Nový rozsáhlý rozhovor s Milošem Kudweisem


V tomto roce jste navštívil několik států Afriky. Již dříve jste publikoval velmi zdařilé články o monetárních systémech na africkém kontinentu. Co je v této oblasti nového?
Máte pravdu. Africký kontinent a především některé státy prožívají celou řadu změn, které mnohdy tady v Evropě ani nezaznamenáme. Nemíním tím pochopitelně z pohledu sběratele aspekty politické, ale takové, které souvisejí s notafilií. Dříve jsem publikoval a podrobně se věnoval měnovým celkům v Africe. To bylo někdy v roce 2010 a od té doby se mnohé změnilo. Když jsem zmínil politická hlediska, nemohu nevzpomenout mé lednové návštěvy Keni. Probíhaly tam a vrcholily přípravy na prezidentské volby. V těch kandidovalo na naše podmínky neskutečných 47 uchazečů o tento úřad. Vítězem se nakonec v březnu letošního roku stal Uhuru Kenyatta, který je synem Jomo Kenyattyho, prvého keňského prezidenta, který dokončil současně v roce 1963 dekolonizaci Keni. Z pohledu notafilie došlo ke změnám na území mnoha afrických států, především na sklonku roku 2012 a v roce letošním, kdy bylo emitováno velké množství nových, překrásných, ale také významně posílených bankovek ve smyslu jejich ochranných prvků.

Můžete čtenářům některé z novinek přiblížit?
Pokud bych měl jmenovat všechny novinky konce loňského roku a roku letošního, vydalo by to na dlouhý seznam. Snad z těch nejzajímavějších uvedu novou edici bankovek Botswany (20,50 a 200 pula), u nichž byla použita současně nová signatura.


Banque des Etats de lAfrique Centrale (Banka pro oblast středoafrické měnové unie) použila nových dvou signatur u bankovek rozličných nominálních hodnot (500, 1000 a 10000 na území Kamerunu, Gabonu, Čadu Republice Kongo.


Ve státech Západoafrické měnové unie bylo použito v letošním roce rovněž nové signatury vyjma území Guinea – Bissau na všech bankovkách kromě bankovek nominální hodnoty 10000 CFA a 5000 CFA.


Bank Al-Maghrib vydala letos překrásnou emisi nových bankovek o nominální hodnotě 20,50,100 a 200 dirhamů a na sklonku roku 2012 vertiko-vertikální výroční bankovku (25th Anniversary of Dar As-Sikkah (State Printing Works)1987-2012) o hodnotě 25 dirhamů. Tato bankovka je zajímavá také tím, že je první svého druhu na marockém území, která je vybavena polymerovým oknem, ale neobsahuje soutiskovou značku. Sama bankovka má charakter tzv. semipolymeru, který bývá označován jako durasáfový polymer.


Durasafe je nová technika výroby bankovek, která jim poskytuje doposud nejvyšší stupeň ochrany. Na tomto místě bych nerad čtenáře zatěžoval technologií a složením durasáfového polymeru, ale jistě budu uvažovat o novelizaci mé publikace o technikách výroby bankovek, ve které došlo v posledních třech letech k významným posunům. Pro čtenáře bude jistě zajímavou informací, že právě tato zcela nová metoda byla poprvé použita ve spolupráci s Centrální švýcarskou bankou pro výrobu 25 dirhamové marocké bankovky.


Další důležitou novinkou je reemise bankovek Malawi při použití dvou nových signatur. Emise z roku 2012 byla posílena o nominály 100, 200 a 500 kwacha v roce letošním.


V souvislosti s bankovkami Malawi nemohu přejít překrásné hologramy, které jsou na nominálech 200, 500 a 1000 kwacha použity. Již dříve jsem uvedl, v jednom mém článku pro časopis Mince & Bankovky, že moc hezký portrétový hologram byl použit u výroční bankovky Maroka v roce 2009 (50 dirhamů; 50th Anniversary of Bank al-Maghrib (1959-2009)). Hologramy na malawských bankovkách jsou jeho velmi zdařilou obdobou.


Myslím si, že co jsem zmínil je dostatečná informace pro zájemce o sběratelství bankovek, aby bylo patrné, že notafilie není ustrnutá disciplina, nýbrž sběratelský obor, který má svojí dynamiku a vývoj.

