Něco z Ukrajinské historie

Pan František Beneš v září 2015 ve svém časopise FILATELIE v článku připomínajícím výročí vzniku přetisku NRZA – Národní rady Zakarpatské Ukrajiny, Otevřel diskusi o přetiskování známek ve jménu svobodné Ukrajiny. Posloužilo mu k tomu výročí událostí na Podkarpatské Rusi. Ale to v této končině nebylo nic nového. Jen pohled autora je neobvyklý. položil otázku „ jak zařadit tyto známky do historie Československé filatelie “ . Tento přetisk na maďarských známkách má následující třířádkový text : Pošta zakarpatská Ukrajina. A pro celý svět je tím dané že to jsou známky Zakarpatské Ukrajiny. Již léta, je pod tímto jménem v oblíbeném katalogu MICHEL najdeme. Nikoho, jako F.Beneše, to dosud nenapadlo. Proč najednou to otevírat?

Snad bychom se měli trochu zabývat historií vzniku této emise. Tak aby všichni, kterým to není jasné se seznámili, jak to bylo se vznikem tohoto přetisku. Musím Vám přestavit osobu Ivana Turjanicu. Ten stojí u jeho vzniku. Podívejme se na něho blíže. Historie ho zaznamenává již před tím listopadem kdy tento přetisk vznikl. V době Slovenského povstání bylo do Bánské Bystrice z Ruska vysláno letadlo. Ale nevezlo povstalcům zbraně ani zdravotní materiál. Přivezlo osmo osob a mezi nimi jednu v uniformě důstojníka svobodovy armády a to byl právě náš Ivan Turjanica. Delegace celkem brzy sbalila kufry a vrátila se tam, odkud přiletěla.

V tom Užhorodě náš známý již vystupuje v civilu ? Jak je to možné ? Odejít ze svazku armády v době bojových akcí je možné jen dezercí nebo ve vyšším zájmu ! Když si v článku Ing.J.W. z druhého čísla 2016 přečteme jak to bylo s pohybem přez demarkační čáru stanovenou ruským generálem, je nám jasné že tady ten „vyšší“ zájem byl.

Článek Ing. Josefa Weissensteina pokračuje nadepsán je „Delegace čs. Exilové vlády.......“..atd . Na třetí straně článku autor popisuje tahanice kolem pobytu a práce vládní delegace. Který končí ultimátem I. Turjanici jménem NRZU ze dne 30. 11. 1944 kterým žádá aby delegace do tří dnů opustila území ZU. Ultimátum je odesláno z Mukačeva ! Tedy z místa na západní straně hranice určenou sovětským velením. Jelikož poslanec Němec nereagoval. Pan Turjanica pochopil že to asi není v kompetenci ministra Němce a posílá 6. prosince další delegaci který přiváží další jeho dokument tentokráte adresovaný přímo prezidentu Benešovi ??? kde on na prezidentu požaduje. „aby nařídil......... aby delegace opustila území ZU“.

Tady si dovolím odbočku. Sčítání obyvatelstva provedené před válkou na Podkarpatské Rus, ukazuje že tady bylo velmi pestré, ukazuje že převažují Rusíni, Ukrajinců je minimum, právě tak jako Rumunů, ještě méně se hlásilo k národnosti německé a také byli evidováni češi. A právě tak je zaznamenáno že k Fr. Němcovi přišla do Chustu delegace Rusínů která nejenom žádala, ale prosila, aby Podkarpatská Rus zůstala v rámci ČSR V tomto smyslu byl formulován i projev ministra Němce pro zasedání Národních výborů. Musel však být zaslán prostřednictvím velení sovětské armády, nikdy tam nedorazil.

