Rozhovor s Dušanem Polanským o filatelii a sběratelství

Rozhovor s Dušanem Polanským o filatelii a sběratelství

Začal bych tak trochu tradiční otázkou. Jaké byly Vaše sběratelské začátky?

Částečně divné, částečně klasické. V mládí jsem vyrůstal na Slovensku v Dolnom Majeri, dnes je to část Alexandrova Dvora, jenž leží mezi městy Nitra a Sereď; ani se moc nenamáhejte, na mapě tuhle díru najdete jenom horko těžko. Několik starých domů, kravíny – dnes již opuštěné –, žádný obchod, žádná trafika, o škole ani nemluvě, spojení se světem po vlastních nebo na kole. Jednou jsme s kamarádem jeli právě na kolech do vesnice Veľké Zálužie, kde je i pošta. Tam jsem poprvé uviděl balíčky známek po 3 Kč, známek v nich bylo přesně 7. Barevné obrázky mě zaujaly, a tak jsem si začal hrát na filatelistu. Byl jsem jediný v okruhu několika kilometrů, kdo sbíral známky, přesněji jsem je kupoval v zmíněných balíčcích – tedy pokud nějaká koruna byla, protože jsem vyrůstal v dost skromných sociálních podmínkách –, takže mluvit o sbírání je nepřesné. Vyměňovat si známky nebylo s kým, nebyl ani žádný učitel či rádce, takže nebyly ani žádné znalosti.
Později, to mi bylo třináct, jsme se přestěhovali do Malacek. Zde již několik kamarádů na laické úrovni známky sbíralo, leč stále chybělo to hlavní, někdo, kdo by mi krásu filatelie přiblížil i odborně. Cítil jsem, že to není ono, a tak v 17 letech jsem sbírání známek pustil k vodě, celou sbírku jsem levně rozprodal. Jenomže když něco máte v genech, tak vás to nepustí. Později, když jsem sloužil jako voják z povolání v Pardubicích, občas jsem zašel na sběratelskou burzu, abych se politoval, že jsem toho kdysi nechal. K filatelii jsem se vrátil až v roce 2001 v Brně, to mi bylo 49 let. Pokud dobře počítám, pauza 32 let. A začal jsem od nuly.

Jaký je váš názor na sběratelství vůbec?

Sběratelství má člověka kultivovat, dává mu možnost pohybovat se mezi lidmi s podobnými zájmy a něco se občas od nich a z odborné sběratelské literatury přiučit. Důležitá je i regenerační funkce, člověk dělá a myslí na něco zcela jiného než v práci nebo při řešení soukromých či zdravotních problémů. Sběratelství ale nelze oddělit od aspektu finančního, tedy pokud nesbíráte něco, co vůbec nefrčí. Dnes je tento aspekt ještě výraznější, než tomu bylo v minulosti. Každá sbírka, tedy nemyslím laické dětské sbírky, představuje i určitou formu investování či ukládání peněz. Pokud jde o spoření, tedy ukládání peněz, tak někdy i spolehlivější než nošení peněz v baťohu nebo jejich ukládání do banky. Proto mluvit jenom o duchovní a regenerační, oddychové, rovině sběratelství by bylo farizejstvím. Ovšem bez odborných znalostí a znalostí trhu bych investování do žádného sběratelského oboru nedoporučoval.

Když jsem se k filatelii po třiceti letech vrátil, nebyl jsem, jak se říká, v obraze, moje první nákupy opírající se o katalogové ceny dopadly vyloženě nedobře. Tím chci zdůraznit, že sběratelství je také o praktické znalosti trhu, jenom teoretické znalosti z odborné literatury a časopisů nestačí. Ale na druhé straně i zlý obchod je obchod, jak mi kdysi říkával jeden stařičký maďarský obchodník v Malackách. Většina z nás se učí hlavně na chybách, i když netvrdím, že je to nejvhodnější metoda získávání znalostí, ale metoda to je, akorát školné je vysoké. Ale když není po ruce rádce či učitel, tak jaképak copak, vždy lepší než čekat na zázrak.