Jak se v současnosti vyvíjejí měnové unie na africkém kontinentu?
Již delší dobu jsou v Africe dvě oficiální měnové unie; jednak je to Západoafrická měnová unie (WMU) s konvertibilním frankem (CFA; Communauté financière dAfrique ) a Středoafrická měnová unie (CMU), rovněž s konvertibilním frankem CFA; Coopération financière en Afrique centrale) Pro odlišení se pro franky WMU používá zkratka XOF a pro franky CMU je to XAF. Vedle těchto měnových unií jsem pochopil, že platí též nepsaná unie jihoafrická, kde je konvertibilní měnou jihoafrický rand společně s měnou Lesotha, Swazilandu a Namibie. V rámci tzv. monetarizace afrického kontinentu se již delší dobu píše a hovoří o rozšíření západoafrické měnové unie o Nigerii, Ghanu, Gambii, Guineu, Liberii a Sierra Leone, přičemž původní záměr z roku 2007 počítal s vytvořením kontinuální druhé západoafrické unie s měnou, označovanou jako eco. Dokonce jsem měl možnost několik návrhů na bankovky eco vidět a mohu prohlásit, že se v mnohém podobají současným XOF frankům. K tak významnému posílení WMU odpovídá i institucionální rozvoj na území západní Afriky. Již etablovaná centrální banka WMU (West African Central Bank) se stala integrální organizací pro tzv. západní africkou monetární oblast (West African Monetary Zone;WAMZ), která zahrnuje jak stávající členy tak členy potenciální, které jsem již zmínil. Centrální orgán WAMZ (West African Institute for Financial and Economic Management;WAIFEM) v jednotlivých státech (především u potenciálně přistupujících nových členů; viz výše) této oblasti (= monetární zóny) vybudoval v posledních letech samostatné instituce (West African Monetary Institute; WAMI),které mají zajistit hladký průběh k unijnímu monetárnímu systému, jehož podoba vychází ze současné WMU.

Zcela novou, byť v minulosti diskutovanou se stala otázka ustanovení východoafrické měnové unie. Předcházející prezident Keni Mwai Kibaki (2002 – 2013) a prezident Yoweri Museveni již v roce 2008 vyhlásili směřování států východní Afriky k měnové unii. Do těchto plánů nejsou zařazeny státy Somálského poloostrova a Severní i Jižní Sudán. Při mé poslední cestě do Keni v dubnu letošního roku jsem se snažil získat nové informace. Došlo již k dohodě mezi vládami Keni, Ugandy a Tanzanie, která prezentuje ochotu a snahu vytvořit Centrální ústřední východoafrickou banku (The Central Banks Central East Africa). Členy této instituce by se měla stát také Rwanda a Burundi. Jak jsem pochopil, spor se nyní vede o označení nové měny. Současné dva návrhy počítají se zavedením 1východoafrického šilinku nebo 2východoafrického franku. Šilink je prosazován především Keňou, Tanzanií a Ugandou (ty mají v současné době v platnosti šilinky), kdežto frank je navrhován Rwandou a Burundi, které mají v platnosti franky. Návrhům o zavedení východoafrických franků nahrává již dvojí franková měnová unie (XOF,XAF) a tak se domnívám, že cestující do zmíněných států v blízké budoucnosti již nebudou používat ani šilinky či národní franky, ale frank východoafrický. To totiž navrhuje tzv. skupina africké rozvojové banky (African Development Bank Grou), sídlící v Tunisu. Členy této organizace je 46 států současné Africké unie (ta jich celkem zahrnuje 53). Domnívám se, že tato informace je pro čtenáře dostačující. Celou situaci pochopitelně sleduji a budu, v případě zásadních novinek návštěvníky Vašich stránek a čtenáře odborného tisku informovat.

