Podivné hodnocení exponátů Afghánistánu na světové výstavě Bandung 2017

Jurymané hodnotící exponáty filatelistických výstavních materiálů to určitě nemají jednoduché. Kritické připomínky ze strany nespokojených vystavovatelů jsou téměř na každé výstavě. Ale vždy by měly být určité meze, protože obhajoba jurymanů, že nemohou znát všechno, platí do určité míry. Všechno totiž nezná žádný člověk na světě. Ale, pokud je někdo filatelistickým jurymanem zvláště na světových výstavách, měl by mít alespoň základní znalosti o exponátech, jejichž seznam dostává několik měsíců dopředu. Není snad žádný problém, nastudovat si alespoň základní informace z katalogů jako Gibbons, Michel, Scott, popřípadě si najít nějaké informace na internetu. Běžnou praxí bývá také zapůjčení potřebné literatury z knihoven a prohlídka běžně dostupných materiálů např. na online aukcích typů eBay a Delcampe, aby dostali materiál do oka, pokud ho neznají.

Všechny exponáty tradiční třídy z Asie posuzoval tříčlenný tým pod vedením p. Chen Yu-An z Taipeie (Čína). Ostatní členové týmu byli také asijského původu. Je logické předpokládat, že na asijské výstavě tým asijských jurymanů bude celou oblast Asie velmi dobře znát. Jak bylo však patrné na první pohled, bohužel tomu tak v mnoha oblastech nebylo. Posuďte proto sami, co všechno členům jury na posuzovaných exponátech Afghánistánu nevadilo.

V tomto kritickém článku se budu zabývat Afghánistánem 19. století, kde byl vystavené dva 8 rámové exponáty, jeden můj (Jaromír Petřík z České republiky) a druhý byl Mahmuda Sultana z Pákistánu. Oba exponáty měli obdobné zaměření s tím rozdílem, že já jsem vystavoval Afghánistán 1871 – 1900 a Mahmud Sultan Afghánistán 19. století 1871 – 1880 s předchůdci.

Já jsem získal 87 bodů a VPZ, Mahmud Sultan 90 bodů a zlatou medaili. Rozdíl v exponátech byl patrný na první pohled. Já jsem měl ve svém exponátu minimálně 3 popsané unikátní materiály a 1 významný objev, kterým jsem vyvrátil stále uváděné údaje ve světových katalozích Gibbons, Scott, Michel, Yvert. Tento objev se týkal statutu tzv. černých malých tygřích hlav a byl náležitě popsán a zveřejněn ve studii ve velmi prestižním časopise Fakes, Forgeries, Experts.

Mezi unikátní materiály v mém exponátu patří:
1. 19-ti blok známek z ručního razidla – nejvyšší počet známek na archu – nepsaná největší afghánská rarita – ex Theodore Light
2. Celistvost s fialovou známkou (zkusmým tiskem) z emise 1290.
3. Celistvost s nevydanou známkou na modrém papíře z emise 1316 – ex Dietrich.

Mahmud Sultan neměl popsaný unikát žádný, stejně tak neměl žádný vlastní objev.
Já jsem měl rekonstrukce všech 4 tiskových desek z 1. emise známek zvaných tygří hlavy, což s výjimkou exponátu R. Jaretzkého (vystavující tento exponát v síních slávy), neměl na výstavách žádný jiný filatelista.

Mahmud Sultan měl rekonstrukce pouze 2 tiskových desek, přičemž v desce A (nejvzácnější) měl hned 3 chyby, kdy chybějící pozice č. 1, 2, 3 nahradil známkami z desek B a C. Znamená to tedy, že měl pouze 1 správnou rekonstrukci a to nejméně vzácnou desku C.
V exponátu p. Sultana také byla značná duplicita materiálu, jak známek tak celistvostí.

Podivné hodnocení exponátů Afghánistánu na světové výstavě Bandung 2017
Chybná rekonstrukce desky A, poz. č.1 = deska B (poz.10), poz. 2+3 = deska C (poz.3+15)


Pro srovnání je uvedena správná rekonstrukce, navíc srovnejme kvalitu známek v obou rekonstrukcích.

Podivné hodnocení exponátů Afghánistánu na světové výstavě Bandung 2017

Na svém exponátu nemá Mahmud Sultan uvedeny žádné zdroje, ze kterých čerpal svoje znalosti. Studia znalců Afghánistánu jako Horsta Dietricha, Johna Wilkinse a Roberta Jacka vyvracejí údaj, že v roce 1876 byly vydané známky tygřích hlav ve žluté barvě pro město Herat. V této době tam žádná afghánská pošta nebyla a nejstarší poštovní doklady z Heratu pocházejí až z konce 90. let 19. století. Přesto má tento chybný údaj Mahmud Sultan v úvodním listě.