Vřele doporučuji každému něco sbírat, ale rozumně, žádná slepá vášeň, rozklepané ruce, pot po celém těle při pohledu na zajímavý kousek, který bych chtěl mít ve sbírce za každou cenu. Když se k sběratelství nepřistupujeme rozumně, s citem, eticky, lehce se může stát, že doplatí na to naše blízké okolí především finančně. Jednoduše řečeno: nebýt sběratelstvím zaslepen. Ale to platí obecně, každá zaslepenost je zlá.
A sběratelství má pro mne ještě další benefit. Je vždy příjemné si povídat s člověkem, který rovněž našel v sběratelství potěšení i poučení, i to mi obohacuje život a přitom mě to nic nestojí, stačí projevit úctu k úsilí jiného sběratele a zájem o jeho sbírku.

Vím o vás, že máte široký záběr zájmů. Ale ne vždy to musí být pro sběratele přínosem, tedy pokud se chce dopracovat ke kvalitní specializované sbírce.

Máte naprostou pravdu, a hlavně když nejsou žádné externí zdroje financí, jenom průměrná zaměstnanecká mzda a zdědí se jenom trenýrky, které máte zrovna na sobě. Jsou dva typy lidí z hlediska povahy, zájmů a znalostí: specialisté a univerzalisté, možná přesněji encyklopedisté, i když ostrá hranice mezi nimi vždy není. Patřím více k těm druhým, ale ty první si vážím pro jejich puntičkářství a tvrdohlavost, které jim pomáhají vytvořit zajímavé a krásné sbírky.

K mým zájmům. Zajímám se o duchovní dějiny lidstva a křesťanství, o umění, občas si něco přečtu i z matematiky či fyziky, tedy pokud ještě mozkové závity vůbec zabírají. Mám i svoje literární webové stránky, takže nečekejte ode mne, že vám zde budu vyprávět o filatelistických specialitách. Ale abych nemluvil obecně jako VIP manažer, který ničemu nerozumí, sbírám poštu v ghettu Terezín, když mě zaujme grafické provedení firemní celistvosti z první republiky nebo protektorátu, tak neodolám a námětově sbírám motýly. Ty proto, že kraj u Nitry, kde jsem v mládí vyrůstal, byl doslova rájem motýlů a brouků; dnes to již bohužel není pravda. A vůbec na těch motýlech je názorně vidět, jak sběratelství je často propojeno s životnými zážitky. Tenhle filatelistický záběr mi bohatě stačí; myslím finančně, touhy by bylo habaděj. Ale vždy se rád podívám na jakoukoliv filatelistickou, ale i jinou sbírku. Je to něco podobného, jako když navštívíte výstavu obrazů. Také je nemůžete mít, ale proč se nepokochat jejich nádherou a neobohatit své poznání.
Ještě se zajímám o svět knih, trochu o grafiku a jelikož bydlím v Brně sbírám pohlednice Brna, ale zase žádné divočení.

Jste i členem SČF. Jaký je váš názor na organizovanou filatelii?

Členem jsem od roku 2002, pro členství mě získal tehdejší kolega z práce, dnes člen výboru KF Alfonse Muchy v Brně, Ing. Alois Rafaj. 200 korunový roční příspěvek mě zatím nezabije a přispívat alespoň nějak na organizovanou filatelii je jakási filatelistická slušnost a etika v jednom. Nemám rád filatelisty, kteří okázale vykřikují, že z toho nic nemají, tak proč by měli v SČF být, přesněji proč by měli platit členský příspěvek. Přitom jejich tvrzení, že z toho nic nemají je dost problematické. Pořádají se výstavy, existuje klubová činnost, konají se výměnné schůzky, vychází odborné publikace a vůbec filatelie žije, možná ne vždy podle představ kritiků, ale žije, a to je důležité. A na tomto dění má SČF určitě svůj podíl.