Čemu se vedle svého profesního zaměření v poslední době v oblasti notafilie věnujete?
V současné době snad dopracuji publikaci o notafilii států Indického poloostrova, z nichž kupříkladu oblast Nepálu a Indie považuji pro sběratele za opravdové lahůdky. Věnuji se současně studiu thajských bankovek, kde se mi podařilo navázat velmi kvalitní spolupráci nejen s centrální bankou, ale především s pány Sakoobunthu a Takedou, kteří mne poskytují odbornou literaturu a s nimiž se pokoušíme společně nalézt ten nejvhodnější způsob kategorizace vybraných emisí thajských bankovek. Možná bude tento systém zapracován do SCWPM. Pokud se tak nestane, máme v plánu zpracovat národní katalog v knižní podobě, jako tomu je u mnoha států světa. Jistě by se osvědčila spolupráce s dalším významným notafilikem z USA, kolegou Linzmayerem. Také se zamýšlím s některými kolegy o českém zpracování identifikace bankovek. Nikoli však ve formě, jakou známe z publikací o identifikaci mincí, nýbrž v návaznosti na termín, který byl letos poprvé uveden v jednom překrásném článku v časopisu IBNS Journal. Ten totiž uvádí namísto známého a vžitého termínu anatomie bankovek tzv. identit bankovek. Ten je chápán jako přesná identifikace konkrétní bankovky v podobě číselného a písmenkového sumáře. V neposlední řadě se snažím proniknout do charakteru a vzhledu tzv. polymerových oken. Známe je všichni, kteří moderní bankovky sbíráme. Pro příklad uvedu bankovku Guatemaly.


Je pochopitelné, že polymerových oken na bankovkách je celá plejáda typů; prosté bez jakýchkoli vlisů, číselné, obrazové, portrétové nebo motivové.

Z Vašeho povídání je zřejmé, že notafilii věnujete hodně času. Jak lze toto vše skloubit s prací? Navíc se domnívám, že jste sběratelství bankovek posunul v našich podmínkách do zcela netušených rozměrů.
Pravdou je, že svému koníčku, jímž sběratelství moderních bankovek je, věnuji prakticky všechen volný čas. Krom klasického sběratelství se však věnuji již řadu let studiu bankovek, jejich historii i současnosti, snažím se proniknout do systémů a technologií. Teprve čím víc člověk o předmětu svého zájmu ví, dochází k poznání, že je toho mnohem víc, co jeho vědění neobsáhne. Nevím zda jsem sběratelství posunul či neposunul ať už jakýmkoli směrem, ale vím jistě, že jsem ke sběratelství dovedl poměrně hodně kolegů a kolegyň nejen v České republice, ale i v zahraničí. Snažím se publikovat své poznatky, pomáhám začínajícím autorům třeba jenom radou či spoluautorstvím sdělení. Hojně navštěvovaný portál je na stránkách časopisu BankNote Report (USA), kde je uveřejněn můj příspěvek o monetárním systému Gambie včetně dosavadních afrických novinek roku 2013. Přispívám do bulletinu Societi of Paper Money Collectors a za osobní úspěch považuji zveřejnění mého článku Seriová čísla bankovek – jejich struktura a dělení (Serial numbers of the banknotes – their structure and Division; arabsky الأرقام المسلسلة للأوراق النقدية هيكل، وشعبة) v časopisu ICBMC (Izrael Coins, banknote and Medals Corp). Zajímavostí u tohoto článku je, že můj český text byl přeložen do angličtiny a arabštiny (pochopitelně bez mého přičinění), ale nikoli do hebrejštiny.

Jak se v současné době daří Vaší snaze o vydání monografie o sběratelství bankovek?
Nedaří. Je trochu paradoxem, že bych mohl okamžitě knihu předat do nakladatelství v Čadu, jak jsem se již dříve zmínil. Nechci to však zatím realizovat, protože kniha by byla vydána pouze v anglickém a nově, podle posledních nabídek, také ve francouzském jazyce. A v tomto případě se mi jedná především o českou variantu, protože podle ohlasů sběratelů i čtenářů vím, že taková literatura u nás zcela chybí. Pochopitelně nemluvím nyní o českých bankovkách, kde je dostupné literatury poměrně dost. Pokud mohu ještě zmínit jednu naopak pozitivní informaci, podařilo se mi uskutečnit vydání dvou E-knih o notafilii Arabského poloostrova a Arabské Afriky, které jsou v současné době vydávány v CD formátu za velice přijatelnou cenu, která dosahuje zhruba 35% ceny vázané knihy. Navíc považuji CD formát v PDF za velmi dobrou studijní pomůcku, protože oba tituly jsou interaktivní, to znamená připravené pro veškeré úpravy čtenáře.

