Obrázky z dějin poštovnictví XIII. – Staletími s pražskou poštou

Původní sídlo pražského poštovního úřadu se od roku 1554 nacházelo na Malostranském náměstí v domě U Kříže (čp. 187 - 4), který zde stál od 16. století, na parcele bývalé vinice. Své jméno získal podle do dnešních dnů zachované mozaiky s motivem kříže na průčelí renesanční fasády (nově opravena podle návrhu Karla Svolinského ve druhé polovině minulého století). Odtud vyjížděly až do třicetileté války na své trasy všechny poštovní vozy. V neklidných válečných dobách vypravování poštovních vozů ustávalo a postupně z Prahy vyjížděly jen jízdní poštovní poslové. Měli měsíční mzdu 8 zlatých a k jejich základním služebním povinnostem patřilo vyměnit si na každé stanici koně a nechat si potvrdit na průvodním listu včasný příjezd. Dobové předpisy poštovní posly zavazovaly překonat v létě nejméně 7 a v zimě 6 mil denně, což byla vzdálenost dlouhá desítky kilometrů. Proto poslové své trasy překonávali i řadu dní, např. doprava pošty z Prahy do Lince trvala plné čtyři dny. Staré poštovní trasy byly v průběhu války oživovány jen pozvolna. Roční výlohy vynaložené na provoz pošty dosahovaly od roku 1630 částky 4000 zlatých, s jejichž placením královská komora pravidelně otálela. Zisky státní pošty začaly vzrůstat až po válce, kdy soukromníci zase začali hojněji využívat jejich služeb. Ceny ale nebyly nízké, za každý dopis se platilo porto 8 krejcarů, 4 v místě podání a 4 v místě doručení. Za přepravu balíků se platilo 18 krejcarů za každou stanici. Za dopravu osob pošta od roku 1623 účtovala od každé přepravované osoby za dvě poštovní míle (přibližně 15 kilometrů) půl tolaru při užití jednoho koně a celý tolar, pokud byl použit koňský pár.

Ve druhé polovině 17. století byl poštovní úřad přestěhován do prostornějšího domu na druhém Maltézském náměstí. (Prostranství před klášterem řádu johanitů neboli maltézských rytířů, který zde byl založen již roku 1169, se tehdy dělilo na tři Maltézská náměstí; druhé z nich zaujímalo prostranství na západ od kostela P. Marie Pod řetězem. Všechny tři části byly spojeny do jediného náměstí Maltézského až roku 1870.) Roční náklady na poštu se zvýšily, takže přesahovaly částku pět a půl tisíce zlatých, příjem však už byl přes třicet tisíc zlatých. Ze zisku bylo financováno zakládání nových pošt v zemi a rozsáhlejší spojení s cizinou. V té době už Praha opět udržovala pravidelné poštovní spojení se všemi hlavními evropskými městy. Do Prahy přijížděla pošta říšská a slezská a dvakrát týdně vídeňská a drážďanská, ve stejné frekvenci byla vypravována z Prahy. Pražský poštovní úřad tehdy zaměstnával šest úředníků - vrchního poštmistra, kontrolora a čtyři oficiály.

Roku 1723 pražský poštovní úřad přesídlil do nárožního domu proti maltézskému kostelu do čp. 482 a za dvě desetiletí do Lichtenštejnského paláce na tehdejším “Vlašském placu”, jak se nazývalo od začátku 17. století do roku 1847 prostranství před malostranským chrámem sv. Mikuláše. Místní název byl odvozen z krámků vlašských dvorských kupců, které zde byly vystavěny na rozhraní 16. a 17. století. Lichtenštejnský palác (čp.258-15), zaujímající celou západní stranu dnešního Malostranského náměstí, byl v letech 1620 - 1627 sídlem pověstného "krvavého místodržitele" Karla z Lichtenštejna, hlavního původce popravy 27 účastníků povstání na Staroměstském náměstí (1621). Poštovní úřad zde sídlil v letech 1742 - 1791 a až do roku 1753 fungoval i jako jediná sběrna dopisů v Praze.

Poštovní agenda se i nadále rozrůstala, takže v roce 1771 již personál pošty tvořilo 22 zaměstnanců a na Starém a Novém městě pražském musely být zřízeny další tři menší pošty. V roce 1782 se pražské státní poště zrodila konkurence v podobě tzv. klapačkové poš-ty. Jednalo se o soukromou iniciativu Františka Garsie, který se rozhodl využít ve svůj prospěch nevýkonných a málo pružných služeb státní pošty. Sám začal zaměstnávat poštovní posly, které vybavil koženými brašnami a dřevěnými klapačkami, jejichž hlasitým klapáním oznamovali svůj příchod. V každé městské čtvrti tak byl ustanoven poštovní posel, který zde denně vybíral dopisy určené k odeslání a zároveň zajišťoval doručování části zásilek. Pražská klapačková pošta získala značnou popularitu a na konci 18. století se rozšířila i do dalších měst.

Obrázky z dějin poštovnictví XIII. – Staletími s pražskou poštou


Ruční příležitostné razítko z roku 1998 bylo vzpomínkou na pražskou klapačkovou poštu.

V květnu 1792 byl poštovní úřad přeložen do zrušeného kostela sv. Maří Magdaleny na Újezdě, ale když i tamní prostory nestačily, pražská pošta se zase musela stěhovat. Tentokrát to bylo do celnice na Josefském náměstí. (Prostor před Prašnou branou byl od 17. století v jižní části nazýván Hybernské náměstí, podle hybernů - lidového označení irských mnichů františkánské řehole, kteří spravovali kostel sv. Ambrože, založený Karlem IV. na místě, kde je dnes dům U Hybernů; severní části se říkalo Josefské nebo Kapucínské náměstí. V roce 1919 byl celý prostor křižovatky u Prašné brány a dál ve směrech k dnešnímu obchodnímu domu Kotva a na Florenc souhrnně označen jako náměstí Republiky. Pojmenování je připomínkou vzniku ČSR 28. října 1918.)

Obrázky z dějin poštovnictví XIII. – Staletími s pražskou poštou


Celnice na bývalém Josefském náměstí dnes

Rok 1817 byl pro pražskou poštu významný hned dvakrát: ve městě byly zavedeny dřevěné poštovní schránky (později nahrazeny kovovými) a přijata zásada, že poštovné napříště bude platit zásadně pouze odesilatel. Od roku 1850 pražský poštovní úřad nesl nový název Poštovní ředitelství pro Čechy.

Obrázky z dějin poštovnictví XIII. – Staletími s pražskou poštou


Novorenesanční budova pošty Jindřišská 14, Praha 1(Hlavní pošta) z r. 1874 po celkové rekonstrukci a reorganizaci poštovního provozu z r. 1999

Roku 1869 pošta zažila nové stěhování, tentokráte do bývalého skladu tabáku a tabákových výrobků v Jindřišské ulici. Brzy na místě této nevyhovující budovy si státní pošta v letech 1871 - 1874 začala budovat pro účely poštovního a s ním spojeného telegrafního spojení (telegraf do Čech dorazil již roku 1848) na svoji dobu skutečně velkolepý a rozlehlý palác, který České poště slouží dodnes. Byl to jasný důkaz, že doba mohutného rozvoje poštovnictví v Čechách byla již skutečně za dveřmi.

Autor: František Hrbek | 7. 2. 2005

Komentáře

Nejsou žádné komentáře

Přidat komentář

Související články


© 2002 - 2019 Zdeněk Jindra
ISSN 1214-4223