Zpravodaj 02/2010: Otakar Štáfl tragicky zahynul před 65 lety

Dne 14. února tomu bylo 65 let, kdy byl ateliér českého malíře Otakara Štáfla v Praze na Vinohradech zasažen bombou spojeneckých letadel. V troskách domu zahynuli manželé Štáflovi. Otakar Štáfl patří k významným rodákům Havlíčkova Brodu. Narodil se 30. 12. 1884 v Německém Brodu (dřívější název města), zde studoval v letech 1897-1903 na gymnáziu, odkud odešel do Prahy, aby se mohl stát žákem krajinářské školy Ferdinanda Engelmüllera na pražské akademii. Vynikl jako grafik a ilustrátor dětských knih. Po I. světové válce se zasloužil o vybudování pomníku Karla Havlíčka a o vznik Havlíčkova muzea. Nejproslulejší je Štáfl jako malíř Tater, kde prožil značnou část svého života. Jejich krásu zachytil nejen v nesčetných akvarelech, ale také v monumentálních olejích.

Otakar Štáfl tragicky zahynul před 65 lety

Pro nás filatelisty je jeho jméno spjato se jménem Karel Sezinger, druhé-ho významného výtvarníka, který se mimo jiné proslavil jako vynikající rytec, také poštovních známek. V roce 1926 tehdejší Ministerstvo pošt a telegrafů ČSR vydalo čtyři nové výplatní poštovní známky, dvě hodnoty 2,- a 3,- Kč s motivem Pražského hradu dle obrazu F. Šimona a další dvě hodnoty 4,- a 5,- Kč s motivem Vysokých Tater právě dle olejomalby O. Štáfla. Díky mistrovskému citu a umění K. Seizingera se tyto známky staly nejhezčími známkami první republiky.

Chtěl bych tímto krátkým článkem připomenout osobnost, díky které jsou naše sbírky obohacené o krásné zoubkované „poklady“. Velice podrobný odborný článek o této emisi je napsán v časopise Merkur.Revue 6/2006 str.1-4 autory Zd. Fritzem a Vl. Schödelbauerem. V tomto roce autoři připomněli 80 let vzniku této významné emise. Proč významné, je zdokumentováno v jejich článku.

Otakar Štáfl si Tatry zamiloval natolik, že si ve Štrbském Plese zřídil další atelier. Tam také v roce 1922 vznikla myšlenka, založit symbolický hřbitov k uctění obětí hor. Zpočátku byl s realizací této myšlenky problém, neboť se neshodl s tamní veřejností na jeho umístění, což trvalo až do roku 1929, kdy se stal spolunájemcem Chaty pri Popradskom plese. V tu dobu byl znovu ženatý se spisovatelkou a vášnivou horolezkyní Vlastou Koškovou. Společně v Tatrách pobývali od jara do podzimu, pouze na zimu se vraceli do Prahy. Od počátku třicátých let pak oba spolu se spolunájemcem chaty V. Fiškou a tajemníkem KČST A. Lutonským pracovali na zřízení Symbolického cintorína pod svahy Ostrvy.

Ještě v létě 1938 Štáfl osobně osadil budovaný cintorín několika dřevěnými kříži, avšak po mobilizaci museli Štáflovi ze Slovenska odejít. O dalších osudech svého záměru se dozvídali pouze na dálku z dopisů svého přítele Lutonského. Slavnostní otevření proběhlo v roce 1940, avšak v režii režimu prezidenta Tisa. Návštěvy „svého“ cintorína se Štáflovi již nedočkali. Za jejich zásluhy o vznik Symbolického cintorína zde byla v roce 1947 oběma manželům alespoň odhalena pamětní tabule. Se jménem O. Štáfla se můžeme setkat také v souvislosti s Národním nebo Vinohradským divadlem, kde pracoval jako scénograf. Před I. světovou válkou působil dokonce jako režisér pěti filmů, v některých si i zahrál. Jeho ilustrace nalezneme třeba v knížkách Broučci, Cikáni, v Havlasových cestopisech nebo Máchově Máji.