A co Vaše stránky o notafilii?
Také na jejich obsahu pracuji v podstatě nepřetržitě. Zahájil jsem kupříkladu provoz odborného kvízu. Od zprovoznění, kdy na otázky nikdo v podstatě nereagoval (říkám tomu po svém doba odezvy - O), se nyní stává, že je tatáž hodnotově 2 – 4. Znamená to, že když otázku zveřejním, na doporučené meilové adrese je odpověď do 2 – 4 hodin, což považuji za úspěch.


O významu stránek, které provozuji, myslím vypovídá také to, že jsem byl požádán řadou sběratelů ze zahraničí i u nás, v České republice o reciproční nebo jednostranné zveřejnění odkazu na stránky. Takže na mé stránky narazí sběratelé v USA, Thajsku, Japonsku, Novém Zélendu, Australii, Keně, Jihoafrické republice, Tanzanii, Ekvádoru či Venezuele.

Co by jste říkal možnosti, kdyby náš portál Numin.cz zavedl něco, jako Vaše okénko otázek a odpovědí, kde by jste se mohl stát jakýmsi moderátorem tohoto fóra?
Takové fórum bych pochopitelně, bez ohledu na moji osobu, přivítal. Je však v provozu Sběratel.com , kde je již diskuzní fórum součástí. Považuji to pochopitelně za přínosné. Já osobně moc nepřispívám, pouze zcela ojediněle komentuji, protože již nemám časové rezervy. Ale pokusím se to, pokud bude zájem, napravit. Pravdou je, že mi čas od času návštěvníci fóra napíší o radu, požádájí o ocenění bankovek. Pokud bych mohl požádat, prosím i z těchto důvodů o uveřejnění mého meilu, zřízeného pro sběratele moderních bankovek (Kenya.Distribution@gmail.com).

Doporučil by jste čtenářům nějaké novinky z literatury, týkající se sběratelství bankovek, které máte nebo jste měl možnost prostudovat?
V této souvislosti mne napadá, že jsem již obdržel mnoho dotazů stran tzv. okupačních bankovek. Vyšla překrásná publikace, kterou jsem získal od kolegy z Francie a která se jmenuje Coins and Banknotes of Palestine Under the British Mandate, 1927-1947;autor H.M.Berlin (Mince a bankovky Palestiny pod britskou mandátní správou, 1927-1947 ). Do knihovny jednoznačně doporučuji. Shodou okolností, podobným přírůstkem do knihovny sběratele bankovek je kniha o tzv. invazních penězích (A Banknote Invasion) od autora B. Staleye. Jako další bych doporučil knihu, kterou jsem měl nějaký čas k dispozici, pojednávající o historii bankovek Australie. Je velmi dobře obrazově dokumentována. Bankovky jsou kategorizovány zcela odlišným způsobem, než uvádí nám všem dobře známý SCWPM.



Z oblasti africké notafilie pokračuje nadále poměrně skromný výčet nových publikací. Vyjimku tvoří kniha M.Hanafi, psaná ve dvou jakyzových mutacích (anglicky a arabsky) The Egyptian Banknote.