Také nemám rád řeči o poklesu zájmu o filatelii, stačí se podívat kolik se koná ročně aukcí, funguje úspěšný komerční projekt Klub filatelie (jsem také jeho členem), máme EXPONET – fantastickou až pohádkově nádhernou virtuální filatelistickou výstavu, hromadu kamenných i internetových obchodů. I webů kolem filatelie je požehnaně, koneckonců i INFOFILA je toho názorným a hezkým příkladem.

A vůbec jakého sběratelského materiálu se nejvíce prodává na Aukru, na Ebay? Jasně že filatelistického, pak následují pohlednice, ale i ty, pokud jsou prošlé poštou, souvisí s filatelií. Filatelie je nekorunovaným králem celého sběratelství. A co je důležité, do filatelie začínají v poslední době investovat i bohatí lidé. To osobně považuji za nejdůležitější příznak životaschopnosti filatelie do budoucna.

Význam organizované filatelie částečně upadá, ale nevidím v tom žádnou tragédii. Trh za pomocí technologií internetu zatím docela spolehlivě tenhle deficit nahrazují, i když, jak praví neznámý skeptik, všemocný není. Svoji roli hraje i psychologická a historická rovina pohledu. Moderní člověk se nerad organizuje, je více individualista. Proces postupného egocentrismu člověka byl zahájen již renesancí. Renesanční člověk se cítí křesťanem, ale chce žít podle své vůle. Trochu podobně je to s filatelisty, filatelie ano, ale proč organizovaně, podle představ někoho tam kdesi v daleké Praze nebo nějakého místního výboru. Je to podobné jako s vírou, jsou upřimní a věřící křesťané a do kostela na bohoslužby nechodí.

Podívejte se na Paříž, filatelisté se tam scházejí již od počátků filatelie, málem za každého počasí, zcela neformálně v parku vedle hlavní třídy Paříže Champs-Élysées. Pohádková atmosféra: stánky prodejců, filatelisté sedí na lavičkách, vedle sebe nebo na trávě mají položené nabízené materiály, a přitom si povídají o všem možném, nejen o filatelii. A všude kolem chodí lidé, někdo se občas zastaví, nakoukne do zásobníků, prohrabe se v banánových krabicích plných celistvostí a pohlednic. Občas někdo i něco koupí. Kdo to organizuje? Především touha po neformálním svobodném životě a po neformálních setkáních s lidmi s podobnými zájmy na čerstvém vzduchu. Já vím, Paříž a kupříkladu Brno, to je veliký rozdíl, ale zmíněný příklad alespoň částečně dokumentuje způsob uvažování dnešního člověka. A Brno vůbec, město bez velikého blešáku na volném otevřeném prostoru není opravdovým městem.

Takže jste přesvědčen, že nakonec svobodný trh bude záchranou filatelie?

Ne bude, on ji vždy držel a drží při životě; někdy pevněji, někdy slaběji. I ceny známek finálně nestanovují katalogy, ale trh. Ceny v katalozích jsou orientační a především jsou to ceny obchodníků, ale to ví každý filatelista, teď mlátím zbytečně slámu. Jinak doba socialismu byla z pohledu filatelie trochu atypickou, dobře víme, že relativně velkorysý sponzoring státu a z toho plynoucí určité plusy byly draze vykoupeny negativními dopady na filatelii jako takovou. Jednoduše více věřím na trh než různá umělá organizační opatření a činnost různých výborů a komisí. Tím neříkám, že nemají fungovat. Mnohé jsou velice důležité i pro dobré fungování trhu, jako např. komise znalců. Poctiví a odborně zdatní znalci jsou požehnáním pro každý sběratelský obor, často plní funkci štik v rybníku. Ale zase si je dobré uvědomit, že žádný sběratelský trh bez různých vykutálenců a vyložených překupníků nebude dobře fungovat. Nutí nás být neustále ve střehu, učit se poznávat padělky, zajímat se o tržní ceny nejen u nás, ale i v zahraničí.

