Něco na úvod k námětové filatelii

Již v samotných počátcích existence poštovních známek se v jejich obrazové části objevovaly různé náměty. Slavná rarita - Britská Guayana z roku 1856 – má v obrazové části plachetnici. Námět plachetnice se však nachází již na dřívějších známkách Britské Guayany z roku 1852.

V roce 1854 vydává stát Západní Austrálie svou první výplatní sérii známek se státním symbolem – černou labutí. Tento námět se pak opakoval až do doby společných známek Australského svazu. Kanadská 5-centová známka z roku 1859 má ve vyobrazení bobra. Stát Nový Brunšvik (dnes součást Kanady) má ve své druhé výplatní sérii známek z roku 1860 na 1-centovce parní lokomotivu a na 12 1/2-centovce kolesový parník. A tak bychom mohli vyjmenovávat dál. Všechny tyto a další nejmenované námětové známky z druhé poloviny 19. století jsou dnes součástí tzv. klasiky. Setkáváme se s nimi na velkých filatelistických výstavách ve významných teritoriálních sbírkách. Takováto klasická námětová známka, včetně nejvzácnějších variant, je ozdobou každé námětové sbírky. Totéž platí o celistvostech ofrankovaných těmito klasickými známkami.

Tím, co jsem napsal na začátku, nechci říci, že první poštovní známka vůbec (černá 1-penny s portrétem britské královny Viktorie) do námětové sbírky nepatří. Tak například, pokud v námětové sbírce napíšeme "Za vlády královny Viktorie ...", nic nám nebrání vystavit černou "jednopenny". Platí však zásada uvážlivosti. Všeho moc škodí, i snahy prošpikovat námětový exponát klasickými známkami, které pak při opakovaném použití neslouží k rozvíjení pojednávaného tématu. Ale to je již úvaha pro další pokračování, pojednání o sestavování námětové sbírky – exponátu.

Vraťme se však do současnosti, kdy se na nás ze všech koutů světa hrnou stále nové a nové série poštovních známek nejrůznějších námětů. Jak se s tím vypořádat? Prozradím vám své řešení, které však nikomu nevnucuji. Nesbírám, lépe řečeno nekupuji všechno. Zejména se to týká takových námětů, které se zemí vydání mají prach málo co do činění. To je mé základní kritérium pro výběr známek do mé námětové sbírky. Ovšem, nastávají situace, kdy se musím uspokojit s námětovou známkou krajiny, se kterou vyobrazený námět nemá nic společného. Takovou známku však ve sbírce nebo exponátu ponechávám jen do doby, kdy se mi toto podaří lépe doložit jinou známkou, nebo jiným filatelistickým materiálem (razítkem, celinou, celistvostí a podobně).

Něco na úvod k námětové filatelii


Autor: Jaroslav Tomandl | 24. 2. 2004

Komentáře

Nejsou žádné komentáře

Přidat komentář


© 2002 - 2019 Zdeněk Jindra
ISSN 1214-4223