Za jakým účelem navštěvujete africké státy?
Jak jsem již uvedl při našem prvém povídání, Afrika mne zaujala na první pohled. Jako další tisíce turistů jsem navštívil Tunis, Maroko. Do Egypta jsem se dostal až později a to v podobě tří- až pětidenního mezipřistání na cestě do rovníkové Afriky. Tam jsem také pochopil, kupř. v Keni, Ugandě, Rwandě, Jihoafrické republice a dalších destinacích, že severní Afrika, kam patří vesměs arabsky mluvící země, není ten pravý, obdivovaný černý kontinent. Teprve při cestách, vesměs pracovních, ale také v řadě případů v podstatě služebních ve smyslu notafilie, jsem pochopil, že africká kultura, historie, současnost je to, co mi skrze zajímá a čemu chci, podle svých schopností a možností pomoci. Státy jako Senegal, Togo, Pobřeží slonoviny znám v podstatě z konferenčních místností, když jsem zván na zasedání Central Bank of the West African States. Členství v této organizaci si nesmírně vážím. Vzniklo díky tomu, že se mi podařilo zpracovat kompletně katalog uniiní notafilie od období rozpadající se kolonizace v roce 1959 do současnosti, pochopitelně zahrnující rovněž období vzniku samostatnosti jednotlivých západoafrických států do vytvoření měnové unie. Otázka unií je na africkém kontinentu hodně košatá. Je to vyprávění na dlouhé zimní večery a nejsem si jist, zda by veškeré aspekty tato diskuse postihla. A v tom je ta krása poznání, bádání a hledání, která můj zájem pravděpodobně nasměrovala tímto směrem. Tedy jednoduše odpovědět na Vaši otázku mohu následovně; Afrika mne učarovala, její obyvatelé silně oslovili a charakter života zásadně ovlivnil. Život v našem zeměpisném pásmu, v naší poměrně malé české kotlině je v současné době chaotický, bezohledný a je zcela nepodobný tomu, který kdybych měl tu možnost, bych preferoval a zvolil si jej. Pokud jde snad o doplnění Vaší otázky, pochopitelně si z každé návštěvy snažím dovézt notafilické novinky toho státu či států sousedních. Naposledy jsem takto získal nové bankovky Zambie či Namibie a Jihoafrické republiky.

Jistě si mnozí kladou otázku, proč se zabýváte především právě státy Afriky a ne kupříkladu státy Jižní Ameriky?
Částečně jsem již odpověděl ve Vaší předcházející otázce. Já se vůbec nevyhýbám sběratelství bankovek oblasti Jižní a Střední Ameriky. Jsou to bankovky rovněž velice krásné a motivačně hezky zpracované. Sbíral jsem a ucelil v podstatě sbírku Venezuely, Kolumbie či Kostariky, ale tyto bankovky jsem přenechal mojim kolegům. Nyní bankovky těchto oblastí pouze sháním, kupuji pro své studijní potřeby a opět je uvolňuji těm, kteří se zmíněným zemím věnují. V Jižní Americe je spousta problematického v oblasti řazení bankovek (zmíním Mexiko, Bolivii), složitého v rámci datování bankovek, serií apod. Stojí tedy zcela jistě za to, se tomuto odvětví sběratelství bankovek věnovat, ale jak já se domnívám, není možné sbírat a především znát vše. S Jižní Amerikou je to u mne v podstatě to samé, v jakém rozsahu se věnuji bankovkám Nepálu, Indie, Thajska či Bhutanu, ale také států Arabského poloostrova.

Co by jste chtěl sdělit čtenářům závěrem našeho povídání?
Nevím přesně, co bych chtěl sdělit, ale vím zcela přesně co bych si přál. Moc rád bych přivítal diskusi na Vašich stránkách Numin.cz. Tím zvýšit jejich prestiž, návštěvnost a angažovanost dalších nadšených sběratelů. Doporučoval bych vypisovat soutěže, tematické i zcela obecné. Půlroční, roční, nebo třeba pouze měsíční. Jak jsem uvedl, zavedl jsem na svých stránkách kvíz v cyklu 7 dnů. Vzrostla tím návštěvnost o cca 40%. Doporučoval bych hodnotit příspěvky, články. Kritéria jsou velice jednoduchá; počet návštěv, počet čtenářů, diskuse. Blíží se konec roku, což je příležitost k bilancování a současně k nastartování něčeho nového. Tolik snad má připomínka nebo spíš námět k Vaší závěrečné otázce. Děkuji Vám současně za prostor, který Numin.cz dává sběratelům. Je však potřebné a nutné zpestřit a pevně zakotvit zpětnou vazbu. Pak máme také my možnost dostat se na úroveň podobných zahraničních portálů.

Poznámka redakce Infofily: převzaté z našeho partnerského magazínu o numismatice a notafilii Numin.cz. Pomožte tento projekt pro sběratele mincí a bankovek oživit. Uvedené články, které na Infofile hodláme zveřejňovat, ukazují jaký kvalitní obsah tento magazín má.

Autor: Redakce | 25. 9. 2013

Komentáře

Nejsou žádné komentáře

Přidat komentář


© 2002 - 2018 Zdeněk Jindra
ISSN 1214-4223