“ vystavovatele, Nizozemce, Dirka Speksnijdera. Byl to exponát na 63 listech ležatého formátu A3, se vzácným materiálem a originálním zpracováním. S jeho vystavovatelem jsem se později spojil a on mi věnoval černobílou kopii A3 všech 63 listů. To bylo gesto hodné mistra !

Můj nejsilnější zážitek je ze Světové výstavy PRAGA 2008, když jsem na ni pozval svého kolegu Donalda Landise, Američana, nyní žijícího v Madridu. Seznámil jsem se s ním v roce 2007 na mezinárodním semináři Filatelistické Společnosti Kryštofa Kolumba (CCPS), konaném v Las Palmas na Kanárských ostrovech. Výstavy, kromě svého filatelistického poslání, mají být též místem setkávání se s přáteli. Tuto funkci výstav bychom neměli opomíjet. (Obr. 6).


Obr. 6


Z jakého filatelistického přírůstku jste měl v životě největší radost?

Na to je těžké jednoznačně odpovědět. Některé známky a celistvost jsou, jak já říkám „vyčekané“, kdy se Vám nedaří dlouhou dobu potřebný materiál sehnat. Příkladem toho může být doporučený dopis Chile s Kolumbem na známkách, zaslaný do Indie, kam dorazil adresátovi do Indie 4. 4. 1895 přes Calcutu (obr. 7a 8). Tento dopis jsem potřeboval jako důkaz, že ve filatelii je vše možné. Ačkoliv se Kolumbus nedostal nikdy do vytoužené Číny, Japonska či Indie, tento dopis mu umožnil Indii navštívit.

Jiným příkladem a příběhem je Příležitostná dopisnice, vydaná v roce 2011 Českou poštou k 160. výročí narození malíře Václava Brožíka, s jeho portrétem na natištěné známce a s otiskem obrazu americké známky z roku 1893 na levé straně dopisnice. Trvalo to 9 let, než byla vhodná doba, abych vydání této dopisnice inicioval, připravil jsem její první návrh, který do konečné formy zpracoval Pavel Sivko. Protože se u mne jedná o exponáty otevřené filatelie, je pro mne velmi vzácná fotografie Brožíkova obrazu z Kanady, kterou mi poslal restaurátor tohoto obrazu pan Carol Poulin. Obě tyto pro mne vzácná díla jsem proto dal společně na jeden výstavní list (obr. 9).

Každá známka má pro mne svůj příběh a tak bych mohl pokračovat dále.


Obr. 7


Obr. 8


Obr. 9


Vaším životním koníčkem je i cestování. Kde všude jste byl a mělo to i nějakou spojitost s filatelií?

Mým životním mottem je následující myšlenka Karla Čapka, že : „Nejkrásnější na světě nejsou věci, nýbrž chvíle, okamžiky, vteřiny …“

Za svých 52 let „na cestách“ jsem se touto myšlenkou řídil a v době, když se cestovat mnoho nedalo, jsem se věnoval koníčku tvorby bonsají a s ním jsem virtuálně „procestoval celý svět“. V zelenými šipkami označených místech jsem byl členem bonsajových klubů v době, když se o bonsajích u nás téměř nic nevědělo. (Obr. 10). Celých asi 40 let života zobrazuje můj exponát BONSAJ (č.566) s podtitulem Koníček na celý život. Hlavně mi toto špičkové umělecké japonské umění naučilo velkému citu pro harmonii a estetiku. Z těchto hledisek přistupuji i ke tvorbě každého filatelistického listu. Nechci se nechat vmanévrovat doporučeními porotců na výstavách do určitých stereotypů při tvorbě tematických listů. Listy jsou sice jednotně udělány, ale ztrácí se v nich tvořivost autora.

Na obr. 11 je mapa světa z fotoknihy Naše cesty 1966 – 2013, které jsem absolvoval i s manželkou. Pro mne to bylo do roku 2013 celkem 100 cest do zahraničí (částečně i služebních), během nichž jsem navštívil 34 zemí.