Vraťme se k vašemu zájmu o knihy. Čtenářům bych připomněl, že pro časopis Mladý sběratel jste již v minulosti napsal několikadílný seriál o sběratelství knih.

Knihy jsou něčím významné a atypické, doprovází snad každého po celý život. Ve škole, pak v práci, přes zájmy. A přesto se jim z pohledu sběratelství u nás nevěnuje až taková pozornost, jako jiným sběratelským oborům, kupříkladu jako filatelii. Filatelisté mají časopis Filatelii, vychází průběžně aktualizované katalogy, odborné publikace. U knih taková systematičnost není, možná je to tím, že filatelisté si více potrpí na pořádek a hlavně vydávání známek je přísně centralizované, kdežto u knih je tomu zcela opačně. Jenom Encyklopedie českých nakladatelství 1949-2006, vyšla v roce 2007, autorem je Jan Halada, má 380 stránek a uvádí informace o 837 nakladatelstvích. Taková malá džungle, vyznat se v ní není až tak jednoduché. I to byl jeden z důvodů, proč jsem vámi zmíněný seriál o knihách a částečně i o časopisech napsal. Od té doby ale již uplynulo několik let a seriál by si zasloužil oprášit a doplnit o nové poznatky či pohledy.

Snad nic tajného neprozradím, když řeknu, že jsme se domluvili, že na stránkách portálu INFOFILA seriál bude postupně vycházet v částečně rozšířené reedici. Snad seriál některé čtenáře zaujme a hlavně jim pomůže vytvořit si širší pohled a názor na oblast sběratelství knih. Může to být o to zajímavější, že v dnešní době většina lidí má osobní knihovnu, což neplatí pro filatelistické sbírky.

Ještě složitější situace než u knih je u grafiky. Umělců je požehnaně a technik také dost. Nemluvě o kombinacích technik použitých k vytvoření grafického díla, často ani zkušení antikvárníci nedovedou s jistotou identifikovat použité techniky, a rafinovaně na prodejní štítek s cenou napíši: kombinovaná technika. Je to podobné, jako když někdo uvede u knihy techniku knihtisk, což je obecný nic neříkající pojem, protože každá kniha se tiskne. Když už jsem zmínil techniky, je dobré uvést, že tisk knih, poštovních známek, pohlednic, bankovek, plakátů, svatých obrázků a dalších tiskovin má společného jmenovatele, a tím je polygrafie, a to je dobře z pohledu využití znalostí v různých sběratelských oborech. Když poznám určitou techniku na známce či černotisku – mezi námi filatelisty, dost spešl, moc neříkající, název –, jistě ji poznám i na grafickém listu či jiném dokumentu. Ale to již zabíhám do detailů, které patří do slíbeného seriálu. Takže náš rozhovor beru jako neformální prolog k zmíněnému seriálu.

Chcete něco vzkázat našim čtenářům nebo sběratelům?

Čtenářům přeji hodně hezkých článků, rozhovorů a dalších zajímavých informací kolem filatelie. Sběratelům přeji, aby alespoň jednou v životě každý z nich měl ono příslověčné štěstí, které mu pomůže obohatit sbírku o něco jedinečného a hlavně jim přeju, aby se dokázali o radost se svého koníčka podělit nejen s dalšími sběrateli, ale i svými rodinnými příslušníky, což není někdy až tak jednoduché.

Děkujeme za rozhovor a vyslovujeme mnohé díky a podporu při další práci pro Infofilu.

Za redakci Infofila.cz - Zdeněk Jindra

Autor: Zdeněk Jindra | 21. 2. 2014

Komentáře

Vďaka

Přidat komentář  | Zobrazit komentáře


© 2002 - 2019 Zdeněk Jindra
ISSN 1214-4223