Rozhovor Jaromíra Petříka s místopředsedou SČF Ing. Walterem Müllerem

V rozhovorech s významnými filatelisty, sběrateli a vystavovateli se naskytla příležitost popovídat si s místopředsedou SČF, členem předsednictva SČF, jurymanem, propagátorem filatelie mezi mládeží Ing. Walterem Müllerem.


Abychom nezdržovali příliš dlouhým úvodem přejděme raději rovnou k otázkám.

Otázka:
„Čtenáři Vás znají hlavně jako filatelistického funkcionáře a jurymana. Můžete nám něco říci ke svým filatelistickým začátkům a ze svého filatelistického životopisu době, kdy jste propadl kouzlu poštovní známky?“

Odpověď:

Mé filatelistické začátky se v podstatě neliší od mnoha jiných – snad až na skutečnost, že mne s kouzlem filatelie seznamovala moje teta, která tehdy s námi bydlela. Začínal jsem asi v deseti letech, neměl jsem žádný vyhraněný zájem a sbíral jsem všechny známkové země. Generální, ani specializované sbírání mne však neuspokojovalo, začal jsem přemýšlet o filatelii námětové nebo poštovní historii. Nakonec rozhodla Celostátní námětová výstava poštovních známek Ostrava 1967, po jejím shlédnutí jsem se definitivně přiklonil k námětové filatelii.

Otázka:
Můžete nám něco říci ke svojí první výstavě a jejímu ocenění?

Odpověď:

Poprvé jsem vystavoval na Specializované výstavě poštovních známek „Zdraví a mládí Praha 1975“ námětový exponát „Rozvoj univerzit ve střední Evropě“; získal jsem velkou postříbřenou medaili. Jury mi tehdy vytkla, že se mi (podle tehdejších kritérií) podařilo udělat exponát na rozhraní motivové a tématické filatelie na velmi široké téma. Proto jsem se v následujícím období zaměřil pouze na dějiny jen jedné univerzity.

Otázka:
Jakého největšího úspěchu jste dosáhl jako vystavovatel?

Odpověď:

Největším úspěchem byla malá pozlacená medaile na mezinárodních výstavách MEDFILEX ´78 v Pécsi a 1984 v Drážďanech za exponát „Dějiny Univerzity Karlovy“. Ve třídě filatelistické literatury jsem se svými kolegy vystavoval pod hlavičkou České námětové společnosti „Filatelistické motivy“. Nejlépe byl oceněn ročník 2001, který na II. česko–německé výstavě poštovních známek OSTROPA 2003 Jihlava získal velkou pozlacenou medaili.

Otázka:
Nyní působíte jako místopředseda SČF, juryman přes témata, jste v kontaktu s vystavovateli, sběrateli, funkcionáři, jedním slovem s lidmi, které spojuje společné slovo - filatelie. Filatelie se jako každý obor také vyvíjí, jaké nové směry ve filatelii jsou Vám blízké?

Odpověď:

Nové směry se ve filatelii objevují jak v klasických sběratelských oborech, tak i v experimentálních třídách. Pochopitelně mým nejbližším filatelistickým oborem je tematická filatelie. Za neméně zajímavé považuji i obě experimentální třídy FIP – jednorámové exponáty a exponáty otevřené třídy. Již na současných výstavách budí větší pozornost laické veřejnosti než klasické pětirámové exponáty. Jednorámové exponáty totiž umožňují zpracovat úseky, které dříve unikaly pozornosti; vhodná skladba nefilatelistického a filatelistického materiálu v exponátech volné třídy vytvořit pro laickou i filatelistickou veřejnost atraktivnější možnost prezentace zvoleného tématu.

Otázka:
Nyní bych se chtěl zaměřit na Vaši práci jurymana. Člověk musí mít úžasné znalosti, protože když jenom vezmeme v úvahu třídění exponátů podle tříd, oborů, témat a dalších aspektů, tak pro objektivní posouzení exponátů by vlastně v SČF měli být jurymani, kteří znají všechny státy světa, jejich historii a vývoj. Určitě tato práce není snadná, už jen tím, že jurymané bývají terčem kritiky od nespokojených vystavovatelů. Můžete nám říci něco bližšího o této práci?

Odpověď:

Práce jurymana je prací náročnou a zodpovědnou, protože jeho rozhodnutí nejen ovlivňuje udělení medaile konkrétnímu exponátu, nýbrž i usměrňuje další činnost vystavovatelů dané soutěžní třídy. Zatímco konkrétní chyba v ocenění rozmrzí vystavovatele jen dočasně, může mít nesprávné hodnocení dalekosáhlé následky chybným usměrňováním další činnosti sběratele. SČF nevychovává jurymany univerzálního typu, většina zájemců se specializuje na jednu soutěžní třídu a snaží se získat v ní co nejvíce teoretických i praktických znalostí a zkušeností. Tímto směrem je zaměřena i příprava na funkci svazového jurymana.