Po roce 2002 měly cesty i svoji filatelistickou náplň. Například při své cestě do Peru v roce 2013 jsem se spojil e-maily s viceprezidentem Filatelistické asociace Peru panem Aldo Samamé, se kterým jsem se pak v Limě sešel a báječně jsme si o filatelii i o životě pohovořili (obr. 12). Dodatečně jsem doma z katalogu zjistil, že pan Samamé dělal na světové výstavě známek THAILAND 2013 jurymana za Peru. Každá z cest se nějakým způsobem odrazí v mých filatelistických listech, například výměnou fotografie ve dříve zpracovaném listu za aktuální nebo doplním získanou známku. To se stalo i po návštěvě Machu Picchu – novodobého divu světa. (obr. 13).


Obr. 10


Obr. 11


Obr. 12


Obr. 13

Jste členem Christopher Columbus Philatelic Society (CCPS) v USA a tím i American Philatelic Society (APS). Několik let jste i členem AAPE – Americká Asociace Filatelistických Vystavovatelů. Můžete čtenářům tyto společnosti a organizace představit?

Velice rád to učiním. Od července roku 2002 jsem se po odchodu do důchodu začal zabývat myšlenkou o zpracování filatelistického exponátu na téma Kolumbus. Po několika měsících jsem zjistil, že v Plzni neseženu už žádný další vhodný materiál a ani pražský veletrh Sběratel mi mnoho nepomohl. Rozhodl jsem se jít od „kováříčka“ ke „kováři“. Katalog Michel pomohl, ale pořád to nebylo ono. Na internetu jsem zjistil, že existuje v USA od roku 1982 Christopher Columbus Philatelic Society (CCPS), kterou jsem požádal o členství. Bylo mi vyhověno a jsem členem číslo 588 od 12. dubna 2004. Tato společnost je přidružena do dalších 2 velkých amerických organizací a tím mi bylo umožněno využívat možností, které poskytovaly i tyto organizace.

Jedná se především o American Philatelic Society (APS), která má po celém světě více než 40 000 členů. Má velkou nabídku moderních filatelistických projektů jako je například tvorba filatelistických prezentací (Power Points), z nichž jsem jednu využil pro zpracování prezentace pod jejich sponzoringem. Nabídli mi (paní Janet Klug – bývalá prezidentka APS), abych v jejich programu „Speaking of Stamps“ zpracoval prezentaci: „Czech Republic – A History on Stamps“. To jsem velice rád akceptoval, prezentaci vytvořil a chtěl bych o tom do Infofily zpracovat samostatný článek.

Druhá společnost je American Topical Association (ATA), která se zabývá tematickou filatelií.

Největší přínos pro mé „sbírání známek“ byly možnosti v CCPS (na obr. 14 je na dopise z CCPS série 4 známek s tématem „sbírání známek“ (Stamp Collecting). Čtvrtletně vychází barevný časopis (asi 20 stran) s názvem „Discovery !“. Napsal jsem do něj dosud 16 článků, které měly dobrý ohlas. Dostal jsem úplný seznam všech známek, vydaných o Kolumbovi po celém světě (s uvedením čísel katalogů Michel a Yvert). Co si přát více pro začátek ! CCPS pořádala pro své členy mezinárodní semináře v místech nějak spojených s životem a cestami Kolumba. V roce 2007 jsem se zúčastnil (za své peníze) semináře v Las Palmas, na Kanárských ostrovech. Kolumbus se zde při každé ze svých 4 cest do Ameriky stavěl, opravil zde lodě, nabral vodu, potraviny a dříví a vyplul na západ. Na tomto semináři jsem se osobně poznal s kolegy, které jsem do té doby znal pouze z jejich e-mailových adres. Mnohá přátelství přetrvávají dodnes. Na semináři jsem měl referát o Exponetu, poskytl jsem jim své exponáty na CD a ukázal jim fotoknihy, které si ze svých exponátů dělám . Materiály, které jsem na semináři získal, obohatily mé filatelistické listy a např. razítko s Kolumbovým domem v Las Palmas jsem použil při potisku žlutého CD na výstavu PRAGA 2008. (obr. 15).