Vraťme se k delegaci Fr. Němce. Autor článku Ing J.W. uvádí že se 1. února 1945 přemístila do Košic. Ale to se dostala z bláta do louže. A také uvádí že známky s přetiskem provedeném v Chustu je třeba považovat za první československé poštovní ceniny. Podívejme se nyní do těch Košic. Zde parta místních vlastenců ignorovala pověření této delegace a sama o své vůli, bez jakéhokoliv pověření, připravila vydání známek s označením ČESKOSLOVENSKO. Dnes se k jejich vydání hlásí Slovenská Národní rada. Kde ale v tom březnu či únoru 1945 byla ? SNR se ustavila a před veřejnost vystoupila 1. září 1944 v Bánské Bystrici. Tam ještě nebylo jasné, jaké bude budoucí uspořádání Slovenska. ? Ale s potlačením povstání musela skončit i ona. Aby se o půl roku později objevila v Košicích ? Přez linii fronty ? Chápejme to tak, že Slovenští činitelé se museli rychle do toho ČESKOSLOVENSKA přihlásit. Slovenský štát byl totiž se Sovětským Svazem ve válečném stavu. A tak by po konci války byl zařazen mezi státy poražené. Takhle byl spojenec.

Vzpomínkou na přetisky Národní rady Zakarpatské Ukrajiny z roku 1944 si připomínáme pouze krátký úsek tahanic o uspořádání této části naší Evropy. O to komu bude patřit, kdo zde bude pánem se zde bojovalo od nepaměti. A bylo to vždy zamotané. Rozhodovalo se o nich všude jinde v Evropě, jen ne doma, vyjadřovali se k tomu i vystěhovalci, bývalí místní obyvatelé. Těm pár, dosud žijících pamětníkům konce poslední války, snad něco řeknou a připomenou jména dvou ukrajinských „vlastenců“ – takzvaných generálů, pánů Vlasova a Banderase. Oba bojovali za lepší zítřek své Ukrajiny. Bohužel každý na jiné straně a jinak. Posouzení nechme těm, kterým to patří. Našim předmětem zájmu jsou výše připomínané přetisky NRZU. O pár dnů dříve v Chustu vznikly první Československé známky – přetiskem maďarských známek. Ty potom byly vzorem. Jak těch které podle chustského vzoru vznikaly po osvobození v různých městech východního Slovenska přetisky další, také se hlásící k myšlence ČESKOSLOVENSKA. Někde na popud sovětských velitelů Podívejte se do Majerova katalogu, několik jich je tam uvedeno, bohužel jen některé, ne všechny. Právě tak NRZU která uplatňovala svou mocenskou převahu a nechávala všechny známky shromažďovat v Užhorodě a označovala je podruhé přetiskem svým. I ty s chustkými přetisky, Následně pak NRZU vydala své známky

Ale málo se ví o tom, že obyvatelé této končiny již v dřívějších letech měli snahu být chápáni jako Ukrajinci a s ostatními ukrajinskými oblastmi se chtěli spojit. Tato snaha vystupovala na povrch vždy ve zlomových létech. Dnes to chci připomenout a ukázat jak tyto přetisky vypadaly. Možná jste je viděli a nevěděli kam je zařadit. Je samozřejmé že přetisky NRZU, i ty dva dnešní do československé filatelie nepatří.

V roce 1918 byly přetiskovány Rakouské známky. Protože celé to rozsáhlé území spravovalo bortící se RAKOUSKO, resp Uhersko. Dneska se na mapě v tomto koutě Evropy nachází několik států. Polsko, Bělorusko, Ukrajina, tehdá to teprve krystalisovalo. Toto přetiskování je v katalozích pojmenováno jako Lvovské. Má tvar obdélníku se skosenými rohy, ve středu je vlevohledící lev a po obvodě jsou nápisy. Kombinují latinku s azbukou. Začíná vlevo ZAKHIDNO + UKR + NARODNA + REPUBLIKA tedy Západoukrajinská národní republika. Přetisk byl prováděn z kovové sazby profesionárně v tiskárně na blocích 25 známek z roztrhaných tiskových archů. Bylo to čtyry hodnoty Rakouských známek z roku 1916. tři, pět a deset haléřů motiv Koruna a dvaceti haléřový Karel, vydaný o rok později Michel Nr. 185+186+188, a 222 Použita byla barva černá a fialová. Evidován je zkusmý přetisk zelený. Hodnoty známek se neměnily. Do poštovního oběhu byly dány 20. Listopadu 1918. V té době už převažovala snaha o vytvoření polského státu, tak že tato skupina nezískala velkou podporu. A tato Ukrajinská „vláda“ musela ze Lvova uprchnout Tak že používání těchto známek trvalo ve Lvově pouhé dva dny. Známky si sebou odvezli a jsou zaznamenány poštovně použité z dalších třech měst.