Otázka:
Zajímalo by mne a určitě také vystavovatele podle jakého klíče se přidělují jednotlivé exponáty jurymanům a zda mají dostatečný čas se na hodnocení exponátu připravit?

Odpověď:

Složení jury (podle dosažené odborné akreditace) a počet jejích členů se navrhuje samostatně pro každou výstavu, a to na základě seznamu exponátů, přijatých organizačním výborem výstavy. Před schválením výkonný výbor sleduje, aby jmenovaní jurymani měli stejné podmínky pro svou práci, tj. přibližně stejný počet přidělených exponátů, čas na jejich hodnocení a čas na seznámení se s ostatními vystavenými exponáty, ke kterým mají právo se vyjádřit. Jury pracuje zpravidla 2 dny, k aplikovanému systému její práce jsem doposud nezaznamenal negativní podnět.
Se zařazením do výstavní jury bývá juryman seznámen ihned po schválení jury výkonným výborem, aby si mohl zajistit uvolnění na dobu hodnocení exponátů. Obvykle dostane i seznam přihlášených exponátů a podle své akreditace se může začít připravovat na hodnocení. Podle Výstavního řádu SČF má právo obdržet minimálně 4 týdny před zahájením výstavy kopie plánů exponátů, které bude hodnotit. Podle mne mají členové jury dostatečný čas připravit se na hodnocení exponátů. Jistý problém zatím tvoří jednorámové exponáty – jejich nejednoznačné názvy mnohdy předem neumožňují učit, kdo (s jakou akreditací) je bude hodnotit.

Otázka:
Koncem loňského roku 2006 bylo vypsáno výběrové řízení na jurymana pro fiskální filatelii. Jak to dopadlo, přihlásil se někdo?

Odpověď:

Do výběrového řízení na jurymana pro obor fiskální filatelie je přihlásil pouze 1 zájemce – pan Jiří Bouček z Prahy. Předsednictvo SČF ho 21. 04. 2007 jmenovalo členem komise jurymanů SČF s akreditací svazový juryman. O přípravu na funkci svazového jurymana pro tento obor projevil zájem i pan Ing. Jiří Černý. 11. 11. 2006 ho předsednictvo SČF jmenovalo členem komise jurymanů SČF s akreditací aspiranta na svazového jurymana pro obor fiskální filatelie.

Otázka:
Fiskální filatelie nyní začíná být zajímavá hlavně díky exponátům knížecích států staré Indie do roku 1948 od vystavovatele Ing. Jiřího Černého. Jak Vy se díváte na tyto materiály, které většinou zaujmou na první pohled svojí atraktivitou, protože většinu těchto kolků tvoří velké, graficky působivé listiny?

Odpověď:

Vystavování kolků indických knížecích států jednoznačně obohatí poznání našich filatelistů, málokdo měl možnost blíže se s nimi seznámit. Jako první se jimi museli zabývat jurymani, aby mohli zhodnotit vystavené exponáty. Jejich atraktivnost určitě rozšíří řadu vystavovatelů kolků a zcela určitě vyvolává otázky, jak lze tyto materiály využít i v jiných oborech, zejména v tematické filatelii a v exponátech volné třídy.

Otázka:
Na národní výstavě v Hradci Králové 2007 získal dokonce exponát knížecího státu Vala cenu diváků, což dokladuje zájem návštěvníků o tyto exotické státy. Výjimečný byl exponát Ing. Karla Bičovského – Indický subkontinent a velmi kvalitní exponát Ing. Radka Černého – Osmanská říše - Duloz. Viděl jsem kolem nich postávat hloučky návštěvníků a diskutovat. Předpokládáte, že by se vedení SČF trochu více zaměřilo i na exponáty mimoevropských území, aby získalo více informací? Tyto exponáty totiž mají velkou naději získávat medaile i v zahraničí.

Odpověď:

Vedení SČF již dnes zajímá, jak vyjmenované exponáty obstojí v mezinárodní konkurenci. Opravdoví znalci zmíněné problematiky totiž u nás nejsou. Osobně jim přeji co nejvyšší ocenění. Pokud obhájí hodnocení z kvalifikačních výstav, jistě budou preferováni na další výstavy pořádané pod patronací FEPA a FIP. Více se jim pravděpodobně bude věnovat Společnost teritoriální filatelie.

Otázka:
Z mých otázek určitě cítíte moje filatelistické zaměření, známkové země celého světa, hlavně mimoevropské, přičemž Váš obor jsou témata. Čtenáře určitě bude zajímat, jak si tematické exponáty našich vystavovatelů stojí v zahraničí a jaká bude v zahraničí nejbližší výstava zastoupená našimi exponáty?