Členem American Association of Philatelic Exhibitors (AAPE) jsem se stal ze zcela konkrétních důvodů. Tato organizace sdružuje jak vystavovatele, tak i hodnotitele jejich exponátů (jurymany). Dochází pak k tříbení názorů, které zajímají obě strany. Vstoupil jsem do AAPE po výstavě v Dobříši 2010, kdy jsem nebyl spokojen s ohodnocením porotou mého exponátu Bonsaj. Chtěl jsem vědět názor nezúčastněné strany – AAPE. Tato organizace poskytuje pro své členy služby tzv. Exhibition Critique Service.(Hodnocení výstavního exponátu). Jejich hodnocení při použití stejných kriterií bylo o 6 bodů vyšší , než dostal exponát u nás. To by bylo postačilo k postupu na vyšší stupeň výstavy. S hodnotitelem (mimochodem vystavuje své tematické exponáty také na Exponetu) jsem byl v e-mailovém kontaktu a do barevných kopií listů exponátu mi napsal rukou své poznámky, navrhl mi změny Titulního listu, Plánu exponátu a celkovou rekonstrukci exponátu. Doporučil mi, abych pro jury vypracoval Synopsi exponátu. Bonsaj postupoval výše na dalších výstavách až nyní dostal na Nitrafile 2013 pouhých 72 bodů a tím i stop pro postup na mezinárodní úroveň. Chyběly 3 body – jsem tak neschopný? Nebo je to náhoda či osud ? Snad příště.

Jako člen AAPE jsem vystavoval jednorázový exponát PRAGA 2008 na výstavě Chicagopex 2011 v Chicagu (obr. 16). Získal jsem bronzovou medaili, ale velice jsem svým exponátem potěšil tamního „svého jurymana“ pana Petera P. McCanna (jednoho ze současných ředitelů v představenstvu FIP), který mi do hodnocení ručně napsal, že ho můj exponát velmi potěšil tím, že mu připomněl dobu výstavy PRAGA 2008, kde byl v Prezidiu mezinárodní jury za USA (spolu s Ing. Brendlem, který byl za ČR). Ta poznámka mě potěšila víc, než kdyby mi dal zlatou medaili.

Hodnocení exponátů je u nás velice ožehavé téma a vždy, když jsem chtěl napsat „O zkušenostech s hodnocením“, ať už do Informací SČF nebo do Filatelie, vždy se našly důvody, proč redakční rada článek nedoporučila k publikování.


Obr. 14


Obr. 15


Obr. 16


Organizovaná filatelie se potýká s problémem úbytku svých členů. Máte nějakou představu, či nápad jak řešit tuto situaci?

Tento problém souvisí se současným životním stylem a jeho řešení je v nedohlednu. O jaké nové členy máme zájem ? O pasivní, kteří si odeberou novinky, dají je do zásobníků a tím jejich činnost v SČF končí. Vlastně si myslím, že takoví členové ani SČF nepotřebují (jim by stačili pouze obchodníci se známkami). Jen SČF je potřebuje kvůli příspěvkům.

