Provětrejme starou historii

V prvých číslech letošního roku časopisu Filatelie byly otištěny dva poměrně dlouhé materiály, které se zabývaly historií období prvých týdnů a měsíců konce druhé světové války.

První článek byl hned v novoročním čísle, autorem je František Beneš a týká se výročí vydání známek NRZU / Národní rada Zakarpatské Ukrajiny. Hned v úvodu si pan Beneš klade otázku, že je třeba posoudit (zde cituji) postavení známkových emisí Národní rady Zakarpatské Ukrajiny v rámci československé filatelie? Co autora vede k tomu, že chce do české historie nacpat známky na kterých je čitelně natištěn název „Pošta Zakarpatská Ukrajina„ tedy cizího vydavatele, které navíc vydal orgán usilující o odtržení území tehdy dosud stále náležející Československé republice! Na známkách je to vytištěno azbukou tedy písmem v Československu neznámým a nepoužívaným? A proč bychom si měly připomínat, ale také oslavovat výročí cizích známek? Co k tomu autora vede? Vždyť ve stejném časovém období, přibližně na stejném území, vyšlo po chustském vzoru několik dalších přetisků na maďarských známkách, které se ale hlásily k Československu.

Odpověď na jeho otázku je jednoduchá a jasná. Nepatří tam! Na nerudovskou otázku odpovídá u nás běžně používaný katalog Michel, má je zařazeny zcela jasně a jednoznačně v samostatné kapitole nazvaném Zakarpatská Ukrajina ve 7 svazku řady jeho katalogů, který má název „Osteurope“.

Pro ty, kteří její historii neznají, bychom se měli trochu blíže zabývat historií vzniku této přetiskové i známkové emise. Jako iniciátora vzniku se uvádí osoba Ivana Turjanicu. Podívejme se na něho blíže. Historie ho zaznamenává již v srpnu 1944. Tedy před dobou kdy F. Benešem připomínané známky vyšly. V době Slovenského povstání bylo do Banské Bystrice z Ruska vysláno letadlo. Ale nevezlo povstalcům zbraně ani zdravotní materiál. Přivezlo osm osob a mezi nimi jednu v uniformě důstojníka Svobodovy armády a touto uniformovanou osobou byl právě náš Ivan Turjanica. Delegace celkem brzy sbalila kufry a vrátila se tam odkud přiletěla. Jakou měl v té Bánské Bystrici profesi?

V Užhorodě či Mukačevě, náš známý již vystupuje v civilu? Jak je to možné? Odejít ze svazku armády v době bojových akcí je možné jen dezercí (a ta se trestá), nebo ve vyšším zájmu!

Když si přečteme článek Josefa Weissensteina z druhého čísla Filatelie 2016, jak to bylo s pohybem přes demarkační čáru stanovenou ruským velitelstvím, je nám jasné, že tady ten „vyšší“ zájem byl.

Připomínaný článek J W je nadepsán „Delegace čs. Exilové vlády.........atd“. Na třetí straně článku autor popisuje tahanice kolem pobytu a práce vládní delegace, které končí ultimátem Ivana Turjanici jménem NRZU ze dne 30. 11. 1944, kterým žádá aby československá delegace do tří dnů opustila území Zakarpatské Ukrajiny. Ultimátum je odesláno z Mukačeva! Tedy z místa na západní straně demarkační čáry pro Zakarpatskou Ukrajinu, území plně pod správou vojenských jednotek SSSR, kam poslanec Němec neměl vstup. Proto nereagoval, Pan Turjanica pochopil, že to asi není v kompetenci ministra Němce a posílá 6. prosince 1944 delegaci, která mu přiváží další jeho dokument, tentokráte adresovaný prezidentu Benešovi??? kde požaduje. „aby nařídil......... aby československá vládní delegace opustila území Zakarpatské Ukrajiny“.

Tady si dovolím odbočku. Sčítání obyvatelstva provedené před válkou na Podkarpatské Rusi, ukazuje že zde převažují Rusíni, Ukrajinců je minimum, právě tak jako Rumunů, ještě méně obyvatelstva se hlásilo k národnosti německé a také byli evidováni Češi. A právě tak je zaznamenáno že k Františku Němcovi, v této kritické době, přišla do Chustu jiná delegace, delegace tentokráte Rusínů, která nejenom žádala, ale prosila, aby Podkarpatská Rus zůstala v rámci ČSR. V tomto smyslu byl pravděpodobně formulován i v článku zmiňovaný projev Ministra Němce pro zasedání Národních výborů. Projev který tam nikdy nedorazil. Podívejme se nyní do Košic za delegací Fr. Němce. Kam se podle J. Weissensteina vládní delegace přemístila 1. února 1944. Ale to se dostala z hlediska možnosti plnit své poslání z bláta do louže. Zde parta místních vlastenců ignorovala pověření této delegace a sama o své vůli připravila vydání známek s označením ČESKOSLOVENSKO. Dnes se k jejich vydání hlásí Slovenská Národní rada. Kde ale v tom březnu či únoru roku 1945 byla Slovenská Národní Rada? SNR se poprvé veřejně představila v té Bánské Bystrici 1. září 1944. Ale s potlačením povstání německým vojskem musela skončit a odejít do ilegality. Aby se objevila v Košicích o půl roku později? Kudy a jak? Přes linii fronty? Chápejme to tak, že Slovenští činitelé se museli rychle do nově obnovovaného ČESKOSLOVENSKA přihlásit. Slovenský štát byl totiž se Sovětským Svazem ve válečném stavu. A tak by po konci války byl zařazen mezi státy poražené.

Čtenáři mohou a jistě si udělají vlastní závěry a názor o tom co zmiňované články přinášejí.

Autor: Karel Holoubek | 11. 3. 2016

Komentáře

Nejsou žádné komentáře

Přidat komentář


© 2002 - 2019 Zdeněk Jindra
ISSN 1214-4223