Odpověď:

České tematické exponáty si v zahraničí vedou velmi dobře. Naším nejlepším tematickým exponátem je bezesporu exponát pana Jiřího Horáka „Automobil“, který již získal 9 zlatých a řadu velkých pozlacených medailí na výstavách pořádaných pod patronací FIP. Naposled nás reprezentoval na 2. Mistrovství Evropy 2007 v Essenu, uvidí ho i návštěvníci Světové výstavy poštovních známek Petrohrad 2007.

Otázka:
Položím Vám jednu choulostivou otázku a to je aféra Pytlíček. Pokud je mi známo byl obžalován z prodeje falešných celistvostí, na které byly vystaveny atesty pravosti od našich znalců, Ing. Karáska a Ing. Pittermana. Na jedné z těchto celistvostí dle časopisu Filatelie se dokonce vyskytla pravá znalecká značka již dávno zemřelého našeho znalce Ing. R. Gilberta prokazatelně několik let po jeho smrti. Tohle popisoval jeden čtenář Filatelie, který měl tuto celistvost v držení ještě po Gilbertově smrti bez jeho značky a která potom přibyla na padělané obálce. Pokud vím, tak pan Pytlíček byl soudem zproštěn viny a bude soudně požadovat omluvu.
Tím, že rozsudek není pravomocný a státní zástupce si ponechal lhůtu pro případné odvolání, zajímalo by mě, jaké stanovisko zaujímá k této aféře SČF?
Pokud vím, tak tuto aféru sleduje švédský filatelista Ing. Peter Hoffman. Publikoval o ní na svých stránkách www.phstamps.com. Píše, že by to chtělo nějakého nového Ervína Hirsche, který by se nebál „nést svoji kůži na trh“ a zkomplikoval tak život různým podvodníkům.

Odpověď:

Nejnovější informace o kauze Ludvíka Pytlíčka je obsažena v příspěvku „Nad vašimi dopisy“ v časopise Filatelie č. 5/2007, str. 35–36. Osobně nemám k ní co dodat.

Otázka:
Před časem jsem měl na Infofile článek, který vzbudil ohlas na téma nevydané aršíky prezidenta Svobody před prezidentskou standartou. Tyto aršíky byly v aukci a vyvolávací cena tuším kolem 400.000,-Kč. Diskusi odstartovalo to, že vlastně nikdo neví, jak se tyto aršíky ocitly v držení dražitelů, když celý náklad byl skartován a tím pádem pochází z trestné činnosti. Ale to je jen jedna strana mince.
Jak se máme stavět k legálnosti původu našich největších rarit přetisků Pošta československá 1919 na žilkovaném papíře, když tyto známky byly vydány až po vzniku naší republiky v Rakousku v r.1919, nikdy neplatily na našem území a tudíž nemohly být československými úřady odevzdány k přetisknutí.
Existuje při SČF nějaká komise, nebo orgán, který by se tímto zabýval, nebo se nechává volná ruka trhu?

Odpověď:

K této problematice by se měla vyjádřit Společnost sběratelů československých a českých známek při SČF.

Otázka:
Každý kdo propadne kouzlu známek má několik jistot. Že s tímto koníčkem se nikdy nebude nudit a bude se muset celý život vzdělávat. Vedle sbírání uměleckých děl je to snad druhý nejrozšířenější sběratelský obor. V současnosti ubývá počet příležitostných filatelistů (za mého dětství sbírala známky třetina třídy), klesá počet mladých filatelistů.
Proto se snažím dělat propagaci filatelie jak to jen jde a jsem rád, že jste i Vy přispěl svými zajímavými, ale hlavně kvalifikovanými názory. Můj osobní názor totiž je, že i když v budoucnu s rozvojem e-mailů třeba poštovní známky zaniknou, přesto je budou lidé dále sbírat. Poštovní známka je totiž něco jedinečného.

Odpověď:

Podle mého osobního názoru se již dnes vydávají poštovní známky pouze pro filatelisty. Pro běžný poštovní provoz nefilatelistické veřejnosti by totiž postačily dvě či tři výplatní známky nejpoužívanějších hodnot, umožňující frankovat zásilky před vhozením do poštovní schránky. Poštovné ostatních způsobů přepravy lze zajistit na našich poštách v rámci automatizovaného provozu pomocí projektu APOST 2000. A proto si troufám tvrdit, že pokud se pošta i v budoucnu bude zabývat přepravou zásilek, budou i poštovní známky. S Vaším hodnocením poštovní známky plně souhlasím.

Za propagaci filatelie, kterou považuji za velmi záslužnou a potřebnou činnost, Vám jménem svým i jménem vedení SČF upřímně děkuji.

Děkuji za rozhovor s přáním, aby nebyl poslední. Rozhodně je ve filatelii tolik témat, že bych rád v budoucnu v tomto rozhovoru s Vámi pokračoval.

Autor: Jaromír Petřík | 6. 6. 2007

Komentáře

Nejsou žádné komentáře

Přidat komentář


© 2002 - 2019 Zdeněk Jindra
ISSN 1214-4223