Jinak je to s úbytkem aktivních členů, kteří vystavují, zúčastňují se různých vernisáží, besed apod. Já jsem byl mnohem dříve v CCPS a ve Společnosti malíře Václava Brožíka, než v SČF. Celý exponát č 131 a 130 jsem zpracoval, aniž jsem byl členem SČF. Až když jsem chtěl vystavovat na soutěžních výstavách, tak jsem do SČF vstoupil, ale do té doby mi SČF s ničím nepomohl a vlastně nepomáhá ani dnes. Exponáty mohu vystavovat jako člen AAPE a APS, které jsou členy FIP. Je mnoho jiných možností, jak se uplatnit i bez členství v SČF. U nás v Plzni jsme 2 aktivní vystavovatelé, pan Pavel Hauzner a já. Celkový počet členů je 170, ale na Valnou hromadu jich přijde jen tak 15. Co je to za spolkový život? My máme ve Společnosti malíře Václava Brožíka 119 členů a na Valné hromadě jich bylo přes 100. A určitě tam nepřišli jen kvůli účasti. Já mám zájem jen o růst počtu aktivních členů SČF. Vidím problém v tom, že řada filatelistických vystavovatelů je zahleděna pouze do řad zase filatelistů a není schopna a snad ani ochotna nabídnout své exponáty na nesoutěžní propagační výstavy, na různé besedy s veřejností nefilatelistickou. Tam je nutné hledat naše nové nástupce.

Udělal jsem jeden experiment s návštěvností exponátů na Exponetu.(Jsem přeci svou původní profesí výzkumník a systémový inženýr). Porovnal jsem návštěvnost svého exponátu Bonsaj (č.566 - zelená linie na grafu) a se svolením svého přítele Ing. Brendla, též jeho zlatého exponátu „Z temna k národnímu obrození“ (č.554 – červená linie na grafu) viz graf na obr. 17. Skutečnost, že se skokově zvýšil počet návštěv exponátu 566 – Bonsaj, spočívala v zapojení široké veřejnosti – milovníků pěstování bonsají a dalších příznivců z nefilatelistické veřejnosti. V bodě A, tj. 13.11.2009, jsem požádal Českou bonsajovou asociaci (ČBA) o zveřejnění na jejich internetových stránkách internetové adresy Exponetu a čísla 566, kde mohli můj exponát Bonsaj vidět. Od tohoto data byly Bonsaje vidět jak na Exponetu (zejména pro filatelisty) a nyní také na www.cba-bonsai.cz ( pro milovníky bonsají ). Podobnou akci jsem udělal i v bodě B, tj. 30.11.2009, kdy jsem rozeslal adresu Exponetu a č. 566 svého exponátu do zahraničí, do klubů bonsají, jejichž jsem byl dříve členem.

Když jsem analyzoval výsledky návštěv na grafu,udělal jsem následující závěry :
1) Průměrná návštěvnost filatelistů u Ing. Brendla je 5,7 návštěv za den.
2) Průměrná návštěvnost exponátu č. 566, Bonsaj, byla před 13.11.2009 stejná, jako u exponátu č. 554 tj. 5,7 návštěv za den. Od 13.11.2009 a potom i po 30.11.2009 byla návštěvnost celkově 14 návštěv za den. Z toho bylo 5,7 návštěv filatelistů (asi stejně, jako u exponátu Ing. Brendla a u mého před 13.11.2009), ale rozhodující zvýšení počtů přinesly návštěvy bonsajistů – nefilatelistů, tj. 8,3 návštěvy za den.
3) Po 3 letech k 23.11.2012 jsem opět zapsal návštěvy na obou exponátech. Celkový počet návštěv exponátu č.554 byly 2243 návštěvy, zatímco celkové návštěvy exponátu č.566 Bonsaj dosáhly dvojnásobku, tedy 4486 návštěv.
4) V cíleném styku s nefilatelistickou veřejností je třeba hledat nové zájemce o filatelii. Alespoň k takovýmto závěrům jsem po svém experimentu dospěl já.
5) Z ohlasů milovníků bonsají vyjímám následující ohlasy na exponát Bonsaj :

Pane Lukeši, moc se mi to líbilo. Velmi pěkně zpracované a je to o tom „našem“. Dan Pátek – ČBA

Milý pane Lukeši , Vaše filatelistické listy jsem si s potěšením prohlédla, obdivuji Vaši lásku k bonsajím i filatelii a vzpomínám na naše setkání ještě když žil můj manžel. Přeji mnoho dalších úspěchů. Věna Hrdličková. ( Moje poznámka : Manžel paní Hrdličkové, Dr. Zdeněk Hrdlička, byl spoluzakladatel v roce 1980 Bonsai Klubu Praha a o naší spolupráci je jeden list v mém exponátu Bonsaj – zde Obr. 18 ).