Další z chyb jsou vystavené svislé pětipásky označené z desky C. Pětipáska vlevo pochází totiž z desky D (poz. 1,4,7,10,13), což je velmi snadno rozpoznatelné kvůli plnému vnitřnímu kroužku (u desek A, B, C jsou tečkované). Navíc v roce 1871 se nepoužívaly nominály Paisa a Karan, takže nebyl důvod je zmiňovat v popisu nad položkou.

Podivné hodnocení exponátů Afghánistánu na světové výstavě Bandung 2017

Další z chyb z 1. emise známek z r. 1871 (1288) je čtyřblok, který není z roku 1288, ale z roku 1290 (1873) ze třetí emise. Letopočty 1290 jsou napsané přímo na známkách a navíc známky mají vystavený atest, takže na atestu musí být též uvedeno, že jde o známky ne z první emise 1288, ale ze třetí emise 1290.

Podivné hodnocení exponátů Afghánistánu na světové výstavě Bandung 2017

Detail – na známkách je jasně čitelný letopočet 1290 a ne 1288

Podivné hodnocení exponátů Afghánistánu na světové výstavě Bandung 2017

Podivné hodnocení exponátů Afghánistánu na světové výstavě Bandung 2017

Další chybou je špatné určení známek desky A - 1288. První známka vlevo je z desky D (poz. 4) a trojpáska vpravo z desky C (poz. 1,4,7). Navíc všechny známky jsou nominálu 1 abasi, přičemž na desce A byl nominál pouze 1 shahi. Autor prokazuje neznalost nominálů v arabštině.

Další chybná rekonstrukce TD je z vydání „1292“, kdy poz. 15 je nahrazena známkou z poz. 12.

Podivné hodnocení exponátů Afghánistánu na světové výstavě Bandung 2017
Detail pos. 12 a 15 – stejné pos. 12

Podivné hodnocení exponátů Afghánistánu na světové výstavě Bandung 2017
Detail pos. 12 a 15 – stejné pos. 12

Tolik bylo ke špatným zařazením položek a nyní přistoupíme ještě k mnohem závažnějším nedostatkům a to výskytu jasných padělků. A nejedná se o padělky nebezpečné, ale o padělky primitivní kvality, mnohdy až úsměvné. Všechny padělky jsou značně odlišné od originálů a dobře popsány např. ve specializovaném katalogu od Roberta Jacka – Afghanistan 1870-1900 (2012). Tento primitivní padělek hodnoty 1 abasi je zdokumentovaný ve výše zmíněném katalogu pod označením 1292F1.

Podivné hodnocení exponátů Afghánistánu na světové výstavě Bandung 2017

Nominál 1 abasi byl tištěný pouze na 5 ZP a vystavovatel i jurymané měli možnost porovnat jej se ZP tištěnými z originální desky, která byla na exponátu přesně o 1 řadu výše. Jak je na první pohled vidět, známka nesouhlasí s žádným z 5 možných známkových polí.

Podivné hodnocení exponátů Afghánistánu na světové výstavě Bandung 2017

Ještě horší je případ naprosto primitivního padělku z další emise, kdy je na první pohled vidět, že zelená známka s označením Cabul je podstatně větší a vůbec nesouhlasí s ostatními známkami. I tento padělek je popsán pod číslem 1293F3.

Podivné hodnocení exponátů Afghánistánu na světové výstavě Bandung 2017
Detail padělku

Co ještě dalšího k exponátu Mahmuda Sultana říct? Exponát má název Afghánistán 19.st. 1871 – 1880 s předchůdci. Do exponátu tedy nezapadá ani Britská polní pošta z let 1838 – 1842, která je na úvodních 7 listech a místo ní by tam měly být předznámkové dopisy Afghánistánu, které jsou v omezeném počtu 17 kusů také známy.V průběhu výstavy byla jury opakovaně upozorněna na všechny výše uvedené nesrovnalosti a padělky. Jak je však patrné z hodnocení tohoto exponátu, nebyly tyto „závady“ vzaty vůbec v potaz a v důsledku nebylo hodnocení sníženo (90 bodů by tento exponát získat neměl).
Co říct na adresu jurymanů hodnotících Asii? Při diskuzi s nimi u exponátu bylo jasné, že o známkách Afghánistánu vůbec nic neví. A to exponáty Afghánistánu jsou na každé světové výstavě. Při mé poznámce, že pokud něco neumí, tak si to mají nastudovat (přeci jenom mají úvodní listy k dispozici několik měsíců dopředu), mi bylo řečeno, že přeci nemusí studovat všechno, co budou posuzovat. Naopak, to je jejich povinnost se řádně a zodpovědně na hodnocení připravit. Doufám, že se na dalších světových výstavách s takovými jurymany již nesetkáme a že FIP z tohoto vyvodí nějaké důsledky.

Odkaz na články v AJ.

Autor: Jaromír Petřík | 20. 10. 2017

Komentáře

Nejsou žádné komentáře

Přidat komentář


© 2002 - 2017 Zdeněk Jindra
ISSN 1214-4223