Otazníky kolem pravosti Britské Guyany 1 cent – nejcennější známky na světě
Datum vydání: 3. 6. 2005
Asi většina filatelistů zná údajně nejcennější známku světa – raritu černou jednocentovou Britskou Guyanu z r. 1856 na červeném papíře. Méně známé jsou skutečnosti, které doprovází otazníky kolem pravosti této známky.
5. dubna 1922 byla dražena perla sbírky hraběte Ferrariho Britská jednocentová Guyana. Všichni věhlasní filatelisté, ba i zástupci několika panovníků se sešli v ulici Drouot v Paříži. Uprostřed sálu spočíval pod skleněným pohárem osmihranný kousek papíru špinavé červené barvy, pokrytý natištěnými písmeny pod nevzhledným razítkem. Známka, která svou vzácností zastiňuje legendární Mauritius…
A zde se musíme seznámit s tabákovým králem Mauricem Burrusem, který své bohatství investoval kromě jiného i do známek. Byl to totiž právě Burrus, který se účastnil Ferrariho dražby a který byl vážným zájemcem o koupi Britské Guayany.
Hrabě Ferrari
Maurice Burrus
Burrus o této dražbě uvedl:
„Několik dní před aukcí jsem zašel ke znalci, jemuž bylo svěřeno ověřování dražebních položek. Tam jsem se setkal s jiným známým sběratelem, který si přisedl. Když jsme došli až k oné proslulé známce, překvapila nás nejdříve ona skutečnost, že v pravé části byla známka přebarvena, jako by měla něco zakrýt. Když jsme známku prohlédli silnou lupou, shledali jsme, že se v slově ONE písmeno N a zvláště písmeno E liší od týchž dalších písmen na známce. Dalším rozborem jsem došel k závěru, že původní nápis zněl FOUR CENTS. Na papíru silně křídovaném bylo možno písmena vymazat a překreslit … uvádí Burrus.
„A protože známka byla zřejmě padělána, zanechaly takové úpravy určité stopy a první část známky byla barvena podobnou červenou, ale nikoli zcela stejnou barvou“ pokračoval znalec. „Zeptal jsem se znalce, zda vzhledem k tomu, že známka je padělána, dá ji skutečně do dražby“.
Odpověděl, že známka způsobila velkou senzaci, a proto ji musí dát do dražby.
Zde můžeme sami posoudit nakolik jsou si známky 4 a 1 centová podobné
Čtyřcentovka
Jednocentovka – skutečný vzhled
Jednocentovka – počítačově upravená
A pak došlo k dražbě. Znalec prohlásil jasným a srozumitelným hlasem, že známka je prodávána bez záruky a že nebude možno podat reklamaci. Cena při aukci rychle vyletěla na 200.000 franků, ale potom se zájem o známku soustředil na dvě osoby. Pan Griebert, anglický obchodník a M. Burrus. Později se Burrus dozvěděl, že Griebert dražil známku za svého klienta Hinda z Uticy v USA, jenž byl tehdy u nás neznámým sběratelem. Griebert nabídl 280.000 franků, M. Burrus 290.000 a Griebert známku získal za 300.000 franků.
Burrus uvádí, že před dražbou slyšel, jak právě obchodník Griebert říkal, že zákazník mu uložil koupit známku za každou cenu, a proto bude muset přihazovat nejméně na 300.000 franků. A Burrus k tomu dodává: „Když jsem v aukci přihazoval, chtěl jsem neznámého zájemce o známku trochu vytrestat. Lidé, kteří nelimitují své dražební příkazy, zkreslují výsledky dražeb a riskují, že zaplatí nerozumnou cenu“.
Hind v roce 1934 zemřel a jeho sbírka byla dána také do dražby.
Co k tomu říci? Je největší světový unikát pravý nebo ne?“
To se asi těžko dozvíme, protože pokud je autorovi známo, známka nikdy nebyla řádně znalecky prozkoumána a případní vlastníci jistě nebudou mít zájem na zpochybnění pravosti tohoto unikátu.
Vytištěno ze serveru https://www.infofila.cz