My si příliš hrajeme na našem filatelistickém písečku a myslíme si, že vše se v dobré obrátí asi samo. Neobrátí, musíme se o to aktivně přičinit my, když to chceme změnit.


Obr. 17


Obr. 18


Určitě jste se setkal s velkým množstvím filatelistických osobností. Kterých si nejvíce vážíte a proč?

O jedné významné osobnosti, Ing. Lumíru Brendlovi, jsem se již zmínil dříve a uvedl i důvody, proč si ho velmi vážím. V Plzni mě velmi vřele přijal pan Pavel Hauzner a já jsem se vždy těšil na schůzky jeho filatelistické historie. Mnohému jsem se od něj naučil, zejména jeho důslednosti při obstarávání materiálu pro své exponáty.

Dalšími důležitými osobnostmi, které mě ovlivnily v tématice Kolumba, byli členové CCPS z USA, jmenovitě např. Overton T. Harris, bývalý president CCPS a Donald Ager, vydavatel časopisu Discovery !, který otiskuje mé příspěvky.

O spolupráci s paní Janet Klug, bývalé prezidentce APS, byť jsem se s ní osobně nesetkal, bych chtěl napsat  samostatný článek o své prezentaci v USA „Czech Republic – A History on Stamps“.

S Infofilou jste navázal zajímavou spolupráci. Na jaké články se čtenáři můžou těšit?

Témata některých dalších článků, pokud o ně projeví Infofila zájem, jsem nastínil již dříve v průběhu tohoto rozhovoru. V nejbližší době bych chtěl pokračovat v seriálu „Kolumbus a Nový svět“ o přínosu našeho skladatele Antonína Dvořáka k oslavám 400. výročí objevení Ameriky v roce 1892 a jeho úloze na Světové kolumbovské výstavě v Chicagu 1893.

Jaké máte plány do budoucna a chcete něco vzkázat našim čtenářům?

1. Na podzim 2014 se zásadním podílem zúčastním propagační výstavy v Domu hudby v Plzni svými filatelistickými listy o Antonínu Dvořákovi.

2. V roce 2015, kdy bude Plzeň hlavním evropským městem kultury, bychom měli se ctí uspořádat celostátní filatelistickou výstavu se zahraniční účastí. Rád bych na této výstavě získal konečně kvalifikaci pro mezinárodní výstavy alespoň pro jeden ze svých exponátů – „Kolumbus a Nový svět“ nebo „Bonsaj“.

3. Nějakým vhodným způsobem bych chtěl rozšířit do našich filatelistických klubů a pro mladé filatelisty své studijní a pedagogické materiály „České dějiny a známky“ (titulní list fotoknihy je na obr. 19) a Prezentaci, kterou jsem vytvořil pro Americkou Filatelistickou Společnost (APS) – „Czech Republic – A History on Stamps“.(titulní list fotoknihy je na obr. 20)

Na závěr tohoto rozhovoru bych chtěl k našim čtenářům promluvit slovy svého oblíbeného spisovatele a dobrodružného cestovatele Richarda Halliburtona :
„… co člověk má – to brzy bude marné, leč o čem sní – to vždycky bude krásné.“

Bez snů a jejich naplňování se ani nedá žít !

Infofile děkuji za uskutečnění a uveřejnění tohoto rozhovoru.


Obr. 19


Obr. 20


Děkujeme za rozhovor a vyslovujeme mnohé díky a podporu při další práci.

Za redakci Infofila.cz - Zdeněk Jindra


Autor: Zdeněk Jindra
ZdenekJindra@infofila.cz

Vytištěno ze serveru http://www.infofila.cz