Druhý pokus přihlásit se k Ukrajině, je doložen černými přetisky na 21 kusech v té době zde platných známek tedy československých. Jak běžných výplatních, tak několika obrázkových a navíc korespondenční lístek. Ilustruje to tu živelnost myšlení obyvatelstva. Autory jsou dvě různé nacionalistické skupiny. Nezávisle na sobě obě zvolily pro přetiskoví motiv trojzubce. Tak vznikl dvě kvalitativně i obrazově různé kovové raznice, na obou je historický symbol - trojzubec. Ruční přetiskování je znát na kvalitě. Oba přetisky podle místa vzniku jsou pojmenovány jako Jasiňské. Časově korespondují s časem vydání známky Pofis č 351, A s událostmi Filatelistům dobře známým datem, 15. březen 1939. Československá posádka Chust bez boje vyklidila. Protože maďaři již útočili a sněm byl rozehnán.

Na prvém typu přetisku je neumělý samotný trojzubec, Na druhém typu je také, ale kolem toho znaku je nápis SLÁVA UKRAJINĚ provedený azbukou. Má úplně jiný charakter. Na obou je znát že byly vyrobeny amatérsky, I tentokráte byla iniciátorem či vydavatelem vojensky organizovaná lidová skupina zvaná. „síč“, my bychom asi užili pojmenování legie. Zatím co ve Lvově existovala jakás-takás „vláda“, tady to bylo živelné lidové hnutí. Přetištěny byly asi všechny československé známky ze zásoby Jasińské pošty, včetně dopisnice. Československá posádka musela ustoupit nejenom nastupujícím jednotkám maďarským ale bránit se ukrajinským bojůvkám. Které chtěli nejenom známky, ale také zbraně.

Jak už jsem uvedl tyto dva, resp tři přetisky, byly výsledkem lidových snah obyvatel. Tímto se zásadně liší od přetisků NRZU. U kterých musíme přiznat vzor přetiskování z Chustu, ale celá akce byla centrálně politicky vyvolána a řízena. Doložím to doslovnou citací článku z Rudého Práva : „Když se moskevští komunisté v polovině listopadu dozvěděli, že akci připojení podněcuje a řídí na území Podkarpatské Rusi Ivan Turjanica, byli velice překvapeni.............Ti na Podkarpatskou Rus odjížděli s Gottwaldovou instrukcí, která jim ukládala zajistit přechod území pod československou správu..........Když mu Josef Krosnař, vedoucí komunistické delegace, připomínal, že má plnit Gottwaldovy instrukce Turjanica rezolutně odpověděl :Já mám jiné příkazy a s KSČ nemám nic společného..........Po návratu Krosnaře do Moskvy změnili komunisté rázně své stanovisko.

Literatura

-Scott stamp montly Nr. 25 březen 2000, AUTOR Ingert Kuzych
-THE SOUTHERN COLLECTOR – 12 january – march 1998 – STEJNÝ AUTOR
-Přednáška Vladimíra Markuse přednesená na Kongresu při výstavě PRAGA 98 dne 12.9.198
-katalog : Jiří Majer :ČESKOSLOVENSKO 1944 – 1945
Zakarpatská Ukrajina, I. Vydání 2008
-Rudé právo, sobota 20. června 2000, strana 14, autor Miroslav Šiška
-Zpravodaj naší filatelie, ročník I. Čís. 6
Albert Pražák : První československé porevoluční známky
-časopis FILATELIE,12/2005 str.2, Otto Hornung: Klasické perly z Karpatské Ukrajiny.
-příloha časopisu Zberatel 11/2004 příloha
Karel Holoubek : Chustská pretlač
-Merkur-revue, číslo 4 /1998 strana 14
číslo 2 /1999 strana 17
Vladimír Markus : neznámé zkusmé chustské přetisky ČSP 1944

Autor: Karel Holoubek | 22. 4. 2016

Komentáře

Nejsou žádné komentáře

Přidat komentář


© 2002 - 2019 Zdeněk Jindra
ISSN 1214-4223